S obhájcem mistrovského titulu v soutěžích historických vozidel Lubošem Tenklem jsme si popovídali o jeho názoru na novou techniku se kterou letos nově soutěžil, o jeho pohledu na rally v České republice a o spoustě dalších zajímavých věcí.

Luboši, v tomto roce se ti podařilo obhájit titul mistra republiky v soutěžích rally s historickým vozidlem. Velmi těsně si několikrát bojoval se Zdeňkem Tichým, a domnívám se, že ta obhajoba titulu byla letos pro tebe asi nejtěžší. Jak to vidíš ty?

Určitě je to tak. Je to také dané tím, že jsme jeli s úplně novým a syrovým autem, které jsme před začátkem sezony stavěli, a které jsme neznali. Zjistili jsme, že ač jsme si vývojově polepšili a BMW má lepší motor a podvozek, tak Kadett má díky skvělému rozložení hmotnosti lepší jízdní vlastnosti. Takže se svým Kadettem bych byl letos určitě rychlejší.

Mám tomu rozumět tak, že jste s technikou neudělali zas tak velký skok kupředu?

To jsme určitě udělali. Jet rychle s BMW není až taková dřina. Na Kadettu byly 2cm podložky a malá, hodně vystrčená kola, a tím byla dána velká páka na řízení bez posilovače. Řízení prostě byla daleko větší makačka. V bavoráčku už je to vše jak v moderním autě. Hydraulická brzda na stojačku, velké brzdy, moderní tlumiče, posilovače… Velkou výhodou je použití velkých pneumatik, takže můžeme jet stejné pneumatiky jako soudobá auta. To nejpodstatnější ale je dostupnost náhradních dílů. Kdykoliv zvednu telefon a zavolám Bychlovi a koupím u něj, co potřebuji.

BMW je vývojově určitě dál, ale je o 200 kg těžší, má delší rozvor, a nemá tak ideální rozložení hmotnosti jako Opel. Auto postupně odlehčujeme a už se nám podařilo odlehčit o 40 kg. Když se auto koupilo, tak v něm byl ještě původní motor z Francie a my zatím nestihli postavit nový, správný. Jsme teď někde na 270 koních a tovární motor 2,3 l měl kolem 290–300 koní. My se chceme dostat někde kolem 290 koní. Rozhodně to ale nepovažuji za cestu zpět, určitě je to pokrok.

Podle mého názoru byly souboje mezi tebou a Zdeňkem Tichým také způsobené tím, že šel Zdeněk jezdecky docela nahoru. Vidíš to také tak?

Určitě na tom něco je. Oba dva jsme se zase o nějaký ten kousek posunuli. Jeli jsme hodně na hraně. Zdeněk to měl ale ze začátku sezony jednodušší v tom, že moje auto bylo dost syrové a na Šumavě jsem odstoupil. Tím mu vznikl hned náskok 60 bodů. Další závody ale byly s nízkým koeficientem a ztráta se pomaleji doháněla.

Jsme u vás v Radotíně v dílně a vidím tady, že je připravená nová kastle na BMW. Znamená to, že i Zdeněk Tichý přejde na BMW?

Určitě, pojedeme oba příští rok BMW. Je to i z důvodu, že můžeme oba jet v kategorii S2 společně s WRC v rallysprintech. Podstatné jsou také ty náhradní díly, jak jsem říkal.

V začátku sezóny jste bojovali za možnost startovat mezi soudobými auty v poli podle výkonnosti. Povedlo se vám to a jak bys to s odstupem hodnotil?

Hodnotím to určitě kladně. Pokud jsme neodstoupili pro technickou závadu, tak se při všech startech ukázalo, že jsme vždy dojeli v pořadí, kde nás pořadatel zařadil a nebo lépe. My společně s autem někam kolem toho 25. místa ve sprintech patříme a to se potvrdilo. Bohužel třeba na Šumavě jsme se hned dostali trochu do konfliktu s tím, že se zároveň s námi jelo Mistrovství Evropy historiků, kam jsme ale zařazeni nebyli. Tím pádem jsme měli startovat za posledním autem Evropy, kterým byla absolutně sériová Škoda Spartak… Výkonnostně trošku rozdíl.

Bohužel i činovníkům, kteří všude hlásají hlavně bezpečnost, dost dlouho trvalo, než uznali to, že není moc bezpečné, abych startoval za těmito vozy a na každé šumavské RZ dva předjížděl. Naštěstí, nebo spíš na neštěstí jsme hned z kraje soutěže odstoupili, ale je na tom vidět, jak to s tou bezpečností na školeních skutečně naši „chytří“ pánové myslí.

Už jsme si i trochu zvykli na menší zájem médií, ale diváci, a teď i někteří noví jezdci, začínají o kategorii historiků trochu víc projevovat zájem. Bohužel pro bafuňáře je to pořád něco navíc, co by asi nejradši vůbec neměli. Teď v Pačejově bylo vidět, že když jsme se Zdeňkem po sobě šli a tahali se o vteřiny, tak jsme skončili 19. a 20. absolutně, a tak by nás měli posuzovat.

Dost diváků už zvykla na to, počkat si i na chvost startovního pole, kde se vidí pěkný sport i díky historikům…

Taky už jsme zaslechli i pár hodně překvapených diváků, kteří se divili, že tak pěkná auta mezi historiky jezdí. Byli strašně překvapení, že i takhle „vzadu“ se dá dělat paráda.

Na jakých soutěžích vás ještě do konce roku uvidíme?

Pokud nebude pršet, tak by jsme měli jet setkání mistrů v Sosnové a určitě Pražský sprint. Loni jsme sice v Praze odstoupili, ale povedlo se nám tam zajet na okruhu kolem Strahova 12. čas absolutně, a to nás docela potěšilo.

Jste sice tým soutěžící s historikem, ale navenek působíte hodně profesionálně i co se zabezpečení týče. Neláká vás přeci jen zkusit soudobá auta, která byste zřejmě finančně v pohodě utáhli?

To bychom určitě utáhli, ale je nám přeci jen už padesát a nemáme už náladu si někde dělat nervy. Nechceme se tlačit mezi mladý kluky. Já například skupinu N4 od začátku neuznávám a považuju ta auta za pojízdný vysavače. Když si vzpomenu třeba předloni na Rally Šumava, kde jsme si v Munariho zatáčce povídali s diváky, a najednou pod námi prosyčeli téměř bez povšimnutí první myšáci… O Petákovi a Odložilíkovi, tehdy ještě s S1600, jsme věděli už dva kilometry dopředu.

Ten akustický vjem je prostě u rally nezbytný a pro diváky zajímavý. Tenhle sport by se měl dělat hlavně pro diváky, a čím víc bude kolem trati diváků, tak tím líp se budou shánět sponzoři. Názory, že nikoho nezajímá, kolik přijde diváků na rally, je velký omyl. Podívejte se, kolik lidí chodilo na rally před čtyřmi roky a kolik dnes. Za WRCů chodilo minimálně o polovinu lidí víc.

Nejde o jezdce, ti dnes s těma N4kama jedou pěkně, podívejte se na Krestu, nebo Pecha, ale to auto je nekoukatelný. Musí se jet jako po kolejích, a to je pro diváka nezajímavé. Divák potřebuje akci. I Hirvonen se nedávno svezl se starým Fordem Escortem se zadním náhonem a řekl, že to bylo pro něj nejkrásnější svezení. WRC je sice rychlejší, ale ještě se v autě nikdy nebavil tak, jako v té zadokolce.

Trošku se občas taky pozastavujeme nad tím, jak se někteří naši soupeři se soudobými auty honí a soutěž si vůbec neužijou. Připadá nám trochu divné, když pod stanem stojí několika miliónové auto, a posádka a tým si neudělá žádné pohodlíčko, neužije si to. Nikdo ať mi neříká, že v těch miliónových rozpočtech nemají na to, aby si postavili stan, pod který si sednou, udělají si něco dobrého k jídlu a soutěž si trochu užijou. Trochu to vypadá, jako když ostatní stále ještě čekají, že se po RZ budou muset sbalit, a jet jako v minulosti na další servis někam do polí.

Rally je strašně drahý sport, a v tom ta směšná částka za catering je přeci úplně zanedbatelná. Působí to pak ale trochu jinak na kamarády, novináře a sponzory. Můžu ty lidi někam pozvat a něco jim zase nabídnout. Dneska už si po soutěži málokdo sedne a poklábosí, jak se mu jelo. My to děláme tak, jak to děláme, protože nás to tak baví a my se chceme bavit.

Díky za rozhovor