Na letošní Rally Krkonoše jsme se hodně těšili. Od začátku jakýchkoliv plánů pro tento rok, které jsme si v týmu udělali, nám do toho „vyšší moc“ házela vidle. Naplánovali jsme test v Žiželicích, kde nám praskla brzdová hadice, a odstoupili jsme. Naplánovali jsme jiný test, ale majitel auta startoval na Šumavě a tedy taky nic. Naplánovali jsme si start na Kopné, ale zdraví jednoho z členů týmu bylo proti. Nakonec jsem čekal, že nám nevyjdou ty Krkonoše.

Hon na auto

Měsíc před závodem jsme se ocitli v situaci, kdy jsme neměli ani s čím závodit. Začal tedy „hon“ na nového pronajímatele auta. Poptali jsme snad všechno. Od tandemového kola až po DS3 WRC Ex-Loeb :). No dobře, v hledáčku jsme měli několik aut – Honda Civic VTI a Type-R i Fabii R2. I když ta fabka byl spíš takový výstřel z hladu. Nakonec jsme narazili na pana Koláře z Kolář Racing, který nabídl zajímavé podmínky pronájmu a Hondu Civic VTI s celkem zajímavou historií. Na Kopné jsem se tedy šel na tým podívat, abych zjistil, jak funguje, jaký je servis a hlavně, finálně dohodnout podmínky nájmu Civica. Vše klaplo a tak se mi hodně ulevilo, že máme s čím závodit a můžeme se začít na Krkonoše těšit. S Tomem jsme absolvovali další tréninky psaní rozpisu, abychom si zase vyzkoušeli, že umíme fungovat a 7. června jsme odjeli do Trutnova. Po cestě jsme se ještě zastavili za Jardou Kastnerem pro kameru, interkom a nějaké to slovo. Rozloučili jsme se se Stařenou (naše bývalá Honda Civic VTI 5G), která už má nového majitele. Tomu přeji, aby si s ní užil jen šťastné kilometry a aby ho Hondička bavila. Nás bavila hodně.

Pátek

Hned ráno v 7:45 jsme už s Tomem stepovali v Trutnově před Auto Stylem pro itinerář a další nezbytnosti. Opět nastala ona příjemnost, že jsme si administrativní přejímku mohli rovnou odbýt a nemuseli jsme se do Trutnova vracet ze seznamovaček, a pak na ně opět odjíždět. Panely s čísly a reklamou jsme předali Helče, která čekala na závoďák a my mohli jet v klidu najíždět. Tratě nám s Tomem přišly stejně jako v loňském roce pěkné, kdy každá zkouška nabídla něco jiného. Jednou na úzkém v lese na bahně, podruhé na krásně čistém asfaltu, dál neuvěřitelné rozbitou RZ4/8 atd. To se mi líbilo. S Tomem jsme na sebe při najíždění štěkli jenom jednou, ale to bylo spíš takové provozní, abychom nezapomněli, že to jsme pořád my. Holt ta rallyová manželství mají i takové chvilky :). Jinak jsme vše absolvovali v naprostém klidu. Je ale pravdou, že jsme v procesu tvoření udělali jednu velkou změnu, která se nám velmi osvědčila a tím nám tento rozpis trval na napsání nejdéle ze všech. Cílem ale nebylo mít vše co nejrychleji za sebou, ale mít rozpis opravdu dobře napsaný v rámci zkušeností, kterými vládneme. Do servisu jsme už přijížděli s očekáváním, jak to tam bude vypadat. Helča měla za úkol polepit závoďák reklamou, což jsme jí vůbec nezáviděli a zároveň jsme byli plni očekávání, jaké podmínky vytvoří nový tým. No, řekněme, že jsme byli velmi mile překvapeni. Karavan, servisní dodávka, auto vzorně zvednuté, všechno správně. Civic byl polepen naprosto profesionálně, až jsme s Tomem skoro nechtěli věřit, že to naše týmová manažerka zvládla s takovou grácií. Super. S Petrem Kolářem jsme si auto byli trochu projet před samotným závodem. Zjistil jsem, že mi neskutečně klouže pata na plynu. Ale moc. Až to lekalo. Ale Petr nelenil a po pár pokusech s jakousi lepící páskou vyrobil hliníkový vingl, o který jsem si opřel patu a bylo mi hej. Neskutečný profi přístup. Připadal jsem si jako na mistrovství světa :-). Pátek se ještě nesl v duchu přepisování rozpisu a večeře v tamní restauraci. Mimochodem, tam měli příhodné jídlo „Kotleta bezhlavého jezdce“ – neodolal jsem :-).

Sobota

Závod sám o sobě se odehrával celkem v pohodě a klidu. My jsme startovali za úžasné podpory našich partnerů (KPCS CZ, DAQUAS, IMP) a přátel v 10:11h od Auto Stylu a jeli jsme vstříc první RZ, ze které jsme měli největší respekt. Hned na úvod jsem udělal školáckou chybu, kdy jsem si z vlastní hlouposti neodfoukl gumy. Hned po startu RZ mě auto začalo lekat, kdy na tvrdých gumách si tak nějak plavalo, jak se mu chtělo. Až jsem si říkal „sakra, co dělám špatně, zlatá Stařena“. Doplaval jsem tedy do cíle, kde jsme jen tak mimochodem ve stopce zapomněli jízdní výkaz a účastnice zájezdu našeho partnera DAQUAS nám ho běžela asi 200m vrátit. O kousek dál jsem zkontroloval tlaky a zjistil, že vepředu máme 2,5 a vzadu asi 2,4. Super, na tom se fakt závodit nedá. Odfoukl jsem na správné hodnoty a jeli jsme na RZ2. Mimochodem, tuto RZ1 jsme v rámci SA2 vyhráli. Bohužel díky nehodě jednoho z našich soupeřů, ale prostě jsme vyhráli RZtu. To chutná :-). Na další RZ začalo auto fungovat naprosto úžasně a my si mohli užívat jeho skvělého podvozku Rieger a soustředit se čistě na svůj výkon. Výkaz jsme už tentokrát střežili skutečně bedlivě. Po dojezdu na RZ3 jsme byli díky nehodám zdrženi asi hodinu a auto tak kompletně vystydlo. A i když jsme si s Tomem řekli, že musíme jet volně, než se „to“ zahřeje, tak hned první retardér snad 500 metrů po startu jsem probrzdil. To byl zvednutý prst, ať se vyklidním a do závodního režimu se přepnu ještě o něco později. RZtu jsme tak v klidu dojeli. Starobucká mě hodně baví, v tomto směru hlavně její druhá část po odbočení ve vsi, kde majitel přilehlého domku měl každý rok nový plot. Krásná zkouška. Čtyřku se šotolinou nám poháristům zrušili,a tak jsme jeli rovnou do servisu. Už před UP na nás čekal Petr Kolář, aby zjistil, jak na tom auto je a co se v servisu bude dělat. To bylo naprosto v pořádku a my jen projeli UPčkem přímo do servisu.

Tam na nás čekala parta fanoušků, kteří nám po celou soutěž vytvořili úžasnou atmosféru a podporu. Mimochodem, MOCKRÁT DĚKUJEME! Až v servisu jsme zjistili, že jsme někde vyrobili pomalý defekt pravé přední pneumatiky. A i když nevíme kde, tak jsme ho vyrobili. OK, to jsou závody, a když se nestane nic horšího, tak je to v pohodě. Druhá runda byla v pohodičce už úplně a my jí projeli s naprostou pohodou. Hlídali jsme si jediného soupeře a tím bylo s námi startující Saxo VTS ve třídě. Časově jsme pěkně projeli RZ 7, kde jsme dojeli druzí dokonce ve třídě 9 (ve které jsme samozřejmě oficiálně nefigurovali) se ztrátou 4,4s na prvního. To potěšilo hodně. Tým i naši fanoušci však dostali zákaz mi sdělovat, jak na tom jsme nebo kolik nám na co chybí. Nechtěl jsem udělat to samé jako na Krkonoších 2011, kde první RZta vyšla celkem pěkně, ale pak jsem se začal snažit a bylo naopak všechno špatně. Po druhém servisu jsme tak mířili vstříc poslední RZtě, kterou jsme si vychutnali a mírným smykem v jejím posledním odbočení jsme dorazili do cíle soutěže. Takové drobné dveře napřed s VTIčkem :). Nedovedete si představit tu úlevu, která na mě padla, že jsme v pořádku v cíli. Po deseti měsících absence v závodním autě, se kterým jsme ani netestovali, s novým týmem, velkou podporou fanoušků, která chca nechca vyrábí určitý pocit odpovědnosti a tlak, jsme dorazili do cíle. Bylo nám jedno kolikátí jsme ve tříde, v Poháru a tak, prostě živí a zdraví jsme dojeli. Dojezd k rampě byl opět klasicky „Krkonošský“. Možnost nechat si umýt auto na rampu přímo od pořadatelů byla jedině vítaná. Pak jsme s Tomem najížděli na rampu a viděli jsme, jak Helča se Zuzkou drží šampusové lahve a běží k autu. To nás s Tomem hodně vyděsilo, protože si ještě živě pamatujeme, jak se to moc líbilo majiteli Stařeny, když jsme mu pak vrátili hnijící auto. Takže kdo jste nás viděli na rampě se tvářit jak kyselé okurky, tak to byl ten důvod. Naštěstí to holky vybublaly před autem, takže pohoda. No a já dal svůj první cílový rozhovor na mikrofon. Opět jsem měl pocit, jak kdybych byl na Mistrovství Světa i díky našemu fanouškovskému ansámblu. Lidé z KPCS CZ, DAQUAS a IMP to prostě umí :-).

Odevzdali jsme auto do UP a dorazili k našemu klubu přátel rychlých kol. Tam jsme byli přesvědčeni o tom, že jsme třídu SA2 vyhráli. Pravda, na eWRC Results to tak skutečně bylo. Ovšem, zde jsme si vyzkoušeli, že se má počkat na oficiální výsledky a neradovat se z těch neoficiálních. Fakt, že jsme nevyhráli, jsme zjistili až když jsme stáli na podiu místního kulturního domu UFFO vedle dalších posádek a moderátor jednotlivé posádky vyhlašoval. No řeknu vám, byl to šok. Ale i tak. Jeli jsme do Krkonoš s tím, že si chceme zase zvyknout na závodní tempo a po nehodě na Třebíči se trochu rozjet. Za žádnými výsledky jsme nejeli. A navzdory tomu, že mi to asi deset minut bylo líto, tak jsem moc šťastný, že mám doma kalíšek za druhé místo v SA2. Závod v Krkonoších miluji, je nádherný a takový rodinný, a proto jsem velmi šťastný, že můj první pohár Poháru ČR mám právě z Krkonoš. Takže stejně jako jsme měli bronzové Stříbro, tak zde jsme měli stříbrné zlato.

A jeden bonbonek na konec. Ve druhém servisu si k nám do stanu přišel pan „profesor“ Jaroslav Ginsl vzít plakát a požádal nás o věnování, aby si onen plakát dal do garáže. Tohoto pána je velmi obdivuji a mám k němu hluboký respekt pro jeho zkušenosti, vědomosti a um, se kterým umí nad závody přemýšlet a analyzovat je. Byla to pro mě velká čest. No a jak to celé dopadlo? Auto až na jeden defekt pneumatiky naprosto v pořádku v cíli, my jsme slavili asi do dvou do rána (někteří i déle) na oficiální after party v tamní diskotéce a s pocitem celkem dobře odvedené „práce“ jsme odjeli domů studovat onboardy a hledat další chyby, kterých jsme se dopustili.

Příštím závodem bude pro nás neznámá Rally Agropa Pačejov (11. srpna 2012) a rozhodně nás nezapomeňte sledovat na Facebooku (www.facebook.com/wrckorallyteam), kde uvádíme fotogalerie, videa a veškeré novinky z “kuchyně“ našeho týmu.

Na závěr mi dovolte ještě jednou poděkovat našim partnerům, bez kterých by naše závodění bylo jen těžko realizovatelné. Jsou to:

KPCS CZ – IT konzultace řešení společnosti Microsoft

DAQUAS – Specialista na softwarové licence a konzultace

IMP – Vývoj software řešení

WebMotion – Webová řešení na míru

Exchange4u.cz – Hosting e-mailových služeb