Tohle už si příště líbit nenecháme!
Rozporuplné pocity si z víkendové Rally Vysočina odvezla posádka Jan Sýkora – Martina Škardová. Její útok na nejvyšší příčky totiž zhatila hodně přísná půlminutová penalizace, která odsunula sympatickou dvojici na pozici mimo stupně vítězů.
Po dlouhé a náročné Rally Bohemia, kde si Jan Sýkora s Martinou Škardovou odbyli premiéru s vozem Mitsubishi Lancer Evo IX připraveným dle specifikace R4, čekala tým před odjezdem na další podnik rallysprintového šampionátu náročná práce. „Kluci na dílně intenzivně makali až do poslední chvíle. Museli jsme koupit nové rameno z Ralliartu, které dorazilo až těsně před soutěží a my tak nestihli ani kratičký test,“ řekl Honza a dodal: „Erkový podvozek našeho lanceru není ještě optimálně vyladěn, ale s každým testem se posouváme dopředu a cítím, že tato specifikace mi brzy nabídne další možnosti ke zrychlení.“
Po seznámení s tratí Rally Vysočina plzeňského pilota potěšilo, že měřené úseky soutěže byly prakticky shodné s loňskou verzí. „Zkoušky v České Kanadě se mi moc líbí svoji rytmičností, především pak Radíkov. Jenom v případě deště jsem se obával několika hodně rychlých míst na hladkém asfaltu, který by na mokru extrémně klouzal,“ svěřil se Jan Sýkora.
Stabilní slunečné počasí ale všechny obavy rozptýlilo a posádka Sýkora – Škardová vstoupila do Rally Vysočina ve velké pohodě. „Úvody soutěží se nám letos daří a to mě moc těší. V minulosti tomu tak totiž nebývalo. Tento handicap už se nám zřejmě podařilo odstranit větší jistotou v rozpisu. Taky na Vysočině jsme se snažili chytit hned v úvodu svižné tempo. Vyplatilo se, protože na třetí vložce výrazně ztratil Valoušek a my se ocitli ve vedení. Přesto jsme se nadále soustředili především na souboj s Mírou Jakešem a Valdu nechali jeho osudu,“ popsal Honza Sýkora taktiku, pro níž se jeho tým rozhodl v servisní zóně po první sekci soutěže.
V průběhu šesté rychlostní zkoušky ale Honza s Martinou rázem ztratili reálné šance na umístění na stupních vítězů. Drobnou chybu, za níž skvěle jedoucí posádka až příliš draze zaplatila přísně udělenou penalizací, popsal Jan Sýkora takto: „Vyjma několika chybiček v podobě lehce přetažených odboček se nám dařilo i ve druhé rundě držet velmi vysoké tempo. Zhruba v polovině šesté rychlostní zkoušky jsme přijeli k retardéru, do kterého se mi podařilo poslat auto hezkým smykem. Ve snaze překývnout vůz z pravé do levé zatáčky jsme však zavadili předním nárazníkem o sud, který se v daném místě objížděl. Malého kontaktu jsem si byl okamžitě vědom a počítal jsem s tím, že nám může být v souladu se Zvláštními ustanoveními soutěže udělena příslušná penalizace."
Třicet vteřin, o něž se záhy navýšilo časové konto posádky Sýkora – Škardová, ale představovalo pro dvojici bojující o nejvyšší příčky nečekaně tvrdý trest. „Jasně, při příliš rozevláté jízdě jsem udělal chybu, ale třicet vteřin za převrácení jednoho sudu po drobném kontaktu, to mi přijde příliš tvrdé a jasně proti formulaci, která tuto věc ve Zvláštních ustanoveních řeší. Já ten retardér přeci projel a nerozrazil, to je jasně patrné ze záznamů pořízených zvenku i zevnitř auta! Ostatně záběr v reportážním videu na stránkách Mediasportu může každý posoudit sám. Jsem přesvědčen, že činovníci soutěže posoudili situaci špatně a udělený trest nebyl adekvátní,“ neskrývá své rozhořčení zklamaný pilot a dodává: „To už bych snad raději uvítal retardéry betonové, kde bych za kontakt zaplatil poškozením auta a mohl nadávat jenom sám sobě, než pouze odřít barvu z nárazníku a pak být po desítkách kilometrů závodění na vytočenou pětku mezi stromy sražen zpět sporným výkladem řádů. S odstupem času považuji za velkou chybu, že jsme se proti výši penalizace ohradili pouze telefonicky. Měli jsme podat písemné odvolání a požadovat její snížení.“
Udělená penalizace a následný propad ze druhé na šestou příčku absolutní klasifikace byly pro Sýkoru se Škardovou demotivující. Jestliže do té chvíle předváděla tato smíšená posádka divákům skvělou jízdu s vysokým sportovním nasazením, ve zbývající části soutěže už se soustředila prakticky jen na dosažení cíle. „V takové chvíli má člověk po náladě a nejraději by závod zabalil. Pak jsme si ale řekli, že hlavní vinu nesu já jako pilot a rozhodli jsme se předstihnout alespoň Honzu Dohnala. To se nám podařilo a páté místo není za dané situace úplně nejhorší. Body, o které jsme propadem v pořadí přišli, nám však budou určitě hodně scházet,“ lituje Honza Sýkora, ale v událostech uplynulých dní vidí zároveň velký příslib do budoucna: „Dílčí výsledky z rychlostních zkoušek Vysočiny i předchozí Bohemie jsou pro nás důkazem, že přestavba na R4 byla krokem správným směrem. Teď budeme intenzivně pracovat na dalším vylepšení auta a jeho optimálním nastavení. Chceme se maximálně soustředit a co nejlépe připravit na další podnik, kterým bude náš takřka domácí Pačejov."
Se smíšenými pocity se za Rally Vysočina ohlíží také dlouholetý přítel a reklamní partner Honzy a Martiny, spolumajitel liberecké firmy Auta 24, Jaroslav Houba. „Vidět v servisu zklamané tváře posádky, mechaniků a dalších členů našeho týmu, kteří tolik bojovali o co nejlepší výsledek, mi přišlo hodně líto. Doufám, že takové situace, které k rallye bohužel patří, se nám budou vyhýbat, ale zároveň vidím, že na ně musíme být lépe připraveni. Naše reakce na podobě sporná a neadekvátní rozhodnutí budou příště mnohem ráznější.“
Onboard z uvedené RZ6 najdete zde.
Foto: Marek Sekáč a Robert Balcar
Já s tímhle souhlasím, ať si každý dávkuje míru rizika v retardéru sám a vyhnulo by se zbytečným dohadům. Vždyť na každé rally je průjezdů kolem zídek a domů ve vesnicích víc než dost a princip je stejný. Záleží na každým jak si troufne v takovém místě riskovat. Velký balík slámy by byl v takovém případě ideální. Jediný protiargument vidím v absenci retardérů při najíždění, což by ale teoreticky mělo být eliminováno standardizovanými rozměry retardéru.
Za nesprávné projetí retardérem udělí ředitel tyto penalizace:
- posunutí (převrácení) 1 části retardéru mimo základnu 5 sekund
- rozražení retardéru nebo neprojetí celým retardérem 30 sekund
- objetí (vynechání) retardéru 1 minuta
Protože se jednalo o jednu část retardéru, která byla převrácená mimo základnu, pak to mělo stát 5s. Těžko říct, proč to bylo posouzeno jako rozražení. Nic to ale nemění na faktu, že si za to Honza může sám, protože do toho místa vletěl naprosto zbytečně rychle. A když do retardéru najíždím moc rychle, jdu holt do toho rizika, že to A)přeženu a retardér neprojedu správně B) že to k tomu ještě někdo špatně posoudí. To je holt sport.
Výše této penalizace totiž vůbec nesouzní se zvláštním ustanovením, a také vlastní provedení retardéru má k jeho předepsané podobě dle standardních propozic dosti daleko.
-materiál a provedení retardéru má být stanoven daleko přesněji,ne že na každé soutěži vypadá úplně jinak dle invence pořadatele a místních zdrojů,pokud něco na trati uvidím, jak to vypadá až při brzdění z maximálky,tak musím naprosto přesně znát ,co mě čeká,v opačném případě to na trati už musí být v originální podobě už při seznamovacích jízdách
-měl by být dvouzónový,kdy by se trestalo neprojetí, sražení či posunutí až toho druhosledového vytýčení
-mělo by se změnit ustanovení o najíždění do retardéru pouze zleva,při dnešních nepochopitelných aktivitách dopravních orgánů při seznamovacích jízdách je možné při kličkování a bezdůvodném najíždění do protisměru lehce přijít o řidičák..
-dbát na umístění takových retardérů, velmi často bývá zcela nepochopitelně za horizontem či za rychlou zatáčkou,tedy spíše zvyšuje nebezpečí a obtížnost onoho místa,naopak před jasně problematickými místy často chybítedy upřednostnit při umísťování retardérů/když už vzhledem k charakteru RZ jsou dle pořadatele nezbytné/účel zvýšení bezpečnosti před alibistickým snižováním průměru.
Ale toto je o Sykym a v jeho případě, mimo jakoukoli pochybnost, je chyba na straně ředitele. Že si škrtl je fakt, že mu 30 s nepatří, je druhý fakt...