Když jsem ji poprvé uviděl, tak ve mně něco hrklo. Popravdě, v kterém chlapovi by nehrklo?! Když jsem se pak dozvěděl, že ta krásná ženská jezdí rally a je blázen do volantu, připadalo mi vše strašně jednoduché. Pak se ale vrátila soudnost a rozvaha. Možná i trochu trémy. Ta ze mne spadla při první večeři s novými společnými kamarády. To bylo při krkonošské rally.

Tak takhle nějak začíná své vyprávění Ivan Říhánek, zvaný Venda. A hned pokračuje.

Ani ve snu mne nenapadlo, že nás osud svede tak brzy dohromady. Když jsme před Rally Vysočina dostali nápad, abych jel s Pavlou Tydlačkovou, ani chvíli jsem neváhal. A hned začaly nervy. Budu dost dobrý, co všechno zařídit, kde budeme bydlet, a tak dále, a tak dále. Abych nezapomněl, start s Pavlou mi umožnila skutečnost, že můj tradiční partner neměl v pořádku auto, a tak jsme se rozhodli Vysočinu vynechat. Ale vraťme se na Vysočinu v České Kanadě. Prostě, nakonec vše dopadlo, a my mohli společně sednout do auta a vyrazit na první společné metry.

Teď Ivana na moment přeruším a dám slovo tomu, kdo bývá v posádce vždy víc oslavován, a komu je popřáno více sluchu. Driver, tedy česky řidič. V našem podání řidička. Mnohdy si myslívám, že je to nespravedlivé, protože posádka je pár. Ale v případě Pavly mi to nespravedlivé nepřijde. Ono se na ni daleko lépe kouká, než na Vendu. Rozhovor s ní je tím pádem příjemnější, až vzrušivější. Takže Pavlo, jak to vidíš Ty?

Já to vidím naprosto bombově a ještě teď jsem hrozně šťastná, že jsem mohla s Ivanem jet. Mne to tehdy v Trutnově ani nenapadlo, abych o něčem takovém uvažovala. Když ale klukům kleklo auto a možnost se naskytla, tak jsem neváhala ani chvíli. Zvlášť když mi mí dvorní kamarádi a mechanici poléčili Sviště (míněna jest Suzuki Swift), dali do kupy chromé poloosy a další drobnosti. Nic nemohlo bránit dohodě a startu s nečekaným spolujezdcem. S Ivanem jsme sešli na plánovaném obídku v Rudolci. Dohodli jsme se, že využijeme nabídku pořadatele a najedeme nějaké RZ. Při obědě jsme stihli probrat některé věci v rozpisu, který byl pro mne v této podobě novinkou. Potom jsme vyrazili na trať a najeli prakticky celou jedničku. Ivana jsem upozornila na pár míst, kde jsem byla zabobkovaná s prosbou, aby mi před nimi „šlápl na krk“, abych neprodukovala moc blbin.

Pavlu na chvíli přeruším vzpomínkou na Vendovu (Ivanovu) poznámku, kterou mi sděloval (s trochu vytřeštěnýma očima), jak ta ženská (míněna Pavlínka) by neustále držela plyn a brzda – brzda se na ni musí řvát. Pavla pak ve svém vypravování pokračovala. Zajímavé je, že je tak nádherně štíhlá, protože její historky jdou od žrádla ke žrádlu. Čtvrtek prostě opět končí večeří s Ivanem a kamarády, Arným a jeho rodinou. Tady bych na chvíli odbočil hovoru s posádkou.

Při Rally Vysočina došlo k významnému setkání. Právě Arný z Walachian Ultras se zde setkal s Ivanovým kamarádem Uctívačem. A přál bych všem slyšet ten koncert, když tito dva superfandové rally začali probírat své zážitky, znalosti a historky z rally. Najednou bylo po národnostních třenicích. Valach a pražský kolega si tak rozuměli, že by mohli být zářným příkladem pro účastníky připitomělých diskusí pod články na eWRC. Ale zpět k závodu. Nechme pokračovat Pavču.

Pátek. Tak ten jsme projezdili po erzetách, napsali jsme další kilometry do rozpisu, zařadili se mezi skupinu urážečů zrcátka o nezodpovědný sloupek. Po kosmetické opravě jsme, v podstatě bez problémů, absolvovali přejímky. A já začala být lehce nervózní. Fakt jenom lehce, já se ten závod totiž strašně těšila. Ivan šel zatím do svého pokoje chrnět. On totiž v civilu začíná den až kolem jedenácté, tak aby měl foršus.

Sobota. Závod začal. Hned první RZ mi připadala hodně rychlá a při vymetání snad každé škarpy jsem obdivovala Sviště a poloosy, že mne nenakopou. Ivan se ukázal jako prosík a psycholog. Věděl kde mne hnát, věděl, kde mne držet. Já měla po šesti průjezdech víc jezdeckých krizovek, než v celém dosavadním životě a proto byl Ivan pro mne částečným zachráncem, ale především dokonalým průvodcem. Proto mi po úspěšném projetí cílem mohl spadnout ze srdíčka obrovský kámen.

Takže se spolujezdcem naprostá spokojenost?

Tak na tom vezmi jed. On je fakt bezva. Jako spolujezdec i jako kámoš. Já ho do teď obdivuji, že se se mnou do toho pustil. Kdo by si sedl vedle ženské, která má za sebou osmdesát ostrých kilometrů? Hodně mne mrzí, že s ním nemůžu jezdit dál. Já mu říkala, ať se nechá naklonovat. S tím ovšem nemůžeme souhlasit my soudní lidé, kteří jsme s Ivanem častěji. Nám nad hlavu stačí jeden – pozn. autora. A to mi Ivan ještě za dva zavolal, udělal analýzu, a ještě jednou jsme vše probrali. Kde jsme udělali chyby, ztratili jsme, co ještě musím zdokonalit. Ivan byl pro mne obrovským přínosem. Musím teď hledat. S Ivanem si to ráda zopakuji, ale potřebuji stálého spolujezdce, se kterým bych vytvořila posádku. Závěrem moc děkuji všem fandům a kamarádům, ale především mechanikům Matesovi, Peťovi a Mirovi za nadstandardní péči o miláčka (míněn Svišť, nikoliv Ivan) a také americké pásce, která skutečně vše opraví . Původně plánovaný Pačejov vynechám. Protože mé tělo potřebuje také nějakou tu údržbu na lékařském stole, budu doufat, že na Horáckou už budu v cajku.

Samozřejmě, že na závěr musí ještě promluvit chlap. Takže Ivane Vendo Říhánku, co ty na to?

Co já? Já mám za sebou moc hezkou rally, plnou zážitků. Pavlínka je bezvadná, má srdce závodnice. Rezervy jsou, to jsme si rozebrali. Podřazování, nájezdy zatáček, využívání jedničky, práce s pneumatikami, atd., atd.. Ale věř mi, Pavla má budoucnost. Kromě toho má kolem sebe i bezvadné lidi. Ta parta mechaniků, Arný, to jsou bomba lidi. Určitě bych si spolupráci s nimi někdy rád zopakoval. Mám vlastně ještě jednu velikou radu. Změnit kolíky v intercomu. Když nám díky pětikolíku odešel intercom, a já na Pavlínku v přilbě musel skoro celý závod řvát, bylo mi jí líto. A mých hlasivek taky. Měl jsem strach, že nebudu týden mluvit.

Mýlil se. Hlasivky měl v pořádku a žvanil a žvanil jako vždycky. Budu asi muset poprosit jeho stálého partnera, aby mu podobné kůry naordinoval častěji. Pavlínce držím palce, ať je její údržba bezbolestná a úspěšná. Těším se ne další povídání a její úspěchy.