Domov je poslední hospoda, která má dnes otevřeno

Pavel Dresler patří k nastupující generaci spolujezdců. Narodil se 23. června 1986 a bydlí ve Studénce v Moravskoslezském kraji. K závodění se dostal velmi kuriózním způsobem – jako člen sdružení „Fans for Kresta“. Vedle rychlých kol se věnuje i dalším sportům, především cyklistice a lyžování a studuje VŠB-TU dopravní techniku – silniční vozidla. Pro fanynky jistě není nepodstatnou informací, že je stále svobodný.

Rallyové začátky

Pavel: „Poprvé jsem se na rallye objevil někdy v deseti letech. Máme chalupu v Hovězí u Vsetína a asi pět set metrů nad ní vedla někdejší rychlostní zkouška Valašské rallye, ze Zděchova do Ústí. Každý rok jsme se chodili dívat. V té době mě ani ve snu nenapadlo, že v závodním autě budu někdy sedět. Později jsem se svým strejdou začal objíždět závody po republice.

To už se mi soutěže staly drogou. V roce 2005 jsem byl členem sdružení Fans for Kresta. Poznal jsem zde spoustu super lidí, se kterými jsme pořádali srazy a sledovali Romanovo počínání v mistrovství světa. Pravidelně jsme vyhlašovali turnaj v motokárách a bavili se o všem možném. Skutečně perfektní parta. Zde jsem se také seznámil s Petrem Matějovským a Jakubem Denkem.

Petr dříve jezdil motokáry, ale lákalo ho to zkusit rallye. Slovo dalo slovo a Jakub Denk mu nabídl podporu a účast v projektu pro mladé jezdce, který v té době chtěli rozjet v rámci Českomoravského Poháru v rallye. Nejprve se uvažovalo, že k němu posadí zkušeného „mitfáru“, ale po několika konzultacích s jezdci a spolujezdci Kuba toto rozhodnutí přehodnotil. Poradili mu, ať vedle něj posadí někoho mladého, stejně nezkušeného a všechno se postupně učí spolu. Několik týdnu před prvním závodem mi tedy Kuba zavolal s jasnou otázkou: „Chceš závodit?“ Nechal jsem si chvíli na rozmyšlenou, jen abych se poradil s rodiči. Ti mi poskytli podporu, za což jim ještě jednou děkuji. Takový tedy byl začátek moji kariéry.

Do první soutěže scházelo něco kolem tří týdnu. Měl jsem trochu představu, do čeho jdu, ale pořád to bylo spíše jen z povídání. Jeden víkend jsme si to šli s Petrem vyzkoušet. Byla to hrůza. Vůbec jsem se nemohl trefit do rytmu jízdy. Vymyslel jsem si nějaké zkratky a značky a vůbec styl psaní rozpisu. Prostě hoďte ho do vody, ať plave. První soutěží byla Rallye Střela Kralovice, která se jela v rámci ČMPR. Dopadla dobře. Moc mě to bavilo a věděl jsem, že v tom chci pokračovat. Výsledek byl také fajn. Po odstoupení Vaška Dunovského jsme se posunuli na třetí místo ve třídě SA2 a deváté absolutně.“

Premiéra na Rallye Střela

Názor na rallye

Pavel: „Jsem ještě mladý kluk, takže historii soutěží pamatuji jen z povídání. Můžu tedy hodnotit pouze současnou rallyovou scénu. Tento sport mě doslova pohltil. Poznal jsem díky němu spoustu kamarádů. Co se týče závodů a tratí, mám rád dlouhé rychlostní zkoušky, které prověří soustředění a schopnosti jezdce i spolujezdce. Nejhorší je, pokud člověk více jezdí po přejezdech, než závodí. Třeba letošní Rallye Šumava mi díky extrémním přejezdům připadala jako jízda pravidelnosti.

Chybí mi také to, co jsem zažil první rok v ČMPR. Po závodě se většina závodníku sešla a společně jsme si popovídali o závodě a oslavili cíl rallye. Co se týče činovníků, setkal jsem se jak se vstřícným přístupem lidí ochotných vždy poradit v případě jakéhokoliv problému, tak i s těmi, kteří za každou cenu někde hledají nějakou chybu. Bohužel mi přijde, že těch je na české rallyové scéně většina.

Jako člen posádky bych také chtěl apelovat na diváky. Letos v obou závodech si nešlo nevšimnout, že jich mraky stály v únikových zónách, před odbočením, do kterého se brzdilo z maximální rychlosti. Únikové zóny mají opravdu jiný význam, než jako místo se super výhledem na trať. Nikdy nevíte, co se může stát. Proto prosím pečlivě volte místo, ze kterého se na nás budete dívat. Není opravdu nic příjemného brzdit proti davu lidí.“

S Egonem Smékalem na Horácké 2006

Čas a finance

Pavel: „Jelikož studuji vysokou školu, je času více než těch financí. Pocházím z města nedaleko Ostravy, což není krajina pro rallye zaslíbená. Proto bych bez podpory rodiny a Jakuba určitě závodit nemohl. Jednoduše bych na to neměl.“

Učitelé a rádci

Pavel: „Mým vzorem, hlavním rádcem a učitelem je Jenda Tománek. Nikdy mě neodbyl, když jsem něco potřeboval. Na prvním závodě mi pomohl utřídit si myšlenky a vše potřebné mi vysvětlil. Patří mu největší dík. Jinak jsem pobral zkušenosti od většiny spolujezdců. Každý mi poradil něco jiného. Já si to jen v hlavě urovnal a vzal si od každého to, co jsem sám považoval za přínosné. V současné době už občas rozdávám nějaké ty rady i já.“

Vsetín 2006

Moji jezdci a auta

Pavel: „Doposud mám na svém kontě třicet startů, z toho pět na zahraničních soutěžích. Vystřídal jsem devět jezdců a osm závodních vozů ve třídách N2, N3, N4, A5, A6, A7. Začínal jsem společně s Petrem Matějovským v Hondě Civic 1,6 VTi ve třídě N2. Na toto auto mám opravdu dobré vzpomínky. Závodění v hondě je opravdový adrenalin. Auto jede skutečně rychle, ale problém je, že nebrzdí. Vždy když jsme brzdili z vysoké rychlosti, tak jsem si v duchu říkal: „Zabrzdíme nebo ne?“

S Petrem jsme používali rozpis, kde nejlehčí zatáčka měla stupeň jedna a nejtěžší devět. V prvním roce jsem si zkusil také Škodu Fabia A5. Společně s Lukášem Veselým jsem startoval na Rallye Ecce Homo v roce 2005. Auto sice jelo hůře než honda, ale podvozkově a brzdami bylo vynikající. Startoval jsem ještě s Milošem Vrtalem ve Fiatu Brava HGT (A7), ale tento start neměl dlouhého trvání. Skončili jsme kvůli prasklému těsnění pod hlavou motoru hned po první rychlostní zkoušce. Ta se navíc jela jen volným průjezdem.

V roce 2005, jsem zažil také první nehody. Všechny tři byly v hondě. Ve Vyškově jsme ve velké rychlosti urvali kolo. Na Barum Rally Zlín jsme v odbočení porazili jednu značku a skončili v zahradě. A na Příbrami jsem si pak vyzkoušel první boudu.

Sezónu 2006 jsem začínal s Honzou Šlehoferem, kdy jsem pro Rallye Šumava vystřídal Soba. Honza má skutečný talent a už v té době jsem mu říkal, že potřebuje „áčko“. Na Bohemce jsem si sedl opět do hondy vedle Jakuba Denka, který mě kdysi přivedl k závodění. Soutěž to byla těžká, ale my jsme si ji opravdu užívali. Byla to zábava.

V tomto roce jsem také navázal spolupráci s Egonem Smékalem a posadil se do rychlejší hondy, tentokrát modelu Civic Type-R (N3). Spolupráce byla fajn. Egon používá opravdu speciální rozpis. Má zatáčky ohodnocené stupni 1-6, kdy jednička je nejtěžší a šestka naplno. Navíc ještě obtížnost zatáčky se čte před směrem. Takže například čtyři levá. Jelikož jsem vystřídal už dost jezdců, zvyknout si na odlišný rozpis mi nedělá žádné problémy. V tomto jsem dost univerzální.

V Ignisu na Vsetínu 2007

Citroen Saxo Kit Car byl dalším krokem v mé kariéře. Společně s Antonínem Tlusťákem jsem odstartoval do zasněžené Würth Sprintrally Vsetín. Tonda je profík, takže svezení bylo parádní. Už na tomto prvním závodě mi „áčka“ učarovaly natolik, že při svezení na Rallye Pelhřimov v Mitsubishi Lancer EVO IX mi to přišlo jako s BMW na dálnici. S Tondou jsem se ještě svezl v Ignisu S1600.

Na letošní sezóně jsem se domluvil s Lukášem Pondělíčkem (Škoda Felicia Kit Car 1,6). Je to opravdu kultovní auto, závodění v něm jsme si naprosto užívali. Rallye Šumava byla ovšem derniérou pro Lukášovu „feldu“ na tratích velkého mistrovství. Již od Rallye Český Krumlov je připravená francouzská zbraň Citroen C2 R2. Fanoušci legendární felicie ale nemusejí zoufat. Na trati sprintového mistrovství se v ní objevím společně s osmnáctiletým Miroslavem Plíhalem, kterému se budu snažit předat svoje zkušenosti a usnadnit mu rallyové začátky.“

S Mírou Plíhalem na Vyškově 2008

Oblíbená soutěž

Pavel: „Oblíbenou soutěží je pro mě určitě Barum Rally Zlín. Tato soutěž mi svoji obtížností opravdu přirostla k srdci. Měl jsem to štěstí se jí účastnit již v průběhu své první sezony. Raději bych ale mluvil o oblíbených rychlostních zkouškách. Zde bych určitě vyzvedl Vesník na Valašské, později vsetínské Würth Partr rally. Společně s Bystřičkou patří k mým oblíbeným a vždy se na něj strašně těším.

Letošní Valašská rallye byla mojí domácí soutěží. Jela se nedaleko mého bydliště, Studénky. Již během Rallye Fulnek v ČMPR jsem si oblíbil rychlostní zkoušku vedoucí přes město Odry. Závěrečná pasáž serpentin této rychlostky je opravdu famózní.“

S Poňdou letos na Valašce

Zajímavé zážitky

Pavel: „Zážitků jsem během kariéry zažil už opravdu dost. Tím nejzajímavějším je asi bouda na Rallye Poland 2007. Bylo to tři rychlostní zkoušky před cílem soutěže. Tonda Tlusťák poslal bokem saxo trošku dříve, než měl. Skončili jsme na střeše. Poláci jsou ovšem pohotoví a ještě ani nezhasl motor a už jsme byli zpět na kolech.

Přišli jsme ovšem krom Tondovy strany a čelního okna o všechny zbývající. Bylo to dosti nepříjemné. Poslední dvě rychlostní zkoušky byly peklo. V autě se tvořil vír a všechen prach ze šotolinových zkoušek šel do vozu. Nemohl jsem pořádně dýchat a na rozpis jsem pro usazující se prach neviděl. No prostě hrůza. V cíli jsem vypadal jako po vyfárání z ostravských dolů a ještě týden jsem smrkal a kašlal prach.

Dalším velkým zážitkem pro mě byla návštěva M-Sportu, kde jsme spolu s Petrem Matějovským testovali fiestu třídy N3. Exkurze po halách, kde se připravoval Ford Focus WRC pro Romana Krestu, Toniho Gardemeistera a jiné jezdce byl zážitkem k nezaplacení. Byla paráda jíst v kantýně společně s Malcolmem Wilsonem. Na tohle určitě nezapomenu.“

Rallyová budoucnost

Pavel: „Letošní sezónu mám v podstatě nalajnovanou. Pokud se nestane něco nepředpokládaného, absolvuji celé velké mistrovství s Lukášem Pondělíčkem. Malé pak s Mirkem Plíhalem. Mým snem je absolvovat sezónu ve voze Super 2000. Upřímně, vozy WRC mě moc neberou. Jsem vysazený na atmosférické motory. Navíc v Turecku na šotolině jsem viděl poprvé Super 2000 v akci a byl jsem z toho unešený. Byla to pasáž širokých zatáček na šotolině a takhle bokem jsem neviděl jet ani nové WRC. Vrátilo mě to do dob corolly a octavie. Stejně tak na Ypres rally. Pokud v Super 2000 sedí dobrý pilot, je radost se na to koukat, a kdo říká, že to neumí jezdit bokem, tak ať se zajede podívat do Belgie nebo Španělska. Rallye bych se chtěl věnovat co nejdéle to půjde.“

Závěr

Pavel: „Přiznám se, že soutěže v roli pilota mě příliš nelákají. Zkusit si to, proč ne, ale určitě bych se dále chtěl věnovat navigování. Je to pro mě větší adrenalin. Když člověk to auto neřídí, vnímá tu rychlost úplně jinak. Jako pilot to pravidelně zkouším ve své oblíbené hře Richard Burns Rally, kde se účastním několika turnajů a myslím si, že můžu říct, že patřím k lepším jezdcům třídy S1600. Vytvořili jsme vlastní tým s klukama pohybujícími se okolo soutěží – časoměřiči, novináři, spolujezdci. Je to zábava.

Každý, kdo mě zná, ví, že jsem veliký optimista a člověk užívající si života naplno. Proto neodmítnu nikoho, kdo se za mnou staví do servisu a nejen tam. Rád dělám srandu. V autě musí panovat uvolněná atmosféra. Myslím, že každý jezdec, se kterým jsem jel, by mohl povídat. Určitě si vážím podpory, kterou mi lidi u trati poskytují. Hlavně kluci z CRF. Ty nejde nikdy přehlédnout. Stejně jako kluky ze Zašové.

Pokud je někdo z okolí Ostravy a má chuť pokecat o závodech, nebo se do Ostravy chystá, tak ať se mi určitě ozve. Na svých stránkách www.dresler.cz je na mě kontakt. Mužem zajit do Stodolní ulice, která je občas mým přechodným bydlištěm (www.stodolni.cz). Zastávám pravidlo, že domov je poslední hospoda, která má otevřeno. Díky všem.“