Martin Švábenský (27. 10. 1990) patří k nejmladším pilotům královské divize 3, do které přestoupil prakticky přímo z junior buggy. Mezi elitu vlétl jako uragán bez respektu z velkých jmen a v nedávno skončené sezóně si sedmým místem v evropském šampionátu zajistil pro následující rok místo v reprezentaci. Mladý závodník se dnes nijak netají přáním do budoucna vyzkoušet i automobilové soutěže.

Motoristické začátky

Martin: „Můj vztah k autokrosu nejvíce ovlivnil táta. Sám se mu věnoval šest let. Zpočátku jsem ho doprovázel jako divák a atmosféra závodů mě velmi zaujala. Přestože mi bylo teprve deset let, naučil jsem se pomáhat v depu a brzy jsem teoreticky ovládal kolem autokrosu téměř vše. Když táta viděl můj zájem, navrhl mi vyzkoušet si junior buggy. Od jedenácti jsem tak začal závodit. První dva roky jsme se s tátou dokonce sešli na trati, i když každý v jiné kategorii.

Začátky byly dost krušné. Nezažil jsem žádný raketový start a býval rád za postup do finále. Vše se zlomilo až koncem třetí sezóny prvním vystoupením na stupně vítězů po zisku třetího místa v závodě mistrovství republiky v Humpolci. Hned v další sezóně jsem úvodní republikový závod vyhrál a vydařily se i ty další. Na konci sezóny z toho bylo šesté místo. Současně jsem jezdil i Euraca Cup v rámci evropského šampionátu, kde jsem obsadil bronzovou příčku. Moji technikou v té době byla „šestistovka“ yamaha. S junior buggy jsem se rozloučil v roce 2006 čtvrtým místem v republice.

V této sezóně jsem si zkusil i dva závody v kategorii do 1600 ccm a v další sezóně jsem chtěl do této divize přestoupit. Táta ale přišel s nápadem vyzkoušet rovnou královskou třídu, kterou jezdil on – 4000 ccm. Nadchla mě natolik, že už jsem o jiné ani neuvažoval.

V sezóně 2007 jsem tedy vstoupil do královské divize 3 s buginou poháněnou motorem Peugeot 3400 ccm. Absolvoval jsem celé mistrovství republiky i mistrovství střední Evropy a od poloviny sezóny jsem jel i vrchol autokrosového závodění – mistrovství Evropy. Největšími úspěchy byla třetí místa v republice ve Velkém Meziříčí a Dobřanech.

V mistrovství střední Evropy, které má jen pět závodů, jsem vyhrál hned při debutu. Potom jsem dvakrát obsadil stříbrnou příčku a získal titul o pouhé dva body před Jaroslavem Hoškem.

Velkou Evropu jsem poprvé okusil až v polovině sezóny legendárním závodem v Nové Pace a obsadil vynikající třetí místo. Tento skvělý výsledek nás motivoval k absolvování zbývajících podniků. Také v ostatních závodech se mi dařilo celkem dobře a na poslední dva závody jsme jeli s teoretickou šancí umístit se na osmém místě, což by zaručovalo reprezentační podporu. Na předposledním závodě však nastal problém s motorem a poslední závod jsem už neabsolvoval. Proto jsem skončil až dvanáctý.

Pro letošní sezónu jsme připravili nový vůz. Všechno úsilí jsme zaměřili jen na mistrovství Evropy a umístění do „osmičky“. Po prvních třech ne zrovna úspěšných závodech se karta obrátila a začalo se dařit. Sezónu jsem zakončil třetím místem ve Francii a i díky tomuto umístění jsem celkově skončil na sedmé příčce.“

Čas a finance

Martin: „Autokros je časově i finančně velmi náročný. Bez sponzorů, dobrých mechaniků a dalších pomocníků, je jeho provozování nemyslitelné. Čas nezaberou jen odjeté závody. Hlavní je dobrá a důkladná příprava. Jsou to nekonečné hodiny v dílně a naježděné kilometry pro různé součástky po republice i mimo ni.

Sezóna oficiálně končí posledním odjetým závodem. Pro nás však již v tom okamžiku začíná další. V dílnách se připravuje buď nový vůz, nebo zdokonaluje ten stávající. Největší záběr je mezi závody, kdy mechanici často ani nespí. Pokud se auto rozbije, mají co dělat, aby do dalších závodů, mnohdy jdoucích týden za sebou, bylo vše v pořádku. Hodně času také zaberou přesuny na závody. Občas jsme i čtrnáct dní v kuse mimo domov, pokud se jedou dva závody v zahraničí po sobě.“

Učitelé, rádci, vzory

Martin: „Učitelem a rádcem v jedné osobě je táta. Protože tyto závody sám jezdil, ví, na co se má zaměřit a jak nejlépe poradit. Dalšími rádci jsou svým způsobem i mechanici. Doporučí, jak zareagovat v případě nějakého technického problému. Konkrétní vzory nemám. Snažím se nikoho nekopírovat a jezdit podle sebe.“

Názor na autokros

Martin: „V dnešní době není autokros v takovém popředí, jaké by si zasloužil. V televizi jsou alespoň nějaké informace díky různým motoristickým magazínům a zájemci mohou vidět záběry ze závodů atd. Horší je to v tisku. O našem sportu mnohdy není ani zmínka. Přitom některé evropské závody konané u nás jsou na velmi dobré úrovni a divácky slušně navštíveny. Vždyť čeští reprezentanti jsou dlouhodobě velmi úspěšní a mají ve světě jméno. Tomuto odvětví by se mohla věnovat daleko větší pozornost, jak tomu bývalo dříve.“

Názor na rallye

Martin: „Měl jsem možnost osobně navštívit světový rallyový šampionát a byl jsem nadšen. Je to hodně populární sport s daleko větším mediálním ohlasem oproti autokrosu. Postrádám zde ale kontakt na závodní dráze, kterého je naopak v autokrosu hodně.“

Konkurence v divize 3

Martin: „Evropská konkurence se stále zvyšuje. Na start některých podniků se postaví více než třicet jezdců. Nejvíce zastoupeným a také nejúspěšnějším státem je Česká republika. I v dalších zemích je hodně kvalitních jezdců a každým rokem přibývají další. Většina českých jezdců se z důvodu vyšší konkurence zaměřuje jen na mistrovství Evropy.“

Moje technika

Martin: „Loni jsem začal jezdit s motorem Peugeot s obsahem 3400 ccm. V tomto motoru je přes čtyři sta koní a kroutící moment je 400 Nm. Pro letošní sezónu jsme změnu pohonné jednotky nedělali, pouze jsme snížili váhu celého auta, která je stanovena podle objemu motoru. Velmi důležité je, aby byla co nejmenší. Já mám limit sedm set kilogramů a letos se nám ho podařilo dosáhnout.“

Oblíbená trať

Martin: „Moji nejmilovanější tratí je jednoznačně Nová Paka, se kterou se nedá srovnat žádná jiná trať u nás ani v zahraničí. Je na ní neskutečné převýšení a nabízí nejlepší diváckou kulisu. Ze zahraničních se mi velmi líbí technická trať ve Francii.“

Zajímavé zážitky

Martin: „Nejhezčím zážitkem je vždy vydařený závod a pocity na stupních vítězů. Mě se nejvíce vryl do paměti moment, když jsem stál v mých šestnácti letech na bedně v Nové Pace s daleko staršími a zkušenějšími závodníky a diváci po průjezdu cílem vběhli na trať a spontánně mi gratulovali. To byl jeden z nejhezčích zážitků. Druhým byl zisk titulu mistra střední Evropy. Jel jsem na vyhlášení do Bělehradu a cenu mi předával osobně Max Mosley, ředitel FIA.“

Plány do budoucna

Martin: „Chtěl bych se ještě pár let věnovat autokrosu a dosáhnout co nejlepších výsledků. Dalším plánem je vyzkoušet si rallye. Soutěže mě velmi lákají, protože je jezdí nejlepší jezdci. Za nejlepší přípravu pro ně považuji právě autokros.“