Vlastimil Resl - eWRC.cz
2. 10. 2007 21:06 − 4080× − 30

Profil jezdce i spolujezdce: Kateřina Štorková

Jihočeška žijící v Praze, Kateřina Štorková, se na tratích našich soutěží pravidelně objevuje na pozici jezdce i spolujezdce.

Jihočeška žijící v Praze, Kateřina Štorková, se na tratích našich soutěží pravidelně objevuje na pozici jezdce i spolujezdce. Jejím srdečním podnikem je Rally Český Krumlov. V příští sezóně by ráda absolvovala kompletní šampionát MMČR.


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Rallyové začátky

Katka: „Soutěžím se aktivně věnuji od roku 2002. Začínala jsem jako spolujezdec s Patrikem Hlachem ve Škodě Favorit třídy N1. Nevěděli jsme o rallye vůbec nic a vše jsme se učili v praxi. Patrik předtím jezdil rallycross, ale pořád ho to táhlo k soutěžím. Po dohodě s kamarádem Michalem Huspekou si udělali licence a plánovali vytvoření posádky. Dva měsíce před první plánovanou soutěží se Michal Patrikovi omluvil, ať se nezlobí, ale že nemá srdce usednout na sedadlo spolujezdce.

Vzhledem k tomu, že jsem už od malinka každý rok stávala mezi diváky v místě mého tehdejšího bydliště na soběnovské erzetě při Krumlově, vždy mě lákalo usednout do závodního vozu. A tak jsem si vedle Patrika sedla já. Debut jsme si odbyli v zimních Blovicích. Následovaly Okříšky. Zde jsme se netrefili na mostek a poprvé zažili havárii. Prasklá poloosa nám znemožnila v soutěži pokračovat. Pamatuji si to jako by to bylo včera. Přihlížející diváci říkali, co je to za magora za volantem. Po čtyřech sprintech jsme si splnili sen a postavili se na start domácí Rally Český Krumlov. Na šesté erzetě ve Svatém Jánu nás ale zastavila porucha motoru. Vedle Patrika jsem pak absolvovala tři sezóny.“


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Názor na rallye

Katka: „Je to můj velký koníček. Věnuji se mu už šestý rok. Líbí se mi svým adrenalinem, krásnými tratěmi a popularitou, jíž se mu stále dostává. Fanoušci soutěží nejsou rozmazlení jako příznivci mnoha jiných sportů. Vydrží sledovat závody ve vedru, zimě, dešti. Věřím, že zachovají přízeň našemu sportu i do budoucna.“


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Učitelé a rádci

Katka: „V začátcích mě i Patrikovi moc pomohl Pavel Kundrát. Vysvětlil nám práci spolujezdce a pravidla při soutěžích. Kdykoliv jsme něco nevěděli, mohli jsme se na něj obrátit. Tímto mu za vše děkuji. Největší díky patří Míše Urbáškové. Co se týče řízení auta, jsem spíše samouk. Jen před letošním Krumlovem mi pár rad poskytli Toník Tlusťák a Kačka Trojanová. Oba hondu velmi dobře znají. Mým jezdeckým vzorem je právě Kačka Trojanová. Vážím si, že kdykoliv jsem něco nevěděla nebo se něčeho obávala, vždy mě poradila, podpořila a povzbudila a dokázala vše převést v legraci. Tímto Kačce moc děkuji a smekám před ní klobouk za to, co v rallye dokázala. Přes všechny své úspěchy a slávu zůstala sama sebou, nepřetvařuje se a takových lidí si vážím.“


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Čas a finance

Katka: „S uvolňováním na závody problém nemám. Pracuji jako servírka ve španělské restauraci Labodega v Praze 1 vedle Masarykova nádraží. Mám zde skvělé kolegy, kteří mému závodění fandí a vychází mi vstříc. S financemi to bylo především v začátcích hodně složité. Po šesti letech v motoristickém sportu se mi blýská na lepší časy. Díky novému sponzorovi, pražské společnosti PK Oil, se mi rýsuje absolvování kompletní příští sezóny MMČR.“


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Moji jezdci, spolujezdci a auta

Katka: „Začátky jsem prožila vedle Patrika Hlacha. Spolu jsme začínali s enkovým favoritem a pokračovali v téže třídě s modrou felicií od Pavla Prášila. Nejvíce si cením druhého místa ve třídě N1 na Krumlově.

Následoval Pačejov vedle Pavla Kundráta ve Volkswagenu Polo. Pavel byl tehdejším neohroženým králem třídy N1. Byla to nabídka, která se neodmítá. Svezení s ním bylo nádherné a třídu jsme vyhráli.

Už v té době mě lákalo zkusit si rallye i za volantem. V roce 2004 jsem to při Krumlově zrealizovala. Půjčila jsem si žlutou enkovou felicii od Tomáše Řezníčka a jako spolujezdec vedle mě usedl zkušený Václav Vorel. Premiéry bývají těžké a tak se mnou měl hodně práce. Vítězstvím pro mě bylo úspěšné dokončení soutěže s nepoškozeným vozem. Složila jsem tím soutěžáckou maturitu na domácí půdě.

Po roce opět na Krumlově jsem za volant usedla znovu. Tentokrát do zcela nového vozu Suzuki Ignis od Dušana Breichy. Přestože auto závodilo poprvé, fungovalo dobře. Poprvé vedle mě usedla na sedadlo spolujezdce Míša Urbášková. Seznámily jsme se tři dny před soutěží a hned jsme si padly do oka. Míša je moc dobrá spolujezdkyně. Moc mi pomohla s rozpisem a úspěšně jsme dojely do cíle třetí ve třídě. Moc si u ní vážím především její upřímné povahy. Nepřetvařuje se, jedná na rovinu a co má na srdci, to na jazyku. Pokud bude moci jet se mnou nadále, nevyměnila bych jí za nikoho. Jelikož ale naviguje i Libora Votavu a Martina Vegrichta, musíme se o ní dělit. Staly se z nás nejlepší kamarádky i v soukromém životě a můžeme se na sebe spolehnout i ve zlých časech. Míša je super a nedám na ní dopustit. Tímto jí chci za všechno moc poděkovat.

Na Krumlov 2006 jsem dostala nabídku od Karla Macha z týmu ČK Motorsport usednout do vozu Volkswagen Polo s rakouským jezdcem Rudi Pfeifferem. Rudi mi řekl, že zatáčky mu můžu diktovat česky. Slovům levá a pravá prý rozumí. Číslice chtěl ale v němčině. Dvojjazyčný rozpis pro mě byl nepřekonatelnou překážkou. Pletlo se mi to. Dohodli jsme se, že mu budu diktovat německy vše. Poté už spolupráce fungovala. Komplikací byl naopak déšť, který po dlouhých letech postihl krumlovskou rallye. Jeli jsme proto raději opatrně, ale cíl jsme spatřili.

V roce 2006 jsem také absolvovala svoji premiéru na zlínské Barumce. Navigovala jsem Renatu Soukupovou s Peugeotem 106 Rally. S tímto autem letos startoval na Barumce Milan Blahout. My s Renatou odstoupili na Trojáku. Ve sjezdu se auto na štěrku svezlo, Renata ho nedokázala ukočírovat a trefily jsme klády. Byla to dost velká rána a došlo k velkému poškození auta včetně motoru.


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Letošní sezóna je pro mě zatím nejbohatší na počet soutěží. Tři týdny před Krumlovem se mi podařilo sehnat peníze na Krumlov, Bohemku a Barumku. Dohodla jsem se na pronájmu červené Hondy Civic 1,6 VTi na tyto soutěže od Toníka Tlusťáka. Krumlov s tímto autem byl hodně těžký, jako každé začátky. Do auta jsem poprvé usedla až v pátek, jelikož v noci ze čtvrtka na pátek se měnil motor.

Neočekávám od této sezóny velké výsledky, ale spíše se chci učit jezdit s tímto vozem. Poprvé jsem startovala s autem se špérou. Podle všech přihlížejících se špéře povedlo mi nafackovat a ještě k tomu na mé nejoblíbenější erzetě Svatý Ján. Následně jsem sklouzla mimo trať. Spolujezdkyni mi zde dělala Petra Veselá. V porovnání s Vaškem Vorlem a Míšou Urbáškovou se raději nechci vyjadřovat. Tímto jí ale přesto děkuji, že se mnou soutěž absolvovala. Vím, že není lehké usednout ke mně do auta vzhledem k tomu, že za volantem začínám. Ale spolujezdce jsem dělala a vím, že v autě musí oba fungovat a rozumět si. Nebo mít alespoň snahu.

Bohemku jsem musela odříci s ohledem na změnu zaměstnání. Byla jsem první den v nové práci. O Barumce jsem věděla, že je to naše nejtěžší soutěž. Přesto jsem se jí rozhodla jet a úspěšně jsem jí dokončila. Vedle mě usedla Jana Reslová. Janě také děkuji a cením si její ochoty startovat přesto, že je na mateřské dovolené. Zpočátku snahu měla a v pátek a sobotu v autě fungovala. V neděli to byl pravý opak. Nezbylo mi než jet na oči.

Zůstala jsem však věrna i původní profesi spolujezdce. Obrovským zážitkem pro mě byl Tišnov s Mírou Janotou v historickém voze Opel Ascona. Nabídka od Míry pro mě znamenala hrozně moc. Získala jsem zkušenost se závoděním s autem se zadním náhonem. Děkuji za tuto šanci Mirkovu stálému spolujezdci, Jiřímu Radovi. Jirka v termínu Tišnova pracoval pro radotínský tým KART Centrum jako mechanik na jiných závodech, a tak nemohl jet on. Bylo to nádherné svezení, ale také boj s nepřející technikou. Dost jsme se nadřeli.

Peripetie začaly problémy se spojkou ke konci druhé erzety. Poté praskl přítlačák, upadl kabel dobíjení, následně zlobilo zapalování. Jak jsme spěchali, blbě jsme zařadili a praskla vidlička. Jeli jsme na dvojku, udělali motor a teprve poté odstoupili. Klobouk dolů před Mírou přes všechny ty problémy. Nevěřila bych, že dokáži po každých sto metrech utlačit tento vůz. Bylo to asi šestkrát a ocitli jsme se na pokraji sil. S Mirkem a Jirkou spolupracujeme a budeme i nadále.

Co se týče nového sponzora, tak také posádka Mirek Janota – Jiří Rada pojede v barvách PK Oil. Je z nás tým a příští sezónu pojedeme pod hlavičkou Zdeňka Tichého z KART Centra. Chci tímto za sebe, Mirka a Jirku poděkovat pánům Štěpánovi Kauckému a Robertovi Petkovovi z firmy PK Oil s.r.o. za finanční podporu a umožnění věnovat se našemu milovanému sportu. Pokud mu to čas dovolí, bude pan Kaucký jezdit na každý náš závod a dodávat nám podporu. Pevně věřím, že spolupráce bude zdárně fungovat ke spokojenosti všech zúčastněných.

Na Pelhřimov mi Jiří Rada zajistil další vynikající zkušenost. Domluvil mi možnost usednout vedle Jiřího Volfa do Mitsubishi Lancer EVO IX. Začátek pro mě byl těžký. Neměla jsem strach z jízdy, ale spíše abych něco nepokazila a správně fungovala. To se mi podařilo. Svezení bylo nádherné, ale bohužel krátké. Na třetí rychlostní zkoušce díky chybě v rozpisu jezdce jsme vjeli na betonový mostek, urazili kolo a očesali o strom celý levý bok auta. Byli jsme nuceni odstoupit. Jiří Volf mi poskytl další velkou zkušenost. Děkuji mu tímto za spolupráci a do dalších závodů mu přeji co nejlepší výsledky.

V Prachaticích jsem navigovala Vlastu Hodaně ve Škodě Felicii Kit Car. Po první erzetě však došla voda a tak svezení skončilo hned v úvodu.“


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Oblíbená soutěž

Katka: „Jednoznačně mojí nejoblíbenější soutěží je Rally Český Krumlov. Nejraději mám erzety Soběnov a Kohout. Přímo na vsi v Soběnově jsem bydlela osmnáct let. Trať mi vedla přímo kolem domu. Dodnes mám v Soběnově strejdu a tetu. Každý rok jsou mi oporou. Letos jsem jim málem rozbořila vrátka. Krumlov považuji za nejlepší soutěž u nás. Máma se přestěhovala do nedalekých Besednic. Zde se pro změnu jede erzeta Kohout. Doufám, že tyto technické a krásné erzety se budou jezdit i nadále. Kromě Krumlova se mi moc líbí barumka svojí náročností a atmosférou. Budí obrovský respekt.“


Foto: Pavel a Jaroslav Kacerovští

Rallyová budoucnost

Katka: „Soutěže mě drží nad vodou v těžkých životních situacích. Chci se jim věnovat i nadále. Našla jsem v nich zalíbení a chci se zlepšovat a učit novým věcem. Příští rok bych měla absolvovat kompletní seriál MMČR. O autě se bude teprve jednat. Spolujezdcem by měla být Míša Urbášková. Pokud na některý závod nebude mít volno, zaskočí za ní výborný člověk, který mi v životě hodně dal a dokázal mě podržet v soukromí i při závodech.“

Komentářů celkem: 30
5. 10. 2007 13:06
0 0
To je stará věc, že kdo je nejrychlejší při seznamovačkách a v servisu, ten toho potom moc nepředvede. Teda až na Arazima, ten je vyjímka, která potvrzuje pravidlo.
5. 10. 2007 17:29
0 0
On Arazim při tréninku blázní ? To bych do něj neřekl ... spíš do nějakýho mladýho divočáka. Je to opravdu tak?
5. 10. 2007 21:58
0 0
Arazim je tím pověstný, třeba min. rok při tréninku na Krumlov zbořil na Malontech "tréninkáče", když se před ním ve vysoké rychlosti objevil traktor.
Odnesla to tenkrát jen naražená ruka.
5. 10. 2007 22:51
0 0
Rally znám jen povrchně ale myslím si, že Katka je seběvedomá a chce v tomto víceméně mužském sportu něčeho dosáhnout. Proto ve svém profilu vyjádřila své pocity. Pravda je, že v autě sedí dva a jeden na druhého se musí spolehnout. A pokud našla tu správnou spolujezdkyni a potažmo kamarádku, tak nebude mlžit. Ale rozpitvávat tady nějaké dluhy, kombinézy a neproplacené cesty mi přijde nevhodné. Ještě že jste to převedli na Arazima. A když tak pročítám ty komentáře napadá mě jedno české přísloví: "Potrefená husa nejvíc kejhá." Kačko a Míšo přeji vám hodně úspěchů, jste super holky a nedejte se.... Jana M. smajlíksmajlíksmajlík
6. 10. 2007 09:17
0 0
Janula: a co jsi čekala? Pokud držkuje proti těm, co ji pomohli, nenechají si to líbit. V tom profilu ani jednou není...udělala jsem chybu. Naopak je tam spousta jmen těch chybujících a špatných. Přičemž byla spolujezdkyně i řidička. A jak psal bobac...holka si kvůli ní vezme volno, zaplatí si cestu a pak se tu dočte tohle? Promiň, ale to je docela na držkovou.smajlík
6. 10. 2007 17:06
0 0
Ale dyk jim za každým i poděkovala, ne?
6. 10. 2007 17:45
0 0
K+K+K: To máš pravdu.smajlíksmajlík
7. 10. 2007 15:22
0 0
Jen tak na okraj pripomenu clanek http://www.ewrc.cz/ewrc/show.php?id=6840&page=1#kom tady se rozebirali chyby spolujezdcu (a dalsi jsou v komentarich) a v drtive vetsine vysly najevo az dlouho pote a v usmevne rovine, jinak se to vse odehravalo jen mezi posadkou. Byly to velke chyby a i presto se vetsinou obesly bez velkeho medializovani nebo urazeni Asi to tak melo byt i v tomto pripade. Je jasne ,ze nekdo je lepsi spolujezdec, nekdo horsi a nekdo na to proste nema. Ale myslim si ze to slo rici i slusneji. Nakonec dodam, ze clanek asi splnil svuj a to,ze se radne zviditelnila.
To Janula: Myslim si ze komentare naplnuji porekadlo jak se do lesa vola tak se z lesa ozyva.
7. 10. 2007 16:49
0 0
TO Janula: Máš pravdu , nepatří to sem. Stačilo by , kdyby Katka sprostě nepomlouvala ostatní , navíc neprávem , a my všichni bychom mlčeli. Nenechám házet špínu na svoji spolujezdkyni. Jen jsem ukázal druhou stranu mince. A jak dokázali ostatní reakce , nevymýšlel jsem si. Víc se k tomu nebudu vyjadřovat. Snad jen na závěr řeknu , že když chce někdo urážet a ostatní , měl by mít čisto především u sebe. Katka sklidila to , co už pár let zasévá. A po tom co jsem slyšel (nevím jestli je to pravda) už s ní nechce jet ani Míša. Která je mimochodem vážně super.
22. 2. 2008 22:38
0 0
Zdravím nemáte na Kateřinu nějaké mailové spojení?Díky
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!