V sezóně 1994 chtěl Colin McRae zaútočit na titul. Místo toho si ale vysloužil přezdívku McCrash.

Colin McRae – jeho život a kariéra – I. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – II. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – III. díl

Dobré výkony se podepsaly i na nové smlouvě se Subaru. Dvouletý kontrakt mu zaručoval start na všech závodech v MS, a tak nebylo divu, že Colin začal pomýšlet i na titul. Jeho novým kolegou se od roku 1994 stal Carlos Sainz, v té době už dvojnásobný mistr světa. Subaru chtělo útočit na titul a Sainz měl do týmu přinést potřebnou zkušenost a výkonnost. Také Colin byl ale odhodlán útočit co nejvíce. V té době se ale jezdil šampionát rotačním způsobem, a tak každé odstoupení bylo hodně znát.

Colin měl první polovinu sezóny naprosto tragickou. Začalo to už na Monte Carlu, kde jel poprvé. Soutěž, kde se neustále střídají podmínky, se mu nelíbila, a to mu už vydrželo až do konce kariéry. „Uznával jsem tradice a důležitost Monte Carla, atmosféra tam vždy byla fantastická. Vím to, sám jsem tam byl jako divák. Ale z pohledu jezdce jsem tu soutěž nenáviděl.“ V některém pozdějším dílu se mimochodem podíváme i na to, jak Colin hodnotil všechny jednotlivé soutěže MS.

Colin ten rok doplatil i na to, co je pro Monte charakteristické. Na zcela suchém asflatu se najednou objevil sníh naházený od diváků a Colin už s tím nic nedokázal udělat. Na trať se sice s velkou ztrátu dokázali vrátit, ale v konečném pořadí to nestačilo na lepší než 10. místo.

Servis týmu Subaru v Portugalsku 1994

V Portugalsku to vypadalo nadějně, držel se za Carlosem. Pak ale vůz zachvátil požár a bylo po nadějích. Také na Korsice byl druhý. Pak ale chytil dva defekty najednou a měl jen jednu rezervu. S jedním prázdným kolem pak neustál sjezd s kopce a po nárazu poškodil zavěšení. Další nedokončená soutěž.

Tady si dáme malou vsuvku s onboardem právě z Portugalska 1994.

Mělo být ale ještě hůř. Na řadě byla Acropolis, kde se mu tradičně dařilo. Colin vedl a vše vypadalo v pohodě. V rámci jednoho přeskupení pak jeho vůz kontrolovali techničtí komisaři. Nic špatného nenašli, a tak Colin vyrazil směr servis. Jen co se ale víc rozjel, nezajištěná kapota se zvedla a rozbila přední okno. Komisaři ji po sobě nezajistili a nikdo si toho nevšiml. Zcela rozbité přední sklo muselo být vyměněno. V té době byl malý servis jen u přejezdu na jinou zkoušku, takže mechanici jiné okno sebou neměli. Vyndali jen to rozbité a Colin odjel bez okna na start další zkoušky. David Richards mezitím požádal vedení soutěže o možnost nandání okna před startem zkoušky, kam ho mechanici vezli. Žádost zdůvodnili jako nezbytnost z bezpečnostního hlediska.

Na Acropolis 1994

Colin stál ve frontě na startu rychlostní zkoušky a stále čekal na vyjádření od vedení soutěže. To ale nepřicházelo. Svolení mu nakonec vydal vedoucí rychlostní zkoušky. Nic proti tomu neměli ani další jezdci čekající okolo, chápali nelehkou situaci. Nové okno bylo namontováno a Colin zkoušku normálně odjel. V noci ale zasedalo vedení soutěže a Colina ze soutěže vyloučilo s tím, že k tomu nedali svolení. Nikdo toto rozhodnutí nečekal. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Nikdo to nechápal. Kdybych tušil, že nestačí svolení vedoucího rychlostní zkoušky, odjel bych to bez okna. Bylo to pro mě obrovské zklamání, protože to konečně byla soutěž, kde jsem mohl vyhrát.“

Smůla se od něj neodvrátila ani v Argentině. V první etapě vedl, ale pak opět udělal defekt a spadl na páté místo. Bojoval dál, v druhé etapě zajel čtyři nejrychlejší časy za sebou. Pak ale trefil betonový můstek a utrhl kolo. Po třech zbývajících se snažil dojet do servisu, ale prorazil při tom i vanu, z motoru vytekl veškerý olej a po 20 kilometrech byl motor i předek auta naprosto zničený. Počtvrté v řadě neviděl cíl.

Argentina 1994

David Richards zuřil. „David nebyl ani tak vzteklý, že jsem havaroval, jako že jsem s poškozeným autem pokračoval a prakticky ho odepsal. Říkal, že jsem se měl prostě smířit s tím, že s takto poškozeným autem nejde pokračovat. Ale já jsem si říkal, že pokud je nějaká šance do servisu dojet, musím se o to pokusit.“

S Davidem Richardsem

Byla půlka sezóny a Colin byl na dně. Potřeboval se někde chytnout. „Znovu jsem nebyl nominován na Finsko. Měl jsem za sebou velmi špatnou sérii a Richards si myslel, že se potřebuji odprostit od tlaku. V té době jsem také dostal přezdívku McCrash. Nevadilo mi to a chápal jsem to. Ano, havaroval jsem často, ale jezdil jsem rychle a to byl můj styl. Věřím, že je lepší začít rozumně a postupně zrychlovat. To byl později styl Richarda Burnse. Vyhovovalo mu to, mně zase vyhovovalo něco jiného. Podívejte se na Makinena, který se stal čtyřikrát mistrem světa a kolik měl také havárií.“

Vedení týmu za ním ale i nadále stálo, bylo ale jasné, že další nedokončenou soutěž si Colin nemohl dovolit. Kde jinde by se mohl chytit než na Novém Zélandu? Nutnost zajet dobrý výsledek se ještě zvětšila poté, co Sainzovi explodoval motor. Nový Zéland ale Colinovi vždycky seděl. Rozhodující útok opět naplánoval na dlouhou rychlostní zkoušku Motu. Soutěž vyhrál s obrovským náskokem a možná až v Británii bylo slyšet, jaký obrovský kámen mu spadl ze srdce.

Na cestě za vítězstvím na Novém Zélandu 1994

Výkony ale potřeboval potvrdit i v dalších soutěžích. San Remo pro něj byla další nová soutěž, a tak se snažil hlavně o to dojet do cíle. S výsledným pátým místem byl spokojen on i tým. Colin věděl, že tady potřebuje hlavně dojet do cíle, aby se pak mohl soustředit na to, co chtěl nejvíce – konečně vyhrát RAC Rally.

Britští fanoušci věřili, že se konečně dočkají. Jisté pochybnosti tu ale byli. Carlos Sainz měl totiž velkou šanci být mistrem světa a nebylo jasné, zda u Subaru nedají přednost týmové režii. Tým ale před závodem nic takového neudělal. Colin se dostal do vedení a Carlos byl druhý. Konec veškerým spekulacím byl ale až poté, co Sainz havaroval a o titul přišel. Nebylo to zdaleka naposled, co v Británii přišel o titul mistra světa.

Doma konečně prolomil smůlu

Colin vyhrál 16 rychlostních zkoušek z 29 a vyhrál s velkým náskokem před Kankkunenem. Konečně tak protrhl smůlu na domácí soutěži a stal se jejím prvním britským vítězem od roku 1976. Celá Británie oslavovala svého hrdinu. Colin si sice vítězství vychutnal s nimi, ale chtěl ještě něco víc – chtěl titul mistra světa.

Byla to velká sláva…

V celkovém pořadí MS 1994 skončil čtvrtý, ovšem s poměrně velkým odstupem na trojici Auriol, Sainz a Kankkunen. Cítil, že rok 1995 by mohl být ten „jeho“. Jenže byl tu jeden háček. V roce 1995 bylo v plánu jen 8 závodů MS. Každé odstoupení tak mělo velký vliv na konečné umístění.

Podařilo se mu to? O tom příště…

Dnešní video snad ani nemůže být jiné, než z vítězné RAC Rally 1994 s následným rozhovorem pro BBC.