Kladenská dvojice Jiří Vlček – Zdeněk Jůrka, která na tratích českých automobilových soutěží sdílí kokpit rudého Peugeotu 206 S 1600, se po zisku titulu vicemistrů skupiny A ve sprintrally vydala k závěrečnému boji o třetí místo ve skupině v MČR rally, jehož poslední dějství se po zrušení Labské rally odehrálo ve valašském Vsetíně.Ten si významně zkomplikovala pobytem v bahenní lázni příkopu vyškovské rally, který umožnil výrazný bodový zisk Karlu Pohnerovi s Hondou Civic třídy A7. Bylo tedy hlavně třeba dojet do cíle a získat alespoň minimální penzum bodů.

„Vsetín není jednoduchý nikdy. Těžké tratě, nevyzpytatelné počasí, místní matadoři, kteří dokáží potrápit úplně každého – to je opravdu zběsilá kombinace,“ hodnotí situaci před startem pilot Jiří Vlček.

Už trénink ukázal, že pořadatelé ani letos nemíní posádky nijak šetřit. Tři z úseků byly typické valašské technicky náročné tratě, frenštátský test pak připomínal sbírku všech nejpoťouchlejších pastí, jaké si pro soutěžáky lze představit. Počasí se také nenechalo zahanbit a předvedlo, že snad ani případný srpnový termín by vsetínské pořadatele od mrazu a sněhu uchránit nedokázal. A protože vsetínské babí léto má podobu sněhové kalamity, byl úvod soutěže velmi zajímavý.

„Naše druhá rychlostní zkouška byla hodně ovlivněna silným sněžením, které nás na trati provázelo, na třetím testu na nás pak čekalo v jeho vyšší části zrádné náledí,“ komentuje večerní část soutěže Jiří. Sobotní dopoledne věnované po zrušení ranní sekce závodění v kavárně vsetínského hotelu dalo vzniknout zajímavé myšlence. „Chápu, že proměnlivé počasí je kořením rally. Chápu, že uklouzané tratě jsou atraktivní pro diváky. Ale když ona je pak tak děsná zima! Proč nevypsat pro nás, milovníky tepla nějaký Letní pohár, do kterého by se započítávaly pouze podniky na suchu a při teplotě neklesající pod 14 stupňů nad nulou?“ háže kladenský pilot FASu pomyslnou rukavici…

Vlastní sobotní výkon byl zcela podřízen nutnosti spatřit cíl a dosáhnout tak na kýžené celkové 3. místo ve skupině A. Nádavkem pak kladenská dvojice získala díky zaváháním mnoha kvalitních soupeřů ve Vsetíně 2. místo ve třídě A 6. „Z poháru jsem měl o to větší radost, že šlo s největší pravděpodobností o můj poslední pravidelný start. Má spolujezdecká kariéra měla jepičí trvání, nebyla příliš pestrá (začal s Vlčkem, jezdil s Vlčkem, skončil s Vlčkem), ale umožnila mi poznat spoustu fajn lidí a jsem za tuto možnost Jiřímu velmi vděčný,“ uvádí spolujezdec Zdeněk Jůrka.

Pravidelným startem však není populární prosincový Pražský rallysprint, na jehož start se kladenská posádka postaví ještě ve svém tradičním složení a v kokpitu rudé dvěstěšestky – populární Karkulky a pokusí se potěšit své příznivce bojovným výkonem, který bude příslibem pro následující úspěšnou sezónu.

Nejrevolučnější ambiciózní plán na její zajištění vzniknul v jádru týmu po zdánlivě bezvýznamné události, ke které došlo dlouho před startem vsetínské soutěže. Na týmový obytný vůz se v předvečer seznamovacích jízd na jednom z parkovišť města, které je známo razantním řešením sociálních konfliktů mezi etniky, ozvalo zabouchání a hlas s nezaměnitelným akcentem upozornil na vytékající vodu „šéfe, asi vám téče chladič.“ Po spatření Jirky Vlčka však místní rómský občan okamžitě přešel na tykání a familiérní oslovení „brácho“, pochválil mu „móc pěknou maringotku“ a v případě dalších problémů mu nabídnul nocleh v barevném kontejnerovém sídlišti na okraji města (ale s poukazem na spolujezdcův sestřih „bez tóho holohlavýho skína“).

To byl poslední střípek do pomyslné mozaiky: Jiřího trvale jižanský zjev, fakt, že vždy odněkud v nestřeženém okamžiku vytasí kytaru a obšťastňuje okolí nejrůznějšími popěvky, nadprůměrný počet potomků, závislost na cestování obytným vozem a záliba v polním pychu všeho druhu. Proč tedy nevyužít této skutečnosti pro zajištění financování týmu v následující sezóně? Když nadto podle předběžných zjištění je název organizace RRJR (Rada rómských jezdců rally) dosud volný k případné registraci a zdroje prostředků evropské unie ve fondech pro integraci menšin jsou, zdá se, bezedné.

V dnešní době jsou starty i v těch nejprestižnějších seriálech rallysportu zajišťovány různými bizardními způsoby a manažerské týmy se neštítí zdá se ničeho. Posty v továrních týmech WRC se stále častěji stávají atraktivním dárkem pro saudsko-arabské čerstvé maturanty a společnosti nabízející netradiční dárky ve formě zážitků vidí v tomto zboží veliký potenciál. Pro srovnání – v Čechách frčí jako dárek hodina bagrování nebo šichta v partě popelářů…

Prostřednictvím lobbistických firem tým sondoval náhled příslušných státních orgánů a podle dobře informovaných zdrojů jsou veškeré aktivity směřujících k vytvoření mediálně známého vzoru či vzorového modelu spolupráce zástupců zdánlivě nesourodých sociálních skupin podporovány. A souhra posádky v rallyovém speciálu je tím nejlepším příkladem. Dokonce se zdá, že by bylo možné a žádoucí zajistit provoz dvou špičkových vozů.

Jako týmový kolega by byl pochopitelně ideální Dan Landa se spolujezdcem, který by naplňoval poselství projektu. Z širšího okruhu adeptů se nám zatím jako nejvhodnější kandidát jeví chebský obchodník Nguyen, který je schopen vyjma sportovního přínosu zajistit týmový catering, širokou distribuci Landových desek a sponzorský vstup některých silných značek. Zatím není rozhodnuto, zda by se vozy objevily v příští sezóně spíše v barvách ABIDAS, TUMA nebo REJBOK.

„Vše je pochopitelně jenom v „jednání“, ale vy si snad nemyslíte, že je dnes možné úplně všechno?“ vzkazují fanouškům rally s obvyklou dávkou nadsázky Jiří Vlček a Zdeněk Jůrka.

„Každopádně se těšíme na sobotní předvánoční setkání s fanoušky rally u trati pražského rallysprintu a v jeho servisní zóně!“