Valašská rally byla po delší přestávce první soutěží, na které se příbramská legenda českého rallysportu znovu představila za volantem produkčního vozu. Po dramatické havárii na loňské domácí soutěži, při které poslal Emil Triner definitivně na odpočinek Imprezu N10, se na Valašsku společně s Katkou Achsovou posadili do novotou vonící verze N12.

„Budu si zvykat na auto a nedovedu si vůbec představit, kde bych se mohl ve výsledcích pohybovat. Bude důležité soutěž nějak slušně rozjet a uvidíme, jak to půjde dál,“ říkal před soutěží Emil Triner, jenž měl menší handicap ve faktu, že soutěžní vůz byl dostavěn jen pár desítek hodin před startem Valašky a příbramský matador tak první seznamování absolvoval až na přejezdech a úvodních rychlostních zkouškách.

Dvanáctý a osmý čas na úvodních erzetách zdaleka nevypovídaly o tom, že by si jezdec auto jen osahával. „Pomalu si zvykám a líbí se mi to. Už hůře vidím, ale zatím se mi snad v noci daří, takže uvidíme,“ sděloval své pocity po úvodní sekci Emil, který do druhé páteční sekce vstupoval z desáté pozice.

A skutečně se dařilo. Emil s Katkou dokázali ve druhé sekci postoupit o další dvě místa a do upéčka odevzdávali vůz jako osmá posádka průběžné klasifikace. „Je to OK, jelo se mi dobře. Teď bude potřeba dojet až do cíle,“ komentoval jezdec vystoupení ve druhé sekci soutěže.

Druhý den ráno si příroda se soutěžícími posádkami začala laškovně pohrávat a připravila těžké chvilky i posádce bílé Imprezy: “Vlastně nikdo jsme pořádně nevěděli, co jet. Na první sekci jsem nasadil slick, ani jsem nic neřezal a to bylo úplně špatně. První vložka, která byla jediná suchá, byla zrušená a zbývající byly už na mokru s blátem a nečistotami. Jelo se mi moc špatně, bál jsem se abych autu neublížil.“

Volbu obutí do závěrečné sekce už komentuje Emil Triner s úsměvem: “Přijeli jsme do servisu a znovu jsem zvolil špatně. Dal jsem tam mokré, protože jsem si myslel, že trať nemůže stihnout vyschnout a že bude všude plno bláta, jako na úvodních průjezdech. Všechno špatně. Sotva jsme vyjeli ze servisu čekal nás první polookruh, který byl samozřejmě dle zákona schválnosti úplně suchý.“ Posádka absolvovala Juřinku i všechny další rychlostní zkoušky na originál mokrém obutí, a tak nastaly starosti s tím, jak za sebou udržet soupeře, kteří se nebezpečně přibližovali. „Začal mě stahovat Peter Gavlák, blížil se i Vojta Štajf. Šli po mně a o jedno místo jsme se propadli. Nakonec je dobře, že jsme se dokázali na osmém místě udržet.“

Osmá pozice při prvním vystoupení v sezóně ale rozhodně není pro příbramského veterána českých soutěží zklamáním. „Jsem rád, že to dopadlo takto. Letos je konkurence velká, jede se rychle, takže jsme si předsevzali, že pokud budeme schopni jet v desítce, můžeme být spokojeni. Z tohoto hlediska jsme osmým místem cíl splnili. Myslel jsem si, že když auto nebylo vyzkoušené, že můžou nastat nějaké problémy. Většinou to u nových aut bývá, že se někde něco vyskytne. Něco se uklepe, nebo povolí… A tady můžu říct, že se auto postavilo a za celou soutěž nebyl ani jediný problém,“ popisuje Emil úvodní zkušenost s novou technikou.

Již za pár dní společně s Katkou absolvují třetí díl šampionátu, kterým je letos v nezvyklém termínu se jedoucí Rally Šumava. „Šumava se mi vždy líbila, akorát že letos ji pořadatelé změnili, a tak nevím kolik z těch tradičních úseků zůstalo,“ odpovídá na otázku, jak se těší na další podnik MMČR. „Výsledek vůbec neplánuji. Při dnešní vyrovnanosti může člověk dojet stejně třetí, jako patnáctý. Když se udělá guma, je všechno snažení pryč, to bylo vidět už na Valašce. Při té vyrovnanosti se ztráty těžko dohání. Na výsledek musí všechno klapnout, jezdec se musí dobře vyspat, musí mít den, trochu štěstí, zabrat a pak to může vyjít.“

Emila Trinera jsme v minulosti byli zvykli vídat na bedně. Kdy se toho dočkáme znovu? „Ta bedna je asi obsazená. Je tam Roman Kresta, Venca Pech, pokud pojede dál Pavel Valoušek, tak ten se na ní bude také hodně tlačit. A to je tady ještě spousta jiných moc dobrých jezdců. Může se to podařit, ale jak jsem říkal, musel bych mít den já i technika. Pokud by všechno ideálně klaplo, mohl bych se třeba na bednu také podívat. Ale kdy a kde, těžko říct,“ dodává k ambicím pro sezónu.

„Musím poděkovat Katce za skvělou spolupráci v autě, bylo to perfektní. Velký dík patří našemu hlavnímu partnerovi, společnosti SURFIN, bez jejichž pomoci bych nemohl v letošní sezóně startovat. Nemenší poděkování si zaslouží také tým SUBARU SPORT SERVICE a lidé okolo Honzy Štěpánka, kteří mi fantasticky nachystali auto. A samozřejmě také děkuji všem našim partnerům, kteří nás jakýmkoli způsobem podporují,“ nezapomíná Emil Triner na kolegy a partnery, kteří mu pomáhají držet se stále na špičce silného startovního pole českých soutěží.

Závěrečné poděkování si ale příbramský jezdec nechal pro fanoušky a příznivce rally. „Kdysi jsem navštívil soutěž na Sardinii, když ještě nebyla v kalendáři MS. Potkal jsem se tam po delší době s Markku Alénem, kterého jsem znal ještě s MS. Markku je v Itálii hodně populární a také jsem si tehdy myslel, že bude útočit na bednu. Ale už měl léta, tak jako já teď a dojel v soutěži snad někde kolem osmé pozice. Nikdo nebyl zklamaný. A pokud cítím, že mně naší fandové berou podobným způsobem, tak si takové podpory nesmírně vážím. Už jsem sice o něco starší a dnes je docela problém riskovat. Všechno stojí moc peněz, které se těžko shánějí a je to nesmírně těžké, ale chtěl bych přesto dál jezdit pro fanoušky. Mám je za tu podporu moc rád.“