Když jsem před pěti lety psal pro časopis Rally první verzi příběhu, který se točí kolem fascinujícího souboje o vítězství v Rallye Škoda 1985, chtěl jsem se především podělit o dávný úžasný zážitek a na chvíli oživit ztracenou atmosféru zlaté éry soutěžního sportu. Dnes jsem pro vás tehdejší text přepracoval, protože přišel čas zavzpomínat na švédského jezdce Ingvara Carlssona, který 28. října 2009 náhle zemřel.

Na první pohled patřila nejčestnější místa uzavřeného parkoviště před startem Rallye Škoda 1985 stejným vozům jako o rok dříve, při jedenáctém ročníku. I jejich blatníky zdobila téměř tatáž jména. Na reprízu souboje s továrně připraveným Audi Quattro čekala modrobílá Mazda RX-7, do níž se opět chystali usednout Švédové Ingvar Carlsson a Benny Melander. Jméno jednoho ze čtveřice hlavních aktérů budoucího dramatu ale bylo nové. Italský navigátor Radaelli, který před rokem dovedl k triumfu v XI. Rallye Škoda svého krajana Cinotta, měl tentokrát připraven rozpis pro jinou hvězdu evropského soutěžáckého nebe – Němce Haralda Demutha.

Stopka úvodní rychlostní zkoušky – to je první místo pravdy, kde se potvrzují anebo vyvracejí papírové předpoklady. Ale tady XII. Rallye Škoda teprve začíná. Vždyť na popsání dosaženými časy čeká ještě dalších dvaačtyřicet výsledkových tabulí! Před rokem se na stejném místě těšil z prvního vyhrání Ingvar Carlsson, ale zbytek soutěže patřil pozdějšímu vítězi Cinottovi. Letos je na úvodním testu nejrychlejší Demuth a naděluje svému soupeři sedm vteřin. Německý pilot věří, že ho právě opouští letošní smůla. Technické problémy, defekty, havárie, rozchod se spolujezdcem… Vidina evropského titulu se vzdaluje, ale šance stále žije. Balík bodů, který si může odvézt, není tentokrát nijak naditý, ale vítězství a Carlssonův skalp – to by byla pořádná vzpruha mizejícímu sebevědomí.

Jak ošidné může být ono pověstné první vyhrání! Už v cíli druhého testu střídá Demuthův optimismus nepříjemné rozladění. Prohrává. O osm. Prohrává i na Kokořínsku a dokonce i v hlubokém písku valovické erzety. Ani noc na situaci nic nemění. Těch dvacet vteřin na Vyskeři opravdu bolí. „Ne, auto funguje, Carlsson je dnes prostě rychlejší,“ vyvrací Demuth zvěsti o svých technických problémech a sportovně přiznává soupeřovy kvality. Že by chystal útok až na ráno, kdy je na programu první průjezd těžkými šotolinovými zkouškami na Semilsku? Ba ne! Na prachu a kamení není doma. Má rád asfalt a ani pohon všech kol jeho vozu jej na první místo nevrací. Ingvar Carlsson s přehledem kontroluje svůj více než jednu a půl minuty dlouhý náskok. Je v pohodě a jako seveřan si nezpevněný povrch opravdu užívá. Lhostejno, že jeho Mazda RX-7 má náhon jen na zadní kola. Vždyť jej před měsícem dovezla až na stupně vítězů přetěžké Rallye Acropolis. Teď si jede Českým rájem pro vítězství.

Tupý náraz na přední kolo mazdy znamená pro Carlssona konec bezproblémového průběhu šestatřicáté rychlostní zkoušky. Ve stopě, kterou jezdec zvolil pro průjezd jedné ze zatáček její trati, ležel kámen. Ale jaký! To nebyl zlomek skály ani kus asfaltu vyrvaný ze silnice při prvním průjezdu. To byla opracovaná kostka, která se na cestu jen tak sama dostat nemůže. Pomoc domácím škodováckým posádkám? Ne! O chvíli později jej trefuje i Křeček a ztrácí všechny šance připravit o třetí místo bezchybně jedoucího Maďara Ferjáncze.

Ale Demuth má štěstí. Když míjí onen kámen, netuší, že z disku Carlssonova vozu jedoucího stovky metrů před ním odlétají zbytky pneumatiky a s nimi i desítky vteřin z času, který od sebe dělí oba piloty v čele soutěže. Vše pozná až ve chvíli, kdy před sebou spatří mohutný spoiler modrobílé mazdy. Od předního kola létají jiskry. „Má defekt! Pojede dál, ale minuta jeho náskoku je pryč. Mám šanci, ale musím před něj,“ blesklo mu hlavou. Jenomže Carlsson není ochoten ustoupit. Tady není prostor pro sportovní gesta. Co Radaelli? V tuto chvíli to není jen spolujezdec, ale i týmový manažer. To je Demuthova výhoda, není na rychlé a těžké rozhodnutí sám. Šéf posvětil útok!

Do cíle měřeného úseku přijíždí jako první audi. Až o několik vteřin později se objevuje tak trochu kulhající mazda. Někde na karosériích obou aut ulpívají v čerstvých šrámech zbytky laku ze soupeřova vozu… Demuth čeká na zápis Carlssonova času a sleduje Švédovu tvář, v jejímž výrazu se teď rozhodně nezračí chladná severská povaha. Od první pozice dělí německého jezdce stále ještě tři čtvrtě minuty, ale teď má chuť útočit. Je v laufu a přemýšlí, kolik vteřin může za chvíli získat na těžkých asfaltových erzetách přes Kozákov a návarovské údolí. A potom znova na šotolinu. Co kdyby přišel ještě nějaký defekt? Anebo něco jiného? Rallye Škoda 1985 jede svou poslední čtvrtinu, ale stále ještě nekončí.

Pohled na rozeklané panorama zříceniny hradu Trosky rozhodně nepůsobí uklidňujícím dojmem. A k tomu obrovský bouřkový mrak za zády a zvuky hromu v uších… Pekelná scenérie! Carlssonova pozice je rázem těžší než ta soupeřova. Na necelých deset kilometrů trati poslední erzety mu stále ještě zbývá komfortní půlminuta náskoku, ale rozhodující otázky teď zní: „Co obout? Spadne to nebo ne?“ Když se rozhodne špatně, může ztratit vše. Za cílem poslední ze čtveřice šotolinových zkoušek jdou na auto slicky. Obloha je stále černější, ale na úpatí Prachovských skal zůstává asfalt stále suchý. Tak proč měnit? Tovární mazda nastupuje do finále na hladkých pneumatikách, ale ve chvíli, kdy z jejího čelního skla mizí ruka startéra, už míří k zemi proudy vody.

Nehořlavá kukla pod přilbou teď skrývá rozporuplné rysy na Demuthově tváři. Úsměv pod vousy a pekelné soustředění. Jde se na to! Audi, které před chvílí posadili mechanici na „mokré“ gumy, najíždí na start. Po cestě tečou potoky vody a trumfy padají do Demuthových rukou.

Foto: Michal Forst

Hrozivý mrak nad obzorem už nějakou chvíli sleduje i hlouček diváků těšících se na průjezd šotolinovým úsekem před cílem poslední erzety. „No to by nebyla Škoda rallye, abysme nezmokli!“ Jejich slova už zanikají v bubnování prvních dešťových kapek. Ale čert je vem, teď jede Carlsson! Záď vozu opisuje ladný oblouk a mizí v gejzírech vody za zatáčkou. „Jo! Nádhera! Soutěžácký koncert! Ale proč už to všechno končí? Kdo nám zase někdy něco takového ukáže?“ Tleskající ruce promoklých diváků pak náhle strnuly, aby vzápětí ukázaly někam do zeleného tunelu z břízek a hustých keřů, kde se přes horizont vyhouply čtyři kruhy zdobící masku Demuthova vozu. Od chvíle, kdy se tamtéž objevila baterie světel Švédovy mazdy, určitě nemohla uplynout celá minuta, ale sotva její polovina. Čtyři poháněná kola na prořezaných pneumatikách ženou quattro v ideální stopě k cíli, kde stopky v rukou časoměřičů jen potvrzují to, co už ona skupinka fanoušků tuší – Carlsson tady ani letos nevyhraje. Benny Melander, který o pár vteřin později zvedne pohled od svých výpočtů, už nemusí pilotovi po své levici nic říkat.

Pohled na krajinu, který se posádce modrobílé mazdy otevřel z vrcholu stoupání nad Sobotkou, nemá daleko ke ztvárnění apokalyptických výjevů. Zatímco tady bouře pomalu slábne, země před ní je bičována provazy vod padajících z černé oblohy, kterou občas rozříznou pavučiny blesků. Dokonalá kulisa pro chmurné myšlenky jezdců, kteří právě přišli o vítězství. Příval vody spláchl zbytky jejich náskoku a vzal si i tři vteřiny navíc…