Město Mikkeli ve Finsku bylo centrem další naší soutěže. Jednalo se o poslední soutěž SM ralli šampionátu. Na cestu jsme se s Mišem vydali ve středu z ruzyňského letiště chvilku po poledni. Již při odbavení jsme potkali známé tváře z JM engineering, kteří byli na stejné cestě, kde jim startovalo Suzuki Swift S1600 s posádkou Ari Himanen – Kai Tarkiainen.

Po přistání v Helsinkách jsme si vyzvedli zamluvené auto a vyrazili na cestu do Mikkeli, kde jsme vyhledali Hotel Cumulus. Na čtvrteční den byl v odpoledních hodinách domluven test nedaleko města Kangasniemi, kde před letošní Rally Finland testoval Subaru World Rally Team a Chris Atkinson. Již od pondělí však na stejném místě testoval Tommi Mäkinen Racing novou Imprezu 2008. Veškeré informace kolem nového vozu byly do čtvrtečního večera přísně utajeny, a tak nebyla možnost k pořízení jakékoli fotky či videa.

K testu jsme se ve čtvrtek připojili a mohli vidět nové auto při testech s Tommi Mäkinenem a Pasi Hagströmem za volantem. Na testu byli přítomni technici z Japonska od Sti a také George Donaldson, kterého znám z Pražského rallysprintu 2005, když jel jako předjezdec s Milošem Hůlkou. Ke konci došlo k velkému potěšení i na jízdu s Tommim v nové Impreze.

Následně začal náš optimalizační test jako příprava na soutěž. Mišo potvrdil nastavení vozu a my jsme se mohli dobře připravit na soutěž, protože testovací trať měla velmi podobný charakter, jako později samotná soutěž. Byla to těžká a velmi rychlá trať s množstvím horizontů. Došlo na srovnání časů z testu, kde jsme s Mišem jeli o něco přes jednu vteřinu na kilometr pomaleji než sám Tommi Mäkinen. To pro nás byla potěšující zpráva.

Náš vůz se po testu vrátil na základnu, kde v pátek prošel ještě důkladnou repasí. Preventivně se měnil přední diferenciál. Nás jako posádku v pátek čekaly seznamovací jízdy, při kterých nás jistil druhým vozem Pasi. Opět se trénovalo na dva průjezdy.

Jednalo se o 6 testů v délce 85 kilometrů. Při soutěži se první, skoro 20 kilometrů dlouhá RZ, opakovala jako RZ 5, tedy celkem nás při soutěži čekalo 105 km rychlostní zkoušek a 286 kilometrů celkem. Seznamovací jízdy proběhly v pořádku a klidu, který pouze chvílemi rušil mírný déšť. Zajímavostí bylo, když trať přejezdů mezi RZ vedla přes jedno z jezer, kde nebyl most, ale přívoz, na který se musel při soutěži dát pozor vzhledem k času na daný přejezd. Aby nedošlo při zdržení k penalizaci.

Na páteční podvečer byla v plánu dobrovolná přejímka. Ta se však nečekanou výměnou diferenciálu pouze o 1 minutu nestihla. Nikdo však na nás nečekal. Přejímky se ukončili přesně na čas a tak vůz musel na přejímku v řádném termínu, což bylo sobotní ráno. Tým a Pasi však všechno zvládli sami. Já a Mišo jsme si mohli přispat a připravit se.

V sobotu ráno nás čekala snídaně, ověření času a posledních informace na ředitelství a krátký přesun do servisní zóny. Tam bylo již všechno připraveno. Vytrvale však pršelo, a tak na poslední chvíli proběhla výměna pneumatik na mokrý povrch.

V 10:42 jsme se startovním číslem 45 startovali z rampy na náměstí v centru města. Při startu jsem si všiml výzdoby na náměstí a zvláště vyvěšení národních vlajek všech zúčastněných, mezi nimiž jsem našel také Slovenskou a Českou, při pohledu na tu naši se najednou dostavil zvláštní pocit, který jsem ještě nikdy nezažil a podvědomě jsem slyšel potichu "Kde domov můj…", – všechno to proběhlo v mžiku a možná to bylo i tím, že jsem byl asi dosud na nejvzdálenějším místě od domova.

Čekal nás 11 kilometrů dlouhý přejezd na start RZ 1. Mišo si zahříval vůz, já připravoval vše na start. Před startem proběhla ještě korekce tlaků pneumatik a byli jsme připraveni. Po startu první RZ jsme však ujeli pouze asi 800 metrů a prakticky ve čtvrté zatáčce chybovali a šli mimo cestu do hlubokého příkopu plného vody a bláta.

To však pro nás znamenalo definitivní stop a konec soutěže. I takové jsou rally. Byla to nejkratší soutěž, kterou jsem kdy jel. Kdysi jsem havaroval asi na třetím kilometru. Tentokrát to však přišlo ještě dřív. Diváci byli úžasní, i když jsme byli zahraniční posádka, tak měli absolutní snahu nás vrátil zpět, ale nepodařilo se. Někteří to odnesli i vlastním zapadnutím do bahna v příkopu a ušpiněním oděvu, přesto s úsměvem a nadšením přijali naše poděkování za pomoc.

Smutnou zprávu oznamujeme do servisu. Později přijíždí Pasi a následně tým. Po odjetí startovního pole vůz vyprostí pořadatelem zajištěná služba. Vůz mechanici naloží a část odjíždí domů.

Někteří zůstávají a spolu s Pasim vyrážíme alespoň v pozici diváků na nejdelší RZ, kde můžeme všechno vidět z venku. Rally je opravdu nádherný sport. Stojíme na RZ 6. Část se jela v roce 1999 jako jedna z RZ při Rally 1000 jezer na MS. Tenkrát ji jel i Pasi Hagström. Vybírá tak perfektní místo, kde se ve vysokém tempu přejíždí most a následně odbočuje. Super podívaná. Zvlášť na domácí juniory a posádky na Hondách Type R, kteří jedou opravdu doraz.

Večer nás čekalo předem připravené setkání s lidmi od Tommi Mäkinen Racing v hezké restauraci v centru města. Probírá se zde spoustu věcí kolem rally, o Finsku jako zemi, lidech, zvycích. Pasi má spoustu zkušeností a zážitků. Je to výborný člověk se smyslem pro humor. Po večeři však program nekončí. Protože se jednalo o poslední soutěž velkého Finského šampionátu, konala se po soutěži rally party v hotelu Sokos, kde bylo ředitelství. Trošku mi to připomnělo dobu, kdy se po poslední rally MMČR v Třebíči konalo vyhlášení v jednom klubu a následovala pro většinu dlouhá noc. Na večírku jsme poznali několik velikánů finského i světového rally a o zážitky a zkušenosti opět nebyla nouze. Nejprve s námi rozebíral naši dopolední situaci přátelský Kai Lidström, někdejší spolujezdec Tommi Mäkinena, nyní spolu s Pasim Hagtrömem jedou „špióny“ pro Chrise Atkinsona. Později to byl Jari-Matti Latvala. Byl to velmi vydařený večer, s živou kapelou a velkým množstvím lidí zvučných jmen.

V neděli nás čekala již jen snídaně, přesun do Helsinek na letiště, návrat do Prahy a přesun domů, který měl tentokrát o poznání delší Michal. I přesto, že jsme ujeli na Vaakuna ralli opravdu minimum, všemu předcházelo úspěšné testování a získání dalších množství poznatků. Soutěž to musela být nesmírně těžká, jak profilem trati tak později umocněná počasím. Mohli jsme mít další nenahraditelnou zkušenost. V našem případě však přišla nenapravitelná chyba. Důvodem mohla být snad i přemíra snahy. I přesto to však bylo pozitivní a mnoho jsme se dozvěděli, naučili, poznali a zažili. Hodně nás potěšila slova Pasiho, že jsme nebyli první a nejsme určitě ani poslední, kdo takto skončil v jedné soutěži a že potenciál na to být hodně rychlí máme, je ale potřeba vydržet a získat tak potřebné množství kilometrů nutných k dosažení úspěchu

Děkujeme všem nejmenovaným za umožnění startů a získání zkušeností v týmu Tommi Mäkinen Racing a zároveň se velmi omlouváme za náš výkon.

Pro čtenáře eWRC spolujezdec Honza Škaloud