Mladoboleslavský soutěžní jezdec Michal Křemen (17. 5. 1989) patří k nejmladším pilotům nastupující soutěžácké generace. Od dětství toužil stát se závodníkem a už coby šestnáctiletý mladík debutoval v závodech do vrchu. Ihned po dosažení plnoletosti a obdržení řidičského průkazu přestoupil do své vysněné disciplíny – rallye.

Rallyové začátky

Michal: „Pocházím z Mladé Boleslavi a tak jsem měl k autům a soutěžím od dětství hodně blízko. Zpočátku jsme se s rodinou jezdili dívat na naší domácí bohemku. Po dvou letech jsme začali objíždět soutěže po celé republice.

Táta se věnoval RC modelům. Jezdil mistrovství České republiky. Modely jsem si vyzkoušel i já. V té době se ještě za autíčky neběhalo, ale vše se řídilo dálkovým ovladačem z tribuny. Většinou to byly závody v hale na koberci a občas venku na asfaltu, především v Hrádku. Měli jsme v plánu uskutečnit závody modýlků formou rallye, jak to dnes mnozí provozují. Mým dětským snem ale bylo jednoho dne usednout do závodního vozu.

V roce 2006, v mých šestnácti letech, jsem absolvoval první dva závody do vrchu s vozem Škoda Felicia, které jsme dali přezdívku „Hořčica“. Jednalo se o klasické rallyové enkové auto zapůjčené od Tomáše Řezníčka. V rallye s tímto vozem startoval Patrik Hlach. Poté jsme hledali něco rychlejšího a přes internet jsme se dostali k Hondě Civic 1,6 VTi od Ládi Barvíka. S ním jsme spolupracovali až donedávna. Po čtyřech startech s hondou jsme se pro letošní sezónu rozhodli startovat s Mitsubishi Lancer EVO IX opět od týmu Anvel. Test s vozem proběhl už loni koncem roku v Hoškovicích na letišti při Car Winter Cupu. Po dvou vrších s „devítkou“ jsem v Tišnově absolvoval svou premiéru v rallye s hondou a zkušeným spolujezdcem Rudou Kouřilem. Na sedmé erzetě nás ale zastavila porucha převodovky.“

Názor na rallye

Michal: „Automobilové soutěže považuji za jeden z nejnáročnějších sportů a to nejen motoristických. Například takové Safari jistě nebyla žádná legrace. Pro mě jsou závody v současné době největším koníčkem a zábavou. Když zrovna v některé soutěži nestartuji a mám čas, jedu se vždy podívat. Šestkrát jsem měl možnost zavítat na Rally Deutschland, ještě v době, kdy se jela pouze jako podnik mistrovství Evropy. Ze světových pilotů je mým největším oblíbencem Marcus Grönholm. Moc uznávám také legendy jako Ari Vatanen a Walter Röhrl. Moc mě potěšilo, že jsem se s Walterem Röhrlem a Marcusem Grönholmem potkal osobně na Deutschland Rally 2001. Tehdy se ještě jelo v rámci Evropy a nebyla tak přísná opatření. Byla možnost se k jezdcům dostat blíže a mám z té doby od těchto borců i autogramy.“

Čas a finance

Michal: „V zajišťování závodů mi pomáhá celá rodina. O zajištění finanční stránky se stará především můj děda. V začátcích jsem závodil především z rodinného rozpočtu. V dnešní době už je přece jen citelně znát pomoc sponzorů. S časem momentálně výraznější problém nemám. Jsem vyučený automechanik a od září jsem nastoupil na nástavbu.“

Učitelé a rádci

Michal: „Úplně prvním poradcem mi byl legendární Milan Dolák. Poradil nám, jak a s čím začít a jak dále pokračovat. Přes pronájem hondy jsme se seznámili s Láďou Barvíkem. S ním hodně konzultuji své závodění. Radí mi jakou jet stopu, kde brzdit levou nohou a další věci především okolo jízdy a ovládání auta. Co se týče rozpisu, mám štěstí na velmi zkušeného mitfáru Rudu Kouřila. Možnost startovat s ním mi také zajistil Láďa Barvík. Ruda se nejvíce podílel a podílí na mém soutěžáckém vývoji. Kvalitní rozpis považuji za osmdesát procent úspěchu. Prioritou pro letošní sezónu je absolvovat a dokončit co nejvíce soutěží s ohledem na získávání zkušeností a mezinárodní licence.“

Prof. MUDr. Pavel Dungl DrSc.

Michal: „Obrovskou zásluhu nejen na mém závodění, ale i na zdravotním stavu, má MUDr. Pavel Dungl z Fakultní nemocnice Bulovka v Praze. V osmi letech jsem měl veliký zdravotní problém. Na mém první táboře v životě mě znenadání přepadla silná bolest v oblasti pravého kyčelního kloubu. Nemohl jsem ani spát. Byl jsem převezen do Mladé Boleslavi na pohotovost do dětské nemocnice, kde jsem byl léčen na chřipku. Potíže neustávaly. Po několika dnech jsem navštívil ortopeda v Mladé Boleslavu MUDr. Šlaufa. Ten diagnostikoval velké problémy na pravém kyčelním kloubu a doporučil převoz do FN Bulovka. Zde bylo po několika rentgenech zjištěno neobvyklé, málo rozšířené onemocnění. Hrozilo mi trvalé setrvání na invalidním vozíku. Před trvalou invaliditou mě zachránil MUDr. Dungl úspěšným operačním zákrokem. Čekalo mě půl roku vleže v sádře od paty až k hrudníku. Dnes jsem však téměř bez následků. Tímto bych chtěl doktoru Pavlu Dunglovi moc poděkovat.“

Auto a jeho historie

Michal: „Honda Civic 1,6 VTi, se kterou jsem startoval v úvodu letošní sezóny, patří týmu Anvel Racing Ládi Barvíka. Vůz má velmi zajímavou historii. Původně patřil Josefu Petákovi a jezdil ve skupině A. Kromě mě s ním v letošní sezóně startovali také Martin Hudec a Pavlína Bělešová. Od uplynulé soutěže ve Vyškově jsem přestoupil ke zlínskému týmu Sparrow. Na Böttcher Rally jsem se představil s „modrou“ hondou. V letošní sezóně se za jejím volantem střídají Václav Dunovský a Tonda Podvalský.“

Konkurence ve třídě

Michal: „Třída N2 je v posledních letech poměrně početnou a kvalitně obsazenou kategorií. Letos je trošku problém v tom, že díky třem šampionátům se kvalita rozmělnila. Přesto ve sprintech vždy startuje hodně vozů honda. Myslím si, že je ironií, že ve sprintech je letos kvalitnější konkurence než v MČR vyjma vynikajícího Václava Dunovského. Svědčí o tom skutečnost, že při mém prvním startu v MČR v Pelhřimově, jsem skončil na třetím místě a držel jsem krok s Michaelem Bartončíkem a Petrem Hubáčkem. Jediný Duna nám všem ujížděl. Ve sprintech je to mnohem těžší. V Pačejově jsem poprvé docela stíhal Tonymu Podvalskému až do své lehké havárie na sedmé erzetě. Především Ladislav Henzl, Jiří Hladík, Tomáš Marek, Josef Černohorský a Libor Bešťák nám hodně ujížděli.

Oproti prvnímu startu v Tišnově jsme se však špičce dost přiblížili. Při prvním startu jsme ztráceli na špičku třídy okolo pěti vteřin na kilometr. Nyní už ztrácíme podle charakteru trati půl vteřiny až vteřinu na kilometr. Překvapením je, že se nám více daří na technických, obtížnějších a pomalejších tratích typu Kopná, než na leteckých dnech typu Pačejov. Asi nejlepší pocit mám z poslední soutěže ve Vyškově. Zde jsme po pátku vedli a nakonec jsme obsadili druhé místo za Martinem Hudcem. Na tomto výsledku má velký podíl především změna vozu a přestup k týmu Sparrow.“

Zajímavé zážitky

Michal: „Zajímavých a veselých zážitků si při závodech užiji dost. Ruda má za dobu své dlouholeté kariéry nepřeberné množství zážitků. Vždy jsem rád, když některé vypráví a dobře se při tom pobavím. Já si ze své dosavadní krátké kariéry už také vybavuji pár perliček. Například při tréninku v Tišnově se na nás vyřítil pick-up v protisměru a málem se převrátil. Několikrát se nám stala i nepříjemná věc v podobě mávání diváků, upozorňujících na nebezpečí na trati, které přitom žádné nebylo. Myslím, že by v některých případech neškodilo více soudnosti. Konkrétně na Kopné při defektu Tonyho Podvalského nás diváci zbytečně brzdili už ve chvíli, kdy jsme za ním byli ještě asi půl kilometru a dojeli jsme ho až ve stopce.“

Rallyová budoucnost

Michal: „Chtěl bych samozřejmě v rallye vystoupat co nejvýše. Letos pravděpodobně zůstaneme u hondy. Měli bychom startovat ve Vsetíně. Na Pražském sprintu bychom se měli představit s vozem Suzuki Ignis S1600. Příští sezónu stále řešíme. Variant je spoustu, Suzuki Ignis, Mitsubishi Lancer, Renault Clio R3, Honda Civic VTi. Velmi rádi bychom příští rok startovali na některém podniku v zahraničí. Je úplně jedno s jakým vozem. Rozhodně by to byla obrovská zkušenost a zážitek.“

Závěrem bych chtěl poděkovat své rodině, sponzorům a všem lidem, kteří mě podporují a pomáhají mi plnit dětské sny.