Lukáš Pudlo patřil na přelomu tisíciletí k nejrychlejším pilotům tehdy početně obsazené třídy N3. Do povědomí diváků se zapsal především výkony za volantem vozu Nissan Sunny GTi. V sezóně 2002 patřil k prvním jezdcům využívajícím tehdejší novinku, Hondu Civic Type R. Tím ale jeho působení v rallye skončilo. Loni se Lukáš k závodění vrátil. Soutěžní vůz však nahradila terénní čtyřkolka.

Rallyová kariéra

Lukáš: „Pocházím z Milína u Příbrami a tak jsem měl k motoristickému sportu vždycky blízko. Pravidelně jsem se jezdil dívat na Rally Příbram a do Ouběnic na mistrovství světa v sajdkárkrosu. Závodní začátky jsem absolvoval v sedmnácti letech právě za řidítky sajdkáry. Zde jsem se seznámil mimo jiné s Josefem Petákem, který mě později přesvědčil k přestupu do rallye. K ukončení závodění se sajdkárou napomohl také můj úraz. V roce 1998 jsem si přivezl závodní vůz Renault Clio Williams 2,0 upravený pro třídu N3. S tímto autem jsem absolvoval Rallyšou Blovice. Skončili jsme v první desítce absolutně a vyhráli třídu.

Druhou soutěží byla Úslava Blovice. Byl jsem přemotivovaný výsledkem předchozího závodu. Podcenil jsem své tehdejší možnosti a taky kvalitu pneumatik, které jsem měl k dispozici. Měl jsem závodní pneumatiky pouze na sucho. Začalo pršet a tak jsme byli nuceni obout sériové gumy z vrakoviště. To se nám nevyplatilo na žinkovské erzetě. V sílícím dešti v pravé zatáčce přes horizont v lese jsem na vodě dostal smyk, vylétl z tratě a přerazil několik stromů. Když jsem opustil zdemolované auto, spatřil jsem už přede mnou odstoupivšího a do té doby vedoucího Ludvíka Otta.

Po půl roce jsem od Milana Lišky koupil enkového Nissana Sunny. Stihl jsem do konce roku ještě Kopnou a Příbram. V roce 1999 jsme jeli Blovice, Liberec, Krumlov, Kopnou a Příbram. Pro rok 2000 jsem zůstal věrný nissanu, ale koupil jsem sunnyho od Jardy Staňka, který se mi také staral o servis a dopravu na závody. Startovali jsme v Krumlově, na Bohemce, na Kopné a v Příbrami. Zaznamenali jsem rozdíl v autě. Moc hezky se s ním jelo a zažili jsme přístup profesionálního týmu. V sezóně 2001 spolupráce s týmem Staněk Motorsport pokračovala. Začali jsme Krumlovem a poté jsme odjeli všechny zbývající podniky včetně Pražského sprintu. Rok 2002 byl pro nás zlomovým. Přemýšleli jsme co dál. Nissan už špičce třídy, tvořené Vlašínem, Sedláčkem a Vrbeckým, nestačil.

V tom přišla nabídka od pana Hasíka startovat v šampionátu sprintrally s tehdejší úplnou novinkou, Hondou Civic Type-R. Čekali jsme na homologování vozu a Okříšky ještě absolvovali se zapůjčenou almerou. Počínaje Brnem jsme s hondou absolvovali kompletní šampionát. Od začátku sezóny jsme bojovali s Křížkem, Taliánem a Vrbeckým o přední místa. Komplikace nastala v Pačejově na skoku na Slatinách. Po dopadu ztratilo auto směr a trefili jsme strom na spolujezdcovu stranu. Přesto jsme soutěž dokončili na čtvrtém místě. Škoda na autě však byla nemalá.

Po Pačejově jsme měli možnost přenastavit podvozek ve spolupráci s Romanem Krestou, což byl pro mě obrovský zážitek. Nadchl mě nejen svým jezdeckým uměním, ale hlavně svými schopnostmi nastavit auto, podvozek atd. Vůz od té doby působil mnohem klidněji. Na začátku sezóny jsme dostali skvělou šanci od Jardy Staňka startovat na Valašce s Fordem Escort Cosworth ve třídě N4. Svezení s takovým autem pro mě bylo obrovským zážitkem, i když jsem s ním moc jet neuměl. Čtyřkolka vyžadovala úplně jiný styl jízdy než nissan. S tímto autem jsme startovali ještě v Příbrami, kde jsme ale bohužel odstoupili už na druhé erzetě kvůli technické závadě. S koncem sezóny přišel i můj konec v rallye. Souvisel s již zmiňovanou nehodou v Pačejově.“

Názor na rallye

Lukáš: „Přestože už několik let rallye aktivně nejezdím, o dění v něm se stále zajímám a udržuji si dobrý přehled. Kdykoliv mám volný čas, jedu se na závody podívat. Často jsem v kontaktu s Pepíkem Petákem. Pravidelně také navštěvuji stránky eWRC. Soutěže mi daly mnoho zážitků a naučily mě disciplíně v jízdě. V sajdkárách jsem jezdil bezhlavě a najednou jsem musel používat taktiku, poslouchat spolujezdce, krotit se například na mokru. Rallyové zkušenosti využívám i při závodech čtyřkolek, kterým se nyní věnuji.

Za jeden z problémů našich soutěží považuji minimální mediální prostor pro posádky ve slabších třídách, které často jedou s větším nasazením než mnoho bohatých pilotů s velkými auty. Mnohdy je zajímavé stát u trati se stopkami a porovnávat časy borců ve slabších třídách. Zjistíte, že rozdíly jsou tak minimální, že je lákavé na ně počkat i na dalších erzetách.“

Učitelé a rádci

Lukáš: „Díky soutěžím jsem získal hodně přátel, ale také si na spoustu lidí udělal svůj vlastní názor. Mým největším rádcem byl můj kamarád Pepík Peták. Přivedl mě do rallye a pomáhal mi od samých začátků s rozpisem, radil při samotných závodech. V závodění mi pomohli také Jarda Staněk a jeho tým. Starali se mi o auto, servis a přepravu. Skvělou možnost svezení ve špičkovém vozem mi poskytl Jirka Hasík. Zajímavou zkušeností bylo testování s Romanem Krestou.“

Čas a finance

Lukáš: „V době mého aktivního závodění jsem se zabýval dovozem a prodejem ojetých aut a motorek a tak jsem neměl problém uzpůsobit si na závody čas. S financemi to bylo složitější. Zpočátku jsem si vše platil sám. Postupem času jsem sháněl finance od firem patřících mým kamarádům. Částky nebyly velké, ale přesto pomohly. Závěrečná sezóna s hondou nabídla krásné svezení. Zároveň ale byla finančně hodně náročná především díky ráně v Pačejově, která byla hlavní příčinou mého odchodu z rallye.“

Moji spolujezdci

Lukáš: „Mým prvním spolujezdcem byl dlouholetý kamarád Marek Seják. Bohužel se mnou zažil i havárii ve druhém závodě. Poté se rozhodl nadále nezávodit a přesunul se do role mechanika. Jako mechanik mi zůstal až dodnes. Byl jsem nucen hledat nového spolujezdce. Dva závody se mnou jel Luděk Hnízdil. Musel jsem mu s pomocí Pepíka Petáka a Aleny Benešové vše vysvětlit.

Poté se objevil Míla Talaváňa. Oslovil mě přes svého švagra, že by chtěl zkusit závodit na místě spolujezdce. Jeho zájem a přístup mě potěšil. S Mílou jsme se stali velmi dobrými kamarády a absolvoval jsem s ním téměř celou kariéru. Byl to velmi dobrý a zodpovědný spolujezdec. Dokázal mi také pomoci s financováním závodů. Pražský Rallysprint 2001 jsem jel s Martinem Mikulenčákem a Příbram 2002 se mnou absolvoval Pepík Cako.“

Oblíbená soutěž

Lukáš: „Nejoblíbenější soutěží byl Krumlov nejen pro svůj charakter a náročnost erzet, ale i pro termín konání začátkem jara a rozkvetlou krajinou kolem trati. Ze sprintů se mi moc líbila Kopná. Nabízela fantastické tratě a také atmosféru a nadšení lidí. Velkým zážitkem pro mě byla v roce 2001 třídenní barumka. Bylo hezké vidět ty davy diváků, setkávat se s velkými závodníky a absolvovat tamní velmi náročné erzety. Naši radost ještě umocnilo třetí místo ve třídě v evropské konkurenci. Kluci z týmu si zajistili na pondělí volno v práci a probíhaly spontánní oslavy po zlínských barech a diskotékách :-).“

Zajímavé zážitky

Lukáš: „Za zmínku jistě stojí mé seznámení s legendárním malontským kamenem. Slyšel jsem o něm mnoho a byl jsem na něj během soutěže několikrát upozorňován Pepíkem Petákem, Petrem Poulíkem a dalšími kamarády. Snažili se mi vysvětlit, ve kterém místě se přesně nachází. Jelikož jsem Malonty ještě neznal, nedařilo se mi to místo správně pochopit a bylo mi blbé se jich ptát pořád dokola. Nakonec jsme si s Mílou kámen vyznačili v rozpise.

Když jsme blížili k osudnému místu, Míla mi ho přečetl. Jednalo se o docela rychlé místo a já se snažil držet auto ve středu cesty. Najednou se ozvala rána. Došlo mi, že jsem ten kámen našel. Znamenalo to odstoupení ze druhého místa ve třídě. Naštěstí škody na autě nebyly veliké. Jednalo se pouze o prasklý čep. Zajímavé bylo vystoupení z auta. Hledačů slavného kamene bylo ten rok více a všichni ve vozech značky Nissan.

Legraci jsem si užil na Pražském Rallysprintu 2001. Navigoval mě náš hlavní sponzor a majitel Hummer Centra Martin Mikulenčák. Nechtěl být pouze jako sedící a nic nedělající spolujezdec. Chtěl vše naučit, vysvětlit a zažít jako pravý mitfára. Četl překvapivě velmi dobře, hlídal časy, počítal okruhy a ještě stačil mávat divákům. Byla s ním v autě neskutečná legrace, ale na erzetě se choval jako skutečný profík.

Při prvním průjezdu vložky Řeporyje – Cementárna následoval na mokrém uklouzaném asfaltu tradiční retardér mezi obrubníky. Až do příjezdu k tomuto místu četl Martin vše správně a bez problémů. Mnoho informací nadiktovaných k této pasáži bylo na krátkou Martinovu spolujezdeckou kariéru příliš na to, aby vše rychle přečetl. Začal číst a po chvilce řekl: „Vole, je tam úplně všechno, jeď pomalu.“ Smáli jsme se tomu až do cíle.“

Čtyřkolky

Lukáš: „Po skončení působení v rallye jsem se začal věnovat podnikání. Adrenalinu z rychlé jízdy jsem se však nevzdal. Jezdil jsem na silniční motorce na okruhy i po výletech s kamarády po republice i do zahraničí. Loni jsem na internetu objevil na prodej čtyřkolku a napadlo mě, že bych si opět mohl splnit sen o závodění, které by přitom nebylo tak finančně a časově náročné.

S přípravou a nastavením čtyřkolky mi pomáhal další soutěžák Jirka Trojan a u mých začátků opět nechyběl ani Pepík Peták. Na počáteční tréninky jezdil se svojí čtyřkolkou se mnou. Byl mě podpořit i na prvních závodech. Zjistil jsem, že hlavně fyzicky je to náročnější, než jsem si představoval. Není vůbec jednoduché čtyřkolku řídit po rozbité trati tam, kam chcete. Musel jsem začít intenzivně trénovat fyzicky i jezdecky.

Dostal jsem nabídku koupit téměř novou čtyřkolku Yamaha 450 od kamaráda pana Ziemanna. Moje stávající čtyřkolka KTM VYX 540 byla něčím jako WRC pro rallye, ale byla už dost stará a nákladná na repase a provoz, zatímco yamaha je rozšířenější a vychází ze sériového modelu. Nevěřil jsem, že bych si změnou značky o tolik polepšil. Měl jsem možnost si na stejné trati vyzkoušet obě čtyřkolky. Na yamaze jsem jel poprvé a hned jsem dosáhl mnohem lepšího času než se silnější KTM. Proto jsem se jí rozhodl koupit. S yamahou se mi podařilo přicházet těmto závodům stále více na chuť a dostavily se i úspěchy. Tím největším je třetí místo v mistrovství republiky v Poříčí nad Sázavou.“

Budoucnost

Lukáš: „Momentálně se chci věnovat čtyřkolkám. Společně s mými mechaniky jsme vytvořili týmové zázemí a seznámili se s partou lidí v tomto sportu. Baví mě to a je pro mě reálné se této činnosti finančně a časově věnovat. Vzhledem k tomu, že současnému mistru republiky je teprve patnáct let, mé ambice jsou především dojet do cíle a pobavit jako vždy sebe a diváky. Co se týče rallye, zůstává mým velkým snem. V tuto dobu ale není příliš reálné se věnovat takto nákladnému koníčku. V polovině března mi má přibýt další soutěžní disciplína v podobě mého prvního přírůstku do rodiny.“

Poděkování

Lukáš: „Na mém splněném snu o závodění v rallye má zásluhu hodně lidí a chtěl bych jim za to poděkovat. Velký podíl mají určitě mechanici Martin Lošťák, Pavel Sedláček, Marek Seják, všichni lidé okolo Jardy Staňka, Jiřího Hasíka, moje rodina a Pepík Peták, který udělal pro mou možnost závodit hodně. Zmínit musím mé spolujezdce, s nimiž jsme si rozuměli v autě i mimo něj. Bez nich by to samozřejmě nešlo. Děkuji také všem, kteří mi pomohli finančně a materiálně. Zdravím rovněž všechny příznivce tohoto krásného sportu a přeji Vám ty nejhezčí zážitky u tratí, protože bez Vás by tento sport jen těžko mohl existovat.“