Návarov – legendární rychlostní zkouška nazvaná podle hradu Návarov, který stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí. V současné době se na místě bývalého šlechtického sídla nachází jen hradní zříceniny, které dohlížejí na jeden z klenotů mezi českými erzetami.

Rychlostní zkouška vede krásnou krajinou podhůří Jizerských hor a soutěžním jezdcům nabízí velké převýšení, spoustu zatáček, prudké sjezdy, rychlý i uskákaný asfalt. O změnu rytmu tedy není nouze. Pověstný je především úsek kolem místa, které dalo této zkoušce své jméno. Posádky zde čeká prudké klesání po velmi úzké cestě s mnoha ostrými i rychlejšími zatáčkami na rozbitém asfaltu. Přímo v nejhlubším místě údolí je železný most s prkenným povrchem, na jehož nájezdu i výjezdu jsou krásné prudké zatáčky.

Václav Pech u Návarova, Rally Bohemia 2004

Návarov se v repertoáru pořadatelů objevil již v letech 1977 a 1978, kdy byly z perly mladoboleslavské soutěže využity jen části. Poprvé se oficiálně Návarov v názvu rychlostní zkoušky objevil v roce 1983 a pak se v různých obměnách zachoval až do dnešních dnů. V roce 1984 se o Návarovu začalo hovořit jako nejtěžší erzetě v tehdejším Československu, to když ji italský vítěz Michelle Cinotto s továrním Audi Quattro s obdivem chválil a to i přesto, že dle dochovaných vzpomínek byl stav mostu v údolí v katastrofálním stavu.

Dave Pattison těsně za mostem, Rally Bohemia 2002
Foto: Dan Porazil

I v novodobém věku třetího milénia se Návarov jezdil a jezdí v mnoha podobách, které si můžete prohlédnout na následujících mapách. Snad nejklasičtějším "Návarovem" byl úsek, který vedl ze Železného Brodu do Helkovic případně do Vysokého nad Jizerou. Teprve v předchozích dvou ročnících se dali organizátoři Rally Bohemia do experimentování s podobou trati a mixováním částí jiných rychlostních zkoušek s páteřními sekcemi Návarova dali zrod erzetám, jenž u jezdců vzbuzují obrovský respekt. Její ještě větší mediální popularitě brání jen relativně časté střídání pořadatelů mladoboleslavské soutěže, které zastiňuje samotnou kvalitu.
2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006, 2006 | 2007, 2007 | 2008

Naše redakce se v předchozích dvou letech podílela na oficiálním diváckém průvodci po tratích Rally Bohemia a současně i tvorbě tištěného programu. Rychlostní zkouška Návarov je detailně popsána Petrem Eliášem v článcích z roku 2007 a 2008.

O náročnosti vložky se můžete přesvědčit na onboard videích Honzy Kopeckého z Návarova v letech 2004 a 2005.

Jan Kopecký-Filip Schovánek, Škoda Fabia WRC, Rally Bohemia 2004, RZ Návarov
Odkaz na www.stream.cz

Jan Kopecký-Filip Schovánek, Škoda Fabia WRC, Rally Bohemia 2005, RZ Návarov
Odkaz na www.stream.cz

Nyní už můžeme konečně přejít ke zpovídání Josefa Čermáka, který si návarovský rychlostní test zamiloval. "Jaká je moje nejoblíbenější erzeta z pohledu jezdce? Tak to je těžká otázka, protože jsem jich dosud moc neodjel. Mám-li být upřímný, většinu závodů v rámci MMČR a sprintů jsem jel pouze jednou a mnohé tradiční ještě vůbec. Preferuji pokud možno delší erzety a tak u mě zatím vládne Návarov. Je to rychlá a technická vložka s mnoha úseky do kopce i z kopce. Je nádherná, jako ostatně všechny, které jsem kdy mohl jet. Získala si mě především těmi kilometry. Čím více jich je, tím lépe :-)," říká Josef Čermák.

"Na této erzetě jsem zažil opravdu nemilou příhodu omezující naši jízdu. Již na druhém kilometru nám upadl výfuk a způsobilo nám to velké nepříjemnosti. Do kabiny šel strašný smrad a vedro stoupalo, až jsme si s Péťou Vejvodou připadali jako v sauně, do níž nám navíc pouští výfukové plyny. Nic příjemného. Zhruba na dvacátém kilometru na návarovském mostku přes řeku se nám však otevřela pátá vrata a my se mohli konečně nadechnout. Okénka stáhnout nešla a kličkou jsme je dokázali stáhnout sotva o pět milimetrů. Pak už překážel rám. Byl to však silný zážitek a dodnes při zaslechnutí názvu Návarov na vše s vděkem a úsměvem vzpomínám," líčí zbraslavský soutěžák.

Josef Čermák na trati Bohemia Rally 2007
Akorát ten můstek není z Návarova, ale ze Sychrova

"A divácky nejoblíbenější erzeta? Když zavzpomínám, jsou to asi Slavkov nebo Rožmitál při Krumlově. Nevím přesně, jelikož mám v hlavě vše jako jednu dlouhou erzetu, ale ví se o mě, že pamatováka na jejich názvy mám horšího. Končilo se tam přejezdem přes dřevěný mostek a letos mě mrzelo, že jsem na něj nemohl najet – je totiž z betonu a rychlostka pokračovala jinudy. Nikdy nezapomenu, jak jsme stáli na mostku a fandili. Myslím, že adrenalin z toho dodnes proudí v našich žilách, když na to s kamarády vzpomínáme."

"Pokud se mě zeptáte, jakou zkoušku rád nemám, tak Vás asi zklamu. Mám totiž rád všechny dosud absolvované erzety. Některé nejsou vyloženě krásné, ale každá má své kouzlo a specifika. Při jízdě po kterékoliv erzetě se cítím naplněný a šťastný možností závodit. Je mi prakticky jedno, jestli se jedná o kratší či delší zkoušku, rychlejší vložku na srdce či erzety, na nichž si můžu ukroutit ruce. Baví mě všechno a vždy se snažím užít si to na sto procent."

Jezdců jsme se také ptali, zda jsou příznivci otáčení směru jízdy na erzetách. "Nevadí mi to a zkušenosti s tímto systémem mám zatím z volného poháru. Nemám nic proti, ba naopak. Je jasné, že když se jednou třeba Malonty či Kohout a někdo je absolvuje už poněkolikáté, má docela výhodu oproti nováčkům. Osobně bych se snažil nenechat nikdy erzetu zcela stejnou. Například jsem jel rychlostku na Havlíčkobrodsku rok po prvním tamním startu a zrychlení se o minutu na třinácti kilometrech bylo až nepochopitelné. V tu chvíli jsem cítil výhodu ve znalosti trati a i se slaboučkým autem jsem mohl sekundovat těm mnohem silnějším," odpovídá Pepa Čermák.

"Vždycky se těším na vložky, kdy se povrch mění z asfaltu na šotolinu a naopak. Člověk se musí rychle přeonačit na kluzko a naopak. Šotolina mě baví a určitě bych rád někdy jel celošotolinový podnik. Jen na to zatím nemáme techniku a snažím se stát nohama pevně na zemi. Zatím nejdůležitější je pro mě český šampionát, sbírání zkušeností a vnímání všech početných nástrah rallye," zakončuje jednatřicetiletý pilot své povídání o rychlostních zkouškách.

Na tvorbě tohoto článku velkým dílem spolupracovali Dan Porazil, Petr "MravenecZ" Eliáš a Martin "Stanis" Stanislav, za což jim samozřejmě patří velký dík.

A o čem bude řeč příště? Ve čtvrtém díle se vrátíme zpět na Moravu a Jirka Sutr nám poví něco o Kopné.

Z předchozích dílů seriálu:
1. Jiří Volf, Pindula
2. Tomáš Singer, Malonty