Tento článek jsem napsal již v létě na dovolené. Tehdy jsem si ho napsal pro seriál o spolujezdcích, aniž bych tušil, jak moc smutný jednou takový článek bude. Nakonec jsem ani nevěděl, v jakém čase nechat aktéry hovořit… Ale článek je to jistě zajímavý a byla by škoda ho nevydat.

Jednou z nejdůležitějších věcí k úspěchu posádky v rally je dobře napsaný rozpis. Pojďme se podívat, jaký rozpis používal Colin McRae.

Psaní rozpisu už lze najít v dobách před první světovou válkou, větší rozmach ale nastal až v šedesátých letech, kdy zahraniční účastníci závodů chtěli eliminovat znalost tratí domácích jezdců.

Nikdy nelze tvrdit, který z mnoha používaných typů rozpisů je ten nejlepší. V zásadě se používají nejčastěji tři druhy rozpisů. Asi vůbec nejpoužívanější je ten, kdy se popisuje obtížnost (poloměr) zatáček. Nejčastěji se používá devítkový systém, kde jednička je minimální zatáčka a devítka vracák o 180 stupňů. Levá pět je tedy v tomto případě odbočení o devadesát stupňů. Některým posádkám ale stačí jen sedm či méně stupňů. Některé to zase číslují obráceně, takže jednička je pro ně vracák.

Druhým způsobem je rozpis, kde je psáno, jakou rychlostí se má daná zatáčka projet. Není to tak časté, ale některým jezdcům to tak vyhovuje. Samozřejmě to klade nároky na odhad rychlosti, jakou se dá zatáčka projet, stejně jako na to, jakou rychlostí při závodě jezdec jede. Při jízdě není čas koukat na tachometr.

Třetím základním způsobem je rozpis podle toho, na jaký rychlostní stupeň se dá zatáčka projet. To v zásadě vypovídá o tom, jak obtížná zatáčka to je i jakou rychlostí by se měla projet. Samozřejmě existují i další varianty rozpisu, třeba Štěpán Vojtěch používá systém, kdy je každá zatáčka popsána více čísly. Prý si tím lépe představí její průběh.

Rozpis samozřejmě není jen o zatáčkách, ale o všem, co potřebuje jezdec vědět pro to, aby mohl jet co nejrychleji. Popisují se horizonty, rovinky, zda zatáčky řezat či ne, kudy kam najet, čemu se vyhnout, kde to klouže, prostě vše více či méně důležité. Těžko říct, zda je lepší více či méně informací v rozpisu. Špičkoví jezdci ale mají rádi spíše více informací.

Třeba Colin McRae tvrdil, že vždy chtěl mít v rozpisu co nejvíce informací. „Chtěl jsem co nejvíce informací z rozpisu. Problém byl, že Nicky Grist mi nebyl schopen přečíst vše, co jsem mu při seznamovacích jízdách nadiktoval. Prostě to nešlo stihnout. Proto jsme vždy museli rozpis trochu proškrtat, aby to stíhal číst.“

Někomu se může zdát, že jezdec nemůže být schopen vnímat vše, co mu jde interkomem do uší. Colin říkal, že to není problém. „Nic na tom není, je to automatika. Když to posloucháte stále dokola, rychle si zvyknete a pak to jde samo.“ Horší je, pokud se spolujezdec zmýlí v diktátu. „Pokud udělá chybu v rychlé zatáčce nebo v zatáčce přes horizont, většinou to má vážné následky a v 90% to končí havárií.“

Dejme teď slovo Nicky Gristovi, který nám na jedné stránce rozpisu popíše a vysvětlí, co chtěl Colin v době své největší slávy slyšet. Jde o stránku z rozpisu pro finskou rychlostní zkoušku Vastila. „Číslo vlevo nahoře je délka rychlostní zkoušky, vpravo nahoře je pak kolikátá stránka z kolika to je. „lgL“ znamená long left (dlouhá levá zatáčka), tedy taková, která je sice dlouhá, ale pozvolná. „K out“ znamená keep out, tedy aby se i na výjezdu držel vlevo. Pak hlásím „and tightens“. „And“ používáme pro něco, co brzy navazuje, „tightens“ znamená váže. V našem případě je to levá na čtvrtý rychlostní stupeň.“

„Dál máme levou na šestku přes horizont na další horizont, pak 100 metrů rovinka, na konci možný skok. Protože při seznamovacích jízdách nejde přesně odhadnout, zda skutečně skočíme nebo ne, hlásím, že je možné že skočíme. Je to tak lepší, protože se pak na to Colin mohl připravit. Pak máme rovinku 30 a dlouhou pravou zatáčku na šestku, poznámka „line“ znamená, že je to mírná zatáčka a že do ní není třeba zatáčet při najíždění, stačí trochu korigovat až v ní.

Šipka znamená „into“ (do), což je náš další výraz pro něco, co následuje. Používáme tři – plus, into a and. Plus je okamžitě, into je o trochu později, and ještě o chvilku déle. Takže následuje „medium jump middle“. Medium značí Colinovi, že má těsně před skokem přibrzdit, protože jinak by se mohlo hodně skočit a mohlo by to mít vážné následky, „Middle“ mu zase napovídá, že má na skok najet středem, aby po dopadu zase přistál na trati.“

„Pak máme třicet, pravá na šestku na horizont, držet vpravo do. Vykřičník hlásím jako „care“, tedy aby Colin zbystřil. Levá zatáčka na trojku pod plynem (on throttle) přes horizont. Všimněte si, že mám také některé sekvence podtrhané. To mi napovídá, že vše, co je podtržené, mám číst najednou.

Pak máme pravou dlouhou na šestku (long six right) a levou na pětku přes horizont skok, po skoku přechází do mírné (opens long). To potřebuje Colin vědět proto, aby skok držel pod plynem a najel ho bokem. Zbytek už byste mohli přečíst sami. 30 rovinka, pravá na pětku zavírá, na horizont, váže pravá pět přes horizont. Tady se při závodě jede palba, možná nějakých 170 km/h, takže to čtu zase vše v celku.

Následuje levá pět plus zavírá (five left plus tightens), plus znamená držet pod plynem, tightens zavírá na konci. Na závěr máme levou šest přes horizont, držet stopu. Pak nám váže něco s vykřičníkem, takže to mám takhle speciálně podtržené, abych věděl, že mám rychle otočit na další stránku.“

„Jak vidíte, máme tam docela dost detailů. Záleží na jezdci. My používáme systém založený na rychlostních stupních, jiní používají číselný systém nebo rychlostní systém. Juha Kankkunen zase používal velmi zvláštní popisný systém. Na konci soutěže je ale úplně jedno, co kdo používá, důležité je, jak podle toho dokáže jet a jak je rychlý.“

Samotný Colin dodal, že jemu rychlostní stupně vyhovují i proto, že je to krátké. „Čísla jsou kratší a lépe pochopitelná než slova. Bez rozpisu se dá samozřejmě jet také, ale odhaduji asi o 25% pomaleji. I kdybyste měli sebegeniálnější paměť, nemůže si všechny ty zatáčky, horizonty, skoky a nájezdy zapamatovat.“

Nicky Grist k tomu ještě dodává. „V dnešní době je správný rozpis čím dál důležitější. Jezdci jezdí hodně na hraně a protože mají plus mínus stejně výkonná auta, rozhoduje každý detail, každé zbytečné přibrždění.“

A jaká soutěž byla podle Nickyho Grista nejobtížnější z hlediska rozpisu? „Z hlediska spolujezdce to byla Rally Finland a pak Safari rally. Obě byly zhruba stejně obtížné, každá ale z úplně jiného pohledu. Finsko je strašně rychlé a náročné na čtení a orientaci jezdce, na Safari jste zase nikdy nevěděli, co vás překvapí.“

Příště se podíváme na to, jakých obrovských chyb se v minulosti dopustili spolujezdci a jaké to mělo následky.