Výrazně jinou podobu, nežli předešlá bronzovými vavříny ověnčená Rallye Český Krumlov, měla pro Jaromíra Tarabuse a Daniela Trunkáta Agrotec Rallye Hustopeče. Ta byla charakterizována vytrvalým vzestupem posádky vzhůru až na čtvrtou pozici, který ovšem razantně ukončil tvrdý náraz do stromu.

Pro Jaromíra Tarabuse byl letošní start v Hustopečích premiérový, neboť loni musel tuto soutěž vynechat kvůli svému zranění rukou. Posádka zaznamenala nevydařený vstup do soutěže, když ve speciální rychlostní zkoušce na brněnském výstavišti obsadila až osmnáctou příčku. S popisováním pátečních nepříjemností začíná pilot: „Páteční noční etapa nám nevyšla nic moc a spíše jsme se jí protrápili. Okruh na výstavišti se nám moc nelíbil a v tamějším brodu jsme málem zůstali, protože auto se tam chovalo jako kdyby jelo po ledě a dokonce nám tam zhasl motor. Také nám od začátku nefungoval odpojovač ruční brzdy, ale to nebyl hlavní problém.“ K dalším okolnostem kolem brněnské divácké speciálky se vrací i spolujezdec: „Naše auto nemělo vyhřívané přední sklo, takže to se nám po brodu na výstavišti zamlžilo a stále se to zhoršovalo, čili jsme až do cíle skoro nic neviděli. Při prvním průjezdu to po zhasnutí motoru vypadalo, že tam zůstaneme utopení. Nemyslím si, že to by takto postavený brod byl šťastný nápad. Objížděla se tam minimální rychlostí pneumatika a mělo tam problémy více posádek. Pořadatel by měl také počítat s tím, že pokud vytváří brod de fakto v bazénu, tak že může během dne několikrát intenzivně pršet a hladina se může násobně zvednout oproti původnímu předpokladu, což se stalo. To byl asi největší zápor etapy, plus ono přední sklo, které se nám i na dalších erzetách lehce mlžilo. Navíc hned na druhé RZ nám přestal fungovat ostřikovač, což nám na klidu a viditelnosti z vozu také nepřidalo.“

Další průběh nezvykle dlouhé závodní noci z pátku na sobotu se pro posádku vyvíjel lépe, ovšem stále ne podle jejích představ. Etapu ukončovala dvojice na solidní šesté pozici absolutního pořadí. Jaromír Tarabus: „Co se týče vlastní jízdy, nebylo to určitě nic moc, cítil jsem rezervy na brzdách i na horizontech, prostě jsme jeli hodně opatrně a nechtěli na mokru nikde sklouznout. Na z jedné RZ jsem měl pocit, že tak pomalu už jsem dlouho nejel.“ Daniel Trunkát „Během první etapy jsme se po nepovedeném úvodu prokousávali stále výše, ale primárně platí stále to, že na mokru jezdíme hůře než na suchu. To se ukázalo i v suché sobotní etapě, kdy se dařilo zajíždět kvalitnější časy než v pátek.“

„V sobotu jsem časy nijak nechtěl řešit, jet si svůj standart a nejít do žádného zbytečného rizika. I proto, jsem celý víkend bojoval virózou, a zejména v pátek večer jsem si připadal, že se nepotím v autě, ale v posteli. Nicméně průběžné výsledky se v sobotu začaly rychle měnit k našemu prospěchu, když Roman Odložilík a Jarek Orsák před námi vypadli kvůli jezdeckým chybám,“ konstatuje „Mira“. Před polednem se tak posádka propracovala na čtvrtou pozici a dvěma třetími časy v jednotlivých RZ se vrátila do tempa jako na předchozím podniku. Záhy však přišla v rychlém úseku v „zeleném tunelu“ velká havárie, po které byla rychlostní zkouška ukončena pro ostatní posádky ukončena a posádka převezena na vyšetření do nemocnice.

Jaromír Tarabus: „Bohužel na RZ14 po jedné rychlé lesní pasáži přišla pravá ostřejší zatáčka, kterou jsem tak trochu „zasklili“, určitě tam nebyl úmysl vydělávat zde nějaké vteřiny. Do brzd už jsem šel pozdě a zahnout se nepodařilo, takže jsme šli levým bokem mimo trať, kde byl strom, o který jsme auto rozbili. Ten byl naštěstí spíše tenčí, takže se trochu ohnul a šli jsme na něj tak, že se o něj auto nezastavilo a skončilo až o kus dál. Takže rám auta náraz pobral a nám se nic závažnějšího nestalo.“ Dan Trunkát: „Naneštěstí v servisu po RZ13 se ukázalo, že nám začal unikat olej z vany, což se podařilo opravit pouze provizorně. Bylo tedy nutné neustále sledovat ukazatel stavu oleje a na následující RZ jsem v těžké rychlé lesní pasáži díky tomuto permanentnímu sledování bohužel nebyl tak správně koncentrován, jak jsem být měl. V úseku a po rychlé nepřehledné pasáži následovala po levé tři brzda do pravé pět. Mira ode mě tuto informaci pravděpodobně dostal později, než ji dostat měl, takže následnou havárii beru na sebe já.“

„Rádi bychom poděkovali zejména rychlé záchranné službě za velice příjemný přístup při našem transportu do nemocnice a také personálu nemocnice v Hustopečích, kde nám provedli nezbytná vyšetření, než jsme byli propuštěni domů,“ vzkazují jak jezdec, tak i navigátor a týmový manažer v jedné osobě, který současně shrnuje svůj dojem z nešťastně zakončené soutěže: „Velmi nás to mrzí, primárně mě, takže jsem rád, že jsme z toho vyvázli pouze s nějakými odřeninami a naraženinami. Koneckonců je to škoda i proto, že výsledkově to pro nás ve chvíli nehody rozhodně nebylo špatné. Bylo to tvrdě zaplacené školné.“