První etapa soutěžácké kariéry pana Ladislava Hršela spadá do začátku sedmdesátých let minulého století. Téměř po třiceti letech, kdy neodjel jedinou soutěž, se tento muž dokázal vrátit, a to rovnou do vozu několikanásobného českého šampióna Ladislava Křečka. Páté místo na Rally Bohemia mu dodalo sílu a motivaci k otevření nové kapitoly svého soutěžáckého života. Ladislav Hršel založil svůj vlastní tým a z pozice manažera i navigátora se podílí na úspěších talentovaného Petra Hozáka.

Foto: Rober Balcar

Rallyová kariéra

„Začátky mé kariéry v automobilovém sportu sahají až do roku 1969. Tehdy jsem byl jako člen technické komise automobilového sportu v tehdejším AZNP Mladá Boleslav dotázán jezdcem Karlem Kaprasem, zda bych neměl chuť si sednout na ono horké sedadlo. Jeho dosavadní spolujezdec Vašek Kohout totiž musel z rodinných důvodů skončit. Po dvou až třech měsících jsem konečně rodinu přesvědčil, že jde o velice bezpečný sport, a tak jsem se objevil na mém prvním závodě Mistrovství ČSSR. Byla to Rallye Tatry 1970. Tam jsme s vozem Škoda 100 ve třídě A2 do 1000 ccm obsadili druhé místo za tehdy velmi populárním Milanem Židem (taktéž škodovákem). Bylo tedy rozhodnuto.

Až do roku 1975, kdy jsem byl nucen skončit se sportovní kariérou z důvodu pracovního vytížení, jsem se pravidelně účastnil všech soutěží mistrovství republiky, pohárů míru a přátelství a některých soutěží v SRN. Za svůj největší úspěch považuji získání titulu Mistra republiky ve třídě A2 1150 ccm pro rok 1970 a druhé místo v absolutním pořadí na Rally Cordatic Maďarsko, kdy s naší „jedenáctsetpádou“ jsme proti Iljovi Čubrikovovi s alpinou neměli nárok. Nemohu nevzpomenout na dnes již historickou soutěž Rally Vltava. Absolvoval jsem čtyři její ročníky (1970–1973). Byla to jedna z nejtěžších soutěží v mé kariéře. Následovaly dlouhé roky, kdy jsem se věnoval výkonu v hospodářských funkcích a nebylo jich málo. Až do roku 1990 to vždy bylo v rámci podniku AZNP, později Škoda s. p. Mladá Boleslav. Poté jsem prošel celou řadou zaměstnání. Působil jsem i jako OSVČ a mohu říci, že to byla tvrdá škola.

Foto: Rober Balcar

Nicméně ta poslední štace v Okule Nýrsko mne po letech svedla dohromady s dlouholetým přítelem a výborným soutěžákem Láďou Křečkem, který se na mne jako na generálního ředitele a předsedu představenstva obrátil se žádostí o sponzorství jeho soutěžního týmu K.A.R.S. Protože moji kolegové v Okule proti tomu nebyli, realizovali jsme tento sponzoring asi dva roky.

Pak Láďa absolvoval Rally Bohemia tuším v roce 2003 s tehdejším předsedou představenstva Škody Vráťou Kulhánkem a jejich umístění na desátém místě v absolutním pořadí bylo v odborných kruzích vysoce hodnoceno. A tak na odezvu v Okule nebylo nutno dlouho čekat. Já i moji kolegové jsme si řekli, když to šlo s Kulhánkem, proč by to na Rally Mogul Šumava nešlo s Láďou Hršelem. Myšlenku vzápětí následovala nabídka Láďovi Křečkovi, zda by našel odvahu to se mnou po tolika letech zkusit. Zkusil to a jen těžko si umím představit jeho pocity, když si po třiceti letech vedle něho sedl mitfára s takovou pauzou a navíc do auta o 200 koní silnějšího než byla tehdy škodovka.

Nakonec to se mnou přežil a umístění kolem sedmnáctého místa v absolutním pořadí bylo s ohledem na všechny okolnosti možno hodnotit jako úspěch. Pod tímto dojmem mne pak nepřekvapila myšlenka zajet si i Bohemku. Bez dlouhých komentářů, výsledek byl bomba!!! Páté místo v absolutním pořadí nikdo nečekal a tím méně my. Při tomto závodě jsem naposled viděl Láďu závodit v pravém slova smyslu, a věřte, že to pořád umí.

Pro mne to byl kromě mé nové rodiny, která je tu především, další silný motiv dokázat na poli sportovním i sobě, že ještě nepatřím do starého železa. A tak když mne oslovil proti mně mladík Petr Hozák, jestli bych s ním nechtěl jezdit jako mitfára – řekl jsem mu: „Hele mladej, přijeď s nějakým slušným autem, svezeme se tady okolo Nýrska a já Ti řeknu.“ Přijel, svezli jsme se, nevystrašil mne, přestože se o to velice snažil, a jezdíme spolu dodnes. Ne sice již pod Okulou, ale mám svou vlastní stáj (Hršel racing team) velice slušně podporovanou známou plastikářskou firmou Plastik HT a. s. Horšovský Týn, v jejímž čele stojí člověk taktéž propadlý motoristickému sportu a zejména značce Porsche na okruzích, pan Ing. Louis Odermann. Jsem rád, že mohu dnes říci, že tuto firmu reprezentujeme způsobem, který si svým významem zaslouží.“

Foto: Rober Balcar

Názor na rallye

„Rallysport v České republice má velmi vysokou úroveň a dává svojí strukturou možnost seberealizace jak špičkovým jezdcům, tak i těm mladým začínajícím. Samozřejmě jejich úspěchy jsou zejména v začátcích vázány finančními možnostmi a ty pak rostou s postupem do vyšších soutěží. Dle mého názoru nebylo zrovna šťastné rozhodnutí pro rok 2007 vypsat čtyři mistráky. Důkazem toho je i poměrně slabá účast na nedávno proběhlé Rally Bohemia, kdy přihlášených a skutečně převzatých posádek bylo výrazně méně než v letech minulých. Domnívám se, že Bohemka s koeficientem 10 by si zasloužila daleko větší účast.

Kromě toho jsem přesvědčen, že by si Mladoboleslaváci zasloužili větší část dění doma a ne v sousedních okresech. Nechci tím však ani zdaleka snižovat sportovní hodnotu a úroveň současných rychlostních zkoušek. Jsou velice pěkné, ale erzet typu Bezdědice – Březovice a Skalsko – Vinec je rozhodně škoda.“

Čas a finance

„Od doby, co jsem rezignoval na své funkce v Okule Nýrsko, mám relativně více času. Díky mé mladé manželce, která má pochopení pro mého koníčka a to její pochopení se projevuje nejen tím, že musí doma obstarat hodně sama včetně našeho šestiletého syna, ale i tím, že peče, smaží, vaří před závody, aby bylo co baštit a svou péčí pomáhá dělat výsledky a náladu.

Co se týče peněz, tak mohu říci, že si peněženka myslí, že kupuji každý měsíc nádraží. Stačí si představit, že jedna sada gum přijde na asi 40–50 tisíc korun a jejich životnost je tak 60–80 kilometrů erzet. Sezóna pak přijde asi na 5–6 milionů korun. Bez sponzorů pak lze jen těžko tento sport provozovat.

Vrátím-li se zpět do minulosti, tak jsem jako smluvní jezdec Škody neměl žádné starosti o finance, protože továrna motoristický sport podporovala a nám zbylo jen to rozumě technicky poskládat a závodit. V té době jsem měl několik kamarádů a dá se říci i idolů. Především Milana Žida a Oldu Horsáka, kteří „uměli“, a přesto byli vždy normální, obyčejní, ale hlavně kamarádští. Bylo to asi také tím, že nešlo o prachy, ale o sport a partu.“

Foto: Rober Balcar

Vůz a jeho historie

„V současné době naše stáj disponuje dvěma vozy. Jednak Mitsubishi Lancer EVO VII od Pepy Semeráda, který s ním v minulém roce dosáhl na titul Mistra ČR v rallysprintu, a Mitsubishi Lancer EVO IX, který jsem pořídil na letošní sezonu. Spolu s Petrem Hozákem jsme s ním zatím absolvovali dva podniky MMČR, a to Český Krumlov, kde jsme obsadili šesté místo v absolutní klasifikaci a nedávno Rally Bohemia Mladá Boleslav, kde jsme obsadili absolutně osmé místo a páté ve třídě N4. Myslím, že s ohledem na mládí vozu a dosud nevychytané mouchy jsou to umístění pěkná a my jako posádka se musíme s tímto vozem ještě sžít.

Co se týče EVO VII, má v současné době na svém kontě druhé místo v průběžném pořadí v MČR rallysprintu. Máme velice dobrý tým mechaniků vedený Rudou Kohoutem (netřeba ho motoristické veřejnosti představovat), kde není nouze ani o „srandu“ ani o dobré nápady a ochotu vždy přiložit ruku k dílu. A že je to třeba, to dokazuje naše konkurence, která nespí a svou techniku neustále zdokonaluje. Škoda, že nevím vždy jak.“

Konkurence ve třídě

„Kdo je naše největší konkurence? Podívejte se na prvních patnáct posádek ve třídě N4 a jsou tam všichni.“

Rallyová budoucnost

„Mám-li s odstupem třiceti let srovnat rallyový sport musím říci, že se hodně změnil. Tak jako ve všech sférách života i tady technika udělala velký krok dopředu. Změnila se i pravidla, a to dost podstatně. Musím uznat, že to s ohledem na bezpečnost silničního provozu asi bylo nutné. Ale bylo a je to na úkor sportovní hodnoty. Vždyť třeba „Vltava“ – bez perfektního rozpisu se noc nedala zajet. Noční etapa byla vlastně jedna dlouhá rychlostí zkouška, občas proložená časovou kontrolou (450 až 500 kilometrů).

V dnešní době hustý provoz, přísná ekologická pravidla, negativní postoj většiny veřejnosti jsou věci, se kterými se budou v budoucnosti organizátoři soutěží stále častěji setkávat a potýkat. Přesto vidím budoucnost rallye optimisticky, protože ještě pořád jsou lidé, kteří pro ni jsou schopni a ochotni udělat první – poslední i zadarmo, protože to mají rádi. Věřím, že své sedmdesáté narozeniny oslavím na horkém sedadle.“