Sebastien Loeb je ve špičce jezdců světových automobilových soutěží nejzářivějším vzorem spolehlivosti. Ze svých dosavadních pětaosmdesáti startů v MS pouze třikrát neviděl cíl, jednou byl nucen využít systému SupeRally a dvakrát jej jezdecká chyba stála možnost zisku bodů. Kromě rychlosti, která Francouzi rozhodně nechybí, je právě spolehlivost jeho hlavním klíčem k úspěchu. I proto se v uplynulých třech letech stal třikrát mistrem světa. Ve včera ukončené Rally Norway však došlo k jedné z několika málo výjimek potvrzujících pravidlo a Loeb zde po dvou jezdeckých chybách na body nedosáhl. Poměrně nezvykle tak ztratil díky těmto událostem svou vedoucí pozici v šampionátu. Nyní se podívejme nejen na mistrovy starty, v nichž se tak říkajíc neudržel na uzdě.

Do MS vstoupil Loeb v roce 1999 za volantem jak jinak než vozu značky Citroen. Tehdy to ale ještě samozřejmě nebylo s Xsarou, nýbrž pouze se Saxem Kit Car. Trošku paradoxem je, že tato ikona spolehlivosti právě ve své první světové rally v Katalánii cíl kvůli havárii neviděla. Do dalších startů se tehdy ještě nepříliš známý jezdec polepšil a na Korsice i v Sanremu dojel až na cílovou rampu, kde pokaždé stanul jako nejlepší jezdec ve třídě A6.

Následující rok Sebastien okusil poprvé světovou šotolinu, Finsko však bylo pro jeho Saxo přespříliš složitou záležitostí. Korsika se nesla ve znamení debutu za volantem vozu WRC, s Toyotou Corolla si dojel pro pěkné deváté místo. Se silnou podporou domácího autoklubu okusil jízdu ve špičkové čtyřkolce i na italských tratích a opět se prokousal do top 10. Za zmínku pak stojí, že tyto dva starty byly pro Loeba v podstatě něčím naprosto ojedinělým. A sice byly to jeho jediné dva světové starty s vozem jiné značky, než jeho trvalého chlebodárce Citroenu.

V následujícím roce získal bývalý gymnasta svůj první světový titul. Jednalo se zatím „jen“ o titul v tehdy nově vypsaném mistrovství Super 1600. Při všech startech s vozem třídy A6 vyjma Monte Carla, kde se musel sklonit před krajanem Philipem Bugalskim, a Švédska, které pro technický problém nedokončil, svým konkurentům kraloval. Odměnou mu byl start s Citroenem Xsara WRC při Sanremu. V té době ještě novotou vonící vůz bez jediného vítězství v MS mohl právě Loeb dotlačit k premiérovému prvnímu místu. Opět soutěží procházel narozdíl od svých týmových kolegů Bugalského a Purase bez jezdeckých zaváhání a nervy na uzdě udržel i v samotném závěru poznamenaném hustým deštěm. Od vítězství jej tehdy dělilo 11 sekund.

V následující sezóně se již nastálo usadil ve voze Xsara WRC a hned v Monte Carlu mohl slavit svůj první světový triumf. O ten přišel až zakázanou výměnou pneumatik v parc ferme. Poprvé si na nejvyšší stupínek v MS Francouz stoupl tentýž rok na své „domácí“ rally v okolí Trieru. To už za sebou měl druhou havárii v MS, která přišla po dvou bezchybných letech. V asfaltové Rallye Catalunya nezvládl jednu z levotočivých zatáček a svůj vůz vyválel v příkopu. Na trať se vrátil a kus ještě odjel, ovšem nakonec bylo poškození a s tím související časová ztráta pádným důvodem k odstoupení.

V roce 2003 se Loeb naplno vrhnul do boje o titul. Sice se s ním v tu dobu nepočítalo jako s jedním z hlavních favoritů, ale právě svou spolehlivostí a pravidelným bodováním to byl nakonec on, kdo se v závěrečném duelu ve Walesu při absenci Richarda Burnse a brzké havárii Carlose Sainze stal hlavním soupeřem tehdy úspěšnějšího Pettera Solberga. Francouz během roku zaznamenal tři vítězství (Monte Carlo, Deutschland, Sanremo) a nebodoval jen čtyřikrát. V Turecku, Argentině a Řecku mu nevydržela technika. Během sezóny si Loeb dovolil pouze dvě významná jezdecká zaváhání. Na Korsice v dešti poslal půlku vozu z trati a ze zaklínění se za pomoci diváků dostal až po delší době. V Argentině pak následné odstoupení pro technické potíže způsobil svou jezdeckou chybou, když vylétl z trati.

V další sezóně se francouzskému jezdci již podařilo dosáhnout na světový titul. K tomu mu dopomohlo šest prvních míst a pravidelné bodování při čtrnácti soutěžích z celkových šestnácti. Navíc pouze dvakrát z těchto čtrnácti případů se nevešel na bednu (Nový Zéland, Finsko). Nedokončené podniky šly na vrub techniky, takže se i tentokrát potvrdila Loebova neuvěřitelná spolehlivost.

V podobném duchu se nesla i předloňská sezóna, kdy Loeb zaznamenal celkem deset vítězství a titul obhájil s předstihem již v Japonsku. Statistiku si vylepšil i v ohledu dosažených umístění, pouze jednou se při dojetí do cíle nevešel na bednu (Mexiko). Cíl nespatřil celkem dvakrát. Na poslední australské rally mu a stejně tak Citroenu již o nic nešlo a tak se v jedné rychlé pasáži nechal trochu unést a Xsaru poslal čelně do stromu. Chyba se u tehdy dvojnásobného světového šampióna dostavila po neuvěřitelných třiatřiceti bezchybně odjetých rally.

Jaký byl loňský rok, má ještě většina z nás v živé paměti. Z odjetých dvanácti podniků byl Loeb nejhůře druhý, osmkrát vyhrál. V soutěžním autě se vloni výraznější chyby dopustil jen v Monte Carlu, kde na zledovatělé trať poslal vůz ze srázu. Díky systému SupeRally se mu tuto chybu podařilo poměrně dobře zamaskovat finální druhou příčku. Nejhorší, a z hlediska mistrovství takřka fatální výpadek se mu tak udál při jízdě na horském kole. Letos Francouz již potřetí obhajuje světový titul a po vítězství v Monte Carlu a chybné volbě pneumatik ve Švédsku přišlo na začátku již zmiňované zaváhání v Norsku. Vzhledem k předchozím slovům, která jasně dokazují Loebovu stabilitu, je ale možné, že na další podobnou důležitou chybu můžou konkurenti tohoto jezdce čekat i déle než rok.