11. 3. 2008 20:14 − 3696× − 22

Colin McRae – jeho život a kariéra – XIV. díl

Těžká nehoda na Korsice 2000 zanechala velké stopy na Colinově zdraví. Jak probíhal jeho návrat na závodní tratě?

Colin McRae – jeho život a kariéra – I. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – II. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – III. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – IV. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – V. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – VI. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – VII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – VIII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – IX. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – X. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XI. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XIII. díl

Těžká nehoda na Korsice 2000 zanechala velké stopy na Colinově zdraví. Jak probíhal jeho návrat na závodní tratě?

Posledně jsme Colina opustili v okamžiku, kdy ho odvezli do nemocnice. Na další dny nechme opět vzpomínat jeho samotného.

„Probudil jsem se v nemocnici. Nechali si mě tam přes noc, udělali všechna vyšetření včetně rentgenů. Nejhorší bylo, že jsem tam byl sám. Pamatoval jsem si, že jsme měli těžkou nehodu. Chtěl jsem vědět, co se stalo. Pak někdo přišel. Nepamatuji si kdo, ale první byl asi otec s matkou. Byl jsem stále omámený prášky a chvilkami upadal do bezvědomí.

Druhý den mě letecky převezli do nemocnice v Edinburghu. Měl jsem rozdrcenou lícní kost, doktoři se netvářili dobře. Báli se také o mé oko. Měl jsem ale takové otekliny, že jsem musel týden čekat, než opadnou. Samozřejmě to bolelo, ale mohem víc bolel krk, páteř a záda.

Až po týdnu mě operovali. Doktor mně říkal, že jsem neměl lícní kost zlomenou, ale rozdrcenou na mnoho malých částí. Všechny ty kosti museli vyndat, vyčistit a pak začít znovu skládat. Dali mně tam kovové výztuhy, které koukaly i ven. Doktor se zeptal, kdy bych se chtěl vrátit do závodů. Řekl jsem mu, že chci jet už na San Remu, které bylo tři týdny po Korsice. Od operace ale jen 10 dní. Doktor pokýval hlavou a řekl, že se pokusí o nemožné. Dodal ale, že se bojí dalšího nárazu. I jen malý skok nebo tvrdý dopad v autě mohl pracně složenou lícní kost znovu rozhodit. Já ale byl rozhodnutý na San Remu startovat. Pokud byla stále šance titul získat, chtěl jsem o něj bojovat. Před San Remem jsem vůbec netestoval. Naštěstí jsem si z nehody skoro nic nepamatoval, a tak jsem ji neměl před očima.“

Ještě před odjezdem na San Remo se Colin s otcem zajeli podívat na poškozený vůz. „Chtěl jsem prostě vědět, co se stalo. Při nehodě jsem se skoro zabil a chtěl jsem vědět proč. Věděl jsem, že vůz byl hodně poškozený, ale takto zničený vůz jsem nikdy neviděl. Otec se vedle mě třásl, když to viděl. Na dně rokle si rozsah poškození neuvědomil. Když jsem si vzpomněl na jiné nehody, při kterých jsem si myslel, že je vůz těžce poškozen, nebylo to nic v porovnání s tímto.“

"Pak už jsem se soustředil jen na to, jak znovu usednout do vozu. Musím přiznat, že mě v nemocnici napadaly otázky jako – Chybělo málo a mohl jsem zemřít. Titul už mám, peníze mám, rodinu mám, tak proč bych sakra do toho auta měl znovu vlézt? Bylo to klasické posttrauma, naštěstí to dlouho netrvalo. Věděl jsem, že jsem stále schopen vyhrávat, takže jsem nechtěl pustit šanci vyhrát šampionát.“

S návratem do vozu neměl problém ani Nicky Grist. „Nicky s tím neměl problém. Někdy z obrovské nehody vylezete bez zranění, někdy naopak stačí málo a jste zraněn. Nicky z korsické nehody odešel po svých. Nesmí se prostě podléhat panice. Je to prostě naše práce a Nicky se zachoval jako pravý profesionál.“

Nikdo včetně Colina ale netušil, jak to bude na San Remu vypadat. Šel do toho po hlavě a chtěl za každou cenu jet. Všichni se ale ptali – bude schopen vymazat z hlavy těžkou nehodu? Jak moc ho bude omezovat nedoléčené zranění?

Colin to poznal až na samotném závodě. „Nebyla to lícní kost ani 14 stehů, z nichž 8 jsem měl uvnitř úst, co mě omezovalo. Prostě jsem neměl potřebnou energii jet tak rychle, jak obvykle. Brzy jsem byl unaven. Ale bylo mně jasné, že musím dojet za každou cenu. Bernie a další lidi mě závodem doslova protáhli – ládovali mě prášky, vitamíny a dokonce jsem dostával i kyslík. Nakonec jsme dojeli šestí, což byl nejvydřenější bod, jaký jsem kdy získal.“

Ze San Rema nemám fotku ani video Colina, a tak vám nabízím alespoň onboard jeho velkého soupeře Tommi Makinena ze San Rema 2000.

Do konce sezóny zbývaly dva závody – Austrálie a Britská rally, tedy dva závody, kde si Colin vždy věřil. Situace na čele šampionátu stále nebyla úplně beznadějná – vedl Marcus Gronholm o 5 bodů před Burnsem, o 6 bodů pak před Colinem. „Věděl jsem, že mám na to poslední dva závody vyhrát.“ Pokud by se mu to povedlo, slavil by titul.

Situace ale nebyla vůbec jednoduchá, protože zranění mu stále nedovolovala trénovat. „Bylo velké nebezpečí, že zvýšený krevní tlak mně poškodí oko. Nesměl jsem se proto namáhat, což znamenalo jen sedět a nic nedělat. Před Austrálií jsem se ale cítil lépe než na San Remu a ani dlouhý let nebyl pro mě problémem.“

V Austrálii začal Colin s rozvahou a po několika zkouškách se držel na pátém místě s malým odstupem na špičku. Na RZ5 ale motor vypověděl službu. „Chtěli jsme ještě dojet do servisu, ale na přejezdu se motor zastavil definitivně, nevydržel píst. Bylo to velké zklamání, hlavně po tom velkém úsilí, co jsme v posledních týdnech vynaložili. Ztratili jsme šance na titul.“ Vítězstvím v Austrálii udělal Marcus Gronholm velký krok k zisku titulu mistra světa. Mohl o něj přijít pouze v případě, že by Burns doma vyhrál a on sám nebodoval.


Austrálie 2000

Colin ztratil před posledním závodem motivaci, což i sám přiznal. „Neměl jsem v sobě jiskru, stále jsem se necítil dobře. Měl jsem problémy soustředit se na seznamovací jízdy, všechno mě to nějak nudilo. Jediné, co mě nakonec dokázalo vyhecovat, bylo další kolo mediálního souboje McRae – Burns. Psalo se hodně o tom, že Richard už je lepší než já. Co se ale psalo nebylo důležité, výsledky mluví za vše.“

Pokud se ale před závodem necítil ve své kůži, v závodě to bylo úplně jiné. „Byl jsem hodně překvapen, jak nám to jde, přestože jsem se stále necítil v kondici. Někde ale ve mně chytly saze a já najednou chtěl vyhrát.“ Colin se dostal brzy do vedení, které pomalu navyšoval. RZ12 ale pro něj znamenala konec v závodu. „Byl to druhý průjezd RZ Rheola, trať byla v šíleném stavu. Najel jsem do jedné zatáčky pomaleji, protože nám špioni hlásili velký balvan na vnějšku. Bohužel jsme vanou trefili hranu vozovky, to nás nakoplo a šli jsme přes střechu. Auto sice skončilo na kolech, ale poškozený chladič nám neumožnil pokračovat v závodě. Vždycky je možné tvrdit, že jsme mohli jet opatrněji. Nemyslím si, že by tohle ale byla naše chyba. Trať prostě byla příliš rozbitá.“


Těsně před odstoupením ve Walesu 2000

Z vítězství se nakonec radoval Richard Burns, spokojenější byl ale Marcus Gronholm, který si druhým místem pohlídal zisk titulu mistra světa ve své první kompletní sezóně. Po čtyřech letech nadvlády Tommi Makinena se konečně dočkal někdo jiný. Měl ale Colin stále ještě na to získat titul mistra světa? „Od zisku mého titulu už uběhlo dlouhých pět let. Věřil jsem ale, že to stále mohu dokázat. Podepsal jsem novou dvouletou smlouvu s Fordem a začal se dávat dohromady pro rok 2001.“

Na závěr si dáme sestřih toho nejlepšího z roku 2000.

Komentářů celkem: 22
12. 3. 2008 17:50
0 0
Jenom se zlomenou rukou???Ty pako,vždyt bys se zlomenou rukou nedojel ani do obchodu,natož tak cely zavod.
12. 3. 2008 20:44
0 0
Super Shacki...trošku Ti závidím ty knižky co máš...smajlík..jinak jak Colin opíše , že to boleo tak to teda muselo bolet jako svině...a ten onboard Makinena..no nesedl bych si k němu..nechutná kláda..smajlíksmajlíksmajlíksmajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama