Den první
Den druhý
Den třetí
Den čtvrtý
Den pátý
Den šestý

Pro nás ráno u tunelu začalo v 7:30 budíčkem, který se rozléhal krajinou blízko Tocopilly z telefonu v mém stanu. Ace sice nastavil také svůj na mobilním telefonu, ale zdá se že náročné podmínky Atacamy nevydržel a rezignoval na buzení. Rychle jsme sbalili stany, posnídali instantní kávu rozpuštěnou ve studené vodě a zakusovali k tomu sušenky z balíčků s jídlem, které jsme si pořídili včera v bivaku.

probouzíme se na pacifickém pobřeží

To už po silnici začaly jezdit doprovodné kamiony, které se přesouvaly do cíle dnešní etapy a nejsevernějšího místa v Chile kam Dakar 2010 zavítal, aby počkali na závodníky, kteří právě vyráží do velmi náročné etapy. Ta dnes byla opravdu řádná, protože před závodníky bylo šest set kilometrů v plném závodním tempu. Etapa začíná průjezdem prašnou pouští, které po včerejšku máme docela dost, aby skončila posledním, zhruba třicetikilometrovým úsekem plným „afrických“ dun a prudkým sjezdem z kilometrové nadmořské výšky k pobřeží Pacifiku.

My dnes máme trošku pomalejší rozjezd protože nemáme kam spěchat. Po včerejším hektickém dnu je v plánu dojezd téměř k cíly etapy a užívání si prudkého sjezdu do cíle, který je anoncován i pořadateli v příručce pro novináře, ve které se uvádějí zajímavá místa pro pořízení fotografií, nebo videa. Do cíle etapy to máme necelých 300 kilometrů takže tam v klidu dojedeme po asfaltu dříve, než se podaří závodníkům urazit dlouhatánskou štreku cestou necestou. Po včerejší rozbíječe po šotolinových cestách je pro nás dnešní asfalt balzámem. Cestou se bavíme pozorováním místní krajiny, která je pro oko středoevropana dosti nezvyklá.

Oceán, na jedné straně, děla nádhernou kulisu, kterou dokreslují vyprahlá pohoří na druhé straně. Občas je po cestě vidět rybářská vesnice, která je složena z domků stlučených z překližky a vlnitého plechu, které hrají všemi barvami. Zajímavostí je to že, většina domků má na střeše vlastní nádobu na vodu. Holt civilizace je zde vnímána trošku jinak. Někde jsou vidět i malá stanová městečka rybářů, u kterých si netroufáme odhadovat zda to je jen dočasné, nebo regulérní bydlení po celý rok. Tato místa se tu tam střídají s industriální továrnou na zpracování natěžených surovin z hor a infrastrukturou pro jejich nakládku na nákladní lodě. Tedy kochali jsme se jen tři, protože Ace cestou tvrdě pracoval, aby sestříhal včerejší natočený materiál. Který by dnes večer, až dodáme dnešní záběry, mohl být odeslán fanouškům.

pusté západní pobřeží Chile – nekonečné pláže

na útesech jsou vidět pelikáni

rybářské stanové usedlosti

Příjezd k cíli nejde minout. Je asi 10 kilometrů od dvousettisícového města Iquiqe [I:kik] a tak je všude plno lidí, kteří čekají na úpatí opravdu úctyhodného srázu, ze kterého se za hodinku dvě budou spouštět první závodníci. Trochu problém je to, že "downhill" je tak dva kilometry od silnice a nevede tam moc žádná cesta. Kdyby to byl zpevněný povrch tak není co řešit, ale protože je to po zrádném písku tak Vojta vybíhá jako rychlá spojka a rekognoskuje terén pro Víďu za volantem tak, aby naše avízovaná čtyřkolka, ve skutečnosti dvojkolka, projela co nejdále a my se nemuseli tahat s věcmi moc daleko. Dobrá věc se podařila a dojeli jsme tam kam ostatní s auty s náhonem na všechny čtyři. I když se to už občas nezdálo a několikrát jsme si mysleli, že si utrhneme ostudu a budeme muset kopat. Hned jak jsem zaparkovali tak Vojta s Acem zavětřili stánek s občerstvením, a šli vyzkoušet místní kulinářské umění zatímco Hamar fotil místní atmosféru. Dostalo se jim cosi napíchnutého na špejli což se později indetifikovalo jako kuře a prý nebylo zlé. Mezitím došlo i na debaty mezi fotografy (Viďá a Hamar) a kameramanem (Ace) jak nejlépe nafotit prudký kopec. Kupodivu se všichni shodli, že bez vrtulníku to prostě nejde. No nic, dle dakarského hesla "It is Dakar, do your best", který onehda pronesl ředitel závodu Ettiene Lavigne jako povzbuzení pro závodníky kteří "toho už měli plné brýle", jsme se rozprchli si vyhlédnout ta nejlepší místa, aby naše práce přinesla alespoň nějaké výsledky.

bivak v Iquiqe

závěrečný Downhill

dojezd k bivaku

Po pár minutách čekání začali přijíždět první motorkáři. Dlouhá etapa byla na nich dost znát. Někteří dojížděli doslova na benzinové výpary a viděli jsme jak někdy nezbylo nic jiného, než se pokusit dotlačit svůj stroj do cíle. Ale to už doslova přilétly první Volkswageny. Pokud jsme si mysleli, že to dolů bude sešup a zábava na to koukat, tak to co předvedl Carlos Sainz a spol. předčilo naše očekávaní. Nejenže ze svahu, který připomínal prudkou sjezdovku nebrzdili, ale naopak bylo slyšet jak je motor jejich aut trápen ve vysokých otáčkách a ze svahu se jede pod plným plynem. Korunu tomu dodal souboj Robby Gordona (Hummer) s Vladimirem Chaginem (Kamaz), kteří se na úpatí kopce ocitli bok po boku a nedarovali si ani metr. Těžko říci jak by jejich souboj dopadl kdyby kamiony nebyly omezeny maximální rychlostí 150km/h. Jejich nádherný duel je možný vidět na tomto videu, který jsme pořídili:

Jean Azavedo

V tu chvíli jsme byli ještě plni radosti z toho co vidíme, ale to jsme netušili jaké nám tato etapa s nádherným sjezdem na konci přinese hořké chvilky. A vůbec všem kterým bije tatrovácké srdce. Dnešní den zastavil naděje tatrováků v letošním dakaru. Do cíle nedojela ani jedna Tatra. Vůz Marka Spáčila, jak jsme se dozvěděli od kameramanů z jeho teamu, stojí za prvním check-pointem (asi 100km po startu) s vážnou poruchou motoru. A André de Azavedo taky nikde. Čekali jsme ještě mnoho hodin a doufali, a očima hypnotizovali vrchol kopce, zda se neobjeví. Bohužel se tak nestalo.

fanoušci jsou na místě

Vojta s Acem testují místní kulinářské umění

Hodně zklamaní a jako jedni z posledních diváků odjíždíme z cíle etapy a směřujeme do Iquiqe. Ace rychle dokončuje video, ve kterém si nechal prostor pro dnešní závěr, aby jsme ho ještě "horké" mohli odeslat českým i brazilským fanouškům z nějaké internetové kavárny. Protože nás zítra čeká návrat do Antofagasty a cestou není moc benzínek, tak první zastávka je na čerpací stanici uprostřed města, která je obsypána místními lidmi, protože si ji k doplnění pohonných hmot vybraly i doprovodné a servisní posádky závodníku. Bohužel hezkou atmosféru si moc nevychutnáváme, protože se celou dobu snažíme zjistit co se stalo Andrému a jeho česko-brazilské posádce. Za pár chvil se nám podaří dovolat Jaromíru Martincovi, který sedí v závodní tatře s Andrém, a sděluje nám smutnou zprávu. Pro neopravitelnou poruchu turba museli vzdát snahu překonat dlouhé dunové pole a jedou, mimo závodní trasu, do bivaku. To znamená jediné. I kdyby přes noc stačili opravit vůz, budou pravděpodobně diskvalifikování ze závodu. Což se příští den skutečně stalo.

pohled na město Iquique

všude potkáváme veliké trucky jak z amerických filmů

VIDA – sedící, fotící

Po této informaci následovala krátká porada na téma "co dále". Dohodli jsme se, že rychle najdeme internet a pak na noc strávíme někde poblíž zítřejšího startu do etapy, která závodníky zavede zpět do Antofagasty. Podařilo se nám, celkem brzy, objevit místní internetovou kavárnu, ze které jsme odeslali hotový sestřih a vybrané fotografie a ještě jako návdavkem k tomu jsme si primově popovídali s místní obsluhou – rockerem. Pak, již za tmy, jsme nad Iquiqem našli vhodné místo pro rozbití našeho dnešního tábora. A otevřeli flašku vína. Dnes nezůstalo jen u jedné. Jediný Hamar měl dost sebekontroly, že dokázal upravovat a třídit pořízené fotografie, s čelovkou, na zadním sedadle auta a jen čas od času bylo slyšet, že má také žízeň ať na něj nezapomínáme s lahví. Ráno budeme vstávat opět brzy. Ani pořádně nevím jak jsem se dostal do spacáku.

místní internetová kavárna……

a její obsluha

pan spisovatel HAMAR :)

Kompletní galerie z DAKARU 2010 den po dni – / FOTO, VIDEO, TEXT / http://www.martinhales.com http://www.frozentime.cz/