Po poslední soutěži v Maďarsku, kterou jsme jeli a po zrušení soutěže v Rakousku se začalo uvažovat, jaký program zvolit na srpen a září. Soutěží na šotolinovém povrchu není po Evropě mnoho. Proto začalo usilovné hledání vhodných soutěží. Právě v srpnu to bylo skoro nemožné něco najít. Na září již bylo na výběr Polsko, Itálie, Finsko. Finsko se zdálo jako sen. Sen se však stal skutečností a velmi brzy byl domluven start na SM-Uusikaupunki ralli ve Finsku. Nejprve se řešila logistika a doprava závodního vozu. Nedlouho potom přišlo řešení, účastnit se soutěže pod křídly Tommi Mäkinen Racing a na jejich voze, který je identický s naším. Vše se tak ulehčilo.

Zajistili se letenky, půjčení vozu na seznamovací jízdy, logistika při soutěži a vše bylo připraveno, … jak jednoduché :-)

Do Finska jsme s Michalem a šéf mechanikem Mirkem Poláškem vyrazili ve středu 29.8. ve 12:35 z Pražského Ryzyňského letiště. Již za necelé dvě hodiny jsme přistáli v Helsinkách na letišti Vantaa. Vyzvedli jsme si zamluvené auto Ford Focus v rental car Hertz a vyrazili do skoro 300 km vzdálené meky rallysportu, města Jyväskyla. Na hotelu nás již očekával, náš koordinátor pro tento závod, sám Pasi Hagström. Po přivítání a ubytování jsme povečeřeli a probrali mnou připravený logistický plán. Zda je vše v pořádku.

Foto: R – Glass

Na čtvrteční den, byl nachystaný test nedaleko sídla Tommi Mäkinen Racing. Nejprve jsme si odzkoušeli sedačky, upravili posed ve voze a přizpůsobili pásy. Následoval přesun na testovací trať, která byla vzhledem k podmínkám na soutěži vybrána na úzké cestě, vedoucí lesem. Jednalo se o úsek dlouhý 2.1 km, kde například před Finskou Neste rally testoval Khalid All Qassimi Focus WRC.

Foto: R – Glass

Celá trať byla perfektně zajištěna. Dokonce vypáskovaná a zajištěna potřebným počtem lidí kvůli bezpečnosti.. S Michalem jsme si připravili rozpis a zahájili test.

Auto bylo již nastavené předem na naše potřeby stejně, jako bychom startovali s našim vozem. Později proběhla jen malá korekce nastavení tlumičů. Jednalo se totiž o nový model tlumičů Rieger s control rebound. Následně usedl na sedadlo spolujezdce Pasi Hagström.

Svezl se s Michalem a poté si pozice vyměnili. Mišo tak mohl sledovat jízdu na zdejších tratích z pozice spolujezdce. Na konec testu se ještě na místě spolujezdce svezl Miro a úplně naposledy jsem jel s Pasim i já.

Foto: R – Glass

Test byl úspěšně ukončen. Jet po místních šotolinách je opravdu crazy! První pocity byly jednoznačné. Tohle chce dávku odvahy, kvalitní rozpis, neudělat nejmenší chybu. Ještě jsme se zastavili zpět na sídle Tommi Mäkinen Racing a později vyrazili spolu s Pasim na cestu do centra soutěže, města Uusikaupunki (v překladu Nové Město) v jihozápadním Finsku přímo u moře.

Foto: R – Glass

Po cestě jsme ještě projeli legendární zkoušku z MS Ouninpohja a začali naplno vnímat obtížnost místních tratí. Což naznačovala i skála, o které každý ví, ale do které každý rok někdo vrazí a místní potvrdili, že se stalo pravidlem, že fandové pak nastříkají na skálu jméno toho posledního, co do skály vrazil.

Foto: R – Glass

Ubytovali jsme se na hotelu. Následně nás Pasi seznámil s městem a důležitými místy při soutěži. Tedy ředitelstvím, servisní zónou, místem pro přejímku a startem.

V pátek ráno nás čekala prezentace a předání materiálů na soutěž. Vše šlo vzhledem k naši včasné účasti rychle a hladce. Při odjezdu z ředitelství jsme byli ihned zastaveni pořadatelem a vyzvání k okamžitému označení seznamovacího vozu. Ještě nás čekala snídaně a od 10.h. probíhali seznamovací jízdy. Na které bylo vymezeno 7 hodin. I přesto, že jsme na první RZ čekali již od 9:45, nebyl trénink jednoduchý. Ve Finském šampionátu se trénuje pouze na 2 průjezdy RZ, stejně jako v MS. Navíc všech 8 RZ je rozdílných, žádná se při soutěži neopakuje. Žádná však nebyla shodná ani s loňským ročníkem soutěže. Tři RZ byli nové, ostatní se jeli v roce 2004 nebo 2005!

Do poslední RZ jsme najížděli těsně před uplynutím konce seznamovacích jízd, tedy v 16:57! Nikde jsme se při tréninku nezastavovali či zbytečně nečekali. Dodržovali jsme však rychlost a vše vyšlo přesně na čas. Pokutě 85 Eur za překročení rychlosti od pořadatele jsme se i tak neubránili. Na 40. jsme jeli 47 km/h. Překročení rychlosti se však počítá i pro další soutěže. Při dalším překročením je pokuta vyšší. Při třetím již následuje vyloučení a nepřipuštění ke startu na soutěži. Na seznamovacích jízdách nás jistilo ještě auto s Pasim a Mirem. V podvečer nás čekalo ještě seznámení s diváckou RZ v ulicích města na asfaltovém povrchu. Potom následovala od 18. do 20. h. dobrovolná přejímka, které jsme se zúčastnili. Oficiální přejímka byla až v sobotu ráno, těsně před soutěží. Přejímka byla zajímavá. Jednalo se o plombování turba a všeho, co plombovat jde, měření hluku a podobně. Některá auta, která jsme tam mohli vidět, by u nás přejímkou neprošla. Chyběli jim i některé „důležité věci“!

A tak Mirek prohlásil: „Mrkvana na ně, to by koukali !!!“ (pozn. – p. Mrkvan je technický komisař na soutěžích v ČR)

V páteční podvečer mechanici dokončili přípravu auta a vše potřebné na sobotní závod. Následně jsme se přesunuli na hotel, k večeři a naší přípravě na závod. Jako spolujezdec jsem byl od Pasiho informován, na odlišné počítání časů na přejezdech mezi RZ. Jedná se o odlišný systém, než je znám ze soutěžích u nás, v Rakousku, Belgii či Maďarsku. Čas na přejezd mezi stopkou RZ a časovou kontrolou před startem další RZ je pevně daný podle času dokončení RZ. Na jednu stranu je to výhoda, nemusí se v případě problému na RZ nikam spěchat na následném přejezdu. To v podstatě zaručí, že posádky nebudou na přejezdech porušovat pravidla silničního provozu.

Má to však i svoje negativní problémy. V případě problému na RZ se posádka propadne do hloubi startovního pole. Tím je následně obtížné dotahovat jakoukoli ztrátu, neboť se již může jet za odlišných podmínek, jako může být počasí či stav povrchu RZ. A to nemluvě o možnosti dojetí pomalejšího vozu startujícího před vámi. V sobotu jsme vstávali v půl osmé. Čekala nás snídaně. Ověřili jsme si na ředitelství startovní čas a poslední informace k soutěži. Přesunuli jsme se do servisní zóny, kde již bylo vše připraveno.

Foto: R – Glass

Ve startovním poli byla kompletní Finská špička. Valimaki, Salo, Ketomaa, Katajamaki, Ketomaki, Arminen, Niemi na vozech N4 nebo A8 a tři posádky na vozech WRC, Jarmo Mikkonen – Hannu Ervasto na Peugeot 206 WRC, Ari Vihavainen – Asko Sairanen na Ford Focus WRC, Timo Maenpaa – Carl-Johan Wolff na Škoda Octavia WRC.

Ze zahraničních účastníků měli hlavní zastoupení Rusové. Shaymiev na Peugeot 207 S2000, Sokolov na Mitsubishi Lancer evo IX, Yushin na Honda Civic Type-R, dále švédský spolujezdec Jouko Puhakka a naše "mezinárodní" posádka, slovenský pilot Michal Riečica a český spolujezdec Jan Škaloud.

Foto: R – Glass

Počkali jsme na náš startovní čas. Čekali nás 3 RZ. Třetí RZ se jela na asfaltu. Nasazení na RZ 1 bylo žalostné. Jeli jsme příliš opatrně a s velkým respektem. Řekl bych, že jsme vůbec nechytli tempo ani rytmus. Z mého pohledu to bylo, jak když jedeme oba snad poprvé.

Sám jsem se necítil dobře. Michal to poznal, nebo na tom byl stejně a podle toho to také vypadalo. Čekali jsme hodně, ale ztráta 3,9 sekundy na kilometr byla velká sprcha. Na RZ 2 se situace opakovala. Sice z našeho pohledu se už jednalo o zlepšení, na čas to však mělo pramalý vliv. Na asfaltové RZ 3 se již ztráta zmenšila na 2,2 s/km oproti vítězi RZ, který přezul přední kola na slick. Měli jsme stejnou myšlenku, ale nakonec jsme od toho však upustili, vzhledem k tomu, že by to nemělo dobrý vliv na chování vozu a práci diferenciálů.

Následoval servis, kde se odstraňoval problém s ostřikováním interkoleru, které nefungovalo a tak vůz neměl plný výkon. Problém byl odstraněn a čekala nás další trojice RZ. Na RZ 4 se naše ztráta na kilometr opět zmenšila. Stále to však bylo mnoho a sami jsme cítili, že toto není dobré. Na RZ 5 a RZ 6 došlo konečně k zlepšení. Nyní se jednalo o ztrátu 2.7 s/km. Čekal nás servis, kde se dělala běžná údržba, vyměnili se pneumatiky a čekala nás poslední sekce, tedy 2 RZ. Na RZ 7 už jízda probíhala dobře, ale asi 700 metrů před cílem přišla chyba. Vyjeli jsme mimo trať a auto zůstal viset na podlaze. Diváků, kteří se nám snažili pomoci bylo hodně, ale ani to nestačilo abychom se vyhrabali zpět na cestu. Schylovalo se k tomu, že pro nás soutěž definitivně skončila, nechtěli jsme se však smířit s tím, že zůstaneme na příkopu, a tak jsem uprosil další příchozí diváky, kteří přišli na místo omrknout co se stalo a společně s těmi prvními jsme po více jak 8 minutách nepoškozený vůz vyprostili a mohli pokračovat do cíle RZ.

Další jízda na poslední RZ již však bylo sbírání zkušeností. Za takové situace se již jede špatně. Člověk nechce auto zbytečně poškodit. Jede se příliš opatrně a to je snad ještě nebezpečnější, než jet rychle. Každý kilometr na tamních RZ je však pro nás velké plus a hlavně ohromná škola. Soutěž jsme tedy i přes výlet mimo trať dokončili.

Foto: R – Glass

Výsledkem bylo 13. místo v N4 (ve Finsku třída 2 nebo N2), 28. místo v SM šampionátu a 61. místo absolutně pro nás není uspokojivý výsledek. Velmi důležité pro nás však bylo, že jsme soutěž dokončili, ujeli maximum kilometrů a naučili se i spoustu nového.

Byla to rozhodně nejtěžší soutěž, kterou jsem kdy jel. Náročnost je neskutečná. Nechci v žádném případě snižovat hodnotu ostatních soutěží, co jsem jel a poznal, ať u nás nebo i jinde v zahraničí, ale toto se nedá naprosto srovnávat. Tratě jsou specifické, a pro nás, kteří jsme tam nikdy nestartovali velmi náročné, ať už svým tempem (rychlost), změnami rytmu jízdy (široké, úzké), povrchem (tvrdý, měkčí) či počasím (sucho, mokro, zima). To celé ještě dotvoří prostředí lesů a skal. Většina zatáček je přes horizont, utahuje, nebo se otvírá či sužuje. Jede se i jiná stopa. Je potřeba mít dokonalý rozpis. Na náš rozpis se určitě jet dalo, ale i tak jsme se zase ujistili, že je neustále co zlepšovat. To je výzva a nás to dál hodně motivuje. Jak nám bylo ještě řečeno, tady se jednalo o „lehčí“ soutěž šampionátu! Spíš techničtější trať s minimem skoků.

Pro toho kdo ve Finsku nestartoval, budou asi některé věci co jsem popsal těžko pochopitelné! Po projetí cílovou rampou jsme odevzdali vůz do UP. Vyzvedl nás Pasi s Mirem a na pohled prohlédli vůz, zda není po našem výletu mimo trať poškozen. Pasi počkal, až budou vozy vydány z UP, aby ho alespoň trochu zkusil. Mirek nás odvezl na hotel, kde jsme se vykoupali, převlékli do civilního oblečení a počkali na Pasiho. Ten později konstatoval, že vůz je v pořádku. Vydali jsme se do přístavu na večeři. Po večeři jsme jeli zpět na RZ. Vybrali jsme si první, která nám nesedla. Dále nejdelší 6. RZ a následně RZ 7, kde jsme byli mimo trať. Mohli jsme tak dokonale vidět stopu a měli ještě v živé paměti, jak jsme na daných místech jeli, či jak jsme měli jet. V neděli na devátou hodinu nás čekala snídaně a přesun z Uusikaupunki do Helsinek na letiště. Vzhledem k časové rezervě a Pasiho bydliště nedaleko letiště, nás Pasi pozval k sobě domů na čaj a kávu. Při té příležitosti nás provedl domem, ukázal saunu a svoji „síň slávy“. Byla to nádhera.

Pasi Hagström, foto: R – Glass

Ke kávě a čaji přidal promítání jeho rally a spoustu vzpomínek a historek. Ukázal nám kombinézy či rozpis na soutěž v USA, kde se účastnil soutěží s továrním Subaru Impreza WRC. Dozvěděli jsme se, že na tamních soutěžích jsou zakázány seznamovací jízdy. Rozpis na RZ vydá pořadatel. A pak je už jen na posádkách, jak se vypořádají se situací… Dozvěděli jsme se také, že Pasi svoji první rally jel jako spolujezdec Marcuse Grönholma.

Byl to skvělý zážitek a až neskutečná zkušenost. Navíc fungovat s lidmi od Tommi Mäkinen Racing je radost. Všichni jsou naprostí profesionálové. Stále a všude vládl klid a pohoda. Vše bylo připravené do posledního detailu. Každý věděl, co má dělat, jak se chovat.

Stejně tak to vypadalo v dílně, na testu či při samotném závodu. Ještě před úplným odjezdem jsme k našemu obrovskému překvapení a následné radosti dostali zprávu, že nám bude umožněn start i na poslední soutěži velkého finského SM šampionátu – Vaakuna-ralli ve městě Mikkeli, již za necelé tři týdny.

Budeme se snažit o co nejlepší výsledek, abychom naopak my potěšili výsledkem všechny, jež na našich startech mají obrovské zásluhy a tento nádherný sport nám umožňují dělat. !

Výsledky SM-Uusikaupunki ralli:

1. Jarmo Mikkonen – Peugeot 206 WRC
2. Juha Salo – Mitsubishi Lancer EVO IX
3. Jukka Ketomäki – Subaru Impreza WRX
4. Kim Niemi – Mitsubishi Lancer EVO V
5. Teemu Arminen – Subaru Impreza WRX
6. Marko Kakko – Mitsubishi Lancer EVO IX
7. Kari Ali-Rantala – Mitsubishi Lancer EVO VII
8. Heikki Westerlund – Mitsubishi Lancer EVO VII

Pro čtenáře eWRC spolujezdec Honza Škaloud