Milane, v Německu se vám letos velmi dařilo a nakonec jste po vyloučení Gassnera obsadili skvělé třetí místo mezi produkčními vozy. Jaké jsou pocity posádky, která v letošním ročníku Rally Deutschland dosáhla z českých posádek nejlepšího výsledku?

Nám se docela dařilo, od začátku do konce. Trénink jsme měli bez problémů, tentokrát jsme nemuseli trénovat obytným autem, ale zbrusu novou EVO X s lyží, takže vše šlo naprosto hladce. Seznamovací jízdy jsme si vychutnávali, a jen trochu jsme řešili problémy s technickými přejímkami, ale to řešil každý. Svým způsobem banální problém s dírami v blocích kudy se má protáhnout plombovací drát, ale ustáli jsme to.

Od startu jsme nasadili takové tempo, abychom jeli svižně, ale zároveň nedělali zbytečné chyby. První tři vložky, ze kterých jsem měl jezdecky docela radost, jsme vždy dojeli auto startující před námi, což nás na každé erzetě stálo asi deset vteřin. Jezdec nás sice zaznamenal, ale vždy až když jsme byli těsně vedle něj, takže nás to stejně zbrzdilo. Od té chvíle jsme se snažili bojovat s Henkem Vossenem, což je dvojnásobný mistr Holandska a loni tam skončil druhý ve skupině N a třetí absolutně.

V sobotu na prvních třech vložkách se nám dařilo držet tempo a rytmus, ale na první Panzerplatte jsem to nezvládl takticky, protože jsem měl obrovský strach, abych neudělal defekt. Tam jsme nechali asi třicet vteřin. Ale v dalším průjezdu Panzerplatte hned po startu, když jsem začal chvátat a snažil se to dohnat, tak jsem udělal jezdeckou chybu v takové levé čtyřce, kde se to hodně katovalo a byl tam jemný písek. Zvolil jsem jinou dráhu, než jsem měl původně vymyšlenou, a hodilo nás to na takový břeh, naštěstí tam nebyly žádné hinkelsteiny. V tu chvíli se začaly docela rychle blížit stromy na kraji lesa, ale nakonec se nám to podařilo vrátit zpátky na silnici. Bylo to tam úzké, tak jsme museli couvat, takže asi následující dva kilometry jsme čuchali, jestli autu nic není. To byla taková krizovka, kde moc nechybělo k převrácení nebo k velkému poškození auta. Nicméně jsme se i s tou chybou zrychlili asi o patnáct vteřin oproti předchozímu průjezdu.

Velkou chybu jsem udělal v ranních vložkách v neděli, kdy jsme obuli soft pneumatiky, protože jsme viděli, že na nich odjíždějí ze servisu s WRC Rautenbach anebo Aava. Ale na tom enku mi to nesedlo, de facto to rozhodlo náš souboj s Henkem Vossenem, protože v dalších průjezdech jsme byli jen málo za ním. Celou soutěž jsme se pohybovali kolem čtvrtého místa ve skupině, takže jsme ke konci měli velkou touhu dojet do cíle.

V neděli jsme vás viděli při druhém průjezdu RZ Moselwein v levém vracáku do kopce, kde jste měli trošku divočejší průjezd. Nechali jste se vyhecovat fandícími diváky?

Dělali jsme, co jsme mohli :-) V prvním průjezdu jsme to jeli jinak, teď jsme se snažili neudělat defekt, což se mnohdy v tomto místě stávalo, protože ten beton, po kterém se jelo, byl víc vystouplý než terén okolo, takže tam hrozilo poškození disku nebo ulomení nárazníku. V druhém průjezdu jsme to tedy pustili trochu dál a až pak se auto utrhlo.

Německá rally je svým charakterem docela náročná na techniku a vy jste s tím měli v minulosti docela velké problémy…

To je pravda. letos se nám poprvé podařilo dojet do cíle bez využití systému super rally. Velkou zásluhu na tom mají mechanici a chtěl bych poděkovat mechanikům Tondovi Kovaříkovi, Michalu Sedláčkovi, Mírovi Poláškovi, Honzovi Havlovi, Míšovi Hoškovi, kteří opravdu pracovali na sto procent. My jsme se naopak snažili, mimo té krize na Panzerplatte, kde jsme museli rovnat chladičovou stěnu, autu moc neubližovat. Auto fungovalo naprosto bez problémů.

Byli jste jako jedna z mála posádek, která na slavnostním představení v Trieru mluvila k fanouškům v jejich rodném jazyce. Jaký je to pocit, stát pod Porta Nigra a mít takovou obrovskou podporu fanoušků, jaká tam byla opět i letos?

Tak já bych to jednoznačně nazval jako hrdost na Čechy a české rally fanoušky. Všichni ostatní fanoušci byli silní, ale myslím, že Češi byli pod Římskou bránou vidět nejvíc. I fandění ve vinicích kolem soutěže bylo určitě od českých fanoušků nejsilnější. Je to velký zážitek, když jedete vinicemi a vidíte víc českých vlajek než na prvního máje roku 1970 v Praze. Člověk pak tu vlajku vnímá jinak. Pocit je to nepopsatelný.

Máte v plánu dvě velmi náročné soutěže během čtrnácti dnů. Jeli jste Rally Deutschland a je před vámi Barumka. Je to hodně náročné, absolvovat takovéto dvě náročné soutěže hned po sobě?

Je to hodně náročné, na Barumku odjíždíme nejpozději ve středu ráno, takže pekelných 14 dní. Z Německa jsem se vracel v pondělí v 6 ráno a domů jsme jeli celou noc. Teď se pracuje na autě, abychom byli připravení na Barumku.

Děkujeme za rozhovor