Seznamovací jízdy byli, jak je v Maďarsku zvykem, o víkendu týden před soutěží. Tentokrát jsme výjimku trénovat mimo termín nedostali, a tak jsme seznamovací jízdy absolvovali v termínu s ostatními posádkami. Na penziónu nedaleko centra soutěže jsme se sešli v sobotu v podvečer. V neděli ráno v osm hodin jsme se registrovali, převzali itinerář a dokumenty k soutěži. O deváté začínali seznamovací jízdy. Jednalo se o 4 RZ dlouhé kolem 10 kilometrů. Všechny jsme si projeli 3x. Jednalo se o hodně rychlé zkoušky. Skoro minimum zatáček a moc dlouhých rovin, které jsou někdy doplněny retardéry, které jsou na úzké cestě a dělají ji ještě užší. Většina na otevřeném prostředí, jen pár úseků lesem, kde se stále drží vlhkost. Tam se nacházel i rozdílný povrch oproti ostatním úsekům, kde byli malé kamínky z písku. Podklad byl většinou tvrdý. Vše nasvědčovalo, že bude i minimum vyjetých kolejí při samotné soutěži.

Ihned po tréninku jsme se vydali každý na cestu domů. Na samotnou soutěž jsme se sešli opět na penziónu ve čtvrtek v podvečer. Poseděli nad onboardy z minulých soutěží a šli spát. V pátek byl program trošku volnější. Kolem poledne nás čekala administrativní a technická přejímka, která se značně protáhla. Ihned po přejímce byl naplánován funkční test společně s týmem Andráse Hadika jedoucího na Octávii Kit Car. Na krátkou trať jsme napsali rozpis a několikrát si ji projeli v obou směrech. Na konci testu jsem měl to štěstí a viděl Michala, naše Subaru , šotolinu a vše kolem na vlastní oči jako divák, protože András požádal Michala o svezení v Subaru. Stejně jako se mi šotolina moc líbí z vozu, tak je naprosto nádherná i pro diváky. Nikdy jsem šotolinovou soutěž neviděl naživo a toto mi to alespoň trošku přiblížilo a musím uznat, že mě to nadchlo. Proto vřele doporučuji všem fandům rally, alespoň jednou šotolinu vidět zblízka. Do Maďarska to zase není tak daleko a navíc zde jedou i vozy WRC – na Szombathely startovalo 8 vozů WRC. Test jsme ukončili a všichni se přesunuli zpět do Szombathely a servisní zóny na parkovišti u Tesca.

Proběhla kontrola vozu a jeho vyčištění, aby bylo vše připraveno na podvečerní slavnostní start na náměstí v centru města. Ten proběhl až nečekaně rychle a mohli jsme vše ukončit a vydat se zpět na ubytování. Před sebou jsme měli už jen samotný vrchol všech příprav, a to sobotní soutěž. Jednalo se jen o jednu etapu oproti původním dvěma. Soutěž byla zkrácena na pouhé 4 RZ, které se jeli 3x dokola. Typicky český sprint, ale o více kilometrech. Tady nás čekalo přes 110 ostrých kilometrů.

Negativně bych hodnotil tři průjezdy rychlostní zkouškou. Při třetím průjezdu jsou již i na tvrdém podkladu vyjeté koleje, a to nemluvím o místech v lese, kde byla situace nejhorší. Navíc si myslím, že třetí průjezd je nebezpečný i pro samotnou posádku. Znalost tratě je už značná a to je myslím větší riziko nehody. Navíc výhoda pro jezdce, kteří nejedou až tak na rozpis jako spíš na paměť a znalost tratě. Podmínky však mají všichni stejné a beru to tak, jak to je. Bylo nám přiděleno startovní číslo 22. Trať je již značně vyčištěná a je třeba dodržovat čistější stopu. První vůz startoval ráno v osm hodin, my jsme ze servisu vyráželi v 8:28 na první sekci čtyř RZ. Zvolili jsme měkčí směs BFgoodrich.

První RZ projíždíme bez problémů, zjišťujeme rezervy v brždění po dlouhých rovinách, kde se zajíždějí maximální rychlosti. Chování vozu a jeho nastavení je dobré, povrch však celkem klouže a musí se jet s maximální opatrností a pozorností. Na RZ dosahujeme maximální rychlosti 212 km/h a průměrná rychlost na RZ je přes 122 km/h! Na necelých deseti kilometrech dostáváme od konkurence kolem 7 s. Zůstáváme však v klidu a dobře víme, že zrychlíme. Přesouváme se na druhou RZ, která obsahuje dobře známé divácké skoky, kde je až neskutečné množství diváků. Jedná se o sedmikilometrovou RZ, kde je opravdu minimum zatáček ze všech 4. RZ. Skoky mírně prodáváme.

Stačí na největší horizont najet jen o malinko větší rychlostí a ihned se skáče hodně nahoru a to není nikdy pro vůz dobré. Situace v cíli se opakuje a zůstáváme za konkurencí. Po RZ zjišťujeme větší opotřebení předních pneumatik a na přejezdu je měníme za zadní, které jdou na předek. Upravujeme ještě správný tlak pneumatik a startujeme do třetí RZ, kde vůz ve vysoké rychlosti v levé zatáčce v lese klouzne trochu mimo cestu . Následuje 4. RZ a servis. Zjišťuje se ohnuté zadní rameno, které se mění za nové a větší opotřebení pneumatik. Přicházejí úvahy o špatné volbě pneumatik a na místo dobře známých Michelin či v poslední době používaných BFgoodrich zkoušíme konkurenční Pirelli. S očekáváním vyrážíme na druhý průjezd RZ. Pneumatiky se zdají vhodnější, avšak na časech se to výrazně neprojevuje. Zrychlujeme na všech testech, konkurence však také a v pořadí vše zůstává stejné. Na hodně místech jsou již značně vyjeté koleje a hlavně na poslední ze čtveřice RZ hodně dopisuji do rozpisu. Před startem 8. RZ nás policista (!) upozorňuje, že na přejezdu nás čeká radar a kontrola rychlosti, kterých bylo na soutěži opět velké množství a byli skoro na každém přejezdu mezi RZ. Opravdu nás tam radar čekal. To by nebylo nic mimořádného, ale opravdu nás pobavilo, že kontrolu rychlosti prováděl právě ten policista, co nás na to upozorňoval.

Následoval servis, kde proběhla další běžná kontrola, ale již na přejezdu do servisu, jsme rozmýšleli, co obujeme na poslední průjezd RZ. Výběr jsme měli až moc velký a volba byla jen na nás. Mišo se proto vrátil k dobře známým Michelin a zkusili jsme tvrdší směs. To se ukázalo jako nejlepší volba, kterou jsme měli zvolit již od rána. Po průjezdu dvou RZ jsme opět pneumatiky vyměnili přední za zadní a pokračovali dál. Opět jsme zajížděli lepší časy i na už rozbitých úsecích. Znovu jsme však na konkurenci úplně nestačili i přes naše vysoké tempo a nasazení.

Důvodem všeho může být horko které dosahovalo k 32°C a výkon motoru. To však bylo pro všechny stejné. A tak problém zůstává asi u maximální rychlosti. Ráno jsem dosáhli 212 km/h, na druhém průjezdu již jen 192 km/h a na posledním to bylo ještě slabší. Z toho plyne, že jsme časy zlepšovali jen našim nasazením. Konkurence na Mitsubishi měla maximálku dle zjištění o dost vyšší. To je pak rozdíl velice poznat, jestli na dlouhých rovinách dosáhnete 212 km/h nebo 230 km/h a více, jak Mitsubishi umí. Uvidíme, jaká situace bude na další soutěži ve Veszprému, kde nás takové dlouhé roviny určitě nečekají. Budeme se snažit uspět a konečně zajet lepší výsledek, než bylo nynější 9. místo v N4 a 19. místo v absolutním pořadí.

Na Rally Szombathely startovalo celkem 121 vozů, v cíli klasifikováno 71, tzn 42% posádek soutěž nedokončilo a i to svědčí o náročnosti této soutěže.

Jednalo o zvláštní soutěž. Neřekl bych, že byla nějak špatná či nudná. To vůbec ne. Bylo to opět něco nového a jiného, než je obvyklé. Je však potřeba se stále učit a získávat zkušenosti ve všech směrech. Jen ty mohou přinést v dalších soutěžích posun vzhůru. Pozitivní na soutěži zůstává, že jsme odjeli všechny RZ, kromě zadního ramena jsme nezpůsobili další škody a pro další soutěž, kterou bude šotolinová Rally Vezsprém, se maximálně připravíme a budeme usilovat o pódium.

Poděkování patří všem, kteří mají na našich startech jakoukoli zásluhu a skvělým divákům, kteří opět nezklamali, kolem trati byli v až neskutečném množství a na přejezdech nás ochotně pouštěli před sebe a zdravili.

Pro čtenáře eWRC spolujezdec Honza Škaloud