Když na přelomu roku došlo k překvapivému rozchodu posádky Jan Kopecký – Filip Schovánek, mnoho z vás se ptalo, proč k tomu došlo. Nejen o tom je tento rozhovor, který nám poskytl Filip Schovánek, protože pro něj byl vždy důležitý otevřený přístup k fanouškům.

Ahoj Filipe, těžko můžeme začít něčím jiným, než překvapivým ukončením tvé dlouholeté spolupráce s Honzou Kopeckým. Můžeš nám přiblížit, co se stalo?

Určitě mohu, fanoušci mají právo na informace. Rally vždy bylo o kontaktu posádek a týmů s diváky. Krátce před Vánocemi mi Honza zavolal, že se rozhodl nepokračovat v naší dlouholeté spolupráci. Společně jsme ještě absolvovali reklamní akci pro společnost Škoda Auto a.s. a naše cesty se definitivně rozdělily. Následovalo několik jednání o právní podobě ukončení naší spolupráce a zhruba od poloviny ledna jsme opět „dva samostatné subjekty“.

Takže šlo o rozhodnutí, které jsi nečekal?

Bylo to pro mě překvapivé a nečekané. V prosinci jsem zpracoval materiály o seriálu IRC, v lednu jsem se chystal na důkladné studium všech podniků na základě materiálů vydaných v loňském roce, měl jsem v plánu zajistit ubytování a řadu dalších logistických věcí. Situace však mé plány změnila.

Jak bys zhodnotil těch 6 let, co jste spolu jezdili?

Jednoznačně kladně a pozitivně. První společná sezóna byla již v roce 2002. V Kostelci se v tu dobu teprve formoval rallyový tým, vznikala dlouhodobá strategie, bylo potřeba vytvořit funkční logistickou strukturu, přizpůsobit vozový park pro automobilové soutěže, zaškolit mechaniky do tajů rally apod… Toto vše jsme společně budovali a domnívám se, že se nám to opravdu dařilo. Postupně jsme se dostali mezi českou špičku, získali titul a přešli na zahraniční závody. Startovali jsme několikrát i za tovární tým. Každý rok jsme se posunovali výše a výše výkonnostně, výsledkově i co se týče zkušeností. Zejména loňský rok byl z mého pohledu úspěšný. Konkurence přezbrojila na výrazně modernější vozy, my jsme však i přesto získali více bodů, než-li v roce 2006.

Jakého vašeho výsledku si nejvíce ceníš?

Zcela jistě to jsou dvě pátá místa (Španělsko a Německo), nikdo z Čechů v podniku MS neskončil výše! Každé bodované umístění malého privátního týmu bylo úspěchem. Rád vzpomínám na starty ve Finsku a body z tvrdého Řecka.

Kterou vaši společnou nehodu považuješ za vaši největší, kromě té s Octavií WRC v Tatrách, které se asi těžko něco vyrovná?

K Tatrám se bude asi těžko hledat konkurence… Každá havárie zůstane v paměti, u spolujezdce obzvlášť. Mezi větší mohu určitě zařadit Šumavu 2002, kde jsme narušili statiku domu. Z mého pohledu byla nepříjemná havárie loni ve Španělsku, auto navíc skončilo na střeše. Ale pomyslný stříbrný stupínek (když zlato patří na Slovensko) bych přidělil Turecké rally 2006, kde jsme spadli velmi hluboko pod úroveň silnice.

Dosud nepublikované fotky z Filipova soukromého archivu – havárie z Turecka 2006, vyprošťovací práce druhý den po havárii. Všimněte si stromu vlevo na první fotce, který nese vysoko stopy po nárazu vozu. Vůz zachytily stromy zhruba 18 metrů pod úrovní tratě.

Jak se během té doby vyvíjel váš rozpis?

Rozpis prošel radikálním vývojem. Vlastně i loni jsme tvořili rozpis nový a poznámky z roku 2006 jsme nepoužívali. S vývojem a vyježděností posádky se měnil i rozpis. Přidávali jsme určité prvky, jiné se pro nás již ukázaly zbytečnými. Za naši společnou kariéru jsme poslouchali zkušené soutěžáky a zkoušeli jejich rozpisy. Jsou prvky, které se výborně hodí pro český mistrák, ale pro super rychlou jízdu v MS je použít nelze. Zkrátka postupem času se nám vykrystalizoval rozpis, se kterým jsme byli spokojeni. Vždy jsme se ovšem snažili o to, aby byl náš rozpis stejný jak pro vůz královské kategorie WRC, tak třeba pro Škodu Fabia Kit car.

Lze nějak srovnat spolujezdce na světové úrovni?

Určitě lze, a to jedním slovem – profesionálové! Jsou to ovšem také pouze lidé, odlišující se svými vlastnostmi. Někdo je komunikativní, druhý uzavřený. Každý je Vám ovšem ochoten pomoci, když potřebujete! Tovární spolujezdci mají situaci o něco ulehčenou, protože tovární týmy disponují logistickým oddělením, tréninkovou skupinou, asistenty apod. V menších týmech toto vše dělá spolujezdec. To byl třeba i můj případ. Pro mě to ale byla výhoda a ohromná škola. Člověk získá přehled, zkušenosti, kontakty a toto vše může kdykoli ve své budoucí kariéře uplatnit. Odjíždět na závody, které logisticky připravil někdo jiný, by byl pro mě velký nezvyk.

Určitě jsi se během své kariéry zajímal i o rozpisy jiných posádek. Přišel si na nějaké zajímavosti a zvláštnosti?

Vždy jsem sledoval jakou kdo volí formu sešitu, jak kdo upravuje rozpis, jaké používá pomůcky. Stačí si obejít spolujezdce během tréninku, podívat se do auta během závodu, prohodit pár vět. Toto jsem nesledoval jen při MS, ale třeba i v Čechách. Vždy se člověk může něco naučit, okoukat. Měl jsem radost, že můj vzor Phil Mills používá naprosto stejný formát sešitů jako já, shodli jsme se v názorech a to mě skutečně potěšilo. Sebastian Loeb třeba vždy používá rozpisy z předchozího roku, i když mnoho zatáček opravuje. Tento systém praktikuje i v případě, že se zdá být časově výhodnější napsat rozpis nový. Při seznamovacích jízdách bývá hodně nervózní…

Lze říci, jak jsi se za ty roky změnil ty osobně a jak z hlediska spolujezdce?

Doufám, že jsem dokázal dorůst na úroveň profesionálního spolujezdce. Vzpomínám třeba na náš první start na podniku MS (Německo 2002). Všechno se zdálo neskutečně „velké“, složité, náročné. Nyní ve startu v seriálu MS nespatřuji žádný větší problém a to ani v případě startu na neznámém podniku. Člověk získá díky zkušenostem hodně důvěry. Z havárie či nepříjemné události během seznamovacích jízd jsem byl dříve „vyplašený“, teď je to víceméně běžná věc, která se stala. Jen je potřeba ji dořešit a analyzovat.

A já osobně? V posledních letech jsem se díval jen na závody, závodní tým a okolní věci mě příliš nezajímaly. Dá se říci, že až prosincové události mi otevřely oči, to považuji v mém případě za změnu radikální.

Největší slávu jste prožili za volantem vozu Škoda Fabia WRC. Jak bys s odstupem doby hodnotil tento vůz? Nebyla škoda, že ŠM tento projekt možná předčasně ukončila?

Design vozu byl krásný, Fabia vždy budila pozornost. Co se týká technických prvků, které jsou na závodním voze nejdůležitější, je můj názor takový, že vůz byl složen z dobrých či konkurenceschopných komponentů. Problém byl ovšem díky několika faktorům s jejich sladěním do jednoho „dobře promazaného stroje“. K druhé otázce, po bitvě je každý generál a já nechci být nyní v této úloze. Jedná se skutečně jen o můj soukromý názor. Co se týká rozhodnutí přesunout program WRC na privátní tým, z mého pohledu to byl jednoznačně správný krok. Domnívám se, že platí pravidlo „velký počet lidí neznamená automaticky velké výsledky“… Rozhodující je v tomto případě rozpočet a nadšení lidí, kteří na tomto projektu pracují. Škoda, že neproběhla v továrně ještě jedna homologace vozu, kde by se uplatnily nové poznatky. Kdyby se tak stalo řekněme před polovinou roku 2006, pro loňský rok se vytvořil jeden tým dvou kvalitních posádek, mohly být výsledky ještě veselejší. Ovšem zřetel musíme brát na několik bodů – homologovat může pouze továrna a tento projekt by spotřeboval poměrně velké finanční prostředky…

Ve kterém závodním voze jsi se chtěl někdy svézt a ještě se ti to nepovedlo?

Vždy mě lákalo Subaru a to i přesto, že v tuto dobu se nejedná o nejdokonalejší automobil. Když jsem se díval na záběry z tratí, musel jsem obdivovat to, co auto vydrží. Řidiči přejížděli krajnice, kamenné brody, skály o poznání tvrději než konkurence a auto stále drželo. Nyní jsou na špici Ford a Citroen. U Fordu mi vždy přišli lidé otevřenější, komunikativnější a proto bych dal přednost tomuto týmu. Francouzské týmy (všeobecně) jsou hodně uzavřené. Uvnitř funguje výborná parta, ale s okolím nijak nekomunikuje.

Jaký máš názor na nová pravidla v MS? Hlavně na zákaz mousse systému a rotaci soutěží?

Zákaz systému ATS se mi zdá být jednoznačnou chybou! Neumím si to v praxi příliš představit. Říkám to z vlastní zkušenosti, v Řecku jsme přijížděli do servisu třeba i se třemi defekty. V době kdy je na první místě bezpečnost se mi zdá toto rozhodnutí naprosto opačné. Jak znám mentalitu některých továrních jezdců, defekty budou měnit opravdu jen ve stadiu nejvyšší nouze. Jízda po defektu bude nebezpečná jak pro posádky a techniku, tak samozřejmě i pro diváky…

U rotace soutěží záleží jakou skupinu reprezentuji. Pokud posádky a diváky, hodnotím to kladně. Přibudou nové soutěže, mladší jezdci budou mít více šancí se prosadit, diváci více šancí, že se závod přiblíží k jejich zemi. Zajímavé to bude i pro média – nové prostředí, zvyky apod. Z pohledu soutěží, které již v kalendáři své pevné místo mají, je to samozřejmě špatný krok. Seriál MS nemůže nahradit žádná jiná kategorie, nic prestižnějšího pořádat již nelze. Myslím si, že onen lichý rok bude pro pořadatele poměrně existenčně náročný.

A co se týče plánovaného konce vozů WRC? Myslíš, že S2000 je cesta, jak zlevnit MS?

S2000 je cesta, jak přilákat do rally více automobilek. Úkol postupně nahradit královskou třídu, však bude velice, velice obtížný a klíčová bude podpora a rozhodnutí FIA. Vozy kategorie S2000 nejsou rozhodně levnou záležitostí a můj názor je takový, že půjdou cenově stále výše a výše. Automobilky investují finance do vývoje nových komponentů. Kdo bude chtít jezdit na špici, bude muset mít k dispozici poslední specifikace vozů. Ty musejí být zákonitě dražší, něž staré verze, aby se automobilkám vracely zpět investované finance. Nyní jsme tedy ve stejném či podobném kolotoči, v jakém je nyní seriál MS s vozy WRC.

Počet vozů WRC v posledních letech v MS klesl, jednoznačně. Přesto jsou jezdci, kteří nemají problém pronajmout si vůz této královské specifikace. Blízká budoucnost nese jména Latvala, Sordo, Hirvonen. Vzdálenější budoucnost má jména Østberg, Mikkelsen, postupem času i Wilson. Zkrátka kluci, kteří mají v tuto dobu nízký věk, bohaté rodiče a možnost jezdit, jezdit, testovat a testovat… Neříkám, že je to správné, ale dnešní doba je prostě taková.

Kdyby se vaše cesty nerozešly, jel by jsi letos asi IRC. Co říkáš na tuhle stále populárnější sérii?

Dnes pro mě již z bývalého pohledu – z pohledu CRT je seriál IRC maximem možného. Finance na provoz konkurenceschopného vozu WRC do seriálu MS nebylo reálné získat, návaznost na další spolupráci s automobilkou Škoda dávala jasnou volbu, a tou jsou starty v seriálu IRC. Myšlenka vytvořit konkurenci seriálu MS je jistě zajímává a bude záležet zejména na promotérovi, jak se svého úkolu zhostí. A rozhodně se nejedná o úkol lehký. Kdo vyhrál MS ví poměrně početná skupina široké veřejnosti, kdo vyhrál seriál IRC ví ovšem jen hrstka zasvěcených. To je právě onen rozdíl a to zajímá i případné finanční partnery.

Částečně odpovím otázkou – zde máte finance a automobil a Vy sami se rozhodněte jaký seriál chcete absolvovat. Vyberete si MS nebo IRC…? Každý sportovec chce závodit na nejvyšší možné úrovni a tou je v rally právě seriál MS, nic prestižnějšího neexistuje. Když selžou možnosti startů v MS (a to v drtivé většině z důvodu financí), obrátí jezdec svoji pozornost k dalším variantám a zde je právě uplatnění v seriálu IRC. Letošní rok slibuje opravdu vyrovnané a kvalitní souboje, špičkových pilotů bude na startu celá řada. Přesto se, podle mého názoru, nejedná minimálně v letošním roce o konkurenci seriálu MS.

Tím, kdo tě nahradí, bude Petr Starý. V čem myslíš, že je jiný než ty?

Petra znám poměrně dlouhou dobu a vím, že spolujezdec je kvalitní, o tom není pochyb. Ovšem neznám jej natolik dobře, abych mohl posoudit v čem je jiný, než-li já. Nedokáži říci jaké nové prvky do týmu přinese, zda se bude podílet na logistice, přípravě testů, či jakou oblast bude mít v týmu na starosti. Každopádně mu přeji mnoho štěstí na horkém sedadle.

Kdyby zítra zazvonil telefon a ty dostal nabídku na okamžitý nástup jako spolujezdec na Monte Carlo, váhal bys? (dotaz položen v pátek, pozn. redakce)

Záleží z jakého týmu taková nabídka přichází. Pokud se jedná o tovární tým, který má vše zajištěno zcela profesionálně, asi bych neváhal, taková nabídka se prostě neodmítá. Navíc je u jezdce záruka vyzrálého, „bezpečného“ výkonu. Pokud se jedná o nabídku z menšího týmu, hodně bych se rozmýšlel. Jednak nejsem na tuto soutěž připraven natolik, abych byl sám vnitřně spokojen. Myslím tím zejména nastudované propozice tohoto specifického podniku. A dalším bodem by byla souhra s jezdcem a jeho rozpisem. Není to tedy otázka jen chtění či financí, ale i profesionálního přístupu.

Jedna etapa tvého života je tedy uzavřena. Co dál? Pověsíš interkom na hřebíček nebo tě ještě někdy uvidíme u jiného jezdce? Nebo tě to láká do jiných pozic u rally?

V tuto dobu se stále ještě rozmýšlím. Určité nabídky leží na stole, pro další se snažím udělat maximum. Nechci se dopustit chyby a kdekoli se angažovat na krátkou dobu. Hledám dlouhodobou jistotu, kde se člověk může zdokonalovat a jít neustále ve svém vývoji dále. V krátké době si vše zvážím, proberu s rodinou ze všech úhlů a rozhodnu se. Každopádně automobilové závody jsou zajímavé, domnívám se, že jsem v nich něco dokázal, přesto to není jediná oblast lidské činnosti…

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům na závěr?

Vždy jsem byl zastáncem zcela otevřené mediální politiky vůči fanouškům rally, protože se domnívám, že na ni mají svaté právo. Ve stejném duchu jsem pojal i tento rozhovor. A ve stejném duchu budu vždy k fanouškům přistupovat.

Rád bych poděkoval všem svým fanouškům, příznivcům i lidem, kteří mi dosavadní závodění umožnili. Čtenářům eWRC mohu slíbit, že s redakcí připravujeme další společné projekty, o kterých jsem přesvědčen, že čtenáře osloví a zaujmou.

Pokud máte na mě nějaké další dotazy, pište je do komentářů pod článek. Slibuji, že na ně souhrnně odpovím. Čtenáře eWRC zdraví