25. 12. 2007 09:11 − 3955× − 20

Colin McRae – jeho život a kariéra – III. díl

Od roku 1991 začal jezdit Colin u Subaru, kde začal konečně sbírat úspěchy, ale i nehody.

Od roku 1991 začal jezdit Colin u Subaru, kde začal konečně sbírat velké úspěchy, ale i nehody..


Colin McRae – jeho život a kariéra – I. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – II. díl


Osud ale nechtěl, aby talent Colina McRae zapadl v zapomnění. Když už se zdálo, že žádná nabídka nepřijde, zazvonil u McRaeů telefon a na druhé straně byl David Richards. David byl bývalý spolujezdec, navigoval například Ari Vatanena v roce 1981, kdy získal titul mistra světa. Colin ho obdivoval, ale nikdy s ním do té doby nemluvil kromě toho, že ho pozdravil. Richards na začátku devadesátých let založil tým Prodrive, se kterým chtěl provozovat vozy Subaru. Zeptal se Colina a jeho otce, zda mají nějakou nabídku na další rok. Když mu řekli, že ne, nabídl Colinovi místo. Placené místo, Colin měl dostávat 10 tisíc liber ročně. Nebylo to moc, ale bylo to poprvé, co měl Colin peníze dostávat a ne je shánět. Zajímavé je, že Richards mu dal nabídku v době, kdy ještě neměl zajištěné sponzory pro svůj tým a nebylo tak vůbec jasné, zda je nabídka vůbec realizovatelná. Richards ale svoje závazky splnil.

Colin měl jet během roku kompletní britský šampionát s tím, že je určitá šance i na nějaké závody v MS. K dispozici dostal nově připravený Subaru Legacy, který ale trpěl dětskými nemocemi. Vůz měl oproti konkurenci menší výkon a problémy se spolehlivostí, na druhou stranu se výborně řídil. Hned na úvod slavil Colin vítězství na Yorkshire Rally, vzápětí i v Irsku. Ve Walesu se mu už tradičně ale nedařilo a po několika nehodách závod nedokončil. Náladu si spravil na domácí Scottish International, kde slavil další vítězství. Třetí tu dojel jeho otec, osmý bratr Alister.

V Ulsteru sice nevydržela převodovka, ale další vítězství na Manx Rally mu hodně přiblížilo titul. Ve středním Walesu tak jeli na jistotu a třetí místo mu stačilo na to, aby se stal britským šampiónem. Jak jinak než nejmladším v historii. Oslava šampaňským ale nedopadla dobře. Derek Ringer stříkal šampaňské v láhvi tak vehementně, že si nevšiml přicházejícího Colina a praštil ho lahví do pusy. Colin sice plival krev, ale pocity měl nádherné, jeho kariéra se znovu ubírala správným směrem.


Onboard Colina McRae s Legacy na irských tratích

Na závěr roku ho čekala už tradiční RAC Rally, kde chtěl opět prokázat své kvality a rychlost. Už to, že byl tenkrát v týmu s Markku Alénem a Ari Vatanenem, bylo pro něho něco úžasného. Colin jel výborně, druhý den se dokonce dostal do vedení v soutěži! Pak udělal hodiny a ztratil trochu času, dalšími nejrychlejšími časy se ale vracel na nejvyšší příčky. Při druhém průjezdu rychlostní zkoušky Grizedale ale poslal vůz přes střechu a ztratil spoustu času. Definitivní konec pak přišel na RZ Kielder, kde znovu havaroval, tentokrát už definitivně. Trochu smutný konec jinak velmi povedené sezóny. Colin ale na sebe velmi výrazně upozornil.

U Prodrive se Colin naučil jedné důležité věci, a to že není jen jezdec, ale sportovec jako takový. Začal tak trénovat fyzikou kondici, dodržoval životosprávu a dbal na svůj jídelníček. „Musím přiznat, že jsem nikdy nebyl nějaký příznivce diet, ale měl jsem štěstí, že jsem byl docela hubený a nemusel jsem se tak o svou váhu tolik starat.“

Do sezóny 1992 vstupoval s tím, že se pokusí obhájit britský titul a pojede více závodů v MS. Hned na Swedish Rally zajel výborný výsledek. Ve Švédsku už jel poněkolikáté, což bylo vidět na jeho zkušenostech. Kdyby nebylo jednoho defektu, mohl bojovat i o vítězství, takhle na něj zbylo „jen“ druhé místo. Výborný vstup do sezóny.


Švédsko 1992

V britském šampionátu neměl ten rok absolutně konkurenci, když vyhrál všech 6 závodů. Několik výsledků stojí za zmínku. V Ulsteru vyhrál s obrovským náskokem 11 minut. Scottish Rally se stala triumfem rodiny McRaeů – Colin vyhrál, Alister byl druhý, táta Jim čtvrtý. Nejtěsnější vítězství naopak získal v posledním závodě ve středním Walesu, kde zvítězil o pouhé 2 sekundy před továrním jezdcem Nissanu, kterým nebyl nikdo jiný než Tommi Makinen. V té době ještě nepříliš známý, v dalších letech ale největší soupeř Colina.

Colin v té době potřeboval jezdit co nejvíce v zahraničí a sbírat zkušenosti s jinými povrchy. To se ukázalo na Acropolis, kde mu výrazně chyběly zkušenosti a Colin ztrácel v prvních průjezdech rychlostními zkouškami. Ve druhých už byl schopen zajíždět nejrychlejší časy a ve výsledku z toho bylo čtvrté místo. Na oblíbeném Novém Zélandu se cíle nedočkal, když propálil píst. Na stejnou závadu odstoupily všechny vozy v týmu.

V létě poprvé startoval ve specifickém Finsku plném skoků, horizontů a slepých zatáček. Na nezkušenost doplatil už na shakedownu, kde šel poprvé přes střechu. Auto bylo tak poškozené, že na něm mechanici pracovali celou noc. Když jelo auto ráno na přejímku, lak byl ještě tak čerstvý, že techničtí komisaři na auto ani nesměli sáhnout, aby se nepřilepili.

Zrádné finské tratě nachytaly Colina brzy znovu. Nechme znovu vzpomínat jeho samotného. „Šli jsme přes střechu znovu, myslím, že jsme se přetočili sedmkrát přes pařezy stromů. Karosérie auta byla kompletně zničena, ale auto přistálo na kolech. Derek se odpoutal a vylezl ven. Já mu ale říkal – „Počkej, pojedeme dál.“ Podíval se na mě jako kdybych byl blázen. „Cože? Tahle věc už se nemůže nikdy rozjet.“ Nastartoval jsem motor, zařadil zpátečku a rozjel se. Derek nastoupil a stále kroutil hlavou. „To nechápu, já tomu prostě nevěřím.“


Velká havárie Colina ve Finsku 1992

Auto bylo po mechanické stránce v pořádku, a tak posádka pokračovala dále. Okolo stojící diváci ale nebyli schopni poznat, jaký typ auta kolem nich vlastně jede. V servisu měli mechanici na opravu málo času, a tak ani další den nevypadalo auto o mnoho lépe. Další příležitost jim nedal sám Colin, když brzy havaroval znovu. Tentokrát přerazil tři stromy a poškodil zadní zavěšení. Ani tentokrát to neznamenalo konec v soutěži, i když se Colin do servisu ploužil pomalu a ztratil spoustu času. Je až neskutečné, že Colin nakonec soutěž dokončil na osmém místě.

Smůlu, která ho provázela na RAC Rally, se pokusil prorazit i tento rok. Speciální motivaci měl i od hlavního sponzora soutěže Lombard, který vypsal odměnu sto tisíc liber pro britského vítěze soutěže. Dlouho to vypadalo, že se mu podaří v té době obrovské peníze získat. Druhý den byl ve vedení, když do něj na přejezdu narazil Range Rover a poškodil mu zavěšení, brzy a řízení. Rázem bylo po nadějích na dobrý výsledek. Colin dojel jen šestý.

V sezóně 1993 se Colin konečně dočkal, když se stal členem World Rally Teamu Subaru. Prodrive byl na obrovském vzestupu a podařilo se mu získat obrovského sponzora, tabákovou firmu 555. Právě od té doby mají také vozy Subaru dnes již typicky modrou barvu. Změna přišla i ohledně vozu, kdy Legacy byly postupně nahrazeny vozem označeným jako Impreza 555. Součástí smlouvy byla i účast na některých závodech asijsko-pacifického šampionátu.

Ve Švédsku jel stále ještě s Legacy a už tradičně se mu tam dařilo. První etapu s přehledem vyhrál, bohužel hned na začátku druhé mu praskla poloosa. Až do konce soutěže se ale držel na špičce a před poslední rychlostní zkouškou byl mezi trojicí nejlepších rozestup jen 17 sekund. Colin byl druhý a odhodlán bojovat o první vítězství v MS. Svou snahu ale přehnal a po jednom ze skoků skončil v hodinách. Dojel třetí za Matsem Jonssonem a Juhou Kankkunenem.

Na řadě bylo Portugalsko, kde během testování na samotnou soutěž došlo ke Colinově dosavadní největší havárii. Nechme ho ale opět vzpomínat samotného. „Testovali jsme na hodně nebezpečné trati se srázy, se kterými by se každý nerad setkal. Ráno jsme si trať projížděli a zastavili v jedné zatáčce, pod kterou byl neuvěřitelný sráz do údolí. Jen jsme tam s Derekem stáli a zírali. Byl to nejúžasnější pohled, který jsem kdy viděl. Ten sráz do údolí snad nikde nekončil. O dvě hodiny později jsme už testovali. Jeli jsme s kopce k té zatáčce. Věděl jsem, že je nebezpečná, a tak jsem nejel nijak naplno. Jenže právě když jsem šel na brzdy, bouchla pneumatika a s autem nešlo nic dělat. Letěli jsme předkem z toho srázu dolů. Vnímal jsem stromy okolo a přál si, aby nás některý z nich zastavil. Měli jsme štěstí, zastavili jsme se na malé římse asi po 30 metrech pádu. Auto zůstalo na střeše. Viděli, jsme, že pod náma sráz pokračuje dál. Ani jsme nedýchali. Pomalu jsme otevřeli dvěře a vylezli ven. Byl to nejhorší okamžik mé dosavadní kariéry. Byl jsem otřesen, ale nezraněn. Derek na tom byl hůře, protože bezpečnostní pásy se mu zařízly do citlivých partií a zanechaly pořádné modřiny. Derek měl co dělat, aby vůbec vylezl nahoru zpět.“ V závodě samotném měli jeden další výlet ven, který je stál několik minut. Nakonec dojeli sedmí.

Na řadě bylo Rally Safari. Subaru ho požádalo, aby ho odjel s malou čtyřkolkou Vivio, se kterou chtělo prorazit na trhu. Jeho úkolem bylo především dojet do cíle, ale jak Colin vzpomínal, od začátku tušil, že to bude problém. Nakonec odstoupil kvůli zavěšení až těsně před koncem ze slušné čtvrté pozice.

Pak se Colin poprvé objevil na Korsice, další velmi specifické soutěži. Hodně se učil o jízdě na asfaltu a dojel na slušném pátém místě. Pak ale přišla Acropolis. „Acropolis byla pro náš tým doslova tragédií. Já i Ari jsme havarovali a David (Richards) byl pořádně vytočený. Řval na mě, že jsem jel zbytečně rychle a používal při tom nepublikovatelné výrazy. Byla to pro mě pořádná škola.“

David ho pak nenominoval na Finsko, což Colin bral jako trest. Dal přednost domácím Alénovi a Vatanenovi, kteří tratě znali dokonale.

Na Novém Zélandu byl Colin odhodlán ukázat, co v něm je. Těžko říci, zda mu pomohla i domluva od Davida. Každopádně závod začal až nezvykle opatrně. „Podmínky na Novém Zélandu mi vždy vyhovovaly, protože byly podobné těm v Británii. V první etapě jsem se soustředil na to, abych neudělal chybu. Do druhého dne jsem vstupoval z pátého místa a před námi byla RZ Motu, 50 kilometrů dlouhá a extrémně náročná zkouška. Jel jsem maximálně koncentrovaný a v cíli zkoušky jsem zjistil, že jsem Delecoura a Kankkunena porazil o třičtvrtě minuty. Rázem jsem se posunul na první místo. Vzápětí se nám ale rozsvítila kontrolka tlaku oleje. Jedna ucpávka na hlavě motoru nevydržela a olej tekl ven. Naštěstí jsme s tím dojeli do servisu, kde to mechanici opravili. Jen jsme doufali, že není poškozen motor. Měli jsme štěstí a pokračovali v boji o první místo s Delecourem. Musel jsem jet opravdu naplno, abych odrážel jeho útoky. O to větší radost jsem měl v cíli. Získal jsem první vítězství v MS, první pro Subaru, první britské od vítězství Rogera Clarka na RAC Rally 1976 a první britské mimo Británii vůbec.“

Následovala Rally Australia, kde se Colin poprvé setkal se smrtí při závodě. Jeho týmový kolega od Subaru Possum Bourne měl při závodě nehodu, když trefil strom. Spolujezdec Rodger Freeth bohužel zahynul. Tým Subaru tehdy zvažoval odstoupení ze soutěže, ale na přání Rodgerovi manželky nakonec pokračovali. Colin chtěl pro Rodgera vyhrát a sváděl velký boj s Kankkunenem. V poslední etapě ale drobně chyboval, bohužel pro něj mu ale přední kola zůstala viset ze svahu a on se nemohl dostat zpět na trať. Trvalo to velmi dlouho a Colina to stálo propad na šesté místo.

Po zámořském turném se Colin konečně vrátil domů oslavován médii jako hrdina. Na řadě byla RAC Rally, na kterou Subaru konečně nasadilo nový model Impreza 555. Podaří se Colinovi konečně prolomit smůlu na domácí soutěži? Média i diváci byli u vytržení.

Colin dělal, co mohl. Ten rok se jelo na sněhu a ledu, podmínky byly obtížné. Přesto se tahal o vedení s Kankkunenem. Pak ale přišla jeho osudová zkouška Kielder. Tentokrát nehavaroval, potkala ho prostě smůla. Kus větve se mu dostal do nasávání a poškodil chladič. Motor se okamžitě začal přehřívat a i když do servisu ještě dojeli, poškození motoru bylo velké a pokračovat nešlo. Kankkunen si připsal rekordní čtvrté vítězství.

I když byl Colin samozřejmě zklamán, celkově mohl být se sezónou 1993 spokojen. Bylo mu 25 let, takže byl ještě hodně mladý a měl toho hodně před sebou. Rychlost měl, potřeboval ještě přidat zkušenosti. V celkovém pořadí MS skončil pátý.

Colin se ale chtěl stát mistrem světa…

Příště si povíme o tom, zda a za jakých okolností se mu to povedlo…

Další památné video nám přiblíží, jak s Legacy jezdil Colin na ledě.

Komentářů celkem: 20
25. 12. 2007 10:10
0 0
Opet krasne pocteni smajlík Pekne me to po rano potesilo!!!!
25. 12. 2007 10:40
0 0
Mě taky,je neskutečne,co všechno si prošel,ted už je mi jasne proč mu někdy přezdivali Mckraschsmajlík,prostě začatky jsou těžke a když chce jezdit rychle,je tam hodně rizika,to se neda nic delat.Jinak članek je poskladan opravdu na jedničku,radost čist.
25. 12. 2007 10:44
0 0
V té době mu ještě McCrash neříkali. Kdy ta přezdívka vznikla, to se také dozvíte, až se k tomu dostaneme. smajlík
25. 12. 2007 10:56
0 0
Aha,tak to jo.Ale stejně se divim že takove množství těžkych nehod přežil bez ujmy na zdraví.Když to srovnam třeba z Loebem,ktery skoro nehavaruje,je to neco,ale Seb je vlastně mimozemštansmajlík
25. 12. 2007 11:22
0 0
Vynikající počteníčko, jako každé úterýsmajlíksmajlík. Ta RZ v posledním videu je snad stejná, jak jedna RZ v CMR 02! Jak já jsem se tam s tím pral....smajlík
25. 12. 2007 11:26
0 0
super čtení.poslední video z ledu nemá chybu.prostě paráda.jen tak dálsmajlík
25. 12. 2007 12:14
0 0
Tohle člověk nečte, ale doslova hltá. Dík
25. 12. 2007 12:18
0 0
Mohykan-na tu si vzpomínám taky,ale neni tak dlouha.
25. 12. 2007 12:55
0 0
to poslední video je naprosto úžasný, to je prostě koncertsmajlík
25. 12. 2007 16:18
0 0
Perfektní čtení ! Gratulace a díky. Myslíte si,že by to mohlo vyjít v papírovém vydání? Jako tištěná publikace s videy na placce?Myslím,že hodně příznivců rally by bylo za to rádo a rádi by za to utratili nějaký peníz...smajlík
25. 12. 2007 17:20
0 0
Nemám na to práva smajlík
25. 12. 2007 17:45
0 0
moc pěkně napsaný článek asi jako oba dva předchozí díly. Díky Shackismajlík
25. 12. 2007 18:57
0 0
Opět super... smajlík pouze na fotografii s RAC rally 1992 se startovním číslem 10 není C.McRae, ale A. Vatanen. McRae měl ten rok číslo 4... smajlík
25. 12. 2007 19:01
0 0
Dík za upozornění, to jsem přehlédl smajlík
25. 12. 2007 20:10
0 0
Včera pod stroměček WRCo a dnes supr počteníčko.Jupísmajlíksmajlík.Shacki dík.
25. 12. 2007 21:16
0 0
Jeslti si někdo stěžuje, že u nás jsou zkoušky letiště, co potom v tom Irsku na prvním onboardu! Jinak díky, Shacki!!!
25. 12. 2007 22:07
0 0
Paradni cteni,diky,PF 2008.
25. 12. 2007 22:52
0 0
Colinse klidně mohl živit i jako kaskadér,ale to by nebylo ono.Ta rz ze Švédska,mi přijde povědomá z Colin McRae Rally na PSX
26. 12. 2007 04:01
0 0
Všechny tři díly Colina jsou super. Díky za prima čtení.
27. 12. 2007 00:10
0 0
čte se to faktys dobře holt byl opravdu dobrej věčná jemu slávasmajlík. Docela mě potěšilo proč mé oblíbené auto subaru má tu krásnou modrou barvu.budu se tě šit na další díl.

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama