Rallysprint Kopná patří už od začátků kariéry k nejoblíbenějším podnikům Jiřího Sutra. Letošní radost ze startu v okolí Slušovic mu však zkalily problémy se spojkou, stejně jako opodstatněné podezření, že ne všichni soupeři mají smysl pro fair play. Náladu mu tak vylepšila až cesta domů plná humorných zážitků ve vynikající sestavě.

Na Kopnou se Jiří Sutr a jeho spolujezdec Michal Mrlina velmi těšili a jejich dobrou náladu ještě zvýšilo krásné, slunečné počasí. Již páteční seznamovací jízdy však naznačily, že se žádná idylka konat nebude. „Při trénincích jsme dostali dvě pokuty – jednu za pásy a druhou za rychlost. Zdůrazňuji, že policisté měřili na přejezdu v místě, které jsem již považoval za konec obce. Naměřili mi 65 km/h a nezbylo mi než zaplatit a vyrazit o něco chudší na technické přejímky,“ netají se svým „silničním pirátstvím“ rokycanský soutěžák, jenž se večer odreagoval ve společnosti členů svého fan clubu – Honzy a Vendy.

Ještě méně vydařený vstup než do pátečního dne čekal Jirku a Michala v sobotu. „Už cestou ke startu první vložky jsme v podstatě přišli o spojku a start nám díky tomu trval čtyřicet vteřin. Startér mě nutil popojet o deset centimetrů a já se mu marně snažil vysvětlit, že to není možné, jelikož auto bez spojky skočí o půl metru. Začal křičet, že jsme ho neuposlechli a místo odpočítávání vteřin do startu se s námi hádal jako blázen. Díky tomu jsme na trať vyrazili se čtyřicetivteřinovým mankem. Tentýž problém se opakoval při startu do čtvrté vložky. To jsem však už ten kousek raději popojel. Když jsem startérovi vysvětlil naše problémy se spojkou, omlouval se nám za své předchozí počínání. Vědět to, nechal by nás prý být, protože těch pár centimetrů se za letmý start rozhodně nepovažuje. Opravdu velký rozdíl v přístupu těchto dvou lidí,“ popisuje peripetie se startovními procedurami Jirka, který se ani přes technické problémy nevzdal a do poslední chvíle bojoval alespoň o „bramborovou“ příčku ve třídě A5. „Před poslední sekcí jsme ztráceli osm vteřin na Láďu Belingera a podařilo se nám náskok snížit na pouhých pět desetin před závěrečnou erzetou. Bohužel do retardéru nad Kopnou jsme přijeli pozadu, ztratili rozhodující vteřinky a zároveň čtvrté místo, na něž nám chybělo šest desetin. Nebýt incidentu se startérem, považujícího se zřejmě za Boha, a penalizace za pozdní odjezd ze servisní zóny, mohli jsme být i třetí. To jsou ale jen kdyby a páté místo není za daných okolností špatné. Moc nás mrzela také havárie Petra Bryndy se Štěpánem Palivcem těsně před cílem závěrečné vložky a odstoupení Evy Vykydalové s Ivonou Vyštejnovou. Snad bude mít náš tým v Třebíči více štěstí,“ neztrácí optimismus pilot krásné áčkové fabie.

Nejpozitivnějším zážitkem celého víkendu tak byla zpáteční cesta domů. „Vyráželi jsme až po půl desáté večer, protože jsme se zasekli v naší oblíbené restauraci U Johana ve složení Sutr, Mrlina, Vykydalová, Vyštejnová, Emilův uctívač Honza, uctívačův bratr Robert s manželkou a Venda přezdívaný Ivan. Po shlédnutí DVD z Telče, na němž nás pobavila především nutnost režie použít v Evině onboardu pípnutí :-), jsme vyrazili k domovu. První zastávku učinila naše kolona v Hulíně, další v Brně a poté třicet kilometrů za moravskou metropolí. Zde padlo rozhodnutí dojet konečně jedním tahem až do Prahy. Jenže po deseti minutách jízdy mě volala Eva, že potřebuje na záchod, a tak jsme stavěli znovu :-) Na okraji Prahy nás čekalo rozloučení s Michalem a fanoušky a nakonec jsem se ve Zdicích rozloučil s holkami. Domů jsem přijel v půl čtvrté ráno a delší a zábavnější cestu po republice jsem ještě nezažil :-),“ nemůže si Jirka odpustit sdělit své zážitky. Závěr jeho povídání už ale tak veselý není. „Když už se nedávno hodně diskutovalo o nepovolených trénincích, pak Kopná naznačila mnohé. Ve čtvrtek jsme přijeli do Podkopné Lhoty a za zmínku stojí, že v každé zatáčce bylo nagumováno jako po soutěži, nejvíce pak před nově postaveným retardérem. Asi je potřeba novou pasáž nazkoušet důkladně… Ať si hoši sáhnou do svědomí sami. Rozhodně to neudělali sériovými auty a na tom se nás shodlo několik. Není divu, že na Zlínsku poctiví prohrávají. Jo, a otázka na závěr – kdeže bydlí ředitel soutěže???“