Na Pelhřimov jsme odjížděli neplánovaně až v pátek ráno. Ve čtvrtek po 16 hod. jsem se vrátil z dovolené a za necelou hodinu mi Kuba volal, abych pro něj přijel, že prorazil hliníkovou vanu na tréningovém Audi A3. Byl jsem dost na…štvanej. Počítal jsem s odjezdem ještě ve čtvrtek. Kubík si dal noční a vanu za pomoci kamarádů Vény a Jirky, který ji ještě v noci zavařil, opravili a ve 4.15 jsme mohli vyrazit směr Pelhřimov. V 7.00 jsme na místní poště zaplatili startovné, převzali itík a vyrazili na trénování. Po nepříjemném průrazu pneu na Kopné dal Kuba na Audi raději závodní pryže (jak říká Láďa Henzl). Na šotolinové úseky se fakt hodily.

Foto: Standa Tichý

V sobotu ráno v 6 hod. začalo dost silně pršet. Startovali jsme až v 10 hod, přesto do poslední chvíle nebylo jasné, na jakých gumách vyrazit. Nakonec jsme jeli suché a vezli dvě mokré rezervy. Na RZ1 jsme jeli suché a bylo sucho. V cíli jsme na sebe oba koukli a nechápali co to mělo znamenat. Dodnes jsme nepřišli na to, proč jsme jeli tak pomalu. Deset vteřin ztráty na Aleše Kavalka a 5. místo ve třídě bylo velkým varováním. Při dost dlouhém přejezdu na RZ2 jsme si ujasnili, že takhle se dál závodit nedá a že musíme změnit tempo. Na přejezdu se spustil déšť, který přešel ještě 5 km před startem RZ v pořádný liják. Rozhodli jsme se přezout na mokré. Při mé obezitě výměna pneu fakt není moje hobby. Přijeli jsme na start a bylo úplné sucho. To nám na náladě moc nepřidalo. O to větší překvapení jsme měli v cíli RZ. Vyhraná vložka s náskokem téměř 5 vteřin na Blaťáka a 10 na Henzla a Jindrleho nás katapultovala na první flek. Ohromná radost v autě, že jsme zpět v závodě.

RZ3, 5, 8 jsme opět vyhráli (šestka zrušena a na 4. a 7. RZ druhé místo za Ondrou Blaťákem).
Na RZ3 jsme fakt skočit něchtěli. Mam strach o poloosu a tak jsme měli napsáno HOP levým středem a prodat. Přijeli jsme na čtyřku, Kuba ubral a dal za tři. Oba jsme byli překvapeni, že letíme tak dlouho vzduchem – viz foto. Při druhém průjezdu už jsme to jeli raději na dvojku.

Foto: Robert Balcar

Na poslední RZ jsme prodali šotolinu (hlavně levou po horizontu, kde hrozil průraz pneu). Po průjezdu cílem jsme měli obrovskou radost a já dokonce i slzy v očích. Konečně jsme se dočkali a loňská smůla nás (doufám navždy) opustila. Jediné co nás v cíli zamrzelo bylo to, že jsme skončili na druhém místě v malém N-ku za Roubíčkem – N3 pouze o pět desetin vteřiny.

Foto: Robert Balcar

Na Hondě udělají kluci základní údržbu a hurá na Prachatice.
Věřím, že náš výsledek potěšil sponzory a díky manželce, dceři a celému týmu za naši podporu.

www.kubabrazda.estranky.cz