Slovenské mistrovství v rally se celé koná na východě Slovenska. Košice, Prešov, Poprad, potom Rožňava a Lubeník. Vůbec poprvé se ale konal závod na úplném východě – Rally Trebišov. Organizátoři využili tratí z lokálních závodů nebo taky Rally Košice. Valda z těchto tratí znal pouze malou část trati z roku 2014 (Rally Košice), každopádně tratě jako takové poprvé viděli s Verčou až při seznamovačkách.

Soutěž získala silného partnera a to se okamžitě promítlo do celkového programu. Páteční start na zaplněném Trebišovském náměstí a doprovodný koncert kapely I.M.T Smile, to byl skvělý začátek! Pro nás začaly přípravy ve stejný čas jako přípravy na Barumku. Tam jsme narazili na značný problém v pronájmu Fiesty R5 od Ondry Bisahy, nemohli jsme v případě jeho havárie na Barum Rally riskovat naši neúčast v Trebišově, který se odjel ihned týden po zlínské soutěži. Proto jsme hledali jinou možnou variantu. Pan Varmuža je však pánem činu a při hledání možností přišel s nápadem odstartovat s Focusem WRC Honzy Dohnala. Tohle auto je zároveň Valdův obrovský sen řídit a Verča ve WRC ještě nikdy nejela.

Původní nahození myšlenky se proměnilo v realitu a Ford Focus WRC v barvách Delimaxu se objevil v pátek ráno v servisním areálu na Rally Trebišov. Takhle to zní jednoduše, co? “Ty přípravy byly opravdu náročné. Hlavně jsme nevěděli do čeho jdeme a jestli tamní RZ budou staršímu WRC vyhovovat. Každopádně jsme tím vším byli opravdu nadšeni, stejně jako naši partneři. Před závodem jsme najeli s autem přesně 20km na rychlém a širokém úseku. Jen abychom měli představu, jak Focus funguje za ideálních podmínek,” přiblížil Valda dění před závodem.

Na delší přípravy nebyl po Barumce vůbec čas a už ve středu večer jsme vyrazili nočním vlakem do Košic, čekala nás tam kromě závodu jedna významná sešlost. To, co nás po příjezdu čekalo, jsme vůbec nechápali. Po příjezdu do tokajského regionu a obce Viničky nás už z dálky vyhlížela samotná paní Danka Dombyová Bodnárová, přítelkyně místního hospodářského bosse – Mikiho Varehy. Spolu s rodinou pro nás připravili prohlídku jejich pivnic, vinic a fantastické večeře. Jejich rodinný příběh nás hodně vzal, tihle lidé to nemají jednoduché, přesto vše zvládají s úsměvem na tváři. Tímto posíláme velký pozdrav do Viniček a když budete mít cestu kolem, stavte se ochutnat špičkové víno Domby! Děkujeme za vše!:)

“Jestli kluci z továrny nejí v době závodu maso, tak my jsme pravý opak. Valda do sebe házel jitrnici s klobáskou, já zase kuře i různé špízy, zeleninu, grilovaný lilek. Tohle vše doplněné o špičkové víno. Start s WRC jsme odsunuli na druhou kolej:)) To je samozřejmě vtip, my jsme se nemohli dočkat. To auto vzbuzuje respekt, i když jen stojí. Když jsme jej poprvé viděli v dílnách Honzy Dohnala jen v bílé barvě, byl to velký moment,” netajila Verča první dojmy z dílny i Trebišova.

Pojďme se trošku zabývat závodem samotným – dvě erzety, celkem třikrát dokola. To se zdá jako vtip na mistrovskou soutěž, ale opak byl pravdou. Délka a náročnost jednotlivých tratí byla opravdu velká prověrka (12 a 18km), poměrně hodně rozbitý příjezdy ke startu i od cíle, rychlý charakter. To vše dělalo z Trebišova regulérní závod, ideální v boji o titul. “Po seznamovačkách jsme zůstali mírně opaření, čekali jsme trošku širší tratě. Pořadatelé však rychlostky namotali tak, že se jelo pořád na úzké cestě z kopce nebo do kopce, navíc místy byly dost rozbité. S R5 bychom to vůbec neřešili, ale na seznámení s WRC to bylo docela s otazníkem. Každopádně jsme se těšili hrozně moc, tohle auto přece vodil po MS samotný Marcus! Teď v něm sedíme my!” prozradil Valda.

Jak to tedy dopadlo? Valda s Verčou vyhráli po těsném souboji nad juniorem o rovných 5s na devadesáti ostrých kilometrech. “Dvakrát nebo třikrát nám to zdechlo. Pro tyhle auta je zabijákem času jakýkoliv retardér nebo vracák. Tam jsme nechali 20-25s, navíc jsme si v první RZ nezapli ALS. Ale dobré, postupně jsme se zlepšovali a poslední Bogotu jsme jeli už v nasazení, jaké si tohle auto zaslouží. Navíc jsme si byli autem jistí a na rozdíl od konkurence jsme nedávali ani nové pneumatiky na všechna čtyři kola. Byť je to Focus WRC, není žádná sranda ho ovládat. Proto nás s Verčou hrozně moc těší, že to i přes trable vyšlo. Před námi jsou závěrečné Košice, tak jsme zvědavi co pořadatelé vymyslí za tratě. Za poslední 4 roky se vždy jely jiné RZ a vždy to bylo super, tak počítáme že i letos tam bude nějaká perlička”:)

Nemohli jsme přehlídnout narážky od Martina Kočiho. Jen bychom chtěli doplnit, že v řádech SAMŠ jsou staré WRC povoleny, proto nechápeme, co na tom není fairplay. Juniorovi komentáře v servisní zóně typu “musí nám dávat 3s/km, tak jako ve světě, a nedává”…Pilot, který se prezentuje starty ve WRC2 by toho měl asi víc vědět o sportu, kterým podle něj tak žije. Focus WRC, se kterým jsme startovali, je 11 let starý, není to nové WRC. To však mladému talentu nedošlo. Navíc měl stejně jako my možnost si jakékoliv WRC v rámci povolených řádů pronajmout a také ještě může, jsou před námi Košice. Slovensko je zajímavý mistrák, proto v něm také startujeme, ale dělat v něm hvězdné manýry je asi tak platné, jako kdyby přijel Bolt závodit na okresní přebor atletů do Sečovce. My nejsme ti, kteří se pořád na něco vymlouvají. Sedneme do auta po práci a jedeme, na co máme. Tímto stylem jsme letos vyhráli čtyři závody s Fiestou R5, nyní to byla pátá výhra s WRC. Nemusíme si co dokazovat, letos jsme regulerně poráželi podle PR článků vicemistra světa, on nám to ale zatím nevrátil. Dále bychom zdůraznili jednu na Slovensku oblíbenou věc – závody se vyhrávají součtem časů, ne počtem vyhraných erzet. Proto vždy nechápeme naříkání nad tím, jak Kočí zmiňuje, že právě oni byli nejrychlejší, ale nevyhráli. Myslíme, že každý si dokáže odpovědět. Je nám taky divné to, že si on ani jeho tým nebrali servítky s Tomášem Ondrejem a jeho Fabií WRC. Jeho Fabie je technicky naprosto totožná jako Focus Honzy Dohnala. Nás třeba hodně mrzí, že Srnka nestartuje, protože právě on je na Slovensku opravdový talent a pravý závodník, který porážku vždy přijal nebo jsme mu gratulovali my. Jak řekla jedna slovenská rallyová legenda: “Není uměním vyhrávat, ale prohrávat…!”

“V roce 2009 jsem odjel Mikuláškou Rally s Octavií WRC a můžete si tipnout, kdo seděl vedle mě. V životě se zpětně nevracím, nelituji věcí. Když nad tím ale přemýšlím, tenkrát jsme do Octavie mohli posadit někoho vděčnějšího a perspektivnějšího. Kočí si může kdekoliv půjčit WRC jako my, ale nevyužil toho. My mezi sebou nemáme žádnou domluvu, kdo s čím bude startovat. Jsme rádi, že vůbec můžeme startovat. Tyhle řeči už mě ale nebaví. Jeho prohlášení o fairplay se musím jen smát, vždyť on nás na závodech zdraví podle toho jestli jsme před ním nebo ne. Absolutní vítěz je pouze jeden a je úplně jedno, jestli ve třídě x nebo y. Součet bodů rozhodne na konci sezóny o mistrovi. Radši ať na Košice potrénuje už teď, co kdybysme odstartovali raketoplánem," dodává Valda.

Závěrem ještě jednou musíme poděkovat firmě Delimax a panu Varmužovi, Pavlu Valouškovi staršímu, rodině Dombyových za skvělý servis a podporu, Honzovi Dohnalovi, Petrovi Cibulkovi a všem mechanikům za profesionální výkon ve všech směrech, Ivanovi Mutňanskému, organizátorům za perfektně zvládnutý první (doufáme, že ne poslední) ročník a všem fanouškům za povzbudivé zprávy a ohlasy. Uvidíme se v Košicích koncem října!