600 koňských sil proti 19,99 kilometrům do příkrého kopce se 156 zatáčkami bez svodidel. Před dvaceti lety zde kraloval Walter Röhrl.

Mezi rozsáhlou sbírkou triumfů v rally, kterých Audi v osmdesátých letech dosáhlo, zůstal jeden obzvláště zapsaný ve vzpomínkách. 11. července 1987, tedy před dvaceti lety, zvítězil Walter Röhrl s Audi Sport quattro S1 v legendárním závodě do vrchu na Pikes Peak v americkém Coloradu

Poté, co se Audi rok předtím stáhlo z MS v rally, demonstroval tento úspěch technický náskok, který byl spojen s používáním pohonu všech kol v sériové výrobě. Po ukončení sportovního využití quattra se tato technologie úspěšně používala v civilních vozech, aby k dnešnímu dni brázdilo silnice více jak 2,5 milionu vozů s permanentním náhonem na všechna kola.

1985 – na San Remu

Pouhé dva roky po prvních testech Quattra na konci roku 1980, mělo již Audi titul v bodování konstruktérů pod střechou. V roce 1983 se stal finský jezdec Hannu Mikkola mistrem světa mezi jezdci a rok nato získalo Audi tituly oba. Nejlépe mezi jezdci tehdy skončil Švéd Stig Blomqvist.

Od roku 1984 se postavilo Audi do boje s rivaly od Peugeotu, Lancie, MG a Fordu s konceptem Sport Quattro, který měl rozvor kol zkrácen na pouhých 222 centimetrů. Tehdejší předpisy ve třídě B byly velmi volné a tak se vývoj techniky šponoval stále kupředu. Motory disponovaly výkonem okolo 370 kW, tedy 500 koní. Tato éra skvělých nicméně velmi nebezpečných vozů skončila roku 1986 – Audi opustilo seriál MS v rally.

Německý výrobce chtěl svoje vozy prezentovat i za mořem a tak v rámci reklamní kampaně pod sloganem „art of ingeneering“ v roce 1984 zavítal na legendární závod do vrchu – Pikes Peak v americkém Coloradu.

Pikes Peak je hora, vysoká 4301 metr a leží v pohoří Rocky Mountains. Jjméno nese po svém objeviteli, kterým byl Zebulon Montgomery Pike, mapující tuto oblast v roce 1806 pro americkou armádu.

Najraději měl Monte Carlo…

První závod se zde konal v roce 1916 a od té doby se tak dělo pravidelně, nejčastěji na státní svátek 4.července. Počátkem osmdesátých let vypsali organizátoři kategorii pro rallyové vozy. To byla ideální příležitost pro prezentaci vyspělé techniky, tedy i pro Audi.

Trať vedoucí na Pikes Peak je opravdu jedinečná. Také závodníci účastnící se „International Hill Climb“ jak se závod oficiálně jmenuje, jsou ve výškách, kde se cítí dobře spíš horolezci. Startuje se v Crystal Creek ve výšce 2866 metrů nad mořem. Do cíle se stoupá po trati dlouhé 19,99 kilometru a průměrné stoupání dosahuje hodnoty 7 procent.

Na každého zde číhá rovných 156 zatáček skrz jehličnaté lesy až po holé převisy. Cesta je z valné části tvořena načervenalým pískem a šotolinou. Coby pevný podklad je zde udusaná hlína. Jízdní dráha je široká 6 metrů a v některých zatáčkách se rozšiřuje až na 15 metrů. Podél celé trati nenajdete nikde svodidla. Zejména ve vyšších polohách si připadáte jak na hraně stolu. Propast je zde hluboká cca 1800 metrů.

Stejně jako v MS v rally, slavilo Audi úspěchy i zde na Pikes Peak. V roce 1984 zde dojela legendární Francouzka Michele Moutton druhá a o vítězství jí připravil jen defekt. Rok nato již Moutonová slavila s Audi Sport quattro vítězství. V roce 1986 si za volant Audi Sport quattro S1 sedl domácí hrdina Bobby Unser a zajel nový rekord tratě. Tehdy to bylo 11:09,22 minuty.

Opět 1984 – na Acropolis

S1, se kterou se v roce 1987 postavil na start Walter Röhrl byla opravdovým skvostem. Pětiválcový motor o objemu 2,1 litru disponoval výkonem s hodnotou 440 kW, což je cca 600 koní při 8000 ot/min a kroutící moment byl na hodnotě 590 Nm při 5500 ot/min.

Fyzika je ale jak známo neúprosná a tak reálný výkon vozu na vrcholku byl cirka 330 kW, tedy 450 koní. Turbomotor samozřejmě s přibývající výškou a řídnoucím vzduchem postupně ztrácel na výkonu. Technici z Audi pro tuto příležitost vyvinuli zvláštní systém, který pracoval se vzduchem a výrazně snižoval ztrátu výkonu způsobenou jeho přirozeným nedostatkem. Turbodmychadlo tak nikdy neztrácelo svoje otáčky potřebné k práci.

Motor byl osazen šestistupňovou převodovkou a byl použit princip dvojité spojky. Vůz byl osazen třemi diferenciály s uzávěrkou. Použity byly šotolinové pneumatiky o rozměru 16 palců a i vzhledem k charakteru tratě, kdy se prakticky stále jelo proti kopci, byly použity jen poměrně malé brzdy.

Speciál byl připravený tak, aby vážil co možná nejméně a tak se podařilo dostat váhu na pouhých 1000 kg. Oproti zvyklostem byl také osazen opravdu masivním zadním křídlem a obřím předním spoilerem. Směrové stabilizátory byly umístěny dokonce i na bocích vozu.

Walter Röhrl, skromný perfekcionista, byl pro americké publikum vlastně zcela neznámou osobou. Byl to prostě jen nějaký závodník z Evropy, který ještě na Pikes Peak nikdy nestartoval. To co ovšem od samého začátku předváděl na trati mu udělalo jméno.

Pikes Peak 1987

Tým Peugeot pod vedením Jeana Todta si vyšlápl na Röhrla jen v kvalifikaci. Ten se totiž potýkal s drobnými technickými problémy s přívodem vzduchu do turbodmychadla a tak nejrychlejšího času dosáhl nejlepší z tria jezdců Peugeotu, Fin Ari Vatanen.

Vlastní závod konaný 11.7. 1987 proběhl tak, že se závodnící řadili pozpátku dle dosažených časů v tréninku. Walter Röhrl tedy jel coby předposlední a Vatanen jako poslední. Zkušený a klidný jezdec z Regensburgu opanoval se svým Audi „nejvyšší dálnici“ na světě a docílil času 10:47,85 min.

Čtyřikrát se mu přitom podařilo zařadit nejvyšší, šestý rychlostní stupeň a na nejrychlejším místě dosáhl rychlosti 196 km/h. Všech 156 zatáček jel opravdu velmi zostra a prakticky vždy driftem. Mnohdy jeho snažení vedlo až k tomu, že auto se nacházelo na samém okraji cesty.

Ari Vatanen v tomto duelu prohrál, když zajel bezmála o sedm sekund pomaleji než Röhrl v čase 10:54,38 min. Peugeot mluvil o technických problémech a s tím související ztrátou. Vatanen zvítězil prvně až v roce následujícím za volantem Peugeotu 405, když se Audi po hattricku s Pikes Peakem rozloučilo.

Walter Röhrl vypadal po závodě dojatě, šťastně a skoro jako by měl slzy na krajíčku. Později o tom řekl: "Bylo to skutečně skvělé, že jsem se mohl zúčastnit. Bylo to sice opravdu šílené, ale mnohdy je právě to co se zdá být šíleným nakonec to nejhezčí v životě. Byl to opravdový vrchol, čeho se dá s rallyovým autem dosáhnout.“

Pokochejte se brutálním výkonem a vynikajícím jezdeckým uměním na dobovém videu, které přkládám: