Nedávno jste se nás v otázkách ptali, zda nechceme psát články i z oblasti autokrosu a rallykrosu. I když jsme hlavně server o rally, nebráníme se občas zveřejňovat i zajímavé články z těchto oblastí. Tady je jeden z nich.

Jako na houpačce si musí připadat mladoboleslavský autokrosař Jiří Bret (16.3.1981). Zatímco v uplynulé sezóně obsadil druhé místo v divizi 6 za suverénním Tomášem Jánošem, letos mu technické problémy nedovolily dokončit ani jeden podnik podle jeho představ. Přesto nepodléhá pesimismu a dokonce plánuje přestup do silnější divize 1.

Motoristické začátky = hobbycross

Jirka: „Vše začalo koncem devadesátých let v Týnci u Dobrovice. Tátův kolega z autodílny Libor Paul, který momentálně jezdí rallye, se tehdy věnoval hobbycrossu. Jezdili jsme mu fandit a já zatoužil postavit se také na start. Během mé základní vojenské služby v roce 2000 jsme postavili prvního favorita. Už koncem sezóny jsme s ním začali válčit právě v Týnci a také na Hejtmánce. Následující čtyři roky byl naši prioritou hobbycross. Zpočátku se jednalo o velice levné závodění a jezdilo se bez rozdělení tříd. Postupně však začali mnozí investovat do zdokonalování svých strojů stále větší finanční prostředky. To se podepsalo na rapidním úbytku startujících a také nutnosti rozdělit pole na tři kategorie. Věnoval jsem se té s úpravami a postupně jsem přešel do felicie 1430 s elektronickým zapalováním, upraveným ze sériového. Byl to takříkajíc náš vlastní vynález. Od roku 2003 do roku 2005 závodila i moje sestra Tereza. Zpočátku s favoritem zděděným po mě, posléze jsme jí postavili favorita vlastního. Rozhodně se neztratila a občas svými divokými průjezdy po střeše bavila diváky. Po odchodu na Vysokou školu do Českých Budějovic přestala z časových důvodů závodit. V roce 2005 jsem vstoupil do seriálu mistrovství republiky v hobbyautocrossu, kde jsem hned skončil celkově třetí. Zvítězil Pavel Petříček s neporazitelným rapidem. V roce 2006 jsem se dočkal celkového vítězství v divizi do 1600 ccm já. To už bylo s motorem o objemu 1500 ccm. Pro zajímavost, tento motor ode mě koupil Luděk Hušek, který s ním letos slaví velké úspěchy v autokrosovém mistrovství republiky. V hobby závodech už bylo obtížné hledat další motivaci. Proto došlo k rozhodnutí přestoupit výše, prodat auto a postavit novou felicii pro velký autokrosový mistrák.“

Divize 6

Jirka: „Jedná se o cestovní auta o objemu do 1600 ccm s jednou poháněnou nápravou. Nejrozšířenějšími vozy naši divize jsou škodovky, ať už felicie, favority či přibývající fabie. Výkony motorů u nejlepších aut už přesahují 200 koní. Na rozšířenosti této kategorie mají velký podíl i volnější předpisy národních řádů, například možnost použít kombinézu s homologací o generaci starší. Od začátku vzniku divize jí neomezeně kraluje Tomáš Jánoš s peugeotem 206. Troufám si však říct, že my ostatní se mu už začínáme postupně přibližovat. Za další špičkové jezdce považuji Pavla Svobodu s fabií a také Martina Kopenu, razícího odlišnou koncepci auta. Vsadil na menší objem 1400 a díky tomu využil menšího váhového limitu. Každopádně se můžeme pochlubit velkou vyrovnaností, největší ze všech autokrosových divizí. V kvalifikaci je schopno srovnat se deset jezdců do jedné a půl sekundy a stejný počet lidí může před startem pomýšlet na bednu. Co se týče technických věcí, stále ještě většina pilotů využívá karburátory a nebo mechanické vstřikování, ovšem elektronické řízení motoru se přece jen začíná postupně prosazovat. Převodovky nemají sekvenci, pouze řazení typu hewland nebo klasické háčko. Spojky převládají keramické. Výjimkou jsem snad jen já, používající spojky vycházející z oktávie WRC.“

Autokrosové prostředí

Jirka: „Na velké atraktivitě autokrosu mají podle mě největší zásluhu časté těsné souboje, karamboly a pro jezdce velmi neoblíbené kolostřešní kombinace, které naopak většinu diváků přivedou do varu. Výhodou je i možnost dostat se do depa a prohlédnout si závodní speciály pěkně zblízka. Díky tomu, že většina jezdců divize 6 přišla z hobby závodů, panuje mezi námi pohodová a přátelská atmosféra. Žádný z jezdců nemá problém půjčit jakýkoliv díl svým soupeřům. Na trati si sice neuhýbáme, ale v depu je dobrý kolektiv utužovaný večerním grilováním a doplňováním tekutin. Dokážeme se klidně sejít u jednoho stanu a všichni se společně pobavit, což v ostatních divizích rozhodně není obvyklé. Vždy se také snažím myslet na diváky, pozdravit je za jízdy a nějak je pobavit. Například v Poříčí jsem zvolil válečný přeliv na hlavě podle barev vozu. Při jednom startu na volném závodě v Sosnové jsem pro změnu při průjezdu pod mostem zdravil diváky za jízdy oběma rukama.“

Auto a jeho historie

Jirka: „Moji současnou felicii jsme začali stavět v roce 2006. Původně to byla „šestnáctistovka“ na karburátorech vycházející z hliníkové oktávie 1,6. Převodovka pro změnu pocházela z fabie řazená lany. Už v průběhu úvodní sezóny jsme po třetím závodě nahradili karburátory elektronikou, což se velmi pozitivně projevilo na mých dalších výkonech a troufám si říct i přineslo konečný titul vicemistra. Za tuto rychlou změnu bych chtěl ještě jednou poděkovat „tam nahoru“ předčasně zesnulému ing. Pavlovi Kořínkovi. Do každého závodu jsme přišli a stále přicházíme s nějakým technickým vylepšením nebo změnou. Do sezóny 2007 jsme vstoupili s motorem, tentokrát šestnáctiventilem, který se nám v Přerově zadřel a nezbylo než se vrátit ke klasickému osmiventilu nově osazenému čtyřklapkovým vstřikovacím tělesem ze závodního superbiku honda. Přední nápravu jsme také vymysleli sami. Je to pouze trubková rámová konstrukce. Tlumení zajišťují tlumiče proflex vycházející z oktávie kit car. Na převodovku je použit sériový obal ze Škody Fabie, kolečka a úpravu má na starosti Jozef Bartoš, samosvorný diferenciál pochází z kitové felicie. Náš vůz je tedy složen z hodně různorodých komponentů. Jak už jsem řekl, přípravu převodovky má na starosti pan Jozef Bartoš. Motor je pak dílem především pana Jiřího Janouška a mého táty. Jinak táta také stojí za veškerým vývojem vozu. Závodní elektronika umožňuje přepínání dvou závodních režimů kdykoliv za jízdy a řídí také veškeré další věci jako je spínání ventilátorů, omezovač otáček, světelnou signalizaci řazení. S laděním elektroniky mi velmi pomáhají pánové Luděk Vlasák a ing. Milan Žlebek.“

Učitelé a rádci

Jirka: „Zpočátku mě neměl kdo učit a podle toho to také vypadalo. Táta nikdy nezávodil a tak jsem na všechno musel přicházet sám. Později jsem se dozvěděl, že jsem býval pro soupeře postrachem ani ne tak rychlostí, ale svoji nebezpečností. Auto řídilo mě a ne já jeho :-) Postupem času jsem nehody omezil a začal více závodit. Jinak jsem spíše samouk snažící se najít ideální stopu a zaměřuji se na to už v trénincích.“

Motoristický vzor

Jirka: „Již od malička byl mým největším sportovním hrdinou Colin McRae. Zaujal mě svým mimořádně divácky atraktivním stylem. V autokrosu uznávám nejvíce Vaška Fejfara a Petra Bartoše. Ač je každý z nich rozdílný, spojují je vynikající výsledky a profesionální přístup.“

Čas a finance

Jirka: „Nedostatek času je asi největším problémem závodění. Jelikož nejsem profík, je nutné dělit ho mezi dílnu, závodní víkendy a hlavně rodinu, abychom se z těch závodních víkendu měli kam vracet. Pracuji ve firmě ATT Auto Transport Technik v Plazích u Mladé Boleslavi jako servisní technik a majitel této firmy pan Turinský je zároveň mým největším sponzorem. Dalším velkým pomocníkem je Martin Grabiec, spolujezdec Libora Paula, který mi vyrábí rámy do aut, výfuky i sání motorů. Od firmy Pro-PDM máme závodní elektroniku řízení motoru a klukům za servis a ladění vozu patří velký dík. Významnými sponzory jsou také Sběrné suroviny Straky, boleslavská firma MP Autodíly a Rehabilitace Liběna Bretová zajišťující fyzickou stránku jezdce. Největší pomoc samozřejmě poskytuje táta a jeho autodílna v Bezděčně u Mladé Boleslavi. Finanční rozpočet sezóny umožňující jízdu na špici divize, se pohybuje okolo dvě stě tisíc korun na sezónu. Ve výjimkách budou rozpočty určitě vyšší. Naši výhodou a velkou úsporou je vlastní vývoj a konstrukce většiny věcí.“

Příprava a relaxace

Jirka: „V létě mezi závody odplavuji přebytečný adrenalin rybařením na naší boleslavské Jizeře. V zimě hraji amatérskou hokejovou ligu. Chtěl bych poděkovat za podporu v závodění mé rodině.“

Oblíbená trať

Jirka: „Je to jednoznačně a bezesporu moje srdeční záležitost – Nová Paka. Preferuji tratě s převýšením a více než stokilometrové rychlosti do kopce i z kopce právě v Pace nabízejí na této trati velký adrenalin. Fascinuje mě sjezd z kopce na plný plyn. Je to krpál, který se sotva dá vyjít či sejít pěšky. To se v televizi ani tak nezdá, musí se to zažít. Průměrné rychlosti na jednotlivých tratích se pohybují přes sedmdesát kilometrů za hodinu. Autokros není jen pomalá jízda v dírách v hlíně, ale i docela rychlost. V Přerově dosahujeme v určitých místech rychlosti až 160 km/h. Královskou divizi D3 už bych nazval terénní formuli 1. Technika je zaměřena už především na rychlost více než na extrémní rozbíječky a děravé tratě, jak tomu bývalo dříve. Proto mi moc nevyhovují vedle rovinatých tratí ani ty příliš rozbité.“

Pořadatelská zkušenost

Jirka: „Letos jsem si vyzkoušel i díky veřejné zmínce o mému vřelém vztahu k novopacké trati také odlišnou zkušenost s autokrosem. Byl jsem angažován do pořadatelského sboru pro Mistrovství Evropy. Mým konkrétním úkolem bylo rovnání aut na startovním roštu. I z této zkušenosti mohu říct, že za pořádáním motoristického podniku stojí obrovské úsilí a nadšení pořádajících lidí. Když deset bugin v nejsilnější divizi před startem rozezní své pětisetkoňové motory, je to prostě mazec, který bych přál každému zažít.“

Názor na rallye

Jirka: „Samozřejmě obdivuji jezdce automobilových soutěží. Na rovinu přiznávám, že sám bych dvě kila mezi stromy nedal. Bohužel však z pohledu diváka musím přiznat, že v posledních letech ztratila rallye na atraktivitě především svoji jednotvárnosti vozového parku. Nikdy nezapomenu na jubilejní třicátou Bohemku se skoro dvaceti speciály WRC na startu. Byl to fascinující zážitek. Rallye jsem navštěvoval pravidelně. Zavítal jsem na Barumku a táta se sestrou do Finska. Naději na návrat atraktivity vidím v kategorii Super 2000 nabízející atraktivní průjezdy, závodní zvuk a více značek. Nepochybuji o rychlosti myšáka, ale pro diváky na průjezd zkrátka hezký není.“

Motoristická budoucnost

Jirka: „Po loňském titulu vicemistra jsme letos chtěli bojovat o český titul. Bohužel tento cíl se nám začal rozplývat už v prvním závodě v Přerově po zadření zcela nového motoru. Smůla nás neopustila ani v dalších podnicích. Musím přiznat, že technické problémy si asi způsobujeme trošku sami experimenty a nasazením ne vždy odzkoušených komponentů. Touto cestou však půjdeme dál a podle zajetých tréninkových časů vidíme, že jdeme správným směrem. Rychlost vozu nám dodává sebevědomí a vůli do další práce. Spolehlivost nám bohužel zatím chybí, což je velmi podstatné. Zatím poslední závod v Poříčí už auto fungovalo téměř až do konce a zastavila mě až při nájezdu do posledního kola na druhé pozici banální závada palivového čerpadla. V závěru sezóny už bohužel mohu hledět pouze k jednotlivým závodům a ne celkovému umístění. Částečným cílem pro poslední tři podniky bude také ukázání konkurenceschopnosti vozu případným zájemcům, kteří by po sezóně chtěli vůz koupit. To také bude podmínkou pro přestup do silnější divize. V současné době už připravujeme komponenty pro stavbu nového speciálu, tentokrát již pro divizi 1, s výhledem startu v Mistrovství Evropy. Jedná se o vůz Škoda Fabia s pohonem všech čtyř kol a výkonem na hranici 400 koní. Hnací a převodové ústrojí bude vycházet z vozu Audi Quattro. Opět půjdeme cestou vlastního vývoje agregátů a podvozku auta.“

Poděkování

Jirka: „Závěrem bych chtěl poděkovat za možnost věnovat se mému oblíbenému sportu všem sponzorům, tátovi, panu Janouškovi, panu Bartošovi a rodině. Děkuji také všem fanouškům za podporu a věřím, že budou nadále navštěvovat autokros v hojném počtu. Více informací o mě a mém týmu můžete najít na internetových stránkách www.jirkabret.com“