Severočech Milan Zeman patří ke služebně nejstarším pilotům na tratích našich rychlostních zkoušek. Pro něj a jeho věrného spolujezdce a kamaráda Jaroslava Vytasila se automobilové soutěže během těch více než dvaceti let pomalu přeměnily ze zábavy v životní styl. V posledních sezónách už jim finanční a časové možnosti neumožňují absolvovat kompletní seriál a ke svým startům si vybírají především své oblíbené podniky.

Vlevo Jaroslav Vytasil, vpravo Milan Zeman

Rallyové začátky

Milan: „K automobilovému sportu jsem začal inklinovat v roce 1982 na branně-orientačních automobilových soutěžích. Tato činnost nebyla ke škodě, ale s rallye moc nekorespondovala. S partou rodiny Jurků jsme pravidelně objížděli skutečné soutěže československého šampionátu. Obdivoval jsem mnoho jezdců, nejvíce Jirku Sedláře. Dodnes jsem rád, že jsem měl tu čest potkat jej a na vlastní oči vidět jeho neskutečný talent. Správné a naprosto zlomové rozhodnutí nastalo v roce 1986, kdy jsem od Jůna koupil za 1500 korun závodního trabanta s kořeny sahajícími možná dalších patnáct let zpět.

Příbram 1998

A pak to začalo! Nejstarší, táta Jurků, byl vylosován jako zkušený spolujezdec. Vůbec však nevěděl, co ho čeká. A jelikož jsem si myslel, že jezdit rychle je legrace, tak to podle toho taky vypadalo. S trabantem se často jezdilo po dvou kolech a disponoval neuvěřitelným charakterem dospělého závodního vozu. Olda si to se mnou také náležitě užil. Vytvořila se neuvěřitelná parta – Zeman, Jurka, Olda Jurka mladší, Luboš Brabec, Míra Brabec a Milan Jurka mladší. V této partě doplněné o další bezvadné lidi jsme brázdili české soutěže.

V roce 1989 jsem „sám“ trénoval Pačejov. Spal jsem u rybníka pod širákem. Olda nemohl jet, tak ho suploval Pavel Hartl. V té době jsme se ale už dohodli se spolužákem ze základní devítileté školy Jaroslavem Vytasilem. Ten se mnou potrénoval a v tom roce už vedle mě seděl v Černíkově. Dojeli jsme osmí, což tenkrát bylo docela dobré. Jezdilo nás ve třídě kolem pětadvaceti aut. Jardu upozorňovali, že jsem rychlý horník ze severu a aby si vzal kovářskou zástěru, protože mu posadím motor do klína. Nestalo se a jezdíme spolu dodnes. Nelituji jediné chvíle společně strávené na závodech. V dílně jsme spolu postavili šest závodních aut. Vždy se všem moc líbila. Neměli jsme moc peněz, ale zato velmi dobré lidi za zády. Je jich celá řada, například motocykloví závodníci Pavel a Pepík Šejblovi. Dodnes nám velmi pomáhají firma Auto Elán, pan Dvořák a jeho paní. Bez nich to prostě nejde. Mimochodem pan Dvořák mi jako dobrý závodník s wartburgem předal spoustu zkušeností a dobré zázemí. Také pan Vodička, majitel opravny vozů Škoda a bývalý motocyklový jezdec, nám moc pomohl. Za těch dvacet let se ani nedá popsat a vyjmenovat ta řada lidí. Všem touto cestou děkujeme, že v sobě v různých dobách našli takové nadšení.

Barum 2003

Někteří přátelé už také odešli a ze shora koukají, jak se nám daří, například Láďa Musil. My s nimi jsme stále. Nechtěl bych na nikoho zapomenout a to, co musí vydržet doma, to už raději nebudu rozrýpávat. To prostě ani nejde popsat.“

Názor na rallye

Milan: „Soutěže považuji za krásný sport. Umí hodně dát a občas také něco vzít, ale tak to prostě je. Srovnávat dřívější a dnešní dobu moc nelze. Současná technika je diametrálně lepší, avšak finančně neúnosná. FAS neumí vytvářet podmínky a do budoucna nemá prostředky. Některé věci se daří – kvalita závodů, boj o bezpečnější tratě včetně navigačního systému GPS a jiné dost dobré věci pro nás jezdce a spolujezdce. Avšak výše startovného, medializace pouze absolutního pořadí, jako by dvoukolky ani nejely, to mě dost mrzí. Jestli si někdo myslí, že nasazení ve fabii třídy A5 je menší nebo méně sportovně hodnotné než v EVO9, tak jsem asi dvacet let jinde. Tím se ale nechci nikoho dotknout.

Barum 2004

Často se zarazím, jestli nejsem blázen platit startovné na barumku dvaadvacet tisíc. Porovnejte to s Mitropa cupem, kde je startovné na celý rok 300 euro. To je docela síla. A co teprve kontrola obsahu motoru ve třídách, homologace atd. Věřím, že se tento přístup časem zlepší. Nechci nadávat, iluze máme každý. Ale pozor!!! Úbytek posádek na soutěžích MMČR je na pováženou. Aby tam pánové z FAS-u brzy nejezdili v předváděcích vozech, což si ale každopádně nepřeji. Fandím naopak zařazení veteránů do startovního pole se soudobými auty. Jedná se o zdařilou a divácky atraktivní záležitost. Neuškodila by ani lepší komunikace činovníku s posádkami.“

Rallye včera a dnes

Milan: „Minulost určitě nepovažuji za ponurou. Vytvořila dobré tradice a obecně vynesla spoustu talentů. Čerpá se z nich dodnes. Je to taková odysea synů – Pech, Valoušek, Schovánek, Blahna atd.“

Bohemia 2005

Čas a finance

Milan: „Volný čas nemáme skoro žádný. Postavili jsme si dílnu a snažíme se vyrovnat s výší startovného. To nám velí čtyři, maximálně pět soutěží ročně a to nám Luboš Picek dělá motor zadarmo, protože je na tom stejně. Je jedním z těch, kteří věří ve vychytání much naší fabie a že zase poletíme. Hlavně je to opravdový kamarád a neodpustím si tvrzení, že fabii pro třídu A5 postavil v Čechách sám jako první. Naše je druhá, ale vyjela až po pohárovkách. Luboš je neuvěřitelný člověk, kamarád a závodník. Je to taková ta nostalgie za rozprášeným Škoda Motorsportem. Pod fabrickým komínem je celá řada podobných lidí. Škodovka prostě stále znamená sport.

Nyní pracujeme u dealera Škoda Autocentrum Elán, s.r.o. jako odtahová a asistenční služba. Jsme na telefonu čtyřiadvacet hodin denně. Jezdit k nehodám není mnohdy příjemné, ale i to je zkušenost, byť někdy hořká. Vyprošťování havarovaných vozidel nemá nikdo normální rád. Je to však naše práce a snažíme se jí dělat co nejlépe.

Předtím jsem čtyři roky pracoval jako prodavač aut. Rád na tu dobu vzpomínám a občas se potkávám s lidmi, se kterými jsem se během tohoto zaměstnání seznámil. Mám také odfáráno deset let v hlubině. Prožil jsem toho dost, ale stále jsem zvědavý a hladový poznávat nové věci. Chce to se nebát, protože dnešní doba si žádá odvahu.“

Krumlov 2006

Naše auta

Milan: „Začínali jsme s trabantem. V šampionátu ČR v roce 1990 jsme se stali vicemistry, ve federálním vybojovali třetí místo. No a na Šumavě nám lítalo pár zubů v diferenciálu. Bylo mínus dvacet stupňů a jelo se i na ledě. Obuli jsme OR24 bez hrotů a nikdo nepískal jako myš. Diferák zavřel pohon nápravy na obě a já v kose činovského okruhu vypadl čtyřikrát ven z trati. Vždy jsme vyjeli a ustali si až na popáté. Lidi trabanta ochotně vynesli a mazali jsme dál. To už se smál i Jarda. Tleskali nám až k horizontu, někteří se smíchy váleli ve sněhu. Bylo to fajn. Dojeli jsme třetí a ani nám nepodali ruku. Asi zapomněli, že z maminčiny strany máme kořeny u Vlachova Březí, tudíž jsem byl svým způsobem domácí.

Následoval favorit, skvělé auto pro třídu N1. Zbrojili jsme proti juniorskému týmu Škody a suzukám tak horlivě, že jsme mnohdy pozávodili i některá áčka. V roce 1996 z toho bylo na bohemce šestadvacáté místo absolutně. Poté přišla felicia třídy N2. Také s ní se mi povedlo být „dobrý“. Na jedné z erzet bohemky jsem dal dvě vteřiny Bergerovi. Zřejmě měl defekt:) Ale teď vážně. Hned na další vložce jsem si ustlal a Jarda se zlobil. Láďa Berger je vynikající jezdec a navíc vynikající kamarád snad všech závodníků v Čechách. Ve třídě N2 jsme skončili třikrát třetí na bohemce, jednou v Krumlově a Příbrami a čtvrtí na barumce, kde nám ovšem odmítli změnit čas po zastavení u havárie před námi. Nelitujeme, felda byla skvělá.

Barum 2007

Po ráně na bohemce jsme felicii přestavěli do třídy A6. Změna musela přijít. Auto v N2 nemělo homologovány kvalitní brzdy. Bylo z toho třetí místo ve třídě v sezóně 2003. Mimo jiné jsme dvě poslední erzety bohemky odjeli na čtvrtý rychlostí stupeň. Auto jelo jako diesel, přesto z toho byly poháry za třetí místo. Jarda tam byl vynikají a já mu chtěl poděkovat. Věřte, že bych na cílovou rampu snad i docouval. Zasloužili si to i kamarádi, zastoupení u trati v hojném počtu. Vůbec jsem se neodvážil uvažovat o případném odstoupení. Na Vinci nám lidi tleskali, přestože jsme přišli o druhé místo. Ale bedna se vždy počítá.“

Konkurence ve třídě

Milan: „Konkurenci začnu hodnotit až poté, co auto bude fungovat. Myslím, že nejlepší posádkou ve třídě A5 byli bohužel nedávno zesnulí Mirek Levora a Pavla Třebínová. Na Mirkovi byla znát závodní průprava od otce, jel rychle a s čistým autem. Jejich tragická nehoda nás velmi zasáhla a nikdy na ně nezapomeneme.“

Role spolujezdce

Milan: „Ještě bych nechtěl zapomenout na jednu nesmírně důležitou věc. Hrozně si vážím role spolujezdců. Sedí vedle a permanentně dostávají vynadáno, přitom ale nesou záruku úspěchu. Někdy mi přijde, že snad i řídí. Jsou to šoumeni a organizují tu show a abychom byli všude včas. Řídit takhle čas i v životě, jistě bychom toho stihli mnohem více. Jsou to dobrovolní hrdinové. Vážím si slov Pavla Hartla, že jedu pěkně. V té době mi bylo šestadvacet let. Dnes si cením každého potlesku diváků v zatáčce. Vždy si to vychutnávám a je to pořád stejně motivující zase trošku přidat.“

Krumlov 2008

Závěrem

Milan: „Závěrem bych nechtěl používat žádné fráze, ale každopádně musím poděkovat všem sponzorům, mechanikům – jsou to Tonda, Marek, Libor, Tomáš, Tomášek, Jardové a Jirka Chadima, který je zároveň našim dalším sponzorem. Tak snad ještě chvilku na těch rychlostních zkouškách… Děkuji za posádku Rally Klubu Straky, Milan a Jarda“