Úterý 28. 3. 2007

Dnešní den by se z mého pohledu dal charakterizovat zcela jednoznačně – „Když se daří, tak se daří…“

Deníček z Portugalska 2007 – 1. díl

Deníček z Portugalska 2007 – fotky z budování servisu

Hodinky ukazují 1:00 ráno, právě jsem opravil rozpis po dnešním dni a musím se přiznat, že se mi nyní do psaní, po dnešních zážitcích, příliš nechce.

Hotel jsme opouštěli v 7:00 hodin. Krátce před 8:00 již stojíme jako 4. auto před testem číslo 8/11. Po včerejším dešti nám trať ihned připomene loňské Turecko – bláto, občas malé louže. Podmínky jsou ale pro všechny stejné a my zahajujeme dnešní tréninkový den. V polovině testu náš vůz navždy opustil jeden ze zadních tlumičů. Zastavuje, obhlížíme poškození a snažíme se tlumič zafixovat do polohy, která by umožňovala poklidné dojetí do cíle. Vzhledem k terénu se nám to daří pouze na několik kilometrů a RZ dojíždíme s uvolněným tlumičem.

Z cíle ihned voláme tréninkové skupině, která na nás čeká na startu, aby okamžitě vyklidili rezervní tréninkový vůz. Tím je civilní Octavia 4×4 na šotolinových pneumatikách. Před startem druhého průjezdu tedy přehazujeme veškeré vybavení, oznamuje na ředitelství změnu tréninkového vozu a vydáváme se zpět na trať. Test 8/11 je velmi technický, měří 30,7 km a poznámky jsou obsaženy na 43 stranách A4.

Krátkým objezdem se přemisťujeme na start další RZ, kde musíme zhruba 30 minut čekat v koloně ostatních posádek. Naše skupina ještě není do RZ vpuštěna, seznamovací jízdy dokončují neprioritní jezdci. V 11:00 konečně vjíždíme i my. Při druhém kontrolním průjezdu, i přes značnou výšku našeho vozu, prorážíme olejovou vanu a v polovině testu tedy musíme automobil odstavit. Opět voláme tréninkové skupině, naštěstí je již na startu. Mezitím se totiž kluci vrátili ze servisní zóny ve Faru (na cestu vymontovali zadní tlumiče) s dalším vozidlem, nyní samozřejmě již zcela civilním. Popisujeme jim místo, kde přesně stojíme a doporučujeme nejvhodnější cestu podle mapy.

Mezitím sundáváme jednu pneumatiku, abychom následně ušetřili co nejvíce času. Jakmile mechanici dorazí, opět přehazujeme veškeré vybavení a tentokrát musíme celý automobil ještě přezout na šotolinové pneumatiky. Opět volám na ředitelství. Mé číslo již mají uložené a rovnou mě oslovují jménem a se smíchem dodávají, zda chci opět nahlásit změnu tréninkového vozu. Když jim sdělím, že se nemýlí, nechtějí mi věřit…

Po poměrně krátké době pokračujeme v seznamovacích jízdách, nyní již téměř krokem. Až večer v servisu se dozvídáme, že když chtěli mechanici dokončit namontování pneumatik na svůj vůz, zjistili, že přijeli po pomalém defektu a jedno z kol je prázdné, opravdu neuvěřitelný sled událostí…

Vhledem k několika výměnám automobilů nabíráme značnou časovou ztrátu, se kterou se potýkáme po celý zbytek dne a vjezdy do jednotlivých RZ stíháme na samém časovém limitu. Nakonec dokončujeme seznamovací jízdy všech dnes určených RZ a den končíme tréninkem shakedownu.

Rád bych české fanoušky upozornil na krásný brod, který je 2,3 km po startu RZ 4/7. Brod je dlouhý přibližně 25–30 m, jede se po panelech. Otázkou zůstává množství vody během závodu. Diváci poměrně často takovéto místo přehradí a hladina vody rychle stoupá… Zhruba 400 m nad brodem je další krásné divácké místo. Na brod v údolí z něj není příliš vidět, ale máte možnost pozorovat závodní vůz na protější straně a to velice dlouhou dobu. Bohužel obě tyto místa asi budou diváky zcela přeplněné, jíž dnes budovali pořadatelé zátarasy a „mlíka“.

Při našem večerním návratu do servisní zóny má hlavní tréninkové auto vyměněny tlumiče a je připraveno pro zítřejší den. V podvečer mechanici rovněž opravují rezervní automobil, vana je na místě zavařena a zítra tedy na trať vyrážíme ve stejném složení jako dnes.

Mechanikům patří rozhodně velké poděkovaní za skvěle odvedenou práci!

V servisu rovněž potkáváme první české fanoušky, v čele s dvorním fotografem eWRC, Brosem.

Zítra máme na programu seznamovací jízdy 1. a 2. etapy, hotel opouštíme v 7:15.

Čtenáře eWRC zdraví