Je hluboká noc, z neděle na pondělí, já se nacházím na trajektu ve Středozemním moři, mezi Sardinií a Itálií a jelikož nemůžu spát, tak vzpomínám na uplynulých 7 dní, které jsem na tomto ostrově strávil….

Také jsem si vzpomněl na to, že když jsem se vracel z předchozí soutěže MS a psal deníček, že jsem v jeho závěru slíbil, že pokud pojedu na další soutěž, rád se se svými zážitky podělím. A jelikož se sliby mají plnit, zde je můj pohled na uplynulý týden…..

Petr se pokouší dostat ze zajetí kufru, spolujezdec mu brání.. já se také snažím.. :-)

Sardinie pro mne byla jakousi náhradou za Jordánsko, kterého jsem se chtěl zúčastnit, ale když bylo třeba do půli ledna závazně zaplatit letenky, ubytování atd., tak jsem zjistil, že z těch, kteří chtějí letět také, jsem zůstal sám.

V té době se mi ozývá Roman Tihlařík s tím, že on a Márty se chystají na Sardinii, zda bych nejel s nimi..a protože mají zajištěný dům pro 10 osob, tak i moje celá rodina. Hned jsem souhlasil, protože jsem věděl, že pokud tito lidé něco slíbí, má to platnost. Scházíme se týden před samotnou soutěží, abychom se ujistili, že se nic nemění a stanovujeme odjezd na sobotu, 10.5.2008. Vždy se snažíme Rallye spojit s dovolenou…. Kvůli nečekaným komplikacím zůstává doma moje manželka a syn, které nahrazuje moje sestra a synovec Petr.

Naše bydlení

Cesta do Livorna byla jedna velká pohoda, protože jsme jeli v noci ze soboty na neděli a tudíž provoz jak v Rakousku, tak v Itálii byl téměř na stupni „0“. V Livornu se bez problémů dostáváme na trajekt do Olbie a v neděli odpoledne nás vítá zatažená Sardinie (neprší).

Ubytování máme zajištěno ve velmi hezkém domě, 21km jižně od přístavního města. Pondělí a úterý téměř celé proprší a já si přeji, aby takovéto počasí vydrželo celou soutěž… :) Kvůli dešti si uvědomuji při najíždění RZ, jakou výhodu má Mártyho Jeep Wrangler Rubicon. Rozhodli jsme se, že si najedeme i RZ, na které nepůjdeme, abychom si vychutnali tyto krásné horské zkoušky. Z části mi připomínají ty v Turecku.

Tak jezdí Fordi…

Někde jsem četl, že Sardinie, to jsou kořeny Rallye a já říkám „ano,“ toto jsou klasické RZ, na kterých tento sport vznikl. Ve středu, již za krásného slunného počasí navštěvujeme Porto Cervo, abychom viděli i cíl a prohlédli si, bohatou smetánkou tak oblíbené, město.

Ve čtvrtek ráno za hezkého počasí, kromě mé sestry, která přijela na dovolenou, vyrážíme na „šejk.“ Jedná se o úsek, který hned po startu přechází v několik vracáků a celý prakticky neustále vede do stoupání. Není problém tady najít divácky atraktivní místo (tak jak na celé Rallye). My jsme krátce před cílem a už tam jsme svědci jak nefunkčního vozu Andersona, tak vylomeného předního kola Atkinsona. Jinak tréninková klasika…

Redaktor se u toho pěkně zapotil…

Ale ta pravá klasika přichází v pátek (neprší), kdy přijíždíme na RZ 2/5. je to nejdelší RZ soutěže. Roman a Márty jdou na skok krátce po startu, nejen kvůli fotkám, zážitkům, ale také aby předvedli své „soutěžácké umění“ mezi RZ se svými Lanciemi. Jo 037 a S4 jsou klasika.

Ti, co tam byli a ví o čem píši, mi jistě dají za pravdu :) My jdeme na cca 30.km. Jdeme doslova do krajiny „nikoho.“ Kromě nás tří (dcera, synovec a já) nikde nikdo – a to do slova a do písmene. Tuto pohodu „ruší“ pouze pořadatelé – každý cca 1 km. Je skvělé, když si nejde vybrat z toho množství nádherných vracáků, na kterých nejsou nejenom žádní diváci, pořadatelé, natož pásky……. Tak si do jednoho z nich stoupáme, abychom viděli vozy přijíždět v klesání, kdy u nás musí dobrzdit, podřadit až na 1, pak cca 200m rovina, opět vracák, za 1 a hurá do stoupání se zhruba stejným rytmem, který pozorujeme další cca 1 minutu.

Atmosféra…

Už při prvním průjezdu k nám přijíždí Latvala bez přední masky a na defektu zadní levé pneu. Se stejným defektem k nám přijíždí i Galli.

Tím, že jsme tak daleko na RZ, je krásně vidět jednotlivé rozestupy. Zajímavou situaci zažíváme při průjezdu startovního čísla 86. Vidíme, že ho za jedním z vracáků už nevidíme (to je slovní spojení :) ), ale už jen slyšíme. Proto se dáváme do běhu, abychom po cca 500m nalezli vůz, jenž visí v křoví nad srázem, u kterého stojí posádka a není schopná jej dostat zpět na cestu. Když se posádce zjevujeme v této krajině nikoho, jezdec nás doslova vítá a žádá o pomoc.

Sardínie …

No jo – ale ve složení : já, můj patnáctiletý synovec a dvanáctiletá dcera, mám celkem strach, při pohledu na vůz, zda toto zvládneme. Jakkoliv se snažíme, prostě to nejde.

Navíc když Petr (pro mne v té chvíli) z nepochopitelných důvodů odmítá vlézt do kufru, aby auto zatížil – a to i na naléhání posádky. Pak dobíhají ze svých rádiobodů a tři pořadatelé, Petr jde i přes protesty do kufru a nám se cca po 10 minutách podaří dostat vůz zpět na cestu… Až později se mi Petr na dotaz, proč nechtěl do kufru, přiznává, že měl strach, že s ním v tom zmatku odjedou pryč….

Na druhý průjezd si opět v krajině prosté diváků vybíráme pro změnu levý vracák. V tomto průjezdu nás naštěstí žádná záchranná akce nečeká, tak v klidu dočkáme až příjezdu žlutého MG, které uzavírá startovní pole. Už první den se nám nezdá…

Hned poté, následuje italský šampionát, včetně vozů S2000, ale my bezpečně při trati se vydáváme zpět k autu, ke kterému to máme z našich míst celkem daleko. Když jedeme z RZ, tak částečně jedeme po trati předchozí zkoušky, kde narážíme na C2 Ogiera včetně posádky. O kousek dál postává i Al Quasim a jeho spolujezdec, jenom jejich Fokuse nikde nevidím. Jelikož C2 nakládá odtahovka, která zablokovala cestu, tak čekáme na uvolnění a pozorujeme tento vůz v obležení českých „fans“ jak se u něj různě fotí a já se nemůžu zbavit pocitu, že jde hlavně o focení piva a auto je jako kulisa…

V sobotu už při odjezdu z domu prší a já si říkám : „tak ses dočkal Gurune!“ Volíme RZ12. První průjezd je jasný – jdeme k vodnímu brodu. Jelikož nikdo z nás tuto podívanou doposud nezažil, volba je jasná. Přicházíme už cca 3 hodiny před průjezdem a už v tuto chvíli je tady dost lidí. Postupně se celý „areál“ velmi plní a když to tak pozoruji, připadá mi to jako národní slavnost k světci, který má jméno Gigi Galli.

Tak se létá na Sardínii…

Průjezdy samotné? Nádhera! Jenom déšt se změnil v krátké přehánky :( Neskutečně atraktivní podívaná. Už po ránu tu jedou neuvěřitelnou kládu oba Fordi…I neznalý člověk vývoje soutěže by musel z jejich průjezdů poznat, že jedou podle hesla „dohnat a předehnat!“

Další věc, které si všímám je, že při průjezdu WRC u brodu (live) pro televizi komentuje soutěžácká legenda Armin Schwarz… Dle jeho gestikulací a zájmu, se kterým mu na rtech visí zpovídající novinář vidím, že jistě poskytuje spousty zajímavých rad a postřehů k průjezdu jednotlivých vozů. Také při množství reklamních partnerů, které má na své košili, mi je jasné, že je pořád „v kurzu“ a je o jeho služby zájem…

Po průjezdu špičky Armin ještě shlédne juniory (bez komentáře pro TV) a pak odchází kolem dvou zaparkovaných českých vozů u brodu (vlevo ve směru RZ) včetně jejich osazenstva a zcela nikým nepovšimnut se ztrácí v davu. Na druhý průjezd volíme úzký protahovák „sardské zídky“ a hlavně bez lidí. Opět bezvadná podívaná na Fordy. A také na žluté MG…

Kde se jenom stala chyba….?

Na neděli padá volba na RZ 14 a 16. Už při najíždění volíme místo, které svým klesáním (o náročnosti ani nemluvím) připomíná autokrosový areál. Následující průjezdy nám toto jen potvrzují. Při průjezdu obou Fordů si říkám, zda ještě platí fyzikální zákony. Tento úsek se nám tak líbí, že zůstáváme i na další průjezd a také velké finále souboje jak WRC, tak juniorů. Martin zde jede opět velmi dobře a my si říkáme, že toho Michala prostě dá…

Finále také přichází při průjezdu žlutého MG. Jeho řidič (slovo „pilot“ by bylo urážkou všech soutěžících) jede opět výletním tempem, otevřené okno (když venku je tak pěkně a neprší) a mně dochází proč tak pozdě chodily výsledky. Svoz výsledků totiž jede za ním a v některých vracácích čeká, aby „soutěžákovi “ dal náskok. No, i tak se dá zdárně absolvovat soutěž MS…

Co říci závěrem? Vždycky jsem měl Sardinii za takovou „profláknutou“ soutěž a nevím proč. Byla to hloupost. Všem tuto soutěž doporučuji. Je to opravdová klasika Rallye. A také slibuji, že až zase příště na MS vyrazím (Korsika ?), podám o tom opět zprávu.

PS: Češi (ne snad všichni), uklízejte po sobě ty odpadky u RZ. Italové (ne, že by byli pořádkumilovní), asi nejí chléb Šumava, k tomu paštiky Hamé, pivo Krušovice, či minerálku Magnézia……………

Fotky: Roman Tihlařík – www.tihlarik.com