Vlastimil Resl - eWRC.cz
30. 11. 2007 12:41 − 9784× − 51

Profil spolujezdce: Monika Maříková

Monika Maříková působí v automobilových soutěžích od roku 2003 a na svém kontě už má pěknou řádku úspěchů.

Monika Maříková působí v automobilových soutěžích od roku 2003 a na svém kontě už má pěknou řádku úspěchů. Po boku svého přítele Michala Fialy získala v roce 2004 mistrovský titul v tehdy početně dobře obsazené třídě A5 seriálu sprintrally. Zároveň měla to štěstí usednout i do vozu elitní specifikace WRC. Závěr letošní sezóny absolvovala Monika vedle Lukáše Pondělíčka. Společně by měli startovat i v roce 2008.

Rallyové začátky

Monika: „Můj táta jezdil jako spolujezdec; například s Petrem Šedivcem. Jako malou mě brával na závody. Vůbec mě to nebavilo. Většinou to dopadlo tak, že mě táta doslova táhl za sebou. Jednou jsem upadla, rozbila si koleno a roztrhala „epesní“ proužkované elasťáky. Rozhodla jsem se, že už na soutěže prostě nebudu jezdit. Ale přesto – v sedmnácti letech jsme s tátou byli jako diváci na Rally Český Krumlov. Najednou jsem tomu přišla na chuť. Když mi bylo osmnáct a teprve týden jsem vlastnila řidičský průkaz, zúčastnila jsem se Rallyšou Blovice v roli spolujezdce kamaráda Marcela Mourka. Startovali jsme s enkovým Nissanem Sunny a nabourali jsme do kapličky zrovna v místě, kde byla většina diváků. Od května roku 2003 jsem začala jezdit s Michalem Fialou se Suzuki Swift třídy A5.“

Názor na rallye

Monika: „Ačkoliv jsem se závodům od malinka bránila, staly se neodmyslitelnou součástí mého života. Kamarády mám ze závodů, přítele prakticky také díky soutěžím a naopak závody díky mému příteli. Naplňují mě a dávají mi další smysl života.

Mrzí mě, že se z rallye začíná vytrácet radost ze soutěžení. Jde stále více jen o peníze. Nevzniká moc nových přátelství a pouze přetrvávají ta stará. Je to hodně uzavřená komunita.“

Učitelé a rádci

Monika: „Nejvíce mě naučil Michal. Vysvětlil mi úplně vše ohledně rallye, rozpisu a chování auta. Před prvním startem s Marcelem mi rozpis vysvětlil můj táta. S ním jsme se v pozdější době vždy dohadovali, kdo co jak píše a čí rozpis je lepší. Táta byl rád, když jsem začala závodit. Splnila jsem mu tím sen. Hodně mi pomohl také Michal Ernst. Při každé soutěži jsem mu mohla zavolat a on mi poradil se změnami na trati, řekl, kde je vytahané bláto anebo kde se nachází „úpéčko“. Vždy jsem se na něj mohla obrátit i ohledně pravidel.“

Čas a finance

Monika: „Studuji čtvrtým rokem na Západočeské Univerzitě Fakultu ekonomickou v Plzni a tak je vše jasné. Peníze nemám žádné a času spoustu. Trochu bych preferovala, pokud by to bylo naopak.“

Jezdci a auta

Monika: „Debut jsem absolvovala v Blovicích 2003 s Marcelem Mourkem a Nissanem Sunny. V té době se ještě jednalo o zimní soutěž. Marcel také neměl příliš odjeto. Přes mnoho krizových situací se nám podařilo soutěž dokončit. Zbývající sprinty sezóny jsem usedla vedle Michala Fialy do vozu Suzuki Swift. V Brně jsme odstoupili vinou prasklého těsnění pod hlavou. Auto ještě nebylo doladěné. Zbývající čtyři podniky jsme přes nelibost soupeřů ve třídě vyhráli. Pořád nám hrozili vyprotestováním. Chtěla bych zpětně poděkovat našemu největšímu soupeři té doby Lubovi Minaříkovi, že se na rozdíl od mnoha jiných posádek k těmto praktikám neuchyloval. Závodění a přátelské vztahy s ním byly vždycky skvělé.

V roce 2004 jsme s Michalem pokračovali se suzukou. V té sezóně se počítali vítězové tříd v Čechách a na Moravě zvlášť a sčítaly se body z velkých podniků i sprintů. Vyjma odstoupení v Pačejově jsme vyhráli ve třídě A5 všechny podniky. Michal startoval v MMČR s fabií a spolujezdcem Tomášem Heidenreichem a stal se českým vítězem třídy A5. Vzpomínám na krásný souboj v Blovicích s Míšou Horou a Slávou Ducháčkem.

Rok 2005 nabídl obrovskou zkušenost. Dostali jsme nabídku startovat ve sprintech s vozem Škoda Octavia WRC týmu Max Racing. V MMČR měl s tímto autem závodit Emil Triner. Prvním podnikem s vozem elitní kategorie byly Okříšky. Sněhová kalamita v té době ochromila celou republiku. Těch pár kilometrů do Třebíče na seznamovací svezení s autem jsme jeli čtyři hodiny. Michal si chtěl zkrátit cestu přes pole a hluboko zapadl. Musela nás vytáhnout tři metry vysoká sněžná fréza. Tímto „děkuji“ panu Brázdilovi za tento „perfektní“ nápad, že Michala k tomuto činu navedl. V soutěži nám vystavila stop porucha převodovky. Dojeli jsme sice do servisu, ale náhradní jsme neměli a museli odstoupit. Následoval tragický Pelhřimov předčasně ukončený po úmrtí Tomáše Vojtěcha. Pro nás tím epizoda s vozem WRC skončila.

V létě roku 2006 jsem tak jednou v pondělí ležela u vody. Vtom mi zavolal Michal, že ve čtvrtek odjíždíme do Zlína a pojedeme Kopnou s Mitsubishi Lancer EVO VIII MR týmu Racing Activities Mládek. Rychle jsem řešila obnovení licence. Kopná byla jako vždy pěkná. Bohužel jsme ve druhé sekci skončili mimo trať. Auto bylo netknuté, jen jsme sklouzli do příkopu. Prosili jsme diváky, aby nás vytlačili ven. Říkali, že to nepůjde. V prvním průjezdu se z téhož místa totiž marně snažili vytlačit Jirku Volfa. Musela ho vytáhnout až hasičská avia. Sto metrů za námi havaroval náš plzeňský kamarád Ivan Beránek a ještě o kousek dále Tomáš Arazim. Následoval Pelhřimov a umístění v první desítce absolutního pořadí. Byli jsme moc spokojeni s dosaženými časy na vložkách. Na té poslední nás zastihl déšť. Jeli jsme na slickách. Michal nedobrzdil do retardéru, musel se otáčet a vracet. Později jsme se dozvěděli, že mnoho jiných soutěžících projelo retardér rovně, aniž by následovala penalizace, například vítěz soutěže Tomasz Kuchar.

Před začátkem letošní sezóny jsem se závoděním už moc nepočítala. Pak jsem dostala nabídku jet Vyškov s kamarádem Pájou Paškem v áčkové felicii týmu Montcar Autosport bratří Bryndů. Pája jel hlavně pro lidi, pořád smykem a byl to skvělý zážitek. Během vyškovské soutěže mi telefonoval Lukáš Pondělíček, jestli bych s ním nejela zbytek sezóny. Domluvili jsme se na vyzkoušení spolupráce na Příbrami. Až na jeden menší karambol se vše obešlo bez problémů a tak jsme společně absolvovali ještě Vsetín a Waldviertel. Představit bychom se měli i na sprintu v Praze.“

Konkurence ve třídě

Monika: „Nejvíce jsem konkurenci vnímala během závodění ve třídě A5, kde jsme strávili dvě úspěšné sezóny. Startovalo zde hodně posádek. Největší a nejvyrovnanější souboje jsme sváděli s Lubou Minaříkem. Každý závod jsme se přetahovali o vteřinky. Při posledním ročníku Sosnové nám pořádně zatápěl Miloš Vágner s favoritem. Udolali jsme ho myslím o pouhé tři vteřiny. Velkými soupeři byli také Míša Hora a Sláva Ducháček.

Věřím, že pokoukání na naše závody muselo být pěkné i pro diváky. Jednou v Blovicích závodil Michal s takovou vervou, až postupně urazil ze suzuky obě zrcátka. V kategorii WRC jsme se moc neohřáli. Konkurenci jsem tak ani nestihla začít vnímat. V N4 nás těšily vyrovnané časy na některých erzetách s piloty jako jsou Karel Trojan a Josef Semerád. Co se týče A6, začínám soupeře teprve poznávat. Perspektivou pěkných a vyrovnaných soubojů by mohla být rozvíjející se kategorie R2.“

Oblíbená soutěž

Monika: „Asi to vyzní blbě, když nebudu český patriot, ale popravdě řečeno nejraději mám Rallysprint Kopná. Nabízí nádherné a technické tratě a dokonale prověřuje kvality jezdce, spolujezdce i rozpisu. Vzhledem k charakteru trati musí být velmi krásná a obtížná také barumka. Tu jsem však zatím navštívila pouze v roli diváka. Svými velkými rychlostními průměry mě trochu zklamala Příbram. Preferuji raději pomalejší a techničtější rychlostní zkoušky.

Velmi ráda se také jezdím dívat na světové podniky. Od vstupu Deutschlandu do mistrovství světa jsme ani jednou nechyběli na tomto podniku. Nadšena jsem především z tratí ve vinicích. Výhodou je, že chyby zde nebývají příliš fatální a po výletu mimo trať se dá často pokračovat. Byli jsme svědky průjezdu vinicí v podání Gardemeistera, Ponse či Vojtěcha. Letos v létě jsme zavítali na Sardinii. Šotolina je hodně zajímavá a zřejmě i bezpečnější než asfalt. Stáli jsme kousek od havárie Loeba. Je daleko vidět, jen ten prach je nepříjemný a to dost. Nedávno jsme navštívili Irsko. Obdivuji každého, kdo soutěž absolvoval a dokončil. Povrch tratě neměl moc společného s asfaltem. Všude bylo hodně vytahaného bláta a pokud se přece jen někde objevil asfalt, klouzal jako led. Dobrodružstvím bylo stanování v totálním dešti a pětistupňových teplotách.“

Plány do budoucna

Monika: „Momentálně to vypadá na absolvování sezóny 2008 s Lukášem Pondělíčkem. Jänner bychom měli jet se stávající kitovou felicií. V průběhu sezóny by mělo dojít k přestupu na nový vůz, pravděpodobně Citroën C2 R2. Ráda bych se zúčastnila některé ze soutěží mistrovství světa. Případné další nabídky nezávisí na mě. Osobním přáním je za dva roky úspěšně dostudovat.“

Poděkování

Monika: „Závěrem bych ráda poděkovala lidem, kteří mi moc pomohli a pomáhají. Jako prvního musím zmínit tátu, který mě k rallye přivedl a mámu, že nás oba nepřetrhla, když jsem začala jezdït jako spolujezdec. Dále nesmím zapomenout na celou rodinu Fialů a Mládků za kompletní podporu v mém životě (samozřejmě nejvíce Michalovi za vše !!) a Lukášovi za možnost s ním závodit.“

Foto: Robert Balcar, Sharkie, portréty Ivan Štefko

Komentářů celkem: 51
jac
1. 12. 2007 12:1341
0 0
To Paes:Kdybychom nebyli v německu,asi bychom utíkali taky, takhle jen ty "plastové lžičky" čuměli, proč se tak neuvěřitelně tlemíme a jsme smajlík z Guťákových projevů....asi si mysleli, že nám dává školení o rally smajlík
Hm, každopádně kvůli Moniky by kdejaký i "odpůrce rally" založil teamsmajlíksmajlík...hm,no...konec diskuzesmajlíksmajlík
1. 12. 2007 12:1542
0 0
Sakra ten Ponďa se ale má. Se nedivim, že občas vyletí do pole. smajlík
Ale jinak super článek. Co udělat takový malý seriálek stejně jako "Neslavné konce v soutěžích" jenom o ženách v rally sportu. Nejenom ty co jezděj teď, ale klidně i ty, co jezdili před pár lety. Příhodný název by byl třeba Abeceda sexisty Guťáka. smajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlík
1. 12. 2007 12:2143
0 0
2 Marcus_G: Hele, Marcus, nápady dobrý, ale neměl by ses teď spíš věnovat závodění? Myslím, že ve Walesu máš momentálně co dělat, jeslti chceš bejt ještě na důchod mistr světa! smajlík
1. 12. 2007 12:3044
0 0
To jac: No já si myslím, že ten dederónský komentátor ten můj výklad i přes jazykovou bariéru pochopil lépe než vy, protože na rozdíl od vás potom pořád řval "kunden, kunden, kunden!"
1. 12. 2007 13:0145
0 0
To GUTE: no co já si pamatuju tak to tenkrát byly opravdu "MONOLOGY",
kluci si oblékaly radši svetry,aby nebyly vidět trika s logem RSPsmajlíksmajlíksmajlík
1. 12. 2007 13:3346
0 0
to Darebnice: Možná důvod, proč doposud nemám triko s logem RSP...smajlík
1. 12. 2007 16:2747
0 0
Vidíš, Guťáčku, můžeš si za to sám.smajlík smajlík
3. 12. 2007 18:1648
0 0
Moni, moc pěkné!
Jsem ráda, že tě mam smajlík
Koala
Dag
12. 12. 2007 22:4249
0 0
mě by zajímalo proč nejezdí s Michalem Fialou?
12. 12. 2007 23:3650
0 0
Dagu, nebude to tím, že myšák je jen dvoumístnej?
Dag
14. 12. 2007 18:0751
0 0
A tak proč jede teda s Heidenreichem a ne se svojí přítelkyní? Neřikám kdyby začínal a chtěl toho co nejvíc pochytit od spolujezdce .. ale dyt zkušenosti má.
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!

Je aktivovaný AdBlock nebo jiný blokátor reklam!
Pokud chcete náš web používat, vypněte ho prosím. Děkujeme!