Před koncem roku jsem měl možnost si příjemně popovídat se zkušeným soutěžákem Milanem Liškou o jeho soutěžáckém roce 2007. Milan Liška se kromě svého závodění věnuje i přípravě soutěžních vozidel a v neposlední řadě i podpoře mladých talentů. Právě o podpoře mladých jsme si povídali asi nejvíce.

Milane, máme za sebou soutěžácký rok 2007. Můžete už zhodnotit, co se vám v tomto roce povedlo a co se případně nepodařilo?

Před sezónou jsem si dal cíl obhájit prioritu ASN a to se mi podařilo. Každopádně začátek roku byl dost kostrbatej, kdy mě na Jänneru vyřadila ze soutěže součástka za korunu dvacet, na Šumavě to byla tragikomická scénka, kdy jsem ztratil klíčky od auta… a v Českém Krumlově mě vyřadila závada na elektroinstalaci. Na dalších soutěžích už jsme ale byli na bodovaných místech. Nejlepší umístění bylo osmé místo absolutně v Příbrami. Věnovali jsme se ale taky prakticky celému prostřednímu mistrovství, kde jsme skončili celkově desátí, což je také docela úspěch.

Z toho, co mě mrzí, musím určitě jmenovat odstoupení na Rally Deutschland, které bylo z osmého místa mezi produkčními vozy. Zklamala technika, ale také částečně posádka, protože závada se projevila v poslední zkoušce dne, a kdybychom takticky odstoupili, tak by jsme dostali pět minut penalizace, měli čas na opravu a neponičili auto tím, že jsme se pokoušeli dojet. Stalo se to, že nám praskla hřídel pohánějící pravou přední poloosu, a do toho praskla ještě levá zadní poloosa. To bylo způsobeno tím, jak se auto potom křížilo. Mělo to za následek poškození mezinápravového diferenciálu, a k tomu vytekl olej z převodovky. Takže celkové škody dost velké.

Málem bych ale zapomněl na první světovou soutěž, kterou jsme jeli v roce 2007 a tou byla Norská rally. V Norsku jsme byli v cíli, ale soutěž byla úplně jiná, než na co jsme byli připravení. Jel jsem na soutěž, kde jsem čekal rychlé úseky po lesích, a čekaly nás pomalé úseky ničící auto. Všechno se to musí ale posuzovat očima soukromníka amatéra, kterému musí auto vydržet celou sezónu. Norská rally je dle vyprávění Honzy Kopeckého a Martina Prokopa hodně odlišná od Švédska. V Norsku se dost často jely pomalé pasáže, s hrboly, kde se skákalo z hrbolu do hrbolu. A na to jsme nebyli připraveni.

Kromě vašeho vlastního závodění jste se letos prezentoval i tím, že jste dost výrazně podporoval dva mladé soutěžáky Pavla Valouška a Honzu Sýkoru.

Ti soutěžáci byli vlastně tři. Ke dvěma výše jmenovaným je potřeba připočíst Honzu Havla, který úplně začínal s rally. Honza Havel teď odjel do Ameriky studovat, ale myslím, že budeme pokračovat až se vrátí. S Pavlem Valouškem jsem začal spolupracovat s představou, že ho dokážu celou svou osobností zkorigovat. Dával jsem do toho hodně enregie a trochu mě mrzí, že se to nepovedlo. Pavla ale stále považuji za velmi talentovaného závodníka, který by mohl něco dokázat. Musí ale začít úplně jinak.

Ke spolupráci s Honzou Sýkorou jsem se dostal přes kamaráda Zdeňka Ježka, který za mnou přišel, jestli bych nechtěl Sýkorovi půjčit auto na Pačejov. To dopadlo nad očekávání dobře a domluvili jsme se, že to nebude ojedinělá spolupráce, a tak jsme spolu začali spolupracovat. S mým autem jel na podzim ve Šternberku, kde ale odešla úplně nová spojková lamela. I to ale k rally patří. Pak jsem pro něj vymyslel program pro trochu pokročilejšího závodníka, a Honza jel do Košic, které se mu povedly taky hodně dobře. V té době jsme se dali do stavby úplně nové evo devítky pro Honzu, ale zároveň jsme objednali nové Subaru Impreza N14.

Honza se taky zúčastnil takového zdokonalovacího soustředění u Gassnera, které bylo zakončeno měřeným testem. Zde bylo asi deset lidí se čtyřkolkama a Honza Sýkora byl mezi nimi nejrychlejší. Je to něco jako obdoba rally školy a rallysprintu. Honzu Sýkoru chválilo i dost lidí kolem Gassnera, a současně byli překvapení, že jim vyfoukl poháry. Honza mi taky od září dělal mechanika na závodech, kde jsem jel, a musím ho pochválit, že z mého pohledu je jeden z mála mladých, kteří se pokoušejí porozumět technice až úplně do posledního šroubku. Na nově postavené evo devítce je převážně jeho práce. Honza by měl v roce 2008 absolvovat celý malý mistrák a k tomu nějaké dvě tři velké soutěže. Současně dáme dohromady všechny síly, aby mohl jet Honza Rally Deutschland.

Když Honzu Sýkoru tak chválíte, budete v započaté spolupráci pokračovat dál? Objevily se i takové informace, že společně pojedete slavnou rally Monte Carlo.

Já už účast na Monte plánuji dost dlouho. Hodně se na to těším, je to pro mě taková výzva. Honza tu nabídku dostal taky, ale nakonec to nevyjde. Nepodařilo se pro Honzu sehnat potřebné finance.

Zmínil jste, že se chystáte pořídit novou Imprezu N14. Máte už o tom autě nějaké informace, nebo jdete úplně do neznámé vody?

Těch informací zatím moc není. Jdeme do toho společně s Klausem Schweminem, který chystá elektroniku do našich Mitsubishi, a ten by měl připravit elektroniku i do tohoto auta. Auto je objednané a poslední informace jsou, že už ho skládají z lodi někde v Evropě. Určitě nechceme s uvedením auta nic uspěchat, a tak bych byl rád, když by se auto otestovalo nejdřív třeba na dvou třech závodech do vrchu, kde by se odchytaly mouchy, a pak bychom s ním vyrazili do rally. Rádi bychom, aby to bylo první Subaru Impreza N14 u nás, ale ne za každou cenu.

Co říkáte na předběžný kalendář soutěží pro rok 2008 v České republice?

V zásadě s tím problém nemám. Uvidíme, kolik těch závodů se nakonec bude započítávat. Podle mě by v Mezinárodním mistrovství nemusela být zařazena Barumka. Z mého pohledu, tedy z pohledu účastníka, který si prodělal letošní soutěž, která byla IRC, a která byla jiná než předchozích deset Barumek, si myslím, že by tato soutěž měla být v IRC, ale ne v MMČR. Stejně jako většina světových soutěží i IRC podle mě nepatří mezi domácí šampionáty. Češi by měli bodovat bez vlivu jezdců z IRC. Vemte si třeba, že Barvík může být stejný jezdecky jako Loix, ale nemá to jeho finanční zázemí, ale proč by mu měl Loix brát body? Dnes s odstupem času kladně hodnotím i systém koeficientů, který rozlišil náročnost soutěží. Je něco jiného, pokud třeba vybojujete body v Třebíči, nebo na té Barumce. Ať jsou v českém mistráku klidně tři třistakilometrové soutěže, ale mělo by to být nějak rozlišeno a oceněno.

Když si povídáme o náročné soutěži jako je Barum rally, jak se vy, jakožto člověk, který má zkušenosti s přípravou aut, díváte na náročnost další specifické soutěže v českém mistráku, kterou je Jänner rally? Patří tato soutěž do MMČR, nebo ne?

Já si myslím, že Jänner dnes jednoznačně patří do českého mistráku. Nechtěl bych se dotknout žádného českého pořadatele, ale doposavad to pro mě byla nejhezčí soutěž českého mistráku. Je to můj pohled. Je to věc pořadatelů i tratí, které jsou krásné, když se jedou na sněhu, i beze sněhu. Podle mě by také do českého mistráku mohla být zařazena alespoň jedna šotolina, a nabízí se třeba Lausitz rally, anebo Waldviertel rally, které jsou kousek za hranicemi.

Šotolina mi tady chybí, a trochu možná nastalo zlenivění české závodnické obce. Až tolik rozdíl ve vybavení na sníh a tuto šotolinu není, a u nás je velká většina posádek vybavená na sníh. Pohledem soukromníka, za kterého se považuji, a za předpokladu když už mám ty malé brzdy, které potřebuji na sníh, Jänner nevyjde o moc dráž, než třeba Šumava na asfaltu. Je to ale hodně o přístupu k pneumatikám.

Co říci závěrem?

Určitě bych chtěl všem popřát krásný vánoční čas a vše nejlepší do nového roku. Fanouškům rally přeju, aby vydrželi, i když nejsou ty WRC. Já si myslím, že se na naše tratě třeba ještě vrátí, případně nějaký větší počet těch S2000 bude pro diváky taky atraktivní. To nejlepší v novém roce přeji také všem pořadatelům, technickým komisařům, časoměřičům, lidem z médií, prostě všem, kteří rally dělají. Děkuji taky celému týmu lidí kolem mě, kteří mi se závoděním pomáhají.

My také přejeme vše nejlepší v novém roce 2008, kdy Milan Liška oslaví kulaté jubileum, a děkujeme za rozhovor.