Jaroslav Kastner (2.3.1977) a Vlastimil Morkus (5.11.1978) reprezentují na tratích rychlostních zkoušek středočeské městečko Mnichovo Hradiště. Přestože po čtyřech letech strávených ve volném poháru letos přestoupili do Poháru K4, zůstávají nadále velkými příznivci a propagátory amatérských podniků.

Rallyové začátky

Jarda: „V naší rodině k automobilovému sportu nikdy nikdo netíhl. Mě však od malinka auta lákala. V šestnácti jsem začal jezdit matčinou „stovkou“ a blbnout s kamarády. Objevili jsme kouzlo smyku. Všichni kolem mě postupně odpadávali. U mě se však z tohoto pubertálního zabíjení volného času vyvinula závislost na rallye. Závodit jsem začal v roce 2004. Koupili jsme felicii 1, 6 od Tomáše Bičáka, který jí používal jako tréninkový vůz. Měla sportovní průkaz, ale jinak byla víceméně sériová. Premiéru jsme si odbyli o měsíc později při podzimním Rallysprintu Hořovice s Petrou Pytlounovou, mojí tehdejší i současnou přítelkyní a dnes matkou mého sedmiměsíčního syna Matěje. Pro další sezónu jsem změnil spolujezdce a Petru nahradil Tomáš Zima z Kněžmosta. Naše spolupráce však neměla dlouhého trvání z důvodu jeho pracovního vytížení. Již v průběhu roku 2005 se stal mým stálým spolujezdcem Vlastík Morkus. Zpočátku se mnou jezdil v roli diváka, poté jako mechanik a tak nějak automaticky usedl na horké sedadlo. Naše spolupráce trvá dosud.“

Vlastík: „Závodit jsem začal v roce 2005 s Jardou. Mým prvním startem byla Rallye Posázaví v okolí Havlíčkova Brodu. Zároveň jsem si hned odbyl první havárii. Ač vypadala hrozivě, měla šťastný konec. Zůstali jsme viset v křoví nad šestimetrovým srázem a ani auto neutrpělo vážné újmy.“

Názor na rallye

Jarda: „Soutěže jsou pro mě absolutní posedlostí. To už snad ani není sport, ale nemoc. Je to koníček, kterému se prostě musím věnovat!“

Vlastík: „Mě na soutěžích láká především adrenalin. Kouzlem rallye je vzájemná důvěra, která musí panovat mezi jezdcem a spolujezdcem.“

Učitelé a rádci

Jarda: „Jsme stoprocentní samoukové. Když není možnost se s někým zkušenějším poradit, jsou začátky o to těžší. Nezbývá než se vše učit postupně počínaje rozpisem, péčí o auto atd. Rozpis považuji za nejsložitější záležitost a máme v něm pořád co zdokonalovat, i když jsme už přece jen udělali velký pokrok.“

Čas a finance

Jarda: „Automobilové soutěže jsou obrovským žroutem času. Proto každý dojetý závod je obrovskou odměnou za čas strávený přípravou a samotnou soutěží. Pracuji v Auto Kelly v Mladé Boleslavi jako vedoucí rozvozu. Od toho je také odvislá finanční situace, která samozřejmě není nejrůžovější.“

Vlastík: „Jako živnostník pracující v projekci Vodohospodářských staveb můžu věnovat svému koníčku jen omezené množství času.“

Auto a jeho historie

Jarda: „Začínali jsme s felicií 1, 6. Byla ideálním autem do začátků, protože měla minimálně úprav a tak byla údržba auta relativně levná a spolehlivost vysoká. Až od chvíle, kdy jsme začali dělat úpravy vedoucí ke zvýšení výkonu. Pak sice zrychlila, ale na úkor spolehlivosti. Proto jsme jí prodali našemu mechanikovi Honzíkovi Šeblovi, aby mohl začít s autem, které se v počátcích osvědčilo nám. Bohužel jeho první start ve Světlé znamenal velkou nehodu, která mu prozatím vystavila jako jezdci stop.

My se rozhodli koupit starší verzi Hondy Civic VTi od Petra Pelecha, jenž jí předtím koupil od Vladimíra Barvíka. Ten jí používal ke komerčním příležitostem a na autě to bylo znát. Loňská sezóna byla vyloženě o učení se jízdy s hondou a hledání pro nás optimálního nastavení. Letos nás bohužel odstavují banální závady neovlivnitelné jezdecky ani technicky. Ve Vyškově to byl vyteklý tlumič, přestože byl po generální opravě. V Lužických horách už na úvodní vložce praskl před závodem úplně nový kloub. Z finančních důvodů zřejmě výrazná zlepšení auta nenastanou, přestože by si to především sériový motor a převodovka zasloužily.“

Volný pohár

Jarda: „Volný pohár považuji za úžasnou, ale u nás bohužel podceňovanou záležitost. Myslím, že poskytuje možnost začít mnoha talentům nedisponujícím velkým finančním zázemím. Nejeden mladý kluk právě pohár použil jako odrazový můstek pro pozdější úspěšnou kariéru. Hodně mě mrzí, že podobnou možnost neposkytuje začínajícím a méně movitým jezdcům Federace automobilového sportu. Přestože se tak snaží tvářit Pohár K4, tak podle mého názoru tuto funkci nenaplňuje. Je mi s podivem, že startovné na sprintrally stojí okolo osmi tisíc korun, zatímco na volný pohár o polovinu méně. Přitom se jedná o jednodenní soutěže s podobným zajištěním a ostrými kilometry, zdravotní a vyprošťovací technikou, počtem pořadatelů a celkovou organizací soutěže. Finanční náročnost podniků MMČR nemá ani cenu zmiňovat. Zatímco v Havlíčkově Brodě dvoudenní podnik stojí na startovném 5500, – korun, což je vcelku nepoměr oproti dvaceti tisícům za některé velké podniky. Nelze se pak divit rozdílu v počtu posádek na MMČR, sprintech a volném poháru. Možná by stálo za to se zamyslet, zdali by snížení startovného nebylo rozumným krokem pro zajištění početnějšího a pestřejšího startovního pole.“

Oblíbená soutěž

Jarda: „Nejraději vzpomínám na soutěž v Hořovicích, už proto, že byla mojí první. Nadšen jsem byl rychlostními zkouškami na Lužických horách. Sice jsme se při samotném závodě moc nesvezli, ale už seznamovací jízdy byly obrovským zážitkem. Tratě mě potěšily svoji techničností, což mému stylu vyhovuje. Mým snem je samozřejmě absolvovat Rally Bohemia, protože pocházím z Mnichova Hradiště a okolo mého rodiště vedly tratě rychlostních zkoušek této soutěže. Z finančních důvodů je to ale zatím nerealizovatelné.“

Vlastík: „Mě se nejvíce líbila Rallye Světlá. Vždy pro nás byla zajímavá jak charakterem tratí, tak divokým průběhem v našem provedení. Často vzpomínám na noční erzetu v roce 2005, kdy při skoku přes horizont do cíle rychlostky nám začalo hořet auto, navíc se silným kouřovým efektem v kabině. Po zastavení jsme zjistili, že naštěstí jen praskla hadice od serva a od výfuku chytil olej. Chtěli jsme požár uhasit, ale hasicí přístroj v mých rukou pouze vydal zvláštní syčivý zvuk a z minimaxu nic nevyšlo. Naštěstí požár zhasl sám. Jako rodák z Mnichova Hradiště považuji za srdeční záležitost Bohemku, kterou bych rád někdy zažil i v kokpitu závodního vozu.“

Rallyová budoucnost

Jarda: „Další působení v soutěžích je hodně mlhavé. Určitě bychom si přáli novější auto, protože náš vůz z roku 1993 zvaný „Stařena“ už má svá nejlepší léta za sebou. Jelikož jsem velkým fandou hondy, mým snem je Civic Type R. Pro letošní rok je našim cílem konečně dojet nějaký závod a odjet kompletní Pohár K4. Naplnění tohoto cíle bude ovšem odvislé od financí.“

Poděkování

„Děkujeme rodině za její trpělivost, našim sponzorům firmě UNIJOB – pánům Kastnerovi a Pletichovi, Honzovi Škodovi, Auto Kelly zastoupenému Martinem Bulířem, firmě THUTMOSE a obzvláště Komárovi, samozřejmě mechanikům Honzovi, Jirkovi a Martinovi a Petru Zbudilovi za pomoc s údržbou naší Hondy“