Z důvodu zachování autentičnosti je v článku použita hovorová čeština i Ostravske nářečí

Minulý rok bylo deníčku z rallye pomálu, tak nějak nebyl čas a hlavně na mě i na Dana dolehla spousta povinností. U mě otcovských, u Dana školních. Rozhodl se totiž, že se stane v praxi nepoužitelným člověkem. Tedy pardon, inženýrem.

Letošní 21. Historic Vltava rallye a 47. Rallye Šumava Klatovy pro mne začaly už dávno před startem. Bylo potřeba vyzpovídat ředitele, napsat průvodce po trati a hlavně si trasu obou soutěží projet.

Čtvrtek

Rallye samotná pro nás začala přistáním Ostravaka na zastávce autobusu v Klatovech. Kupodivu přímá linka byla tentokrát opravdu přímá, což Ostravaka děsivě rozhodilo, a cestování na něm snad nenechalo žádné jiné vážné následky.

Večer byla na programu předstartovní show spojená s představením vybraných posádek. Vcelku povedená akce. Jedinou výtku máme k délce akce, jen menšina z diváků vydržela až do konce. Organizátor by se mohl zamyslet nad tím, zda akci poněkud nezkrátit.

Pátek

Ráno se nám tak trošku nechtělo z postele, přece jen noční sledování videa ze všech možných světových i domácích soutěží dá člověku zabrat. Rychle jsme se přesunuli do tiskového střediska, umístěného již tradičně v Hotelu Rozvoj v Klatovech. Zde nastal drobný zádrhel, kdy novinářské vesty byly uzamčeny tak dokonale, že se k nim nikdo nemohl dostat a čekání na osobu s klíčem zabralo cca hodinu. To bylo fajne, bo když jsme dovalili pro vesty, Shake už začinal, jenže hodinu jsme čekali na teho milodarca s kličem. Naja, rozkaz zněl jasne: dobře ich zamknite, ať k nim nikdo nemože. Tak nemohl. Enem nejvyšši teho hotelu a ten si dal na čas. Ale trpělivost růže a kupodivu i propriety nezbytné pro akreditaci přináší, proto jsme se dočkali.

Kolem 11. hodiny jsme konečně zaujali bojové postavení na shakedownu. Průjezdy vozidel, a to zejména historiků, dokáží na tváři fandy vykouzlit široký úsměv a bylo tomu tak i v našem případě.

O rozruch se postaralo jen žluté Subaru posádky Kopáček Řiháková. Wena byl široký na mostku a ještě dnes je na obrubníku obtisknuté logo BFGoodrich. Na místě jsem uzavřel sázku s Romanem Niemetzem, spojujezdcem u Semerádů. Roman věřil tomu, že Wena Subo doveze až do cíle, já jsem byl skeptik. Nemyslel sem si, že Wena udrží nervy na uzdě a že Petra toho divočáka ukočíruje. Netušil jsem, jakého překvapení se dočkám. (A ani ostravak temu moc nevěřil, kor když jsem večer viděl, jak rozhrnul par kilo hliny na Činově na mistě, kaj jsme loni fotili Vltavu)

Shake pro nás skončil v poledne. Museli jsme se dopravit do Hotelu Rozvoj na tiskovku a položit jezdcům několik zákeřných otázek. Jezdci vesměs chválili přípravu souteže, v podstatě nikdo neměl připomínky k podobě trati ani k organizaci soutěže. V Klatovech přinejmenším nezvyklý stav. Je vidět, že ředitel robi, co može, dva roky zpatky to byla bida s nouzi a komedie jak cyp. Všech jezdců jsem se ptal na to, jaký je jejich názor na letos použité protikatovací betony.

Kupodivu se všichni přítomní na tiskovce vyslovili kladně. Pánové Harrach a Janota jsou obecně proti katování, ono taky zadokolkám kat spíše uškodí než pomůže. Honza Kopecký prohlásil, že pro něj je zábrana jako strom a pokud je dobře naspaný rozpis tak není problém. Ve stejném duchu mluvil i Martin Semerád. Martin přidal k dobru zkušenosti ze světa, kde se katování řeší mnoha způsoby.

Pomalu, ale jistě nastal čas na oběd a na následný odjezd na trať. Už dlouho dopředu jsme měli vybrané místo na RZ2/5 Svrčovec-Řakom. Bohužel jakýsi nezodpovědný divák s vytuněným a řádně sníženým neidentifikovatelným šedým vozem nečekaně zapadl na lesní cestě a tím znemožnil příjezd k místu všem. Na místě jsme se dohodli, že nebudeme riskovat zablokování cesty a nemožnost odjezdu a zvolili jsme plán B, vymyšlený až na místě A:) V poklidu jsme přejeli do Řakomi, po krátké procházce jsme dorazili k vracáku.

Dan fotil ve vracáku, já v protahováku pod ním. Nestačil sem si dát ani obvyklou předstartovní cigaretu a v dálce se už ozvalo burácení motoru. Byl to Harrachův Lancer, následovaný Brazzoliho Porschem a pak to konečně přišlo. Na řadě byla Lancia 037 Rallye posádky Jensen-Pedersen. Každý fanda ví, že je to nádherné auto. Troufám si tvrdit, že v barvách Martini je to nejkrásnější auto, jaké kdy brázdilo tratě rallye. Jistě, byla už k vidění v česku, ale vždy jen na nějaké legend show. Jak každý ví, závod je závod a až v závodě se pozná krása závodky. To auto je neskutečne peklo. Taliani to prostě umi, to jim nikdo neodpaře. S napětím jsme čekali na příjezd Míry Janoty a Lukáše Vyorala. Měli jsme informaci, že Míra na RZ1 opravuje a netušili jsme co je za problém, ani zda se ho podaří zvládnout. Velmi pěkně jeli nejen evropští borci, ale i naši domácí závodníci. Výkony pánů Krejči s pěknou elerou nebo Hylána s favoritem, to byla pastva pro oči. A nesmíme opomenout ani další jezdce v poli. Mrzela nás neúčast Jirky Navrátila se Sierrou. Ale o tom, proč tomu tak bylo, bylo řečeno tolik, že nemám potřebu to dál nějak rozvádět. Doufám jen, že FIA a její zkostnatělost se někdy pohne a že bude moci sestavit startovní listinu s ohledem na výkony vozidel.

Čas nám neumožnil vyčkat na průjezdy vozidel Rallye Šumava. Přece jen, do servisu bylo daleko a času moc nezbývalo. A vubec, koho zajimaju ty moderni nasrane vysavače. My se raději podivame na skutečne auta. Mimochodem, diky malym vysilačkam jsme si s pořadateli užili spoustu srandy diky jejich ne zrovna spravně fungujici technice.

V Janovicích jsme pohodlně zaparkovali auto a vyrazili k týmovému zázemí Hájek Historic rallye teamu. Jednak jsme ráno na tiskovce panu Hájkovi slíbili dodat nějaké fotky i ze zákulísí a druhak nás zajímala příčina Janotových problémů na okruhu. Pan Hájek nám ukázal vadný kondenzátor. Součástka za deset korun, která posádku stála 5 minut času. Posádce jsme popřáli mnoho zdaru a vyrazili jsme na RZ7 Hodousice – Víteň, a to k diváckému místu u obce Strážov.

mají to u Hájků hezké že

Už tady se ukázalo, že je marné žádat diváky o slušné parkování. Silnice byla z obou stran zacpaná. Nechali jsme auto hned za Strážovem s tím, že zbytek dojdeme pěšky. Přeci jen ve zdravém těle zdravý duch a pár set metrů ještě nikoho nezabilo. Během přesunu k RZ jsme zažili jednu naprosto nesmyslnou a bezdůvodnou hříčku místních dobrovolných hasičů. Pánové si za pomoci majáků jali klestit cestu. Netušili jsme co se děje a křikem jsme chtěli cestu jejich vozu uvolnit. Ale ouha, nešlo o život, ani o majetek. To jen pánové k diváckému místu vezli své kamarády. Během večera to ještě zopakovali několikrát, přeci jen když ve stánku dojde rum je potřeba zapnout majáky a vyrazit. Přece nebudou majáky na autě zahálet.

Na samotném diváckém místě jsme se konečně podívali na průjezdy soudobých vozidel. Trochu nás překvapila posádka Pech-Uhel, jejichž miník vyrazil na trať bez rampy. Musíme konstatovat, že i když jezdci jeli dravě a naplno, tak průjezdy historiků jsou prostě a jednoduše koukatelnější a poslouchatelnější. V pauze mezi RZ jsme si ve stánku dali kafe a klobásu. Něco tak nesmyslného sem ještě nezažil. Klobása ve složení sója, sádlo, koření za 50 korun… no, nebudeme to raději rozvádět. Kafe po prvním doušku skončilo na zemi. Nevím, co bylo výchozí surovinou, ale s kvalitní kávou to nemělo nic společného, přičemž cenou odpovídalo dobrému espressu v dobré kavárně. Je smutné, že provozovatel zdejšího stánku nemyslel na to, že krmí lidi a nikoli hospodářská zvířata. (Ostravak dodava, že pil na Rallye Česky Krumlov na divackem mistě kdesi v Zadni Dolni vynikajici espresso z kelimku, ale to, co nam tihle dobraci, co neumi použit majaky, prodali jako kafe a klobasu, to byla snad uražka Jihlavanky, kteru považuju za špatne kafe. Klobasu raději nerozvadim, bo..)

Na místě samotném jsme vyčkali i na průjezd historiků a druhý průjezd soudobých vozidel. V pozdních večerních hodinách jsme se dostali domů a po provedení nezbytné údržby a servisu našich tělesných schránek i fotografické techniky bylo na čase hluboko po půlnoci usnout.

Sobota

Těžka jsou rana rally fandu. Vstavani z lužka bylo tak obtižne, že jsme raději mirně zredukovali svuj program. Asi o jednu RZ Vltavy. Škoda, ale nešlo to zrobit inak. Ráno jsme po prostudování mapy a harmonogramu vybrali místo pod obcí Soběšice, kousek od legendárního Štajfova skoku. Cestou jsme studovali seznam odpadlíků a byla na něm už nehezká řádka jmen. Šumavské soutěže si svou náročností vybrali svou daň. Dost bylo havárek i technických závad. Naštěstí vše se obešlo bez zranění.

Poté, co jsme se dozvěděli, že odstoupil j Míra Janota, rozhodli jsme se vytrvat na místě a už se dále nepřesunovat. Většina fotografů odešla lovit adrenalin pod Štajfův skok, my zabrali odbočení dole v lese. Právě toto odbočení znamenalo konec posádky Pech-Uhel a soutěž ztratila jednoho z favoritů.

Krásný pohled zde byl hlavně na historiky. Pohon zadních kol spolu s nadbytkem výkonu a absencí elektroniky ukázal, že v těchto vozech ještě vládne řidič. Křivdit ale nesmíme ani soudobým vozům. Zejména mladí divočáci v enkových autech (ano, vím, že enka už nejsou, ale na nové označení tříd si zvykat nechci) využili jak pohonu všech kol, tak výkonů vozidel a třeba Kopáčkův smyk byla velmi koukatelná zábava. Osobně mě překvapilo, že Kopáček jede. Jel. A jel neskutečně rychle. Až později jsme se dozvěděli, že Wena byl celou soutěž pod bedlivým dohledem a byl pečlivě veden nejen spolujezdkyní, ale i týmem. A bylo to tak dobře.

Kolem třetí hodiny odpoledne byl nejvyšší čas na cestu do Klatov. Přece jen, člověk je hladov a je potřeba vidět i cíl. Cestu zpět zpestřila uzávěrka v Hrádku u Sušice a velmi neplánovaný objezd Hrádku přes Nalžovské Hory

V Klatovech jsme si dali dobrý oběd a bylo na čase se odebrat pod rampu. Na místě nám Karel Špaček oznámil, že výtečně jedoucí Haibach nedojel. Na přejezdu měl nezaviněnou nehodu a vozidlo tak cíl Vltavy nespatří. Škoda, ale rallye končí až v cíli. Pořadí v cíli asi nemá cenu opakovat, každý fanda ho zná a nebo si ho na ewrc-results umí najít. Překvapení, ale v té nejpříjemnější podobě bylo výtečné páté místo posádky Kopáček-Řiháková. Před Wenou vitruálně smekám klobouk a Petře se omlouvám za to, že jsem o ní pochyboval.

Je pravda, že za umístěním stojí práce pánů Sutra, Běhálka, Černohorského, Knaizla a dalších, ale to Wenovu pozici v cíli nijak nezlehčuje. Pokud se Wena bude dále držet v tomto směru, máme se rozhodně na co těšit.

Čekala nás už jen závěrečná tisková konference. I ta se nesla ve velmi uvolněném duchu. Roman Kresta poté, co na rampě prohlásil, že ho Jan Kopecký se*e, dostal doporučení na ranní běh. Honza Kopecký zase zůstane v paměti diváků zapsán jako člověk bojující o první píčku. Honzovi se jaksi vytratilo písmenko a slavná hláška je na světě. :-) I na závěrečné tiskovce jsme jezdům položili několik zákeřných otázek. Dozvěděli jsme se tedy, že Lancia 037 je auto snadné na řízení a i na provoz, že Honza Kopecký každé ráno běhá, že mezi auty Kopeckého a Kresty je jiný jen kus mezi volantem a sedačkou. Jezdci jak historiků, tak moderních vozidel hodnotili soutěže pozitivně. Chválou nešetřil ani velezkušený spolujezdec Petr Gross.

Co dodat závěrem? Opravdu bylo všechno tak bezvadné, jak se všude říká a píše? Jistě že ne, ale o opravdových problém se mluvit nedá. Tým kolem ředitele soutěže jasně ukázal, že umí udělat kvalitní soutěž. Tristní jsou jen čísla ve startovní listině. Proč tomu tak je, osobně nevím, vypadá to, že letos budou tato smutná čísla na všech soutěžích a co s tím, mě tedy opravdu nenapadá.

Klatovským pořadatelům snad jen prospěje nezapsání dalšího ročníku Šumavy do evropských pohárů. Nic to nepřináší a soutěž to pouze zbytečně prodražuje. Uvítal bych i změny v personálním obsazení organizačního výboru, ale tady jsem skeptikem. Zpočátku jsem měl obavu, zda sloučení soutěží neuškodí zejména Vltavě, ale ukázalo se, že neuškodilo. V současné nelehké situaci tak Klatovští dokázali postavit hezkou soutěž a nezbývá, než si přát, aby tento trend postupoval i do budoucna.

A jak to bude s deníčky z rallye? Nevím, minulý rok jich bylo málo, letos zdá se jich bude ještě méně. V plánu je Český Krumlov, ale jestli se u tratí uvidíme, je zatím ve hvězdách.

Zavěrečna glosa Ostravakova: Každa rally, na kerou s Rosťou jedu, ma svoje kouzlo. Rosťa zna spoustu lidi okolo, ja jsem novaček, ale ten sport neni enem o autach a o časech. Je hlavně aji o lidech, tych, co stoji kol tratě, se kteryma se date do řeči, tych, co potkate na tiskovce a cela rally na nich stoji, to jest pořadatelach, a tych, co stoji za tyma pomalovanyma autičkama, aby ti mlaďoši nebo staroši (bo v poli je dycky aj par panu, co by mi s klidem mohli robit tatu) mohli jezdit. Na Šumavě byla dycky jedna dvojica pořadatelu, ktera dovedla vytvořit tak fajně blbu atmosferu, že z teho člověku bylo k breku. Ti se naštěsti stahuju do pozadi (ne do dupy, do pozadi), šefovani rally se chyta "mladši garda" a nemožu si pomoct, ale je to rok od roku lepši. Někeři z vas možna byli letos na Valašce, a ti se na mě nezlobte, ale to snad ani neide srovnať. Na Šumavě jsem nezaznamenal žadny echt problem, snad krom tych hasiču. Na Valašce bylo špatně… Moc teho bylo. I ten autobus, kery jsem viděl na vlastni oko. Šumavaci, Klatovaci, ludě z okoli, važte si te soutěže, bo to dycky ide zrobit lip, ale snazši je zrobit to huř. A huř se to nerobi, a to je fajne.

Děkujeme Marušce z hospody u Křížku za bezvadný servis, dobré kafe a precizní obsluhu. Děkujeme i mému zaměstnavateli firmě QUOVADIS Technology za poskytnutí nutné fototechniky. A děkujeme všem kdo to dočetli až do konce.