Rudolf Kouřil patří k našim nejzkušenějším spolujezdcům. V posledních letech je také ředitelem nádherné a velmi ambiciózní soutěže Agrotec Iveco Rally Hustopeče.

Foto: Petr Frýba

Rallyové začátky

R.K. „Jako spolujezdec jsem debutoval v roce 1982. V té době musel žadatel o licenci dojet pět závodů BOAS (branně orientační automobilové soutěže – pozn. autora). Byla to úžasná škola pro mitfáry po stránce práce s mapou. A protože nebývaly servisní zóny, tak se to vyplatilo při plánování doprovodů. Od roku 1985 jsem držitelem mezinárodní licence. S rallye jsem ale začínal už od roku 1978 – postupně jako pořadatel, vedoucí rychlostní zkoušky a svoz výsledků na Rallye Haná.“

Vyškov 1985 s Vladimírem Očadlíkem

Názor na rallye

R.K: „Soutěže jsou krásný a těžký sport. Rozhodně to ale už není ta správná rallye z dob mých začátků. Ta skončila omezeními v osmdesátých letech po tragických nehodách v mistrovstvích světa. Přesto se nadále jedná o nejtěžší automobilovou disciplínu. Některé soutěže mi ale poslední dobou připomínají turistické výlety. Člověk ujede spoustu kilometrů a minimálně si zazávodí. Jako pořadatel vím, že najít, projednat a hlavně někým „posvětit“ trať je stále těžší. Svoji roli sehrává také chování některých kolegů, kterým například dodržování stanovené rychlosti při seznamovacích jízdách nic neříká. A zrovna oni pak další rok nadávají, proč se ten nebo onen úsek nejede. Nenapadne je, že radu obce svým chováním přesvědčili o tom, že rallye už do obce nikdy nepustí.“

Na Čínově 1985 s Vladimírem Očadlíkem

Čas a finance

R.K: „Soutěže mi zabírají poměrně dost času. Sedadlo spolujezdce střídám s pořadatelským postem. Letošní Hustopeče byly už moji sedmnáctou rallye, kterou jsem dělal. První byla Rallye Vyškov v roce 1988. Tu jsem dokonce jel a současně organizačně řídil. Následovala Rallye ZD Ivanovice a po roce 1989 se mi spolu se dvěma kamarády, Lubošem Svobodou a Frantou Veselým, podařilo „stvořit“ vyškovskou MAGNUM rallye. Ta je v podobě BÖTTCHER rallye pořádána dodnes. V roce 1998 jsem odešel a s Honzou Vonkou založil Rallye show Modřice. Přes počáteční nadšení jsem neviděl perspektivu tohoto podniku. A tak jsem v roce 2004 ve spolupráci s úžasnými lidmi z firmy AGROTEC Hustopeče dal dohromady AGROTEC IVECO RALLY. Na soutěže tak padá můj veškerý volný čas.

Český Krumlov 1985

Finance jsou alfou a omegou rallye. Z pohledu spolujezdce mne moc nebolely. Měl jsem určitou výhodu, že od začátku kariéry až dosud jsem nebyl nucen investovat nějaké podstatné částky. Jako pořadatel mám ale také přehled o tom, kolik rallye stojí i z druhé strany. Proto nechápu některé „zasvěcené“ komentáře o obohacování a hrabání si peněz ze strany funkcionářů.“

Příbram 1992 s Romanem Veselým

Učitelé a rádci

R.K: „Kdysi dávno mi s teorií hodně pomohl Olda Gottfried, pak i Laďa Očadlík, jenž střídal místo za volantem s postem spolujezdce.“

S Liborem Václavíkem, Příbram 1999

Moji jezdci a auta

Ruda: „Hm, tak to bude horší. Nevedu si žádnou statistiku, ale z těch, se kterými jsem absolvoval nejvíce závodů, vzpomenu na Laďu Očadlíka, Frantu Topinku, Romana Veselého, Libora Václavíka, Tondu Tlusťáka a Frantu Blahouta. Pár dalších jezdců jsem navigoval jen jednou, maximálně dvakrát. Auta byla různá. Škodovky 1000 MB, 120LS, 13OL, Volkswagen Golf, Renault 5 Turbo, Lancia Delta HF, Renault Clio, Honda Civic, Toyota Celica, Mitsubishi Lancer, Ford Escort a další.“

S Tondou Tlusťákem v roce 2003

Konkurence ve třídě

R.K: „Myslím si, že jsem se většinou svezl tam, kde bylo o co bojovat. Vybírali si mě většinou jezdci, v jejichž třídě se sešlo poměrně hodně aut.“

S Frantou Blahoutem, Český Krumlov 2004

Zajímavé zážitky

R.K: „Těch spolujezdeckých je moc, byť už teď není při závodech taková soudržnost posádek, jaká bývala v době mých začátků. Tehdy se nadělalo spousta nesmyslů. Za nejzajímavější považuji skutečnost, že jsem dne 28.října 1989 pořádal poslední rallye za předchozího režimu na území Československa. A jak mám ve zvyku, trať vedla okolo všech možných hřbitovů na okrese Vyškov. Jaksi mi nedošlo, že jsou dušičky a tudíž budou chtít lidi jezdit na stejná místa, kudy vedu trať. Už vůbec jsem nevěděl, že Veřejná bezpečnost má zvýšenou pohotovost kvůli předpokládaným akcím „nekalých živlů“. Ale rallye zařazená do SKP-B (Sdružený krajský přebor – pozn. autora) se povedla. Sešlo se 121 posádek.“

Havárie s Josefem Koukolou na Barum 2005

Rallyová budoucnost

R.K: „Je dobré mít možnost stále uvažovat o budoucnosti. Po proslulé ráně na Barumce s Pepou Koukolou ve sjezdu do Slušovic v roce 2005 jsem si loni dal trochu oddych. Navíc byl potřeba čas na pořádání AGROTEC rally. Už ve druhé půlce roku jsem se ale začal na žádost Ládi Barvíka zajímat o Michala Křemena. Podíval jsem se na něj při závodech do vrchu a řekl si, že by z něj něco mohlo být. Takže má nejbližší budoucnost je spolupráce s tímto mladíčkem s cílem pokusit se z něj něco udělat. Třeba o něm a tedy i o mě motoristická veřejnost ještě hodně uslyší.“

Havárie s Josefem Koukolou na Barum 2005

„A je jeden člověk, kterému patří obrovské poděkování a to je má přítelkyně Radka, která se mnou poslední roky to mé bláznění prožívá se všemi dopady na ni a moc mi pomohla po Barumce. Díky ní jsem se vrátil.“

S Frantou Blahoutem, Příbram 2005