Čonkův návrat na „bednu“

Po dvou soutěžích, kde se Mad Max racing teamu nedařilo, se uprostřed léta začalo přece jen mnohé v dobré obracet.

Po dvou soutěžích, kde se Mad Max racing teamu díky neposlušné technice nedařilo, se uprostřed léta začalo přece jen mnohé v dobré obracet. Robert Čonka na Rally Agropa sice ještě zůstal těsně pod stupni vítězů, Prachatice pro něj ale znamenaly návrat do první trojice třídy A5. A to jak v soutěži, tak v klasifikaci Mistrovství ČR ve sprintrally.


Foto: Jaroslav Kacerovský

Už Lužické hory předznamenaly nešťastnou sérii soutěží Mad Max racing teamu. Poruchu převodovky vozu Roberta Čonky tehdy ještě v týmu vyvážila radost z druhé příčky Radovana Mareše, pak ale následovaly Tišnov a Kopná, kde neposedná technika vyřadila ze hry oba vozy Škoda Felicia Kit car s oranžovými nárazníky. Na valašské soutěži s extrémně náročnými tratěmi se ale začalo blýskat na lepší časy – Roberta vyřadila banální závada v podobě poškozené hadice od vodní pumpy v době, kdy mu patřila třetí příčka v dobře obsazené třídě A/1400.


Foto: Jaroslav Kacerovský

Z jižní Moravy se pak kolotoč seriálu přesunul do jihozápadních Čech. A to byl prostor, kde se modrofialovému vozu Roberta Čonky podařilo konečně protrhnout smůlu. Na horažďovicko-pačejovskou Rally Agropa odjel s letošní tradiční navigátorkou Ivou Víchovou a s touhou spravit si konečně zase chuť ze závodění. „Měli jsme letos odjeto jen málo ostrých kilometrů, a tak jsme začali asi až moc vlažně,“ mudroval v cíli soutěže pražský pilot.

„Pak jsme sice zrychlovali, ale útok na bronzový stupínek Iva Cipry nevyšel. Měli jsme při něm i trochu smůly. Na šestém testu jsme přijeli jako první k havárii Filipa Ballka, jenž za zatáčkou sklouzl do příkopu a poškodil auto o můstek. To by samo o sobě nebylo nic hrozného – nikomu se nic nestalo a auto nijak moc nepřekáželo v cestě. Bohužel pořadatelé nás zpomalovali už na začátku dlouhé rovinky před inkriminovanou zatáčkou, a tak jsme tam docela dost vteřinek nechali. Když jsme to pak reklamovali a žádali opravu času, nejprve jsme nemohli najít činovníka pro styk s jezdci a pak nám nakonec řekli, že jsme zajeli čas odpovídající minulému průjezdu. To jsme ale jeli polovinu testu po defektu…

Na posledních dvou zkouškách soutěže jsme se pak ještě pokusili poprat s osudem a ztrátu dohonit, jak už to ale bývá, bylo to kontraproduktivní. Přeslechl jsem, že ta pravá zatáčka je ´6´ a až po důrazném upozornění spolujezdkyně začal situaci řešit. To už jsme ale byli v ´mlíku´a rozháněli uskakující diváky a pořadatele, kterým bych se tímto všem chtěl omluvit. V cíli jsme proto ještě byli za čtvrtou příčku a hlavně za dosažení cílové rampy – skoro po půl roce – moc rádi.“


Foto: Jaroslav Kacerovský

Prachatice pak znamenaly prodloužení úspěšných dnů modrého vozu. Jeho osádku tentokrát tvořili Robert Čonka s Karlem Hejným, jenž se na post navigátora vrátil po skoro roční pauze. Že souhra fungovala, o tom svědčí fakt, že se vůz s číslem 41 už od úvodu pohyboval na medailových pozicích ve třídě. Třetí test však znamenal velký propad, když se u vozu poškodilo táhlo řazení a celou rychlostní zkoušku i následný přejezd do servisu museli Robert s Karlem zvládnout na šestý rychlostní stupeň. Po opravě následovala velká stíhací jízda, kterou korunovala třetí příčka v cíli ve třídě A/1400. Body za bronzový stupínek navíc vynesly Roberta Čonku na skvělou druhou příčku průběžného pořadí Mistrovství ČR ve sprintrally za již jistým šampiónem Janem Dohnalem.

Radovanu Marešovi s Michalem Vítkem se po úspěšném úvodu sezóny dařilo v jejím dalším průběhu mnohem méně než týmovým kolegům. Po technických problémech na Kopné dali Východočeši před startem v Horažďovicích přednost důkladné přípravě vozu, ani v Prachaticích ale motor nefungoval podle představ posádky. Smůlu pak dovršil upadlý zadní brzdič, který donutil posádku bílé felicie odstoupit. „Nezažíváme šťastné období,“ smutně hodnotí situaci Radovan.

„Už jsme oproti původnímu stavu, v jakém jsme auto loni koupili, vyměnili skoro všechno, pořád to ale není ono. Naopak velkou radost mi dělá spolujezdec Michal Vítek, jenž se velmi rychle naučil navigátorskému řemeslu a já se na jeho diktát mohu stoprocentně spolehnout. Teď už se ale my, Robert a všichni naši obětaví mechanici začínáme pomalu chystat na Rally Jeseníky, která bude závěrečným podnikem seriálu sprintrally. Nedaří se totiž kromě nás ani mnohým dalším soupeřům a i my tak stále figurujeme na čtvrté příčce šampionátu. Tu bychom rádi ve Šternberku obhájili, nebo ještě raději vylepšili – snad jsme si už svou porci smůly letos vybrali…“

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!