Kalistovo galapředstavení v Krumlově
Nestává se asi běžně, aby jezdec účastnící se MČRHA bojoval i o přední příčky absolutní klasifikace. Ale na právě uplynulé Rallye Český Krumlov se to více než dobře dařilo posádce Jiří Kalista – Michal Šofr, která se svým Subaru Legacy proháněla mnohem modernější auta a po RZ13, kdy soutěž končila pro posádky historiků, se tato dvojice držela na vynikající 4. příčce absolutně. Ti, kteří MČRHA sledují poctivě, jistě ví, že Jiří Kalista umí být hodně rychlý, ale takhle vyrovnaný souboj s jezdci na soudobých automobilech ještě nebyl.
Přitom před soutěží to u Jirky Kalisty moc pozitivně nevypadalo, závodění bylo upozaděno určitými problémy a před Rallye Český Krumlov nepanovala zrovna nejlepší nálada, ale situaci už popisuje Jirka sám: "Mám, bohužel, nějaké osobní i pracovní starosti, prožívám těžké období, nemám moc času na závoďáka a na věci které mě baví. Do toho mám poměrně závažný problém s páteří a bohužel se to přenáší na pravou nohu, zdaleka nejhorší je pro mě sedět v autě a řídit. Můj hlavní závodní mechanik, který loni odvedl neuvěřitelný kus práce, má závažnou nemoc a letos se mnou nemůže jet, takže příprava auta na závody je v tuto chvíli velmi náročná, jak časově, tak finančně," říká pražský pilot a dodává směrem k českému šampionátu historiků, "velmi mě mrzí stav mého kamaráda Jirky Navrátila, který udělal všechno pro to, aby zmírnil technický pokrok mezi našimi auty a mohl se pustit do boje o titul, a nakonec stejně nemůže odstartovat. Také jsem doufal v nová auta a tváře v MČRHA. Celkově mě neustále zasahuje vývoj rallye u nás, přístup k nám jako závodníkům atd. Prostě jsem odjel na Krumlov trochu smutný a nevěděl jsem do poslední chvíle, jestli seženu lidi na servis, jestli budu mít pneumatiky a jestli můžu vůbec tohle všechno zaplatit."
Ale po příjezdu do Českého Krumlova se nálada začala pomalu otáčet a i díky pomoci dalších lidí okolo začínala soutěž vypadat optimističtěji, pokračuje Jiří Kalista: "Pak jsme ale přijeli do Krumlova, kde bylo opravdu nádherně, jezdili jsme po těch nejkrásnějších cestách a potkávali skvělé lidi, promítaly se mi hlavou desítky hodin, které jsem zde strávil jako divák u RZ a obdivoval velké závodníky. Celé to působilo jako balzám na duši. Najednou se vše začalo pomalu otáčet, díky Karlu Trojanovi se mi dostalo výsostné pozice v servisní zóně a případné podpory. Jindra Štolfa mi pomohl s volbou pneumatik, Láďa Křeček nešetřil s radami ohledně rozpisu, chlapci z Pirelli pomohli s pneumatikami, sponzoři, v čele s Petrem Šimurdou a Subaru ALM, s penězi. Náš mecenáš Karel Cakl dorazil s plným vybavením servisu, lidi od Rehasportu mi napravili páteř a já najednou cítil, že když ne dnes, tak nikdy…"
A co samotný průběh soutěže? Po první zkoušce na výstavišti nic moc nenasvědčovalo senzaci, která se zrodí, Kalista se Šofrem byli 23. průběžně a o moc víc nepřineslo ani čekání na start RZ2 a úvahy nad tím, zda-li se pojede nebo bude nařízen volný průjezd s přidělováním časů. "Na startu RZ2, v podstatě na začátku celé soutěže, jsme stáli asi 20 min a já věděl, že je po všem. Bylo mi jasné, že bude volný průjezd a my budeme jako obvykle vyřešeni nesmyslným přiděleným časem. Jenže jsem si neuvědomil, že tohle je Rallye Krumlov, naprosto špičkově zorganizovaná soutěž, takže najednou projel uzavírák a mi řekli mi, že můžu závodit," popisuje pilot modrého Legacy okamžiky v pátečním podvečeru a pokračuje: "Měl jsem takovou radost, že jsem chtěl doslova rozkousat volant, takže mě mávli a všechno se rozeběhlo jako po drátkách. Můj spolujezdec Michal Šofr podával neuvěřitelný výkon a projevoval velikou odvahu a oddanost. Absolutně všechno šlo stranou, byl jsem jen já, spolujezdec, auto, trať a čas. Bylo to jako bych v hlavě slyšel příjemnou rytmickou muziku, která stále zněla a všechno do sebe zapadalo, nepřemýšlel jsem nad rozpisem, nad tratí, nad autem, prostě jsem jen řídil špičkové auto na nádherných cestách, totálně jsem si užíval tu neuvěřitelnou výsadu a možnost se něčeho takového zúčastnit. Dosahované časy nebyly plánované, prostě to přicházelo samo. Na suchu, na mokru, ve dne, ve tmě, bylo to jedno."
Kalistova slova nejlépe dokazuje pohled na výsledky. Po zmiňované RZ2 byl už na 8. příčce a v průběhu večera bojoval s Polákem Fryczem o pozici nejlepšího Subaru na trati. Tu také po RZ7 vybojoval. O nasazení posádky asi nejlépe svědčí popis cesty přes známý horizont na zkoušce Ján. "Vzpomínám na skákací horizont na Jánu, koukám na cestu před sebou, horizont se blížil, stromy za ním měly koruny slité v jednu, že nebylo příliš snadné odhadnout směr a najednou se na mě rozsvítila kontrolka, že mám dát jako další rychlost, což byla už jenom pětka. Tak mi hlavou blesklo, že teď je asi ta chvíle, kdy se rozhoduje, tak tam prostě ta pětka padla, pak jsem napočítal do tří a auto letělo asi podle mě do nebes. Bohužel jsem to skákal poprvé, takže jsem úplně netrefil dopad, prožil trochu horkou chvilku a vyděsil pár fotografů. Je smutné, že za normálních dřívějších dob bych trénoval také Subarem a mohl bych si horizont i jiná obtížná místa aspoň trochu vyzkoušet, ale dnes v rámci "bezpečnosti" to není možné. Každopádně druhý průjezd jsem již plyn povolil :-)))) Myslel jsem, že jsme byli zvýhodněni počasím, ale dobré časy vycházely i v druhém kole za tmy, tak jsem potom pozdě v noci vůbec nemohl usnout, stále jsem musel přemýšlet nad tím, co nás čeká zítra."
Druhý den poté následoval postup pořadím opět výše, díky odstoupením Odložilíka a Jelínka se Jiří Kalista objevil na čtvrté příčce absolutně a do boje o nejrychlejší Subaru se ke dvojici Kalista, Frycz připojil i zrychlující Štajf. Ten byl také v závěru soutěže nejvážnějším soupeřem modrého Legacy, ale až do RZ13, kdy MČRHA končilo, nenašel recept na to, jak se před Kalistu dostat. "Druhý den ráno, jsme si se spolujezdcem řekli, že rychlost jsme už dokázali a že je na čase také ukázat, že jsme soutěžáci a dovést auto do cíle. Jenže výsledky poukazovaly na Vojtu Štajfa, který se k nám blížil a my nechtěli svou kůži dát lacino. Přišly druhé Malonty, dost pršelo a naše pozice na konci startovního pole byla hodně nevýhodná, nicméně i s vědomím toho, že stejně v absolutním pořadí figurovat nemůžeme, jsme se pustili do boje. I přes velké problémy s intercomem se nám podařilo Vojtu porazit," popisuje Jirka Kalista a pro zajímavost dodejme, že na zmiňovaném testu dosáhl čtvrtého nejrychlejšího času. "Nic podobného jsem nikdy nezažil, po projetí cílem jsem musel vystoupit a asi pět minut stát u auta. Nemohl jsem mluvit, snad ani dýchat a do očí se mi hrnuly slzy. Na Lipně už zbývalo nerozbít auto a udržet pozici, což se povedlo, a my končili soutěž na čtvrtém místě v absolutním pořadí Rallye Krumlov!!!!! Nikdy jsem ani ve snu nedoufal v takový úspěch. Takže děkuji všem, co nám gratulovali, telefonovali, podporovali a fandili. Velmi obdivuji oddanost diváků, kteří na nás v těch příšerných podmínkách čekali a všem, kteří tleskali na rampě. Rád bych vzkázal soupeřům, že mi bylo ctí, pořadatelům, ať ještě chvíli vydrží, fanouškům že je nezklamu a všem pisálkům, kteří se vyjadřují o našem Legacy, že si ho mohou kdykoliv v servisu prohlídnout."
Kdyby Vojta tyhle připomínky k technice uvedl ve své tiskové zprávě trochu přijatelnou formou a nerozčiloval se tu v komentářích pod cizí tiskovou jak klučina, kterému někdo stoupnul na bábovku, tak by bylo vše OK a všichni by to chápali a mnozí by mu dali i z...
Potrefená husa se vždycky ozve (Vojta Štajf). Prostě Kalista jel super , je to pecka. Udělal radost sobě a všem kolem. Ukázal jakej je řidič . Upřímně gratuluji ! A kecy, jestli někdo z někým závodil nebo ne, a další výmluvy sem nepatří.
Vojto, myslím, že by ses na to tady měl vys*at, protože tady Tvůj názor chce chápat pouze pár lidí a zbytek bude prudit.. a to je prostě daň za svobodu vyjadřování na internetu..
Hochu ty budeš asi právě jeden z těch zabržděných... Kalista jel super, udělal radost sobě a všem kolem a ukázal jakej je řidič. Upřímně gratuluji. V tom se s tebou dá souhlasit. Ale dát do tiskovky to, jak mně proháněl, když já ho vůbec neřešil, tak to už as...
Hochu, osobně si vážím každýho jezdce, který se postaví na start, zvlášť v dnešní době. Nikdo z Vás to nechce rozbít, každý jede to na co má a na co má jeho rozpočet. Tak to je. Proto na nikoho neplivu a neřeším proč jede pomalu nebo rychle. O to víc mi vadí, že ty jeden z nich pitváš a obhajuješ něco co nikdo neřeší jen ty. Pokud to činíš kvůli svým partnerům, nebo že Subaru dá peníze jinam než Tobě ok, ale obhajuj se před nima. Jinak Tvůj výsledek je také super, nechal jsi za sebou lepší auta i jezdce, ustál si nástrahy počasí a za to . Ale prosim Tě neplivej na kolegy a nepodrážej jejich výkon. I kdyby jel na dveřích od chlívu. Sám víš nejlíp co vše je potřeba obětovat a udělat proto , aby jsi se postavil na start. Vím to stejně tak já jako Ty. To je můj pohled a názor a nehodlám si ho nijak opravovat.
Velice se omlouvám Vojtovi jestli se ho nějak dotklo jeho jmenování v článku o nás. V žádném případě to nebylo myšleno špatně. Již jsem si postěžoval, že máme ve startovním poli těžkou pozici. V podstatě nemáme s kým závodit, takže Vojta byl určitou dobu v soutěži náš časový soupeř a měřítko. Napsal jsem že nás stahoval, tudíž byl rychlejší. Komentář se týkal pouze Malont. Na rampě jsem mu byl potřást rukou, protože si ho vážím jako soupeře a vím, že za daných podmínek byl neskutečně rychlý.
Nejsem novinář, článek o nás není naše tisková zpráva, jen jsem klukům z EWRC
sdělil svoje čisté pocity. Na sport.cz jsem na otázku ohledně našeho výsledku odpověděl, že si myslím, že hlavní roli hrály pneumatiky, které má MMČR předepsané evropské.
Ohledně našeho auta, jestli si někdo myslí, že je na vyšší úrovni, než tovární auto připravené od Prodrive, tak je to idiot a má IQ bublajícího bahna. Auto je připravené v rámci velmi omezených možností v soukromé dílně. Vyšlo o něm několik článků s podrobným popisem a zdůvodněním. Má malé brzdy, 17" kola, sériová ramena, těhlice, nápravnice i stabilizátory. Při konzultaci během stavby nám komisaři nepovolili velkou převodovku (musela by být originál Prodrive), takže jedeme malý sériový pětikvalt, s kterým se nedá závodit, protože je na úrovní převodovky ze Škody 125. Áčkové turbo se na tento vůz sehnat nedá, motor nemá variabilní časování ani plechové svody, ani nic podobného. Cladič vzduchu je vodní, tudíž absolutně nedostatečný, takže cca po 4km teplota nasávaného vzduchu dosahuje 102 stupňů a jednotka stahuje tlak a vypíná všechny podpůrné systémy. Hmotnost továrního auta byla 1170kg, naše je cca 1280kg. Také jedeme obyčejný benzín od pumpy. Ano. Máme větší restriktor než ostatní (továrna neměla žádný), ano máme zřejmě lepší elektoniku a též tlumiče mají zřejmě vyšší úroveň i když jsou podle homologace, bez jakých koliv aktivních prvků.
Rád bych podotknul, že na začátku máme všichni podmínky stejné. Mám být špatný, že jsem zvolil dobré auto a dokázal si ho připravit?
Děkuji všem co za nás bojují.
Kalda
Jiří Kalista. Tak, tohle je tedy strašné. Veškerá radost z Krumlova je ta tam...... Řešíte to tady, tak píši sem, je to mé první a poslední vyjádření.
Velice se omlouvám Vojtovi jestli se ho nějak dotklo jeho jmenování v článku o nás. V žádném případě to neb...