Velmi smolnou sezónu zažívá západočeská posádka Jiří Sutr – Petra Veselá. Po dalším brzkém odstoupení v Pelhřimově se snad uplynulou sobotu v Prachaticích přece jen zablýskalo na lepší časy. Ve zmoklém závodě se jim podařilo šestým místem ve třídě A5 vyrovnat své dosavadní letošní maximum.

Zatímco MMČR má mezi Bohemii a Barumkou dlouhou pauzu, účastníci sprintrally mají hodně napilno. Právě malý mistrák je pro Jirku a Petru letošní prioritou V Pelhřimově se však vinou technické závady příliš nesvezli. „Trať se nám hodně líbila. Byla sice rychlejší, ale nic extrémního. Nejvíce mě potěšily šotolinové úseky. Docela rád bych se svezl na šotolinové soutěži. Probudili jsme se do proměnlivého počasí a bylo jasné, že volba pneumatik nebude jednoduchá. Hodně posádek zvolilo suché. My po tišnovské havárii raději vsadili na jistotu.

První rychlostní zkoušku jsme začali opatrně. Přesto jsme byli mezi úzkými auty druzí. Asi nejvíc jsem získal na šotolině, ale to je jen můj dojem. Ve druhé erzetě jsem se snažil přidat. Výsledkem však byly dvě krizovky a časová ztráta. V poslední třetině se opět začal přehřívat motor a auto ztratilo výkon. Do cíle jsme dojeli na půl plynu a za časovkou volali mechanikům. Motor nedržel volnoběh. Kluci na nás čekali na přejezdu. Tam jsme zjistili, že se vyklepala volnoběžná tryska a propadla až do válce. Nezbylo nám než odstoupit,“ vrací se Jirka ke krátké pelhřimovské epizodě.

Poškození motoru se ukázalo být natolik závažné, že byl velmi ohrožen i start v Prachaticích. „Setkal jsem se s názorem, že auto je špatně připravené a tzv. výhradně půjčovací. Chtěl bych podobné nesmysly veřejně vyvrátit. S týmem Montcar Autosport spolupracujeme třetí sezónu a s čistým svědomím mohu říct, že auto připravují stejně pečlivě, jako kdyby s ním jeli sami. Uvažujeme o změně auta, ale rozhodně chceme zůstat věrni klukům z Hluboše. Já i Petra si hodně vážíme toho, co pro nás udělali. Za opravu motoru v rekordním čase si zaslouží obrovský dík. V pátek po přejímkách jsem motor zajížděl, takže vše bylo hotové ne za pět minut dvanáct, ale ve dvanáct,“ netají se uznáním ve svůj tým rokycanský pilot.

Prachatická soutěž byla výrazně zkomplikována nepříznivým počasím a stala se zcela jistě nejzmoklejší v celém letošním kalendáři. „Od začátku jsme věděli o náročnosti soutěže a počasí to ještě umocnilo. Velký respekt jsme měli z první rychlostky. Zbylé dvě byly o trochu lepší, ale rozhodně ne jednoduché. Na vodě jsem dosud odjel jen jednu soutěž – Okříšky 2007. Proto jsme se rozhodli především sbírat zkušenosti a vše podřídít dokončení soutěže."

"Při přejezdu na první erzetu nám přestal fungovat interkom. To nám na klidu nepřidalo a nezbývalo, než jet na oči. Díky tomu jsem přijel do pravého odbočení rychleji a museli jsme couvat. Čas v cíli odpovídal našemu výkonu – hrůza. Pak se interkom umoudřil a další dvě vložky jsme jeli lépe. Sice jsem Petru slyšel minimálně, ale slyšel. Mechanici nám v servisu vyměnili interkom zapůjčený od Mirka Janoty. To bylo úplně něco jiného. Na dalším průjezdu náročnou rychlostní zkouškou Chroboly jsme se zlepšili o 25 vteřin.

Bohužel po této erzetě odstoupili naši kamarádi Tonda Matys a Aleš Vaněček. Sice to znamenalo posun o místo nahoru, ale radost jsme z toho neměli. Zbylé vložky jsme až na jedny hodiny projeli bez krizí a usadili se špičce mezi úzkými auty. Na kity tradičně nemáme a tak jsme se ani nesnažili s nimi závodit. Pěkný výkon předvedli Jirka Hladík s Marcelou Dolečkovou. Museli jet neskutečnou kládu. Do poslední sekce jsme nastupovali s náskokem 0,8 s na Janeckého. Věděli jsem, že na Chrobolech mu můžeme odskočit, ale na dalších dvou zkouškách byl rychlejší on. Vsadili jsme na jednu kartu a podařilo se nám získat zhruba desetivteřinový náskok. Na „osmičce“ jsme dostali vteřinu a „devítka“ byla zrušená. Přiznávám, že mi to nevadilo :-)

Dojeli jsme na šestém místě ve třídě, první mezi úzkými auty a to je v rámci našich možností dobrý výsledek. Auto je celé a máme zase o nějakou zkušenost navíc, takže jsme odjížděli spokojeni. Teď nás čeká Pačejov a pak premiéra ve velkém mistráku, Rally Příbram,“ svěřuje se Jiří Sutr se svými prachatickými zážitky a závěrem dodává. „Rád bych poděkoval sponzorům a mechanikům a pogratuloval Honzovi Černému k vynikajícímu výsledku. Obdiv si zaslouží i pořadatelé. Celý den postávali v blátě, snášeli déšť a zimu a přesto nám při volném průjezdu devátou erzetou mávali nebo tleskali. Kdybych nemusel řídit tak tleskám také, protože i oni absolvovali hodně náročný závod.“