foto: Petr Frýba

Potíže v posledních soutěžích vedly Profiko Rally Team k rozhodnutí o úplné výměně motoru u octavie Karla Trněného, místo dosavadních oprav. Nabitý program týmu nedovolil důkladné otestování nového agregátu a tak Karel jezdil do každého servisu s popsaným blokem s poznámkami a návrhy na změny, nebo na odstranění závad.

Doslova Watterloo, které tým potkalo na Autotec rally si vyžádalo rázné řešení. Komerčně nasazovaná Škoda Octavia WRC EVO III stroj (Prokop, Turi, Szabo) prošla důkladnou repasí a přestavbou na šotolinu pro start v Maďarsku a poté byla opět přestavěna na asfaltovou SEAT Rallye v Českém Krumlově pro Martina Prokopa. U druhého vozu stejné evoluce již došla Karlu Trněnému trpělivost s poruchovým motorem a ten byl nahrazen zcela novým agregátem. Nedostatek času, kdy prakticky každý týden někde startovalo alespoň jedno auto, se projevil na omezeném otestování, zejména Karlovy octavie. „Klouzala mi spojka, pak zlobila převodovka a nakonec výfuk, který rozhodil ALS. Vlastně ani nemám tu správnou závodní náladu, když za jízdy sleduju tisíc jiných věcí. Do každého servisu jedeme se seznamem věcí, co se mají udělat,“ řekl Karel, který po prvních vložkách figuroval až na dvacátém místě. Do konce etapy se sice spolu s Václavem Pritzlem posunuli mezi prvních deset na devátou příčku, ale pořád před nimi byly i dva produkční vozy Cserhalmiho a Arazima. Ty se podařilo zdolat až po druhých Malontech. „Dnes je to již lepší,“ říkal po RZ11 Václav Pritzl, „ale pořád to není ono. Vložky se nám nějak nevedou, chybí ta správná radost a chuť do závodění a už ani není o co závodit. Prokop je před námi daleko a za námi také není nikdo, kdo by se na nás tlačil. Václav měl pravdu a protože odstupy byly skutečně větší, nezměnil nic na konečném sedmém místě ani defekt na druhém Římově. „Tak defekt nám do sbírky potíží ještě chyběl, takže jsme vyplnili mezeru. Ráno jsme měnili levý přední tlumič, který byl špatný zřejmě již včera, ale podivné chování auta jsme přikládali něčemu jinému. Pak jsme se trošku svezli a přišel ten defekt, takže nakonec jsme spokojeni jen s tím, že jsme v cíli. Snad se nám již podařilo všechno vychytat a do příští soutěže to ještě doladíme, abychom nebyli pro ostudu. Obhajoba loňského umístění je už v trapu, takže se soustředíme na zisk národní priority a pak se porozhlédneme okolo, kde by se daly získat další zkušenosti a přiučit se něco nového,“ naznačil Karel možný další start na Slovensku, kde je šampionát ještě otevřený.

foto: Petr Frýba

Cílem SEAT Rallye projela i druhá týmová octavia WRC, kterou opět pilotovali Martin Pokop s Petrem Novákem. V celkovém pořadí skončili o jedno místo výše než Karel Trněný a ten také Martinův výkon patřičně ocenil: „Martin měl nějaké drobné potíže v pátek, ale v sobotu to již bylo dobré a udělal zase velký krok vpřed. Když vezmu, že vpředu jsou tři super auta a jezdci, zbývá na ostatní čtvrté a další místo, tak umístění za Emilem a Broukem není špatné, zvláště když Martin se pořád ještě učí.“

foto: Petr Frýba

Po kratší pauze se na startu objevil i Jiří Kulhan s Petrou Mynářovou na VW Polo v nejnižší třídě N1. Prakticky po celou soutěž hledali příčinu nízkého výkonu jejich motoru. Problém byl v klapce sání, ale to se podařilo odhalit a opravit až v sobotu, kdy do cíle již zbývaly jen čtyři rychlostní zkoušky. Na Římovské vložce si alespoň připsali svůj nejlepší čas v soutěži, když byli ve třídě třetí. „To byla také jediná a poslední radost. Na Kohoutu mi přestala řadit dvojka a trojka, takže jsme dojížděli na varovky a na čtyřku,“ konstatoval Jiří. Do Krumlova se sice těšil, ale výsledné čtvrté místo ve třídě pro něj bylo velkým zklamáním.