Čtenářům dychtícím po podrobné analýze letošního ročníku Rally Deutschland se předem omlouvám, neboť o tom tento článek není. Je to vyprávění o zážitcích, které jsem společně s řadou dalších spřízněných duší zažil jak v průběhu samotné soutěže, tak i během cesty do Trieru a zpět.

Bezprostředně po návratu z dovolené strávené s rodinou v zemi našich východních bratrů a hodinovém odpočinku vyzvedávám ve Zlíně Sagiho (Petr Sagner) a telefonicky se ohlašujeme Tomaskovi (Tomáš Pavlůsek) do Olomouce, kde se máme připojit ke zbytku posádky, kterou ještě dotváří ostravský uhlobaron Sabotage (Petr Medřík). Tomaskův briskní uvítací pozdrav "Kde jste tak dlouho vocasi ?" (máme asi desetiminutové zpoždění) je malou předzvěstí toho, co se má dít po celou cestu do centra soutěže. Rád bych publikoval alespoň jeden Tomaskův vtip či historku, ale moje snaha zachovat pro ewrc.cz pověst slušného a distinguovaného média mi to nedovolí. Vynechám-li totiž z jakéholiv Tomaskova výroku různá synonyma pro jisté anatomické části ženského či mužského těla, slovesa vyjadřující činnost související s rozmnožováním, vylučováním potravy apod., zbudou mi pouze předložky, spojky a interpunkční znaménka (a navíc tak nějak cítím, že i ten symbol vykřičníku je v Tomaskově podání určitě vulgarismus). Všechno je podbarveno hlasitou hudbou od Crematory a Nightwish, na čímž sice jásá moje doom metalové srdce, nikoliv však Sagi preferující songy v podání sourozenců Ulrichových či Vladimíra Merty.

Cestou se ještě zastavujeme v Brně u Dušana Velímského, díky němuž může Sagi vystupovat roli fotografa s akreditací FIA. Krátce po jedenácté večer přijíždíme na hraniční přechod v Rozvadově, kde máme sraz s dalšími posádkami. Milan PB, Marek Felt, Roman Pištěk, tymak a řada dalších nás pak doprovázejí cestou do centra Rally Deutschland ve starobylém Trieru. Delší pauzu si dáváme kolem čtvrté hodiny ranní v proslulé benzínce před Trierem, která se stává místem setkání českých fandů a pro mě jediným místem, kde si můžu dobít mobil.

Kolem šesté hodiny ranní přijíždíme do Trieru, a protože do otevření Media Centra v Trier-Areně, kde si máme vyzvednout akreditace pro Sagiho a Brose (Petr Lusk), zbývají ještě skoro dvě hodiny, máme dostatek času na konzumaci těch nejvybranějších kulinářských zázraků nesoucí hrdé názvy jako např. "Jemná drůbeží paštika", "Lahodný krém vepřový" a podobně. Při pohledu na skupenství a barvu těchto specialit mě hřeje pomyšlení, že jsem neopomněl vzít s sebou roli toaletního papíru, a že Sagi též nezapomněl na všemocný neutralizátor v podobě láhve slivovice. Zároveň začínám lehce panikařit, zda mě čtyři musli tyčinky, dvoje sušenky a krabice polystyrenového chleba dokážou udržet při životě po dobu trvání rally. Smrt hladem určitě nehrozí Tomaskovi vybaveného dvěma štanglemi salámu Vysočina a bochníkem chleba. Stejně tak Sabotagemu připomínajícího dealera tatranek.

Mise v Media Centru dopadá veleúspěšně, a tak po chvilce odjíždíme vozem označeným nálepkou FIA Media, dvěma akreditacemi a vestami směrem Bostalsee, kde se nachází Service Park a v bezprostřední blízkosti trať shakedownu. Je přímo neuvěřitelné, jakou čarovnou moc v sobě skrývá taková malá zelená nálepka s nápisem FIA Media. Překážky v podobě zákazů a příkazů pro nás přestávají existovat. Sagi s Brosem odcházejí do servisu předat reklamní fotky propagující Romana Krestu s Fabií WRC a nafotit pár snímků, já se Sabotagem mezitím obhlížíme vozy najíždějící na přejímku.

Na shakedownu si vybíráme si pravou kosu resp. "skorovracák" kolem balíku slámy těsně po startu a já zaujímám místo ve druhé řadě za skupinkou německých "fanoušků" rally rozvalujících se v pohodlných křesílkách a popíjejích pivo značky Beck`s. V tuto chvíli ještě netuším, že za dvě hodiny, které si zde poctivě odstojím, dojde ke konfliktu mezi mnou a několika jedinci z této skupiny samolibých Helmutů a Gertrud. Ve chvíli, kdy si na startu pobrukuje Škoda Fabia WRC s číslem 17 a Roman Kresta se chystá jako první vyrazit na trať shakedownu, se celá tato skupinka unisono postaví na přinesené pivní přepravky, takže já mám před sebou pouze otylé zátylky těchto sobeckých idiotů. Zvyšuju proto hlas a snažím se jim anglicky vysvětlit, že pro všechny přihlížející včetně jich samotných by bylo nejvýhodnější, kdyby zůstali sedět. Po několika psychicky naprosto vyčerpávajícíh minutách mi nezbývá nic jiného, než se s nimi rozloučit s necenzurovaným pozdravem "Piss off, you f*cking bastards". Nevidím tak průjezdy Toniho Gardemeistera, Armina Schwarze a než najdu si najdu jiné místo, odkud je alespoň částečně vidět, tak přicházím i o nedobrždění Gillese Panizziho. Nebýt tohoto mého incidentu, tak můžu s klidným svědomím prohlásit, že samotný shakedown byla neskutečná paráda. Spousta dravých a atraktivních průjezdů, několik krizovek, výborná atmosféra. Skoro hodinu pak strávím u startovní čáry, kde si fascinovaně vychutnávám brutální sílu akcelerujících speciálů. Petter Solberg ve chvíli, kdy mu do startu zbývá půl minuty, neváhá stáhnout okénko svého Subaru a podepsat modrožlutou čepici desetileté fanynky. Bravo Petter ! Starty se naprosto nedaří Sebu Loebovi, kterému vůz ze čtyř pokusů třikrát "chcípne". Všechny tři Fábinky pokaždé předvádějí dělostřeleckou palbu a i samotná akcelerace je obdivuhodná. Můj optimismus poněkud tlumí dosažené časy a rozčarování z toho, že v "oficiálních" výsledcích ze shakedownu figuruje Roman Kresta na posledním místě s časem 1.53,1 minuty, ačkoliv máme k dispozici fotografii výsledkové tabule obsahující poněkud jiné údaje. Co se dá hold dělat, asi si někdo nepřál odejít z testu poražen. Shakedown pomalu končí a my vyrážíme k rychlostní zkoušce SS2/6 Dhrontal, kde rozbíjíme stany na čerstvě pokosené louce v bezprostřední blízkosti divácké galerie ve vinicích těsně před cílem erzety. Na místě je již několik desítek vozů s českou poznávací značkou, hrdě vlající červenobílé vlajky s modrým klínem a kartóny piva ryze českých značek pak dotvářejí atmosféru tohoto místa. My se rozhodně nenecháváme zahanbit a již po několika desítkách minut odkládáme prázdnou láhev pravé "trnkové". Síla tohoto všeléku se projevuje naplno a prudkou noční bouři řada z nás ani nezaznamená.

V pátek ráno vyrážíme s dvouhodinovým předstihem zaujmout místo na erzetu, předtím ještě stíhám odeslat smssku s informacemi o aktuálním počasí a teplotě do týmu kolem Romana Kresty, neboť fungujeme jako Romanovi "weather" špióni. Počasí je však vskutku nevyzpytatelné, což se během dne několikrát potvrzuje, kdy jasná modrá obloha a slunce ostře kontrastují s deštěm a zimou. Na tomto místě se schází velké množství diváků z Česka, což dokazují desítky českých vlajek a obrovský aplaus poté, co nás přítomní komentátoři vítají slovy "Welcome fans from Czech Republic". Je pár minut po půl jedenácté a my již netrpělivě vyhlížíme, kdy se dole v údolí objeví burácející červenomodrý Citroen pilotovaný Sebem Loebem. Ten kluk je jako robot, strojově přesný, čistá stopa, k neuvěření. Petter Solberg na něho na námi měřeném mezičase ztrácí kolem 16 vteřin. Marko Martin se mi zdá poněkud vyčichlý (i když výsledek v této erzetě o tom nemusí svědčit), malou tragikomedii předvádí Freddy Loix na Peugeotu 307 WRC. Duvalův mezičas a vítězství v této rychlostní zkoušce je pro nás šokem, musíme si rychle zvykat na to, že nám tady vyrůstá další potencionální adept na příčky nejvyšší. Dalším šokem je zpráva, že Marcus Gronholm končí v první erzetě po výletu z trati. Corrado Provera musí být totálně na prášky, protože takový úvod si určitě nepředstavoval ani v těch nejčernějších snech. Jednička týmu v kytkách a "Slow" Freddy ztrácí po dvou erzetách už dvě minuty. Gilles Panizzi a jeho způsob, jakým projíždí vracáky, je výjimečný a na pohled nesmírně efektivní. Vždy zapíchne přední kolo do vrcholu zatáčky a následně se kolem něho obtočí. Jeho kolegu z týmu Daniela Solu již nespatříme, protože o několik kilometrů dříve seznamuje své Mitsubishi WRC se stromem. Komentátor již oznamuje přílet Romana Crash-ty (čteno krešta) a hladina adrenalinu stoupá. Podle mezičasu tušíme, že to bude zatraceně dobré a sedmé místo v cíli erzety je určitě dobrým počinem a to není zdaleka všechno, co nás v průběhu dne čeká. Mezitím mně přicházejí smssky s výsledkama z první erzety. Všechny tři Fábie v první desítce jsou více než nadějným příslibem dalších událostí první etapy. Vychutnáváme si průjezdy enkových vozů účastnících se šampionátu PWRC a raději se vyhýbáme srovnání s českým mistrákem. Odmítáme přejezd na jinou erzetu, a tak do druhého průjezdu tímto úsekem zbývají tři hodiny. O dění na ostatních erzetách mám výborný přehled a příchozí smssky ve mně navozují pocit euforie a naplňují hrdostí nad výkony posádek "naší" Škody Motorsport. Arminovo čtvrté místo na SS3 a zejména Romanův čas a umístění na SS5, kterou s minimální ztrátou dokončuje na třetím místě, by si zasloužilo oslavu lahví šampaňského. Čas krátce po půl čtvrté a je tu opět Seb Loeb následovaný plejádou dalších jezdců. Armin je na mezičase, který máme situovaný do místa, ve kterém vozy po vrstevnici opouštějí galerii Dhrontal, aby se po několika kilometrech vrátili po vrstevnici o deset metrů výše, docela solidní. Trneme ovšem hrůzou, co se s posádkou stalo, protože její návrat do galerie ne a ne přijít. Minutové zpoždění a pohled na pomalu jedoucí Fabii WRC s jedenáctkou na dveřích nevěstí nic dobrého. Smutek z toho, že se Armin propadl v celkovém pořadí o sedm příček dolů na třinácté místo, kompenzuje Roman Kresta a jeho mezičas. Dravě jedoucí Stéphane Sarrazin, který je na mezičase jen o chlup pomalejší než Roman, lehce otírá své Subaru Impreza WRC o zídku a následkem toho ztrácí na Krestu dvě vteřiny, které ho řadí za Krestu na osmé místo. Romanovo páté místo po šesti odjetých rychlostních zkouškách je neskutečné a nám se chce řvát radostí. Ačkoliv v dalších dvou erzetách jdou před něj jak Martin, tak i Panizzi, pořád je to výborný výsledek srovnatelný s tím, co předváděl Janni Paasonen na domácích tratích ve Finsku. V souvislosti s Jannim je nutno podotknout, že český fanda nezapomíná a Janniho průjezdy s enkovým Mitsubishi odměňuje bouřlivým potleskem a jásotem.

NA POKRAČOVÁNÍ…..