Možná to bude někoho otravovat, ale rozhodl jsem se podělit se se čtenáři nejsledovanějšího českého serveru o rally o mém aktivním vstupu do této disciplíny. Celý týden můžete číst (nebo taky nemusíte) o mých přípravách, pocitech a povinnostech před druhou soutěží Rallye Cupu 2009 – MaxSport Pneu Erzetkou Rallye, konanou v sobotu 13. června 2009 na Rokycansku.

pátek 5. června 2009

Zvoní mi mobil. Čtu "Krtek – Michal Kotek". Naskakuje mi úsměv, s tímhle pilotem Trabantu v barvách Subaru je vždycky sranda. Pak se zarazím: "Sakra, ten mi ale dosud nikdy nevolal, co může chtít?" Že to bude o rally, je mi na 99% jasné. Milisekundu před přijetím hovoru se mi vybaví crash jeho stálého spolujezdce Davida Svatoše na Vysočině v kokpitu Mitsubishi Lancer Evo IX a s Radkem Majerem za volantem. Už je pozdě… "Čau Krtku, co chceš?" Naskakuje mi první kapka potu na čele. "Čau vole," ozve se. Usmívám se, ale tuším, že tím to nekončí. "Nechtěl by ses projet na Erzetce?" Během těhle osmi slov se mi čelo zcela orosilo.

Opravdu si do tohoto speciálu sednu?

Takhle těžce se mi výmluvy z paty ještě netahaly. Taky nestály za nic. Krtek to poznal, proto rozhovor ukončil slovy: "Tak si to promysli." Odpovídám, že jo, že se ozvu. Michal mi během telefonátu sdělil, že rozhazuje sítě na spolujezdce, tzn. že jsem jedním z mnoha. Nemůže za to havárie jeho stálého navigátora, ale jeho pracovní povinnosti. Už jsem celkem v klidu, při mém štěstí – i kdybych moc chtěl – by to stejně nevyšlo.

V noci moc nespím, probírám to v hlavě. Nepřečtu něco špatně, co musím mít – helmu, kombinézu, pojištění – víc mne nenapadá. Třeba to bude všechno, to by šlo, to nějak dám. Dál – nezkazím mu to? Sakriš, ten mě zabije. Vybavuje se mi onboard Gigi Galliho, jak mlátí navigátora. Takže musím trvat na zapnuté kameře nejen na RZ, ale i na přejezdech. Musím mít hmatatelný důkaz. Zpět – nebudu číst přiliš brzo nebo příliš pozdě? Přečtu vůbec něco? Jak se do toho auta s rámem vlastně leze. Jel jsem ve vyrámovaném autě jenom jednou, ale jak jsem se tam dostal, si nepamatuju. To je chyba, měl jsem si to zapamatovat. Ztrapním se. Ale co, stejně to nevyjde. Chci, aby to nevyšlo?

sobota 6. června 2009

Po monologu s přítelkyní, která rally upřímně nenávidí, docházíme k názoru, že do toho půjdu. O nic nejde, je na čase si to zkusit i z druhé strany. Měl bych si to ale posichrovat i u rodičů. No co, dneska ne, řeknu jim to jindy… Jsem připraven Krtkovi na čtení rozpisu kývnout. Tečka.

Hehe…

Volá Krtek. Zase se to ve mně trochu hnulo, a tak trošku doufám, že si domluvil někoho jiného. "Tak já Tě teda beru," šly do kopřiv poslední mé poslední šance na klasicky trávenou soutěž u tratě a klidné pozorování neklidných výkonů posádek.

To, co vše potřebuju na závody, jsem si myslel správně. Pojištění si mám vyřídit sám v Plzni na Assekuranz, helmu i prima montérky mi Krtek půjčí. Na oplátku mu montérky vyperu, asi to bude i třeba, ale nahlas do telefonu to neříkám. Je mi to trapné, že se na soutěži neúčastním nijak finančně. Když mluví pilot Trabantu o možném problému s autem na najíždění, vypadne ze mne, ať to neřeší – najíždět se bude mým vozem. Nakonec dostávám i úkol, za který jsem rád – catering. Snad nezklamu, Dáda alias David Svatoš nastavil laťku dost vysoko.

Červík stejně hlodá – jsem normální?