Velmi pěkného výsledku dosáhla na Rally Prachatice posádka Josef Čermák – Anna Maťková. Ve svém druhém letošním startu poprvé přivedla své clio až do cíle a hned na první pozici ve třídě N3. Vedle vynikajících časů nabídla i mnoho atraktivních průjezdů pro rozehřátí deštěm skrápěných diváků.

Josef Čermák patřil v uplynulé sezóně k nejvýraznějším osobnostem třídy N3 v šampionátu sprintrally. Do té letošní však vstoupil až na Rally Bohemia. „Po krásném loňském závodění v půjčených vozech značky Honda, mnoha krásných momentech a ponaučeních, jsme stáli před volbou, co dál. Rozhodli jsme se vsadit na vlastní vůz a zopakovat i v takzvaně velkém světě proceduru před časem vyzkoušenou ve volném poháru. Jenže s čím? Naštěstí jsme si touto otázkou lámali hlavy jen chvilku. Finanční náročnost a horší dostupnost těch správných dílů v případě japonských aut mi napomohla vzhlédnout se v Renaultu Clio. Za pomoci rodinného kruhu bylo auto na splátky pořízeno a velmi rychle začala jeho přeměna. Mělo za sebou už závody do vrchu, tudíž to nejhorší bylo za mnou. Bylo oškrábané od plastizolu a mnoho věcí už v něm nebylo, takže se jednalo o takový polozávoďák. Vyřezal jsem ven rám a v Mladé Boleslavi si do něj nechal navařit krásný, nový. V lednu jsem mohl začít stavět. Jelikož u nás vše funguje na rodinné bázi, šlo to pomaleji než u velkých profesionálních týmů. Můj sen z konce loňského roku se však stal skutečností. Týden před bohemkou jsem clio úspěšně otestoval na Chodově. Byl jsem v tu chvíli nejšťastnějším klukem pod sluncem a nemohl se dočkat, až uběhne těch pár dní do startu,“ popisuje Pepa pořízení a zrod svého nového vozu.

Na loňské Rally Bohemia byl Josef Čermák aktérem fantastického souboje tří pilotů vozů Honda Civic třídy N2, v němž nakonec obsadil bronzovou příčku za Janem Šlehoferem a Václavem Dunovským. Tentokrát se jedna z nejnáročnějších českých soutěží stala premiérou nové zbraně. „Po dlouhých osmi měsících strávených v garáži jsem už v určitých chvílích podléhal znechucení. O to krásnější byly pocity, když jsme si s Aničkou v Mladé Boleslavi přebírali itinerář. Tento okamžik mi vždy pořádně zvýší srdeční tep. Seznamovací jízdy proběhly bez problémů a těšil jsem se na ostré průjezdy všech rychlostních zkoušek. Tu první jsem pojal jako sžívání s autem. Na přejezdu ze Sosnové se ale náhle ozvala rána a bylo po převodovce. Dodnes nevím proč. Žádnou chybu jsme nenašli,“ vrací se nadějný jezdec ke krátkému boleslavskému vystoupení.

Opět nezbylo než se spolehnout na podporu rodiny a přátel. Po pouhých čtrnácti dnech se Pepa s Aničkou chystali na další podnik, do Pelhřimova. Ani tentokrát jim však štěstí nepřálo. „Pošta se proti plánu maličko zpozdila a ještě k tomu došla převodovka poškozená – neřadila. Měl jsem hodinu na rozmyšlenou, co s tím. Touha závodit a vědomí pouhého dne času a auta na špalkách mě přiměla k činu. Vzal jsem štípačky a plombu přeštípl. Po rozhození té krasavice jsem vydedukoval ohnutý řadící palec, jenž jsem ale měl k dispozici ze sériové skříně. Celou noc jsem dával „mazla“ dohromady a modlil se. Do Pelhřimova jsem dorazil totálně unavený a dopřál si pár hodin spánku. Po probuzení už jsem věděl, že je něco jinak. Únava neustávala. Anička vstala z postele dříve a vyzvedla itík. Vyrazili jsme trénovat. Vše ale bylo bez barev a já usínal za volantem. Přísloví „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“, došlo svého naplnění a já opravdu usnul. Probudila mě až popelnice letící vzduchem a Aniččino: „Co se děje ?“ Zastavil jsem probrán do reality a plně si vědom průšvihu, který mohl nastat, jsem odpověděl: „Promiň, Ani. Jedeme domů. Já na to nemám!,“ neztratil Pepa ve vypjaté chvíli smysl pro zodpovědnost.

O to precizněji se Čermák chystal na Rally Prachatice. „Mé plné soustředění na tuto soutěž probíhalo už od odjezdu z Pelhřimova. Čtrnáct dní těšení se uteklo jako voda. Ve čtvrtek odpoledne jsme s kamarády vše naložili, doma v poklidu pojedli a vyrazili s Aničkou na jih. Na místě jsme přespali v dodávce na postýlce mechaniků a ráno šup na to! Už jsem to potřeboval takzvaně do žíly. Levá pět do pravé šest, jééé, to je paráda! Škoda deště. Trénink přesto proběhl báječně. Jak také s Aničkou jinak :-) Při pozdním obědě s partou Petra Pelecha jsme se báječně bavili. Papání i nálada neměly chybu,“ pochvaluje si pilot bílého clia předstartovní pohodu.

Tu nepokazilo ani počasí, které se ani v sobotu neumoudřilo. „Bylo mi jasné, že důležitá bude čistá a klidná jízda. S vědomím připravených pouze suchých pneumatik a médií jsem uvažoval o nutnosti především spatřit cíl. Nezbylo než obout média a celý rodinný team PCD Racing nám popřál šťastnou cestu. Byla krásná a rallyová! Nádherné erzety a nálada mě provázely celý den. Vyvarovali jsme se větších chyb a konečně se sžívali s autem. „Rendlík“ mi opravdu sednul do ruky a Anička byla skvělá! Po získání dostatečného náskoku ve třídě jsem se v poslední rundě zaměřoval na jistá místa v rychlostkách a zkoušel je projet jinak než v předchozích průjezdech. Soustředil jsem se na vnímání auta a možné donastavení podvozku. Jenže geometrie byla tatam a odklon na levém kole úplně jiný než na pravém. Jeli jsme proto pouze vpřed a užívali si poslední metry soutěže. Volný průjezd poslední erzety zrušené po haváriích jsme využili k mávání divákům. Pocity byly nádherné a vše vyvrcholilo v servisu přivítáním členy našeho týmu potleskem a úsměvy. Pro mě je úsměv hrozně důležitý a dodává mi ohromnou sílu jít dál,“ svěřuje se s povoleným dopinkem Pepa.

Přesto však jednu kaňku na jinak idylickém podniku najde. „Vyhlášení neproběhlo podle mého názoru tak, jak by mělo. Pořadatel pro nás chystá závody a my pak ani neoceníme jeho těžkou práci. Pro poháry si přišli snad všichni, ale hned po převzetí se postupně rozprchli. Příště bych navrhoval pojmout to obráceně a přednostně vyhlásit absolutního vítěze, aby ti, co většinou odjedou, pocítili jaké to je přebírat trofeje téměř sám. Pan Peták to asi musel vnímat hodně. Mrzí mě, že lidé žijící závody nejsou schopni tu chvilku setrvat a zatleskat tomu nejlepšímu. Ta hodinka by jistě nikoho nevytrhla a atmosféra, pocit a dojem jsou jen jednou a čas nikdo vrátit neumí. Važme si sebe, važme si pořadatelů!“