Miloš Vágner (4. 6. 1979) se v automobilových soutěžích pohybuje především jako vynikající mechanik. Je ale také velmi talentovaným závodníkem. Startoval už s několika vozy značky Škoda, od precizně připraveného favorita až po oktávii WRC.

Rallyové začátky

Miloš: „Táta pracoval dvacet let v továrním týmu Škoda. Byl především dvorním mechanikem Johnnyho Hauglanda. Často jezdil na zahraniční podniky, moc rád měl R.A.C. a Monte Carlo. Byl dokonce i na Himalájské rallye v Indii. Už jako malý kluk jsem tak před barákem vídal elera a později favority. Moc se mi to líbilo a již v té době jsem měl jasno, jakému sportu se chci věnovat. Jen jsem ještě neměl ponětí o jeho finanční a časové náročnosti. V mládí jsem se chodil dívat na Rallye Škoda. Ještě jsem neměl řidičák a už jsme s klukama jezdili po erzetách a projížděli si je.

V roce 1997 jsme na benzinové pumpě v Mnichově Hradiště měli schůzku s Láďou Regerziegerem a Oldou Gottfriedem, který se také znal s mým tátou. Tam jsme se domluvili na tom, že jim pojedu už na následující Bohemce doprovod. Padly vzájemné sympatie. Poté jsem jim jezdil servis v době jejich závodění s felicií 1,6. Už v té době jsem přemýšlel o stavbě vlastního závodního vozu, ale vázlo to na financích.

Na Rally Bohemia v roce 2001 jsem si půjčil felicii 1,6 ve třídě A6 od Henricha Řeháčka, ale bylo to spíše enko. Jednalo se o náš první start, snažili jsme se jet velký sport a Henrich se nás snažil brzdit, ať nejedeme tak rychle. Moc se mu to však nedařilo. Skončili jsme třetí ve třídě za Josefem Petákem a Vladimírem Tomkem. Nějaké časové rozestupy tam samozřejmě byly. S prvním startem panovala spokojenost. S tímto autem jsme ještě jeli sprint v Sosnové. Na uklouzaném povrchu se nám dařilo ještě lépe a obsadili jsme těsně druhé místo ve třídě.

V téže době jsem nastoupil jako mechanik do týmu Škoda Motorsport, a to byl můj další splněný sen. Viděl jsem zde ty správná auta a jezdce, které jsem předtím vídal jedině jako divák z příkopu. Zde jsem poznal mnoho skvělých lidí, například pana Věroslava Cvrčka, na kterého dodnes nedám dopustit. Je škoda, že už nezávodí, protože by podle mě stále dokázal jet hodně rychle.

Asi mým největším splněným snem byl start s vozem Škoda Octavia WRC EVO II od Šilhánka na Rally Bohemia 2003, v době největšího rozkvětu éry vozů WRC. Dostal jsem nabídku s autem startovat odměnou za jeho zrepasování po havárii Pavla Sibery v Tišnově. Motor jsme získali z havarovaného vozu Gabriela Pozza v Argentinské rallye a auto bylo nastavené na šotolinu. V rámci možností jsme ho přestavěli zpět na asfalt. Přesto jsme vyjma předních brzd měli šotolinové nastavení a tlumiče. Bez pomoci kamarádů ze škodovky a mého okolí, by start nebyl možný. Dodnes na to vzpomínám moc rád, i když to neskončilo podle představ a museli jsme odstoupit. Marně jsem se těšil na erzety druhého dne v okolí mého bydliště.

Spolujezdec David Žižka se mnou jel předtím jen s felicií, a neměli jsme na takovéto auto správný rozpis. Jeli jsme proto noty Romana Kresty, startujícího zde s Peugeotem 206 WRC. Jestli někdy někdo zkoušel jet na cizí rozpis, tak asi ví, jak je to složité a zvlášť s tak rychlým autem. Kompetentní lidé, když se to dozvěděli, mě označovali za blázna. Nedal jsem si však start rozmluvit. Už z toho nešlo vyjít ven. Myšlenkami jsem byl na startu už měsíc předem.

Měl jsem také vždy slabost pro vůz Škoda Favorit a rozhodl jsem se pořídit vůz této značky s továrním původem. Sehnal jsem okruhového favorita, přestavěného fabrikou z rallyového na okruhy a okamžitě jsem ho přestavěl zpět, jak to jen šlo. Ještě ve žlutých barvách jsme s ním jeli volný pohár v Havlíčkově Brodě, kde jsme se ale ještě trápili. Auto v té době nebylo správně doladěné.“

Čas a finance

Miloš: „Času mám hodně málo a s penězi je to ještě horší. Po ukončení činnosti týmu Škoda Motorsport jsem loni pracoval v týmu Red Bull u velmi oblíbeného Armina Schwarze a Raimunda Baumschlagera. Lhal bych, kdybych řekl, že se mi ten rok tam nelíbil. Mě Armin nikdy nic špatného neudělal. Vždy se se mnou bavil, zeptal se co závody. Nikdy jsem s ním neměl žádný problém. Baumschlager je super člověk, velký sympaťák a skvělý jezdec, což nám předvedl i na testu s fabií WRC. Hodně radil Andymu Aignerovi a myslím, že správně. Ještě by asi ty kluky pořádně prohnal. Nikdy se nepovyšoval, bavil se s námi jako s kamarády.

Letos občas spolupracuji s Martinem Prokopem především ohledně jeho startů s produkčním vozem v mistrovství světa, což beru jako další novou zkušenost. Přiznávám, že mi světové soutěže chybí. Rád se na každou z nich podívám, obzvlášť jako mechanik. Jinak se věnuji repasím a nastavování tlumičů především pro produkční vozy a také kitové felicie. Sponzory jsem nikdy neměl a závody jsem si vždy platil sám. Určitě bych chtěl startovat častěji, ale právě kvůli financím to není možné. Jsem rád za každý odjetý závod a v případě zlepšené finanční situace bych si na ně čas určitě udělal.“

Učitelé a rádci

Miloš: „K soutěžím mě přivedl táta a snažil se mě vést ke sportu. Jezdil jsem závodně bikros. Když jsem chodil do sedmé třídy a mělo se to lámat k vůni benzínu, zemřel táta na infarkt. Táta kdysi také závodil. Začínal autokrosem, ještě v době Jiřího Bartoše a Jaroslava Hoška. Pak začal jezdit vrchy se speciálem Škoda. Jedno auto tohoto typu měl on se škodováckým motorem a druhé Švec z Kolína s motorem alfa. Výsledky měl dobré, ale v rámci republikového mistrovství se tomu nemohl příliš časově věnovat vzhledem k jeho práci u továrního týmu. Závodil jen ve volném čase.

Velkým poradcem a kamarádem, který mě napadá na prvním místě, je Luboš Picek ze Sobotky. Kdykoliv potřebuji nějakou radu ohledně auta a dříve kolem ježdění, nikdy pro něj není problém mi poradit, stavit se. Ještě před nástupem do motorsportu, jsem hodně kamarádil s Milanem Vítkem, který dělal kousek ode mě ve Škodovce na zkouškách. V zimě jsme se jeli občas svézt na sněhu a zablbnout. To mi také hodně dalo. Hodně mi radil také Pavel Sibera v době, kdy mi dělal šéfa na vývoji v motorsportu, dále Věroslav Cvrček především ohledně nastavení auta a také Roman Kresta, který mi radí dodnes ohledně pneumatik, nastavení auta, podvozku. Všech těchto lidí si velmi vážím. Určitě by se našli i další a omlouvám se všem, na které jsem zapomněl.“

Moji spolujezdci

Miloš: „Začínal jsem s mým kamarádem ze Bělé Davidem Žižkou. Je to super kluk a vždy mi chtěl maximálně pomoci se závoděním. Společně jsme si v automobilových slalomech vyjezdili licence, abychom mohli startovat na Bohemce. V té době ještě nebyla podmínka dokončení pěti sprintů. Spolu jsme jeli s feliciemi od Řeháčka a oktávií WRC. Tehdy už jsme zjistili, že to úplně správně nefunguje. David je soukromý podnikatel a musel se přednostně věnovat jiným věcem, než mému koníčku. Nemohl už dát závodění tolik času. Přesto jsme ještě odjeli několik soutěží s favoritem až do doby, kdy David neměl čas jet se mnou závod a Honzík Sýkora mi dohodil pana Hrůzu.

Zdeněk je spolujezdec s velkým S. Opravdový profesionál s jakým jsem se nikdy předtím nesetkal. Má perfektní přístup, vše propracované, vynikající přípravu už před závody. Nemusel jsem se starat o časy, o nic, jen se soustředit na jízdu. Dokázal mě zrychlit, zbrzdit, pomoci s rozpisem, dodnes vím, že kdybych s ním jel, tak mi parádně doplní rozpis. Vždy vše správně odhadl, nikdy nedělal frajera a byl velmi oblíben u mechaniků. Je to skvělý kamarád. Dnes jsem moc hrdý na to, že se dostal až do mistrovství světa vedle střelce jako je Valda. Doufám, že budu mít ještě příležitost se s ním svézt. Jednou v Německu, když Zdeněk nemohl, jsem jel na Zdeňkovo doporučení s Markem Copem, ale museli jsme si zvykat na rozpis, protože oni jezdí s tisícovkou a fabia Tdi jela přece jen rychleji. Ale celkově spolupráce s Markem fungovala dobře.“

Diesel Cup 2006

Miloš: „Byl jsem na návštěvě u Josefa Juračky v Rumburku, který připravoval mimo jiné WRC pro Matthiase Kahleho a nyní chystá oktávie WRC pro maďarský mistrák. Bylo to někdy o Vánocích 2005 a domluvili jsme se na tom, že bych mohl startovat se Škodou Fabia RS TDi ve skupině N v německém Diesel Cupu. Bylo to úplně nové auto. Jen v jedné soutěži v Německu s ním startovali Jarda Starý a Miroslav Šlambora. Vypsáno bylo sedm soutěží. My vzhledem k nedostatku financí absolvovali pouze tři. Nejvíce se nám líbila Eifel Rallye. Ironií je, že právě jí jsme jako jedinou nedokončili kvůli upadlému držáku motoru. Byla to jediná technická rallye, která se nám moc líbila. Zbývající dvě byly velice rychlé a náročné pro sériové brzdy naší fabie, ale podmínky byly pro všechny stejné. Bylo dobré, že už po prvním dnu úvodní soutěže z nás měli soupeři strach a zjišťovali, kdo jsme a kde jsme se tam vůbec vzali. To se nám líbilo.

Závodním náčiním byly diesely, které vůbec nekouřily. V cupu musely být použity katalyzátory se zachytávačem pevných částic a mezi přeskupeními vše kontrolovali komisaři bílým kapesníkem přiloženým na výfuk. Kapesník musel zůstat bílý. Používaly se eibach pružiny a toyo pneumatiky, které se vyznačovaly tím, že byly schváleny pro normální provoz. V rámci cupu bylo velmi dobré, že byly finanční odměny za umístění ve třídě, což bylo velkou motivací především pro méně movité posádky. Za první místo ve třídě bylo 1500 euro. Bylo nízké startovné, cup byl udělán proto, aby nebyli zvýhodněni organizátoři, ale posádky a byli vděční za každé auto, které odstartovalo. Proti našim poměrům to byl velký rozdíl.“

Zajímavé zážitky

Miloš: „Jedním z mých největších zážitků bylo setkání s Colinem McRaem. Do té doby jsem potkal hodně jezdců velkých kvalit, ale chování a přístup Colina k autu, mechanikům, soutěžím jako takovým, prostě ke všemu, to jsem ještě nezažil. Je to určitě největší profesionál, kterého jsem kdy poznal. Setkal jsem se s ním v Monze při rallyshow, kde startoval mimo jiné také Valentino Rossi. Ten rovněž předváděl krásný sport. Startoval s továrním subaru a jeho průjezdy byly naprosto excelentní, jako kdyby byl rozený automobilový závodník.“

Rallyová budoucnost

Miloš: „Mým snem je startovat ještě někdy s vozem specifikace WRC, pokud je dříve nezruší. Moc se mi líbí a lákají mě také vozy Super 1600. Tato přání nejsou ale příliš reálná. Kdyby se podařilo, rád bych letos startoval s mojí vlastní Fabii RS TDi ve skupině A. Chtěl bych s tímto vozem absolvovat co nejvíce soutěží, protože se jedná o cenově nejdostupnější možnost závodit. Přál jsem si představit nový vůz na domácí Rally Bohemia. Nestihl jsem ho však přichystat, a tak se na této soutěži objevím s vozem Honda Civic Type R týmu Motocarsport Zádveřice se spolujezdcem Markem Copem. Doufám, že na Bohemce bude skvělá atmosféra a co nejvíce diváků kolem trati.“

Foto: Martin Hudák, Petr Frýba, Daniel Porazil