Při Rally Agropa Pačejov se poprvé představila posádka Aleš Holakovský – Martin Vinopal. Její působení v soutěži mělo následující průběh:

RZ 1: Přidělený čas – již 800 metrů po startu zastavena diváky kvůli předchozímu vozu havarovanému přes cestu, za kterým následně dvě minuty čekala.
RZ 2: Volný průjezd po předchozích haváriích.
RZ 3: Volný průjezd po předchozích haváriích.
RZ 4: 1 km po startu RZ v levé dva přes horizont opuštění trati, několikanásobné otočení se přes střechu na louku, naštěstí ne do stromů na druhé straně.
Svědomí zpytující jezdec při této příležitosti sám sobě položil řadu otázek.

Tak co nám k tomu povíš?

Možná jde o nějaký rekord. To, že posádka havaruje při svém prvním závodě, je celkem časté. Že havaruje tak hodně, jako my, je výjimečné. Ale že havaruje na RZ4 bez jediného předchozího změřeného času a po pouhých 1,8 km ostré jízdy, to už je trochu extrémní situace.

Jak k havárii došlo?

Na RZ 1 jsme plánovitě prodali nebezpečný úsek s hupem na hrázi a pak už nás stavěli diváci kvůli před námi startujícímu vozu, který zablokoval cestu – také nováčci v Civicu. Pak byly dva volné průjezdy. První RZ, kterou jsme měli šanci projekt naostro, byla RZ 4. Krátce po startu první levá tři přes horizont, naprosto v klidu na jistotu. Pak rovinka a kde se auto rozjelo někam mezi trojkou a čtyřkou, čili cca 140, do levé dva přes dvojitý horizont. Před horizontem jsem se lekl, že jedeme moc rychle, což ještě umocnily mohutné stromy na vnější straně za horizontem. Lehce jsem šlápl na brzdu, ovšem jak jsem na nájezdu řešil místo ideální stopy brzdu, musel jsem pak zatočit více a později než bylo zdrávo a vůz nadlehčený na horizontu šel okamžitě bokem směrem na vnitřní kraj silnice. Nemohu vyloučit, že jsem lehce brzdil i v momentu, když už jsem zatáčel – vše se seběhlo extrémně rychle. Kontra jsem sice dal, ale bez jakéhokoliv důsledku – což je nakonec možná ještě dobře, protože pokud by se vůz nějakým zázrakem „chytil“, mohli bychom skončit na druhé straně na těch stromech. Bokem se auto šoupalo docela dlouho, a když jsem viděl louku, blesklo mi hlavou, že by to mohlo vyjít a lehce se doklouzat až mimo trať. Bohužel pak už přišla mez, pod kterou auto zakoplo a bylo katapultováno dvojitého až trojitého kotoulu. To už jsem přemýšlel, jak budu telefonovat panu Hrabcovi a jaký jsem debil, že jsem takto dopadl při prvním startu. Kromě toho jsem ještě odvolal zpátky k tělu ruku, která mi při jednom z kotoulů nebezpečně šmátrala někde nahoře u dveří. Honda se zastavila komfortně na kolech a s úlevou jsem slyšel, že se mě Martin ihned ptá, jestli jsem v pohodě. Na to jsem mu mohl odpovědět, že jo a oplatit mu tuto otázkou s tím samým výsledkem. Pak už zbývalo jen vypnout zapalování, zrušit poplach a Martin šel ukazovat tabulku OK.

Jaké jsou nyní v této situaci Tvé hlavní pocity?

„Již odešla velmi oprávněná euforie z toho, že jsme to oba přežili ve zdraví a dostavila se kocovina ze značných materiálních ztrát, které s sebou tento incident nese. V první řadě bych se rád omluvil Martinovi za to, že mi ruplo v bedně zrovna v nejnebezpečnějším místě soutěže a mohl jsem nás oba zabít. V druhé řadě pak týmu Sparrow racing, jelikož jejich přístup byl během příprav před závodem i během závodu maximálně vstřícný, pohodový a zároveň profesionální, a já jsem se jim odvděčil zničením vozu a zkomplikováním příprav na Barum rally.“

Častá otázka v těchto případech zní, kolik nehoda stojí peněz?

„Ve Sparrow racingu jsou všichni správní sportovci a snaží se finanční následky těchto příhod pro příliš ambiciózní nebo imbecilní jezdce co nejvíce minimalizovat – což jich může za ta léta již celá řada potvrdit, stejně tak i já. Bohužel, auto dopadlo tak, jak dopadlo, takže suma za škody bude i tak značná. Čili celkové náklady na jeden ostrý kilometr jízdy bych při této akci viděl asi někde na úrovni letu do vesmíru, málem i do nebe.“

A ty jsi byl ambiciózní, nebo imbecilní jezdec?

Ambicióznost mohu celkem vyloučit, naším tajným cílem bylo nebýt poslední, což se nám po odstoupení dvou kolegů ve třídě po haváriích na RZ1 již splnilo. Takže už před následujícími volnými průjezdy jsme si řekli, že hlavní pro nás bude už to jenom nějak v klidu dokroužit a nenásledovat je.

Co tě nejvíce překvapilo?

V minulosti jsem již odjel asi patnáct různých amatérských závodů na různých tratích a površích s civilem a nikdy jsem při nich neměl žádný incident, kromě blinkru zanechaného v retardéru. Předpokládal jsem tedy, že bude v klidu i tento start. Záhy se však ukázalo, že s pravým závoďákem, který jede a chová se jako závodní auto, a na rychlé trati, je to něco úplně jiného. Takže asi by se to dalo klasifikovat jako nedostatek pokory k tomuto sportu. Návštěvu psychiatra před případným dalším startem někdy v daleké budoucnosti vnímám jako nezbytnou.

Většině lidí jsi pokazil KO otázku v tipovačce na eWRC.cz, která se ptala na Vaše dojetí do cíle.

Budiž jim útěchou, že mě to mrzí určitě nejvíce.

Cestou na louku jste zbořili ohradník pro krávy…

Což jsem si ani neuvědomil do doby, než přijela majitelka louky s tím, že jede pro manžela, drát a kůly a že to musíme postavit, aby neutekly krávy. Řekli jsme, že pořadatel je proti škodám pojištěn, načež odvětila, že nepotřebuje žádné pojištění, ale aby neutekly krávy. S tím nebylo možné nesouhlasit. Společně s několika domorodci a předním závodníkem PČRR Tomášem Macháčkem jsme pak tedy stavěli nový ohradník. Místní, do rally zapálení obyvatelé, nám i přes poškození jejich majetku spontánně vyjádřili plnou podporu a informovali nás, že zdaleka nejsme první ani poslední, kdo zde takto skončil, a že ohradník stavějí skoro pokaždé. To mě dost zaujalo, protože jsem dosud o žádném, incidentu v tomto místě nevěděl. Loučili se s námi voláním „Tak za rok zase!“, což je bohužel z mého hlediska poněkud mimo kontext situace.

Vidíš na Vašem startu alespoň něco pozitivního?

Určitě, přežití každé havárie v takovém místě, dokonce bez zranění a dokonce bez jakékoliv modřiny u obou členů posádky, je třeba považovat akt velkého milosrdenství, který by nás měl určitě směřovat i v dalším životě. Zejména tedy pilota. Také se mi možná zlepší fyzická kondice, protože se v nejbližších letech začnu asi zase více věnovat cyklistice, kde toho nemůže člověk tolik rozbít a skoro nic to nestojí.

Ještě něco?

Ve zprávě před startem jsme vyhlásili soutěž o největší počet hostesek na startovní a cílové rampě, takže bohužel i tento cíl jsme splnili díky předčasnému konci pouze na 50 %. Naše půvabné hostesky se za námi však vydaly i do přírody, kde jsme skončili, takže v eufórii z přežití vznikly velmi ojedinělé fotky, kde všechny tři pózují s okutálenou Hondou. Osobně takové podobné neznám. Asi z toho udělám kalendář a budu jej prodávat v rámci nějaké benefiční akce. Také mám na Barum rally stejně jako loni moderovat Star rally a zatím nevím, jak se k tomu motivuji, protože momentálně bych na celou rally nejradši zapomněl. Navíc v Pačejově byl jedinou zraněnou osobou právě slavnější a zkušenější kolega moderátor Karel Špaček, na kterého spadl stožár s vlajkou na cílové rampě. Takže člověk si asi stejně nevybere.

Máš pro ostatní adepty rally nějaké poučení?

Že mezi místem projetým na jistotu a místem, kde se můžete oba zabít, nebo alespoň zničit auto, je pouze několik sekund a jedna rovinka. Obávám se však, že tato zkušenost je nepřenositelná, stejně jako většina ostatních.